Když jsme se už jednou zmínili o světle, začneme sním. Co je to světlo?
Původně si fyzikové vykládali šíření světla jako vlnění světového etheru. Ale
jeden z nich, Isaac Newton, usoudil, že světlo jsou spíš nepatrné částečky,
vyletující ze světelného zdroje úžasnou rychlostí na všechny strany.
Matematik Y.C.Maxvel dospěl k jinému výkladu, který byl po mnoha příznivých
pokusech fyzika H.Hertze přijat všeobecně. Podle něho je světlo vyvoláno velmi
krátkými elektromagnetickými vlnami.
Fyzik Planck dokázal složitými výpočty, že proměna světelné energie v jinou se
neděje spojitě, nepřetržitě, nýbrž po určitých, stále stejně velikých
množstvích. Ale to musí znamenat, že se světlo skládá z nepatrných, stejně
velkých částeček, z jakých si atomů světla. Částečky světla byly nazvány, jak už
víme, fotony.
Světelné záření je tedy určitý druh vlnění, jeden z projevů elektrické
energie. Je to elektromagnetické vlnění. Ale co je to vlastně vlnění?
Představme si, že stojíme u rybníka, nad jehož nehybnou, klidnou hladinou
křižují rychlé vážky. Povrch rybníka je jako zrcadlo. A nyní hodíme do vody
kámen. Co spatříme? Tam, kde kámen zapadl pod hladinu, porušil se klidný povrch
vody. Z tohoto místa se na všechny strany šíří vlny, jakési prstence kruhovitého
tvaru se stále se zvětšujícím poloměrem. To, co vidíme, je vlnění.
Světlo je tedy druh vlnění, to je konečně pochopitelné. Ale představme si kamna sálající příjemné teplo kolem. I toto tepelné záření, neviditelné pro naše oči, je pouhé elektromagnetické vlnění větší vlnové délky.
A tak můžeme s klidem prohlásit, že jakékoli záření, které má vlnovou povahu, není nic jiného než elektromagnetické vlnění.
Reloaded Ladislav Smrz 1956