Další pošmourné ráno. Pohledem na to, co je za oknem vyvstává jediná myšlenka.

Deprese.

Jirka zavadil pohledem o tikající hodiny. Prozradily mu, že spal více, než osm hodin! To je buď stáří nebo projev prokrastinace v hlubším stádiu napadení organismu.
Cesta z koupelny vedla do jeho téměř prázdné kuchyně. Vymačkaná citrónová šťáva a tavené trojúhelníčky sýra rozpláclé mezi dvěma plátky tmavého žitného chleba s kukuřicí byly součástí každodenního rituálu, který lidé nazývají snídaní.

“Už mám té romantiky plné zuby”, zabrblal pro sebe, když se na matraci opřel o zeď a začal snídat. To, co někdo považuje za pohodičku, Jirka už nesnášel. Všude drobky, papírky a skvrny od čaje a kávy. Další úkol v kalendáři bylo pořízení stolu a sezení do kuchyně.


Ranní surfování předhazovalo jako hlavní senzaci dne BLACK FRIDAY. Jakýsi den pomatenosti národa. Lidé jsou schopni celý den sjíždět e-shopy a intenzivně přemýšlet kde utratí peníze. Peníze, které často ani nemají a utratit za to, co vlastně vůbec nepotřebují. Ale vidina, že tím vyřeší nutné zlo Vánoc, dokáže zlomit kde koho. Dokonce v tyto dny v zaměstnáních klesá pracovní výkonnost na pouhých 30%.

Jaké balvany v GTD musí plnit dnes? Tak určitě zavolat Martě. Co má ona společného s Milošem Ch je tedy opravdu silně motivační k tomu, aby se s Martou sešel. Ovšem opravdu zásadním úkolem bylo vyřešení Jarouškovy zakázky.

Jirka vyplivl poslední zbytky vody z úst při čištění zubů od úžasné snídaně a vrhl se k telefonu.

Marta mu byla přece jen bližší než obtloustlý odborník a tak za chvíli se ozvalo “Jiříku dobré ráno”. Nemusel vůbec připomínat poslední hovor a Marta pokračovala sama. “Musíme se potkat! S tím Milošem Ch je to tedy opravdu vážné a on tě dává do souvislostí! Potkáme se dnes?”
“A o co jde? Nemůžeš být prosím konkrétní?”
“Ne, do telefonu víc nemohu. To musíme osobně”, odvětila rázně.
“Dnes mohu až v podvečer. Přes den mám mnoho neupřesněných termínů”.
“Dobrá. Tak si odpoledne zavoláme a upřesníme hodinu. Asi bych měla udělat hygienickou kontrolu tvého bytu! Chlap sám v bytě, to nevěstí nic do uklizenosti nebo jak to s tebou vypadá?”, nastoupila tvrdě.
Jirka se rychle ohlédl kolem sebe a rychle posbíral posmrkané kapesníky, prázdné obaly od jogurtů a tvarohů. “Nechápu, co tím myslíš? To jako, že jsem prase a žiju tu v chlívku?”, procedil s úsměvem mezi zuby.
“No, to by mne nenapadlo. Já ti chtěla pomoci a také tě potkat i trošku jinak, než někde v restauraci. Chápeš?”, zašeptala tišeji a podezřele přítulným tónem.


V Jirkovi jakoby vzplál oheň. Okamžitě se mu před očima spustil film poslední pomoci Marty, který neslavně skončil jejím odchodem. “Marti, to víš, že bych byl rád, pokud bys mi tu chtěla s něčím pomoci, ale s tvým časem je to jako v loterii”.
“Třeba to vyjde! Doufej! Zavoláme si. Teď už musím ... pa! Píp, píp, píp ...

“To je nějaká nová móda tipat telefon?”. Jirkovi došlo, že je v tom Marta podobná Jarouškovi, jehož číslo právě vytočil.

“U telefonu Jaroušek. Dobrý den pane Chodovský. Než něco řeknete, poprosím vás, zda byste nemohl dnes v jednu hodinu u nás v kanceláři probrat některé podrobnosti té zakázky. Já vím, ... asi jsme vám toho řekli málo”, vypálil smršť na Jirku. “Prý málo. Řekli úplný hovno!”, proběhlo v ten moment v Jirkovi.

“Dobrý den, V jednu bych tam mohl být. A na jak dlouho to vidíte?”.
“Máme od rána zasedání cechu, tak jsme tu všichni. Kolem poledne skončíme a budeme se věnovat jen vám”, ubezpečoval Jaroušek, “teď nám končí přestávka. Budeme se těšit.” Zakončil neobvykle přívětivě.


Jirka mobil schoval a začal rychle uklízet vše, co se dalo. Otevřel okna aby vyvětral ten proprděný ozón. Vše co se dalo vyhodit naházel do černého pytle, aniž by něco třídil. V ten okamžik mu velel pud, nikoliv ekologie! “Stejně jsem čuně” tikalo mu hlavou, “ale to jen teď, než se vzbráborám”. Tiše se ubezpečoval a stejně si nepořádníka nepřipouštěl. Ovšem jeho argument, že za pořádek v bytě si nic nekoupí, byl stále tím nejsilnějším a tak s tím, že “účel světí prostředky” po chvíli zabouchl dveře. “Zase nemohu uklidit moc. Musím něco nechat na Martu přece ...!”.

Zbývalo mu několik hodin do návštěvy “odborného statku” a tak zamířil do nákupního centra na čumendu, co by pořídil do kuchyně za stůl. V poslední chvíli zamířil do IKEA, protože tam rád obědvá švédské kuličky s bramborovou kaší. Ať už je švédská IKEA jakkoliv čínská, je opravdu inspirativní. Co Jirka ovšem opravdu nemohl vystát, byly kolem nakupující dvojice. Zamilované, miminko čekající, s hlavou ve šťastné budoucnosti. Jirka to viděl z toho druhého konce. Dobře si vzpomínal, jak byl v podobné situaci a maloval si krásnou budoucnost s milující rodinou. Už nic takového zažít nechce. Ani být zamilovaný a už vůbec nechce své štěstí dávat do rukou kohokoliv jiného. Nakonec by zase uslyšel zcela určitě nějaký argument proč je zase něco špatně.

Nasadil si pomyslné klapky a soustředil se na chybějící části svého dočasného obydlí. Samota je klíčem ke štěstí!

Přes to všechno stále myslel na malého Lukáška. Ten asi jediný ho má stále za svého zlatého tátu. Zbytek jeho rodiny ho stále vnímá především zdvořilostně.


Konečně se dostal mezi kuchyně a hned mu do oka padl celkem sympatický kousek, který si v kuchyni dovedl představit. Nekoupil ho hned, protože těch obchodů měl v plánu projít více. Vyfotil si ho mobilem a pokračoval dál. Nakonec přece jen něco koupil! Vonné svíčky na lepší ozón a hezčí “intimčo”. Tedy pokud by mělo dojít k něčemu podobnému jak naposledy. No, mělo dojít ... Jirka to bral za hotovou věc. V podstatě mu bylo zcela jedno, co to Marta pořád mele o Miloši Ch. Probuzený tygr v Jirkově hlavě chtěl trhat! A hlavou mu zněly slova momentální hymny Migu 21 “... zvolna kalhotky si sundej, odpusť, jestli trochu naléhám ...!".



Na konci systematického ikeáckého bludiště Švédů, kteří to kdysi v Brně projeli a nyní nám to všem zde IKEOU vrací, Jirka vzal pod paži jednu zelenou rostlinu. Zaplatil, vše uložil do auta a vrátil se do restaurace. Zbýval mu čas tak akorát na oběd, aby stihl Jarouška v jednu hodinu.

Na statku bylo na dvoře vše stále stejné. Ze všech stran se ozývaly zvuky domácích zvířat jako z kvadrofonní projekce filmového plátna. Zaklepal a vstoupil do kanceláře cechu.
Smrad! Puch! Kouřová clona! A vůně kořalky! To bylo první, co Jirka registroval. Až pak rozeznal osm osob připomínající slušňáky ve společenském oděvu. Ovšem po bližším ohledání šlo pouze o jakési Jarouškovy napodobeniny.


Pozdrav dobrého dne zašuměl ze všech stran, ale rozjetá debata pokračovala jakoby nebylo nově příchozího. Pro Jirku bylo podobné sezení něčím novým, překvapujícím. Hlasitá debata, do které se vášnivě zapojovaly všechny osoby někdy až moc hlasitě, však nebyla na nějaké odborné téma. Tedy takovou měl Jirka představu o elektrotechnickém cechu. Místo toho zde byl svědkem nějakého scénáře vystřiženého z Blesku, Superu, či podobných bulvárních novin. Šlo o jakousi rivalitu českých spolků a odborníků při tvorbě nové verze již legendární vyhlášky 50/1978 Sb. Probírali se zde různí lidé. Spíše pomlouvali, než probírali. Po půlhodině poslouchání se musel každý nezainteresovaný člověk cítit jako ve válečném ohrožení. A toto místo bylo tím posledním ostrovem spravedlnosti a pravdy, který je pod strašným útlakem okolních zrádců, pitomců, nevzdělanců a čert ví koho ještě.

“Pánové, nechci vyrušovat, ale přišel jsem na sjednaný čas a v plánu jsem měl něco jiného. Nebo je nějaká změna?” již nevydržel Jirka a zaútočil. “Máte pravdu pane Chodovský”, reagoval cechmistr. Ukončil zasedání toho dne a vyhlásil doplňující část programu. Jednání o zakázce, jejíž supervizi, či patronát převzal právě tento spolek. To bylo pro Jirku také překvapením. Kombinace systémové instalace a elektrotechnického spolu mu vůbec nedávala smysl.

Jaroušek spustil odhalování podrobností. Šlo o několikrát odmítnutou zakázku jednoho spolkového člena. A jak je známo, tak většinou je ve stanovách spolku uvedeno, že cech hájí zájmy svých členů, nikoliv jejich zákazníků. Proto nejsou mnohé cechy v takové oblibě veřejnosti, jak si jejich členové myslí.

Zakázka byla vysoutěžena silně podstřelenou cenou, což je na českém trhu obvyklý způsob příliš odborných řemeslníků. Už, už se realizace zakázky spustila, když začal dodavatel lépe počítat. S hrůzou zjistil, že se po pečlivé analýze zakázky není schopen vejít rozpočtem ani do její poloviny a o zisku ani nemluvě.

Jirkovi bylo stále jasnější, že se s tou částkou na účtu bude muset rozloučit. Toto ne, že smrdělo. To byl úplný nesmysl. Oč tomu Jarouškovi sakra jde? Ten však pokračoval stejným tempem dál, aniž by ho zajímal Jirkův názor.


Neuvěřitelný příběh pokračoval přiznáním cechmistra, že museli najít někoho, kdo tomu rozumí a je zrovna v ekonomických sračkách. Což podle Jarouška stoprocentně splňoval právě Chodovský. “Ten chlap se posral v kině?”, začalo to v Jirkově hlavě vřít. Nedal nic znát a chtěl toho vyslechnout co nejvíce. Konečně se objevily před Jirkou objemné fascikly zadání zakázky. Jirkovi stačilo pár minut, aby dokázal odhadnout situaci. Zvedl se a udělal závěr, “Ještě dnes poukážu zaslanou částku zpět. Pokud po mě chcete tuto práci, zkuste to znovu se seriózním zadáním a odpovídající cenou. Nebo pátrejte po někom dalším”.
Vyklouzl rychle, aby se nemusel účastnit dalších demagogií. V zasedačce se rozprostřilo ticho v kterém bylo po chvíli slyšet couvání Jirkova vozu. “To je parta magorů!”, zuřil Jirka na cestě zpět. Nečekal žádný zázrak, ale takové jednání a představy neodpovídaly ani totálně sjetému puberťákovi.

Tak tedy finanční krize zažehnána není. “Dobrá ... dnes je ale čas obrátit list!” rozhodl se a vytočil mobilní číslo Marty. Podle jejího sdělení to vypadalo, že bude u Jirkova bytu dřív, než on! Jirka ještě však neměl nakoupeny ingredience ke gastronomickému omámení. Plán nějak nevychází, ale nějak to dopadne. Z nedlouho se před Jirkou objevila vyzývavá postava Marty. Vedle ní objemná nákupní taška, z níž vykukovalo hrdlo šampusu. “A sakra! Tady mne někdo předběhl!” příjemně konstatovalo Jirkovo vědomí. V dalších okamžicích zůstaly vzpomínky na pravěkého Jarouška daleko na neznáme galaxii. Prioritu měl podezřele tvarovaný výstřih, který si zasloužil roztrhat ...    

---

V dalším díle za týden
… Jirka se konečně ráno neprobudí sám, ale nebude to zas tak idylické. Zjistí další podrobnosti o Jarouškově zakázce. Marta mu prozradí více o své práci a vrhne jiné světlo na Miloše Ch. Vše se to nějak komplikuje. A Jaroušek přijde s další nabídkou, která trošku narovná předchozí pokřivenost ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse