1) Elektrické vytápění – virtuální realita a skutečnost
Silná  mediální kampaň v posledních pěti letech úspěšně utvrdila  veřejnost, že elektrické vytápění a zejména potom tzv. „přímotopy“  jsou zavrženíhodným  , velmi drahým a do budoucna neperspektivním  způsobem vytápění.  Soustavné  zdůrazňování  zvyšování cen elektřiny  a  taktní mlčení o vývoji cen ostatních energií vyvolalo obraz virtuální reality velmi vzdálené skutečnosti.

Graf č. 1   Porovnání vývoje cen  energií  v domácnostech od roku 1990

Věrohodnost  této virtuální realitě dodávají ,bohužel,  i některé  renomované  odborné časopisy, které v  rámci různých populárních srovnání nákladů na jednotlivé typy vytápění zcela pomíjejí  nejen  výjimečnou  regulovatelnost   zejména  elektrických  přímotopných  soustav  ale  i   další výhody plynoucí  pro  jejich uživatele  např. z možnosti čerpání tzv. nízkého tarifu elektrické energie i pro ostatní spotřebu domácnosti  , či v  nízkých pořizovacích nákladech . Přitom měření prováděná odbornými firmami i v rámci  programu OSUE ( Odborné skupiny pro užití elektrické energie) prokazují  snížení energetické náročnosti  po zavedení elektrického vytápění  o   cca   40%  oproti CZT.

Graf č.2   Porovnání energetické náročnosti sledovaného objektu Beskydská 4 po zavedení elektrického vytápění.

Prakticky u všech dlouhodobě  sledovaných a vyhodnocovaných  objektů  se  roční  spotřeba  energie  na  m2  vytápěné  plochy pohybuje v rozmezí  0,30 – 0,45 GJ  a je tak o 40 – 50% nižší než je  průměr ČR (cca 0,8 GJ/m2,rok). Tato skutečnost je naprosto opomíjena a argumenty příznivců teoretických propočtů vycházejících z tzv. průměrné spotřeby energie na vytápění průměrné bytové jednotky či rodinného domku  jsou stále tytéž : „ Nejsme schopní do teoretických propočtů zapracovat vliv špatné regulace , vysokých ztrát v rozvodech, celkové neefektivnosti, či nevhodně zvoleného způsobu vytápění“.  To je sice pravda, ale na druhé straně tak nerespektováním obvyklého stupně regulovatelnosti a tedy i energetické efektivnosti jednotlivých topných soustav napomáhají  vytvářet nepravdivý obraz nemající oporu  ve  skutečně  dosahovaných a naměřených hodnotách.

Ukažme si typický případ :
Zcela běžně je v různých statích  uváděna energetická roční spotřeba průměrného bytu 40 GJ a rodinného domku 100 GJ , prostým a jednoduchým přepočtem těchto jednotek na kWh potom spolu s autory docházíme  k  ročním spotřebám  elektrické energie  na vytápění  v těchto  objektech , které jsou na úrovni 11 223  respektive 28 058 kWh / rok.  Jaká je však realita podložená statistikou  můžeme  sledovat v přiložené tabulce.

Tab č.1 Oficiální tarifní statistika ČEZ a REAS ( doplněno FENIX )

Z předchozí tabulky je zjevné , že spotřeba energie na odběrní místo se v horizontu posledních pěti let  mění jen nepatrně  (často je totiž i v odborných článcích zmiňován  trend  odpojování elektrického přímotopného vytápění vzhledem k rostoucím nákladům při současném dalším užívání  sazby BP. Je  tedy  vidět , že  i  pro  toto  tvrzení  chybí ve statistice opora) .

Průměrná spotřeba elektrické energie na jedno odběrní místo tak dle ročenky činila cca  14 900 kWh/rok, z toho na  vlastní vytápění cca  10 459 kWh. Vzhledem k tomu, že z praxe opět víme, že elektrické vytápění se více využívá v objektech typů  RD a větších bytů , je zcela zřejmý rozpor mezi skutečnou , statisticky doloženou spotřebou el. energie (v jednom odběrním místě cca 10 459 kWh/rok) s údaji získanými teoretickými  propočty (cca 20 000 kWh/rok)  .

I když  jak je vidno z předchozích údajů  docházejí tvůrci různých teoretických propočtů  ve svých  úvahách  téměř k dvojnásobným  spotřebám  elektrické energie než je statistikou doložená realita , největšího omylu a  mystifikace se povětšinou dopouštějí až při  vlastním vyhodnocení nákladů na energie. Téměř bez výjimky  je opomíjena skutečnost , že  pro vytápění nemůže být  z technických důvodů používána el. energie v tzv. vysokém tarifu a k hodnotě spotřeby el.energie tak musí být přiřazována výhradně hodnota  tzv. nízkého tarifu.  Významně je zkreslován i vliv tzv. stálého měsíčního platu  na náklady na vytápění tím, že je celá hodnota přičítána právě k nákladům na vytápění , přitom opět z tarifní statistiky můžeme lehce zjistit, že značná část výše tzv. stálého platu padá na neutralizaci dopadu zvýhodnění tarifu el.energie pro ostatní spotřebu domácnosti a pouze  zbytek, tedy 44 % (RD) až 66% ( malé byty) vstupuje do  nákladů na elektrické vytápění. 

Pokud bychom se pokusili zobecnit předložené údaje , docházíme k následujícím výsledkům:

Tab č. 2   Porovnání spotřeby energie a nákladů na elektrické vytápění z tarifní statistiky a z teoretických  výpočtů

* údaje jsou uvedeny po tzv. neutralizaci ostatních výhod – tedy po srovnání nákladů na ostatní spotřebu  elektrické energie  v domácnosti  vybavené elektrickým přímotopným, či  jiným topným systémem 
(V případě bytu zahrnuto do nákladů na vytápění 66%  tzv. stálého platu a v případě RD je to 44%  těchto nákladů – údaje vycházejí z tarifní statistiky sazby B)

** přepočet vychází ze statistických průměrných cen el. energie a nižší náklady na ostatní provoz domácnosti zde tedy nejsou zahrnuty.

Z předchozí tabulky je zřejmé , že tzv. teoretické propočty nemají žádnou oporu ve statisticky doložených výsledcích a v následujícím grafu si můžeme  tyto hodnoty srovnat i s praktickou aplikací.

Graf č. 3 Vyhodnocení celkových  nákladů na energie a na vytápění ve sledovaném objektu Beskydská 4

Vzhledem k průměrné velikosti bytu cca 56 m2 je vidět , že i v této aplikaci se prakticky naměřené hodnoty  blíží  více  statistickým , než  tzv. teoreticky vypočteným  hodnotám z tab. č. 2

Zahrneme li do celkových nákladů domácností  nejen náklady na provoz topného systému a ostatní spotřebu energie domácnosti, ale  i náklady na prvotní investici vyjádřené ročním odpisem, získáváme již zcela jiný obraz  reality .

Graf č.4   Porovnání celkových  ročních  nákladů domácností -  Kč/ m2

2. Současný vývoj elektrického vytápění v okolních zemích
Již v roce 1999 se v západní Evropě začala  projevovat zvýšená poptávka po elektrických přímotopných systémech . Příčiny tohoto jevu můžeme  hledat v následujících  příčinách :

• postupující  liberalizace  trhu  s  elektrickou energií přináší  snižování  cen  elektrické  energie (např.v SRN pokles cen  pro velkoodběratele až o 40 % a pro maloodběratele o cca 20% během jednoho roku)

• prohlubující se ropná krize se projevuje nejen v růstu  cen nafty, benzínů a topných olejů , ale s časovým odstupem i obdobným růstem ceny zemního plynu.

• nepříznivý vývoj  evropské měny k  USD  ve kterých  probíhá většina obchodních operací

• v komoditách  ropy , topných olejů a zemního plynu

• s pokrokem ve stavebnictví a s klesající energetickou náročností  budov hrají stále významnější roli nejnižší pořizovací náklady elektrických topných systémů

• rostoucí vybavenost domácností elektrickými spotřebiči přináší uživatelům elektrického přímotopného vytápění další výhody  v podobě jejich levnějšího provozu

Graf č.5  Změny celkových nákladů na  pořízení, provoz a údržbu topných  systémů v SRN

3.  Předpokládaný vývoj v ČR
Vzhledem k předpokládané liberalizaci trhu s elektrickou energií v České republice od roku 2002, úspěšnému uvedení JE Temelín do provozu , závratnému  růstu cen ropy a ropných produktů  i  značnému přebytku elektrické energie v našem regionu   , lze očekávat  opětovný nárůst zájmu o elektrické vytápění.

Tomuto trendu bude  zcela jistě pomáhat i politická vůle těch  politických sil, které  znepokojuje naše  neúměrná závislost na energetických zdrojích pocházejících  většinou z politicky i ekonomicky nestabilních oblastí. Nezbytná deregulace cen energií v sektoru domovního maloodběru  může vést  v případě naplnění scénářů předpokládaného dalšího vývoje cen ropy , ropných produktů  a zemního plynu až  k  sociálním nepokojům. Lze tedy očekávat , že uvedené skutečnosti spolu se  zájmem  o udržení zaměstnanosti v ČR   naleznou paradoxně  odezvu i v politické podpoře  tohoto vytápění  a to i přesto, že jeho ústup v druhé polovině  tohoto desetiletí byl vyvolán ryze  politickými  a  nikoliv  ekonomickými důvody.

Následnou stabilitu systému a neopakování situace 90.tých let by potom ve středně a dlouhodobém  horizontu mělo přinést vymanění  sektoru elektro energetiky  z  přímého vlivu státu a jeho úředníků..

 Zajímavý , prakticky okamžitý, impuls  tomuto  procesu může znamenat i připravené vydání nových  tarifů elektrické energie  pro domácnosti , kde s nejvyšší pravděpodobností dojde k výrazné podpoře tzv.  elektrických smíšených  topných soustav,  zavádění elektrického vytápění v rekreačních objektech, přímotopných soustav s tepelným čerpadlem, či k významné podpoře decentralizovaných přímotopných  soustav  v objektech s  nízkou energetickou náročností – rozšířením  počtu tzv. jističových  sazeb  a snížením  minimálních hodnot  hlavního jističe. 

Vzhledem k tomu, že v bytové výstavbě bude trend  snižování energetické náročnosti stále více dominovat, lze očekávat  , že se elektrické přímotopné vytápění vzhledem ke své bezkonkurenční energetické náročnosti, nejnižším pořizovacím nákladům  a  velmi levné a přesné regulaci opět stane zajímavou a využívanou alternativou stále dražších systémů spalujících neobnovitelné  energetické zdroje  na bázi ropy.  

Svozil Cyril, Fenix Group a.s , tel. 0645- 495304, fax 0645 – 495303, Email.  cs@fenixgroup.cz