Charakteristika prostoru k osvětlení
reklama
Vnitřní prostory se vyznačují svou uzavřeností vůči venkovnímu prostředí a jeho vlivům. Základní prostorové uspořádání vnitřního prostoru je tvořeno základními plochami: stropem, stěnami a podlahou. Tyto plochy odrážejí dopadlý světelný tok z primárních zdrojů světla (svítidla, světelné zdroje apod.) zpět do vnitřního prostoru. Proto se v odborné literatuře označují jako sekundární zdroje světla. Vzhledem k tomu, že zmíněné plochy zpravidla tvoří významnou část zorného pole, mají zásadní vliv na adaptační stav zraku i subjektivní dojem z daného prostoru. Ovlivňují také výsledných charakter osvětlení a světelně technické parametry. Uzavřenost vnitřního prostoru vedle toho eliminuje nepříznivé vlivy venkovního prostředí na prvky osvětlovací soustavu. Existují však vnitřní prostory, například v průmyslu (agresivita prostředí) nebo zdravotnictví (čistota prostředí), jejichž funkční využití klade zvýšené nároky na technické a provozní parametry osvětlovacích soustav a jejich prvků.
Vnitřní prostory se obecně liší funkčním využitím, tedy charakterem činností, které se v nich vykonávají. Z tohoto důvodu se také liší požadavky na jejich osvětlení. V rámci norem a předpisů se tato skutečnost respektuje rozdělení vnitřních prostorů do aplikačních oblastí s podrobnějším dělením na dílčí zrakové úkoly, kterým jsou pak přiřazeny požadované světelně technické parametry. Vnitřní prostory lze z pohledu funkčního využití rozdělit do následujících skupin:
- administrativní prostory;
- průmyslové a zemědělské prostory;
- školy a vzdělávací zařízení;
- zdravotnická zařízení;
- obchodní prostory a prostory služeb;
- restaurace, stravovací zařízení, bary;
- hotely a ubytovací zařízení;
- byty, rodinné domy;
- muzea a galerie;
- kina, divadla;
- sakrální prostory;
- historické památky;
- dopravní prostory;
- vnitřní sportoviště;
V normách lze pro jednotlivé aplikační oblasti popsat pouze určité typické prostory a zrakové úkoly. Z tohoto důvodu je pro kvalitní návrh osvětlení důležité provést podrobný rozbor řešených prostorů nejen z pohledu jejích funkce a využití, ale také z hlediska jejích geometrie, dispozičního uspořádání, vlastností povrchů apod.
U nových staveb je řešení vnitřních prostorů podřízeno jejich funkci a obecně toto řešení počítá s tím, že je třeba zajistit dostatečné osvětlení vycházející z charakteru využití staveb. Při rekonstrukcích starých objektů se vyskytují případy, kdy nové využití prostoru neodpovídá jeho původnímu účelu. Příkladem mohou být významné interiéry v nově rekonstruovaném historickém objektu, které se mají využívat pro administrativní práci. V takových případech může být návrh osvětlení poměrně komplikovaný a často vyžaduje přijmout určitá atypická a kompromisní řešení.
Charakteristika uživatele
Základním cílem návrhu osvětlení je vytvoření vhodných světelných podmínek pro uživatele řešených prostorů. Je třeba, aby světelné podmínky odpovídaly zrakovým úkolů, které uživatel vykonává, případně účelu prostoru, ve kterém se nachází. Spokojenost uživatelů s osvětlením souvisí s následujícími faktory:
- dostatečnost osvětlení prostoru;
- dostatečnost osvětlení zrakového úkolu;
- vhodnost rozložení jasů (světelná atmosféra);
- eliminace oslňujících zdrojů světla;
- eliminace rychlých změn světelných podmínek, míhání a blikání;
- barevnost prostředí;
- možnost individuálního přizpůsobení světelných podmínek.
Poměrně často se návrh redukuje na dosažení normativních světelně technických parametrů bez podrobnějšího rozboru uživatelů prostoru a jejich požadavků. Nezřídka se pak stává, že normativní parametry osvětlení jsou sice splněny, ale uživatelé prostoru nejsou s osvětlení spokojeni. Hodnoty světelně technických parametrů předepsané v normách jsou stanoveny pro standardního fotometrického pozorovatele. V reálné situaci se však požadavky konkrétních uživatelů mohou od normativních požadavků výrazně lišit. To může souviset s věkem uživatelů, zdravotním stavem zraku a fyzickým nebo psychických postižením. Určitou roli v preferencích určitých hodnot světelně technických parametrů mohou hrát také klimatické podmínky, kulturní prostředí apod.
Jedním z nejdůležitějších faktorů, který má vliv na odlišnosti v požadavcích na osvětlení, je věk uživatelů. S rostoucím věkem totiž dochází ke zhoršování zrakových funkcí, které je vyvoláno snížením světelné propustnosti očního prostředí a zmenšením velikosti zornice, kterou světelné záření vstupuje do oka. Oba tyto jevy mají za následek výrazný pokles množství světla dopadajícího na povrch sítnice. Z obrázku 1 je zřejmé, že při shodných světelných podmínkách je osvětlenost sítnice šedesátiletého pozorovatele v porovnání s osvětleností sítnice dvacetiletého pozorovatele přibližně třetinová. Navíc s věkem dochází k poklesu počtu funkčních fotoreceptorů. Z tohoto vyplývá, že pro vykonávání stejného zrakového úkolu potřebují starší osoby v porovnání s mladšími výrazně větší úrovně osvětlení. Se snižováním propustnosti očního prostředí dochází také k většímu rozptylu světla uvnitř oka, což má za následek vyšší citlivost starších osob na oslnění od zdrojů světla. Z uvedených důvodů se doporučuje v prostorech, kde pracují zaměstnanci všech věkových skupin, umožnit individuální přizpůsobení světelných podmínek na pracovištích.
Obr. 1 Pokles osvětlenosti sítnice v závislosti na věku pozorovatele
Pozorovatel posuzuje světelné prostředí z pohledu osvětlení prostoru a z pohledu osvětlení zrakového úkolu. Osvětlení prostoru ovlivňuje celkový dojem z osvětleného prostředí a je ovlivněno rozložením jasu v prostoru, barevnými vlastnosti povrchů i spektrálními a směrovými vlastnostmi osvětlení. Z pohledu světelně technického má úroveň osvětlení prostoru zásadní vliv na adaptační stav lidského zraku. Osvětlení místa zrakového úkolu souvisí s charakterem zrakového úkolu (čtení textu, chirurgický zákrok apod.) a s pozorovatelem. Pro zvládnutí určitého zrakového úkolu je třeba zajistit zpracování dostatečného množství informací za jednotku času (zrakový výkon). Zrakový výkon je určen fyziologickými vlastnostmi lidského zraku a je ovlivněn zejména objektivními světelně technickými parametry, hlavně hladinou osvětlenosti, popř. jasu.
Na základě nejnovějších výsledků výzkumu vlivu světla na člověka se ukazuje, že světelné záření slouží nejen ke zprostředkování vizuálních informací, ale že také ovlivňuje biologické pochody v lidském těle. V lidském oku byly na počátku tohoto století, vedle již známých čípků a tyčinek, objeveny další senzory, které slouží ke zprostředkování informací o změnách světelných podmínek v průběhu dne. Tyto informace slouží pro řízení cirkadiánních rytmů a k aktivaci či deaktivaci určitých biologických pochodů, které uvádějí lidské tělo do stavu aktivity nebo klidu. Život člověka v přirozeném prostředí s pravidelnými cyklickými změnami světelných podmínek po dlouhá tisíciletí vedl k vytvoření vnitřních biologických hodin založených na střídání dne a noci. Vývoj a používání výkonných umělých světelných zdrojů v průběhu minulého století umožnilo do tohoto přirozeného životního rytmu člověka zasáhnout a pozměnit jej. Ukazuje se, že tento zásah může být příčinou určitých zdravotních obtíží. V současné době jsou výzkumy v této oblasti na počátku a není proto vliv umělého osvětlení na biologické pochody v lidském těle podrobně zmapován. Nicméně je již zřejmé, že zmíněné poznatky výrazným způsobem změní pohled na význam světla pro člověka.
Ing. Petr Žák, člen TNK č. 76, ČVUT – FEL, Praha
Tato přednáška je ukázkou sborníku přednášek č. 41 (Více zde ...).
Diskutující k tomuto článku
(počet diskutujících: 1)TEXT Z OBLASTÍ | SOUVISEJÍCÍ KONTAKT |
---|---|