Ke vztahu provozovatele k elektrickému zařízeni je možno uvést, že samozřejmou snahou každého provozovatele (pokud je motivován snahou po dosažení maximálního zisku) je zařízení co nejefektivněji využít. Přitom podle uvedené vyhlášky č. 48/1982 Sb. musí být po dobu svého provozu zařízení podrobována pravidelným předepsaným kontrolám, zkouškám, revizím, údržbám a opravám. To je také důvod, proč se provozovatel stará o dobrou údržbu zařízení. V současné době se klade důraz na zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb.) a tím i na vyhledávání (zjišťování) rizik, tedy i rizik od technických zařízení.

Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika,
zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav technické prevence a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržet metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů.

Zákoník práce samozřejmě vůbec neměl na mysli,
že nějaká rizika mohou být způsobována elektrickým zařízením, nicméně i toto ustanovení je možno brát jako podpůrné k normě, resp. normám pro revize elektrických zařízení. Kromě toho se v zákoníku práce se požaduje provozovat pouze ta zařízení, která jsou z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodná a která jsou pravidelně a řádně udržována, kontrolována a revidována.

Zdůvodnění, proč provádět revize a proč je za jejich provádění provozovatel elektrického zařízení (elektrické instalace) zodpovědný je možno nalézt i v dalších předpisech. Podle občanského zákoníku (zákon č.40/1964 Sb.) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil jinému provozní činností – opět tedy tlak na to, aby provozované zařízení bylo v pořádku. Působení občanského zákoníku zasahuje dokonce i do našich domácností. Ten, kdo zodpovídá za provoz domácnosti (majitel nebo nájemce) je zodpovědný i za bezpečný provoz zařízení domácnosti i za bezpečnost osob. („Nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě sám nebo ti, kdo s ním bydlí.“)

Vztah obsluhy k zařízení, i když je podmíněn snahou provozovatele, není již tak samozřejmý jako úsilí provozovatele, a proto je podmíněn ustanoveními příslušných předpisů. Například § 175 zákoníku práce stanoví povinnost upozornit vedoucího zaměstnance na hrozící škodu. I zaměstnanec je povinen sledovat stav zařízení. Samozřejmý vztah k revizím elektrických zařízení pak samozřejmě mají zaměstnanci, revizní technici, kteří jsou prováděním revizí zaměstnavatelem pověřeni.

Vztah pracovníků zajišťujících kontrolu a údržbu zařízení k provozovateli, k orgánům technického dozoru i k samotnému zařízení je dán požadavky na kvalifikaci těchto pracovníků. Zde je třeba si uvědomit rozdíl mezi kontrolami na výrobcích ve výrobním závodě a revizemi na elektrických zařízeních sestavovaných z různých elektrických předmětů. Rozdíl je v rozsahu a způsobu kontrol. Přestože to není nikde řečeno, chápe se elektrické zařízení většinou jako sestava elektrických i jiných předmětů vzájemně účelně propojených tak, aby celek plnil při užití elektrické energie svůj účel. Protože elektrické zařízení je obvykle značně variabilní, tzn., že je možné ho sestavit různým způsobem, není možné na ně obvykle uplatnit předem jednoduše stanovené způsoby kontroly, jako tomu je při výrobě elektrických předmětů a spotřebičů.

Proto také musí být pro tuto kontrolu předepsány požadavky jiným způsobem než pro kontrolu výrobků. Proto také je pracovníkům pro revize elektrických zařízení věnována zvláštní pozornost i ve vyhlášce č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice v platném znění. Tito pracovníci musejí složit zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru. Ostatně již ČSN ESČ 170-1950 uváděla, že revizi elektrických zařízení dělají oprávnění odborní znalci z elektrotechniky, kterými jsou znalci ESČ jmenovaní podle příslušných směrnic, úředně oprávnění civilní inženýři pro elektrotechniku a elektrotechničtí odbornici ve veřejných službách, pokud jsou zvlášť oprávněni svým úřadem. Aby mohlo být zařízení objektivně posouzeno, předepisovala ČSN ESČ 170-1950, že znalec nesmí revidovat zařízení závodu, v němž je zaměstnán. Tento požadavek byl sice zlehčen dovětkem “není-li k tomu nadřízeným úřadem nebo orgánem zvlášť ustanoven", nicméně šlo o ustanoveni, jehož vhodnost prokazují i současné zkušenosti.