Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...

AG# 25 Jirkova skutečná zpověď


Document Actions
AG# 25 Jirkova skutečná zpověď
Zodiac se stal lovenou zvěří ambiciózních vyšetřovatelů. Stačilo jedno udání na zneužívání osobních údajů a rozjela se podivná vlna vyšetřování. Doposud neexistoval žádný judikát, který by udal směr vyšetřování. Zájem policistů přijít projektu Zodiac začal narůstat každým neúspěchem se něčemu dopátrat. Jirka o vyšetřování věděl, ale o hloubce pátrání netušil. Jeho starosti se točily kolem převzetí Jarouškovy zakázky. Jirkova hlava, tedy hlava elektrikáře, řešila vše možné, jen ne to, co bylo jeho povoláním. A teď ještě ta Radka ...
Servisní upozornění systému diskusního fóra, ze dne: 3.02.2018
reklama


Radku konečně zastihl ve vedlejší čtvrti u její kamarádky. Vstoupil do malé garsonky, která byla ještě menší, než mohla být. Možná to ani oficiální garsonka nebyla. Podle umístění šlo o nějaký rekonstruovaný sklepní prostor. Útulné místečko to bylo, to ano. Ale tak možná pro dva. A na chvíli. Podle množství osobních věcí se však dalo usoudit více ubytovaných osob, ale na tyto úvahy již nezbýval čas.


“Jsem v pekelné situaci a nevím co dělat. Zjednoduším to. Při fízláckém zátahu byly zabaveny tři bedny zboží a za dva týdny u mýho kluka našli dvě ampule z té zásilky. On leží v nemocnici, druhej v márnici a já netuším kdo a proč po mě jde”, svěřila se Radka.
“A co policie?”.
“Z té mám strach. Když to někdo z fízlů vypustil do oběhu, tak to hodně smrdí”.
“Slíbil jsem Petrovi, že můžeš zůstat u mne”.
“Děkuji, já mám azyl. Teď tu a pak u Johna. Jak to, že se znáte? Vždyť on není z tohoto města. Všiml si tě na jedné z mých fotek …”.
“Mne také překvapuje, že se znáte! To znáš každého bezdomovce?”.
“Bezdomovcééééé!”, rozesmála se Radka, “jóóóó, to je fakt dobrý!”.

Na vrátnici průmyslového podniku, kde Jirka dělal smluvní servis zastavil bílý VW transporter. Vrátný si opsal osobní údaje, číslo vozu a vpustil vozidlo do útrob kovové mašinérie. Řidič jel s jistotou zcela přesně k jedné zadní rampě. Než vystoupil otevřela se vrata. Dva dělníci vyložili z auta velkou dřevěnou bednu. Vrata sjela, řidič odjel. Nikdo nic neřekl a žádné dokumenty nikdo nikomu nepředával. Transporter vyjel z podniku a řidič řekl do telefonu, “Je to na místě!”, a uslyšel “Ano, viděl jsem. Je to v pořádku”.


Jirka ustrnul nad neobvyklým případem v diskusích. Sám patřil mezi občasné, ale letité  moderátory. Tato dobrovolná a neplacená funkce byla navíc funkcí dost nevděčnou. Proto se také věnoval více úpravám zadání, než komunikaci s arogantními uživateli. A teď tedy zůstal jako opařený. Uživatel, kterého považoval za bystrého odborníka předvedl chování “řeznického psa”. Jirkovi nedalo, aby si nepročetl historii střetu a komunikace se zbylými moderátory. “To nemůže myslet vážně! Nebo s ním cloumá egoistická nadřazenost!”, proběhlo Jirkovi hlavou. Nebylo divu, že se moderátoři po nějaké době vzdali této úlohy. Místo aby se jim dostávalo vděku, že udržují fórum dlouhé roky v čitelné podobě, byli prakticky pod neustálou palbou nadávek. U dveří se ozval zvonek …

Ve dveřích se objevil Karel. Tedy zazvonil asi o hodinu dřív, než ohlásil. Jirkovi to nevadilo, protože jeho práce neměla zpoždění.
“Kájo, co si dáš? Ani nevím jak hostit faráře”, a sáhl po citrónu.
“Třeba!” a ukázal na citrón v Jirkově ruce,” a nyní zde nejsem jako farář!”.
Karel s Jirkou oba chodili na základku do stejné třídy a byli vyhlášenou dvojkou excentriků. Jejich lumpárny byly tak úžasné, že sklízely obdiv i u dospělých. Vynalézavost, tvořivost a také drzost s jakou vše realizovali neznala mezí. Jejich dráha se rozdělila po té, co Karel těžce onemocněl a prakticky zmizel z dosahu. Bylo to v době maturit. Když se po několika létech oba opět potkali, Karel byl jiný. Všemu byl na vině nádor, který se podařilo odstranit, ale z Karla se stal eunuch. A to byl bod zlomu v jeho životě.


“Tobě nevadí, že jsi sám, tak osamocen?”, spustil hned Karel.
“Zprvu jsem se mohl ze samoty zbláznit, ale později ona samota ukázala k čemu je dobrá”.
“To chceš říct, že se z tebe stal vlk samotář? Ty? Takový vtipálek s tolika poznámkami? To, nééé …”.
“Nevím, zda zrovna vlk samotář, ale pokud bych měl odpovídat na otázky co rád dělám, co rád jím, co rád poslouchám nebo co čtu, mám pocit, že bych nevěděl jak odpovědět”.
“Hahaha, ty nevíš co čteš?”
“A co čtu?”
“No, tak já ti to tedy řeknu”, postavil se a zamířil k policím s knihami. Jirka si odskočil vyřídit příchozí hovor, který mu  opakovaně stále signalizoval prostřednictvím vibrování v hodinkách svou prioritu. Když se vrátil jeho přítel byl zahloubán v jedné z knih.

“Tak jak shrneš stručně to, co čtu?”
“Dobrýýý, sakra to je dost dobrýýý”, pokyvoval uznale Karel.
“Co máš na mysli? Nejsem si vědom, že bych zde měl nějaké neobvyklé tituly. Vše je běžně koupeno v prodejně nebo antikvariátu”.
 “Nemyslím nějakou konkrétní knihu, ale ta sbírka je úžasná. Myslím jako celek”.
“Pokud to vezmeš analyticky, pak snadno odhalíš to, co nevím”, usmál se na něj Jirka, “ale stále jsi neřekl, co bych měl cizím odpovědět, že vlastně čtu”.
“Máš pravdu, to asi nejde jen tak. To se musí vidět. A znát tě”.


Mezitím o několik kilometrů dál …
“Pane Jaroušku, vůbec nás nezajímá, že již máte zajištěného jiného dodavatele! Ta stavba bude za dva měsíce funkční, jinak si na vás smlsne náš právník!”, hučel chlapík podobného vzrůstu jako byl cechmistr, pouze byl mladší.
Jarouška hrůzou polil studený pot a nemohl ze sebe vypravit souvislé věty. Dobře věděl, že podepsaná smlouva má několik dalších “háčků”, díky kterým by se mohl stát on s celou rodinou bezdomovci. Jarouškovi nezbývalo nic jiného, než všemožně podporovat Chodovského, přičemž mu ve skutečnosti již bylo jedno zda ho přeplatí jednou nebo dvakrát. Šlo o víc, než o zisk ze zakázky. Obrovské smluvní penále, dobrá pověst, ale ještě jedna maličkost. Navazující zakázky. A to dobře tajil. Jaroušek se sice choval jako člověk minulého století, ale pod čepicí opravdu měl.

“Jirko a ty nežárlíš?”
“To víš, že jsem kdysi žárlil. Měl jsem panickou hrůzu, že o ni a děti přijdu”, přiznával Jirka.
“A přišel jsi?”
“Jóóó, přišel!”
“A jak jsi to poznal, prosím tě?”.
“Myslíš, že nepoznám lhostejnost? Dřív mne zvedla padlého na náledí. Teď mne nechá klidně v křečích ve vedlejším pokoji”.
“To, nééé, taková Jana přece není!”, odporoval Karel.
“Taky si myslím, že není, ale vůči mne ano. Ale to neřešme. Není to ve mě, je to v ní”.
“A nemá někoho?”     
“Možná. A co já s tím?”
“Nic, ale asi by to vše vysvětlovalo.”.

Jirka obrátil list. Už ho unavovalo s každým kamarádem, který je oba znal, řešit “co asi”. Byly to tlachy o ničem, které stejně k ničemu nevedly. Žádný kamarád nemohl vyřešit vztah za Jirku. Jana byla maminkou nade vše. Byla obklopená všemi. Nikdo jí nechyběl. Ba naopak. Chyběla jí samota. Ta samota, aby mohla být sama sebou. Ale to je situace, kterou si musí vyřešit každý sám. Bez přátel, kolegů, kamarádek a Jana ji možná právě řeší.

Konečně přišla zase malá chvíle, kdy se mohl začíst do jedné rozečtenosti. Jirka sjížděl tituly, z kterých mohl čerpat znalosti. A nečetl málo. Ale čím více četl, tím se vzdaloval tomu myšlení ovcí kolem. Mohla ho naplňovat skutečnost poznání, na druhou stranu ho ničilo zjištění, že mnozí lidé kolem jsou jako stroje z nějakého fantastického filmu. Obzvlášť právníci a úředníci se chovali jako řádky programového kódu. S takovými typy osobností vnitřně opravdu nechutně zacházel. Navenek samozřejmě s úsměvem plnil všechny ty zbytečnosti a blbosti nezbytné k jakési povrchní společenské hře.


Marta seděla za svým služebním stolem a zpracovávala administrativu, kterou na celé práci k smrti nenáviděla. Na oddělení přišli o kolegu, protože jej pokročilý věk odvolal na chalupu na Moravě. A najednou všichni kolegové začali být velice nervózní. Dědek, jak mu tam říkali, měl pod kontrolou všechny výkazy, hlášení a statistiky. Byl pro všechny služkou, kalendářem a živým vzkazníkem. Po jeho odchodu do důchodu se místní workflow muselo změnit.
Přisedla k ní kolegyně Jitka a ukázala jí novou rodinnou fotku ve zlatém rámečku. “Marti, někdy mám chuť se tady na to vykašlat a jít dělat pokladní do supermarketu”.
“Běž se projít! To tě přejde”, komentovala Marta aniž by zvedla oči.
Jitka stále civěla na rodinný obrázek, “když to bych měla ve čtyři padla”, a pohladila rámeček.
“Jitko nebuď sentimentální a raději za mne dokonči tu zprávu z minulého měsíce, nebo mne trefí!”.
“Tobě to tak vyhovuje jak žiješ? Vždyť jsi stále v práci. To ti nechybí chlap?”
“Ani ne, chlapů tady máme celé oddělení. Když si představím nějakého takového u mne doma, tak si uvědomuju, že mi je vlastně dobře”.
“No, já to myslela ještě jinak. Však víš, nikdo tě nehladí … a …”.
“Že ty zase myslíš na šukání? Jitko, neser mne a běž se projít. Okysličíš mozek a napadne tě něco konstruktivního!”, zakončila debatu a koukla se na fotku své dcery. Na chvíli ji napadlo, že by snad mohla s Jirkou něco probrat. Koukla z okna, zasnila se, zacvakala propiskou a po chvíli se vrhla znovu do práce na reportu posledního výjezdu.

Jirka otevřel dopis s červeným pruhem, který nemohl dopředu věstit nic dobrého. Také tomu tak bylo. Pozorně si přečetl úřední sloh a představil si toho úředníka jako primitivní opici, která sestavuje texty a vůbec nemá ponětí jak moc velkou sračku generuje. “To bych nemohl dělat!”, vyfotil si obsílku telefonem a založil ji do archívní hromádky. “Úředník je na světě proto, aby prudil! Pořád chce něco vysvětlovat! Parta malomyslných!”, nahlas zuřil.

Zamířil ke svému pelechu, že si narovná záda a v tom příchozí hovor od Jarouška. To bylo nutné vzít, protože už opravdu o něco šlo. Sice netušil jak moc je pro cechmistra důležitý, ale Jirkovi stačila finální finanční motivace. To ovšem nevěděl, co zase Jaroušek vytáhne za novinku … .

V dalším díle za týden ...
…  ...
Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse
 
 

 

TEXT Z OBLASTÍ


FIREMNÍ TIPY
Umíte odpovědět? Vysvětlete, proč musíme elektrické stroje chladit a co by se stalo, kdybychom je nechladili. Popište rozdíly mezi chlazením vzduchem a chlazením kapalinou. Vysvětlete, jak teplo putuje elektrickým strojem a jak nám tepelný okruh pomáhá toto teplo správně odvést. Co přesně znamená ventilace v kontextu elektrických strojů? Jaký je rozdíl mezi ...
V přednášce na konferenci SOLID Team se Miroslav Záloha ze SUIP zmínil také o nutnosti a významu technické dokumentace při revizích. Přestože jsou běžné argumenty o ztrátě nebo zastarání dokumentace, zdůraznil, že legislativa, vládní nařízení a provozní bezpečnostní předpisy, jasně stanovují povinnost udržování a aktualizace technické dokumentace. Připomněl význam dokumentace pro správné provedení revize. Hlavním bodem bylo, že revizní technik musí nejen ... Více sledujte zde!
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
Autor článku
Servisní upozornění systému diskusního fóra
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933