Svátky konečně pryč! Strašné období. Pokřivené tradice, komerce, český způsob demokracie projevu a do toho politika. Novodobý kočkopes. Jediná možnost jak si zachovat duševní zdraví byla odpojit se. Nevnímat slevy, varování, doporučení a falešná komerční přání do nového roku.


Jirka mezi svátky tak trochu uklízel ve svých datech, dodělával resty. A že jich bylo. Manuálně pracující člověk takové problémy asi nemá. Ten, kdo pracuje hlavou, tedy jeho soustruh je mozek a myšlenky, musí třídit, přesouvat a spojovat, má zcela jiný režim než jeho okolí. Nejeden Jirkovi podobný bývá za podivína. Sám by se za něco, čemu se říká “intelektuál” určitě nepovažoval. Stačilo pohlédnout na jeho slepené vzdělání. Jirka nepatřil k těm, kteří by něčím prošli jen tak. Všechny vzdělávací instituty byly pro něj vždy něčím kolizní. Ale ve všech byl vždy něčím jedinečný. Vždy mu něco chybělo nebo naopak přebývalo. Také proto se sám považoval za “magora”.


Koneckonců i ve vztahu byl vlastně divný. Něčím byl přitažlivý a jinými vlastnostmi zcela odpudivý. Ale tak to bude asi u každého. Žádný člověk na světě přece není jen negativní nebo je pozitivní. Pouze v té chvíli, kdy na něj ostříme, ho vnímáme jen částečně.

Ale úplně normální člověk přece chodí do zaměstnání. Nechá se klasicky vykořisťovat a za vydělané peníze si koupí nějaké hadříky, televizor, nábytek, jede na dovolenou, a tak. Jirka nic z toho neprožíval. Jeho dovolená bylo zevlování po cizích městech, toulání se krajinou, nebo složená kostra pod stromem a nekonečné čtení předzásobené literatury. Šlo o nekompatibilní zájmy jeho okolí. Čím byl starší, tím to bylo horší. A podle toho taky dopadaly jeho vztahy. Byl totiž dobře maskovaný introvert.


Samo o sobě na tom nebylo nic špatného, ale jeho okolí jej považovalo za vše jiné, než on sám ve skutečnosti byl, či mohl být. Někdo by řekl, “Rebel!”, ale Jirka se tak také necítil. I když se nemohl dívat na ovce vedle sebe, snažil se dodržovat pravidla, která si ovce vymyslela. Když je tu demokracie a demokraticky vládne majoritní množina ovcí, máme všichni, tři možnosti. Změnit situaci, odejít nebo situaci přijmout.
 
Zásoby potravin k přežití Silvestra a následujícího svátku, měl dostatečné. Posadil se ke stolu a po chvíli se z jeho poznámkových papírků objevila mapa jeho dosavadních aktivit. Papírové poznámky jsou velice důležité, to ano, ale jen dočasné. Nastartoval aplikaci myšlenkových map a vše postupně nasázel tam.

Taková mapa člověku rychle poslouží k orientaci osobní hry. Podobných map měl připravených hodně. Třeba i na provádění revizí!

V žádném případě si nikdy nebral žádná novoroční předsevzetí. Když si usmyslel něco na sobě změnit, zahájil proces změny a hotovo. Nepotřeboval k tomu žádné konkrétní datum, jen nějakou motivaci. Je. Nějakou. Motivaci.

Nějakou …
A to byl právě ten “kámen úrazu”.
Dřív byl jeho motivačním středobodem rodina. Jeho žena, jeho děti …

Ale tento Silvestr a Nový rok byl jiný.
Jirka byl sám. Poprvé sám.
Chtěl být sám.
Cítil, že je ve věku, kdy už toho na sobě zásadního moc nezmění a pokud už někomu nevyhovuje, tak raději zůstane sám. Vystřílel všechny své vztahové patrony lásky. Víc asi neuměl.


Večer, když se začaly ozývat rány silvestrovských dělbuchů, odsunul práci. Uvařil si česnečku, nasypal si oříšky k průběžnému zobání. “Každému dle jeho zásluh”, napadlo ho, jen už nevěděl zda ten výrok měl něco společného se komunismem nebo kaptalismem. V každém případě cítil, že musí zůstat sám. Protože si nic jiného nezaslouží. Dobře věděl, že kdyby se zvedl a někam zajel, tak ho nikdo neodmítne, ale bral to jako zkoušku. Před devatenácti léty v tu dobu na Silvestra strávil se svou ženou celý den v posteli a nyní je za své zásluhy poprávu sám. No, k srdci si to nebral. Být sám byla jeho volba a skutečnost, že po něm neštěkl ani pes bylo také jasné.
Žádný pes tu nebyl.

Za pár hodin Nový rok a příchozí pošta plná nevyřízených e-mailů. Jirka si uvědomil, že za celý svůj život nepochopil, proč se slaví nový rok. Otevřel macbook a začal třídit. Snažil se nemyslet na to, kde by mohl být. Byly to pouze předsudky.  

V životě ho naplňovala práce. Práce, kterou někdo nějak ocenil. Stačilo dobré slovo. I pouhé slovo ... Ale svět nikdy není přesně takový, jako si ho vymyslíme. Je jiný. Vždy je jiný, ale ne špatný. Jen jiný. A tak pokud už někoho nebavíme, tak jdeme dál. Pokud chtěl něčeho docílit, pak přečíst a analyzovat všechny své knižní sbírky. Přičemž úžasný byl ten samotný proces. Ne ten konec! Hromadit majetek nechal jiné. Měl jiné poslání. Každý chlap má nějaké životní poslání. Tedy skoro každý ...

Tik, tik, tik ... Nový rok ...
Nějak to bylo Jirkovi úplně jedno. Půlnoc jako půlnoc.
V tom mu přišly s malým časovým odstupem dvě SMS. Marta a Eliška. Odpověděl také přáním a poškrabal se nerozhodně na hlavě, “Co vlastně chci? Přemýšlím racionálně? Pudově? Co chci? Proč Elišku? Proč Martu?”. Proběhla mu hlavou úvaha na dalším vztahem. Jeho plusy, mínusy a skočilo to velikým PROČ?

Sedl si ke svému pracovnímu stolu a začal nové období naprosto běžnou prací. Žádný šampus, žádný rituál. Otevřel e-mailovou schránku a první co mu padlo do oka byla komerční tisková zpráva, že jeden nadnárodní řetězec byl oceněn nějakou nadnárodní agenturou. Pomyslel si, kdo takové blbosti generuje? Koho to asi zajímá? A představil si chudáka zaměstnance, který vydělává na svou hypotéku sběrem a rozesíláním takových žvástů. Koneckonců proč ne? Naše česká populace ráda takové hlouposti přijímá. Hlavně když má něco levněji nebo zdarma. Ale hned na Nový rok? Hned tu reklamní agenturu zablokoval už na doménovém serveru. Ke spánku se odhodlal po té, co venku skončily nekonečné salvy k Novému roku. “Chudáci psi”, pomyslel a zalezl pod peřinu.


Ráno skoro jako každé jiné. Pouze venku na procházce zjistil ten silvestrovský nepořádek. “Tomu říkám ukázkové “probuzení z opice”, a odkopl jednu vypálenou základnu ohňostroje z cesty. Všude byl sice nepořádek, ale klid. Svět vyčerpán tradiční oslavou musí znovu nabrat sílu.


Zavolal rodičům, své ženě, dětem. Popřál a zamyslel se nad tím, co dál. Nakonec vyhodnotil, že půjde dělat něco skutečného. Vlastně jinou možnost neměl. Všude bylo zavřeno.

Nabral kurz domov. Cestou přemýšlel nad Johnem, tím chlapíkem, co nebyl bezdomovcem i když tak vypadal. Nechal Jirku přespat ve sklepení, či spíš bunkru. Vybavenost té divné ubytovny byla technickým pohledem opravdu propracovaná. Všude čisto, teplo, nic na rozbití, žádné radiátory, vše omyvatelné. Bylo to divné. O to divnější, že Jirka si všiml některých senzorů a detektorů. Bylo to opravdu dobře vybavené ubytovací zařízení. Co to bylo za objekt? A co ten John? Proč John? Neměl českého jména? Strávil s ním dost dlouhý rozhovor, aby pochopil, že jde o člověka velice znalého a se schopnostmi přesahující průměrného myslitele. Byla to tedy nějaká představená maska. Jirka ho odhadoval na filantropa v totálním utajení. Jiné vysvětlení ho nenapadalo. Ale věděl, že se tam musí vrátit a přijít na to.


Doma si uvařil čaj. Uklidil. Pustil si z internetu jeden díl švédsko-dánského seriálu Most a začal třídit knihy z banánových krabic. “V tomto týdnu se opřu do těchto úkolů”, a připíchl seznam na zeď. To byl pokud o sebe znovu nastartování, ale stejně ho někde uvnitř trápilo to chybějící "Mám tě ráda Myšánku ...!".

---

V dalším díle za týden ...
… by se měl cechmistr Jaroušek vyjádřit ke garanci platby za projekt. Už mu nezbývá nic jiného. Miloš Ch se Jirkovi svěří s důvěrnostmi kolem projektu Zodiac, protože tuší, že je pro něj Chodovský jedná z klíčových postav. Marta, Eliška? To bude ještě zajímavé. Tedy až se Jirka s Eliškou znovu setká ...

Podrobnosti o seriálu na AGeNT.elektrika.cz   -  Epizody  -   Diskuse