Zdroje tepla a tepelné toky v rozvaděči (teplotní.poměry.2)

Každá část proudovodné dráhy vyrobená z klasických materiálů, vodičů, klade průchodu elektrického proudu odpor. Činná složka tohoto odporu způsobuje výkonové (P)a energetické
(E) ztráty, které lze v ustáleném stavu vyjádřit vztahem

Vnějším projevem ztrátové energie je nárůst teploty vodiče proudu.Teplotní rozdíl mezi vodičem a okolním prostředím vyvolá tepelný tok z vodiče do vnitřního prostředí rozvaděče. Zvýšení vnitřní teploty rozvaděče má za následek ohřev jeho krytu a vznik tepelného toku mezi krytem a vnějším prostředím (obr.1).
Rozložení teplot na rozhraní vnitřního a vnějšího prostředí rozvaděče je ovlivněno tepelnou vodivostí použitého materiálu a tepelně výměnnými pochody v mezní povrchové vrstvě uvnitř a vně krytu. Typické rozložení teplot na rozhraní dvou prostředí je znázorněno na obr.2. Velikost tepelného toku krytem rozvaděče je ovlivněna teplotní diferencí mezi vnitřním a vnějším prostředím, součinitelem prostupu tepla krytu K a jeho plochou. Kvantitativně lze tepelný tok popsat výrazem:

Výpočet tepelného toku dle vztahu /3/ není na prvý pohled složitý, avšak v praktických aplikacích je problematické určení součinitele prostupu tepla K . Je to dáno tím, že rozvaděče mohou být instalovány různými způsoby (volně stojící, nástěnné, rohové, řadová zástavba volně stojící, rozvaděče zcela obestavěné a podobně). Z těchto důvodů nelze výpočet tepelného toku provádět pouze na základě znalosti součinitele prostupu tepla samotného krytu, ale je nutno respektovat i způsob instalace rozvaděče a tepelně vyzařovací vlastnosti jeho dílčích ploch A_0i.

Obr.1 Tepelné toky v rozvaděči

Obr.2 Rozložení teploty na rozhraní vnitřního a vnějšího prostoru rozvaděče