Principy (3.) Putování nitrem atomu (2/2)

Spočítáme-li elektrony a protony v jádře, dostaneme odpověď na otázku, proč jsou tělesa navenek neelektrická. Záporné a kladné náboje jejich atomů jsou stejně veliké. A v každém atomu je právě tolik kroužících elektronů, kolik protonů je v jádře.
Kdyby bylo v atomu třeba jen o elektron méně, jevil by se jako kladně nabitý. Byl by to tzv. kladný ion, kation. Kdyby naopak bylo v atomu třeba jen o jeden elektron více, jevil by se jako záporně nabitý. Nazýval by se pak záporný ion, anion.

K čemu však jsou v jádrech atomů ještě neutrony?
Atom se zdá navenek neelektrický, poněvadž je stejným počtem elektronů a protonů postaráno o elektrickou rovnováhu. Každý atom však musí mít také správnou atomovou váhu, s jakou jej zařadil D.I. Mendělejev, docent petrohradské univerzity, do své soustavy prvků.
Atomová váha je poznávacím znamením prvků. Něco takového jako otisky prstů u lidí, jejich jména nebo fotografie. Každý prvek má svou atomovou váhu, kterou se liší od jiného prvku. To ovšem není skutečná váha jeho atomu! Jsou to jen poměrná čísla, slučovací čísla, která ukazují, v jakém poměru se prvky vzájemně slučují.
D.I. Mendělejev první srovnal prvky v přehlednou soustavu. Pod názvem "Periodická soustava prvků" uveřejnil svou práci roku 1869 v ruském časopise "Žurnal chemičeskogo obščestva".

Mendělejev byl geniální chemik.
Už v dvaatřiceti letech se stal docentem. Carská vláda mu však neodpustila jeho svobodomyslné názory. Proto byl brzy penzionován. Teprve když vynikl svými pracemi i v zahraničí, byl jmenován ředitelem Národního ústavu měr a vah v Rusku, povznesl ústav na světovou vědeckou úroveň.
Správný počet protonů v jádře zaručuje elektrickou rovnováhu atomu. Úkolem neutronů je pak dosáhnout správné atomové váhy. Tím, že nemají elektrický náboj, nemohou neutrony porušit elektrickou rovnováhu. Ale svou vahou, která se přibližně rovná váze protonů, doplňují atomovou váhu na správnou hodnotu.

Elektrické náboje poutají svou přitažlivou silou jednotlivé částice atomu k sobě. Části jádra lpí však k sobě, (a to z příčin, které se doposud nepodařilo spolehlivě vysvětlit) tak mocně, že dlouho nebylo mocno překonat tyto ohromné síly a přivést atom k rozpadu.
Co se však tak dlouho nedařilo slabým lidským silám, bylo pro přírodu odedávna pouhou hračkou.

Reloaded Ladislav Smrž 1956