Telegramy – forma přenosu informací po sběrnici KNX/EIB
Veškeré informace, které si při řízení systémové instalace KNX/EIB vyměňují jednotlivé přístroje (jednotliví účastníci připojení ke sběrnici), jsou ve formě digitálních pulsů, dosahují tedy pouze dvou stavů. Jednotkou přenosu je 1 bit, který může nabývat hodnoty logické „0“ nebo logické „1“. Pro binární přenos informací se využívá hexadecimálního kódování, což značí 16 možných stavů pro přenášené číslo v binárním vyjádření, zatímco v dekadickém vyjádření můžeme jedním dekadickým místem vyjádřit 10 možných stavů.

Tab. 1: Porovnání čísel v hexadecimálním, binárním a dekadickém vyjádření

Pro různé funkce nebo nastavené či měřené hodnoty je nezbytné přenášet informace vyjadřující svou délkou a počtem stavů potřebný obsah. Takže příkazu vyjadřujícímu spínání (tedy poloha ZAP nebo VYP) postačí pro vyjádření rozměru dat jen 1 bit, tzn. dva provozní stavy, odpovídající logické „1“ pro ZAP a logické „0“ pro VYP. Stavy od 0% do 100% pro nastavení výšky žaluzií nebo úhlu jejich natočení, případně pro nastavení úhlu otevření polovodičového ventilu stmívače se vyjadřují 256 kroky, tedy celkem 256 stavy, pro jejichž binární vyjádření je potřebných 8 bitů (1 byte). Stavy různých fyzikálních veličin se tak mohou vyjadřovat různě dlouhými daty s různými počty stavů – viz tab. 2.

 Tab. 2: Příklady binárních hodnot s formáty dat

Dojde-li v systémové instalaci k události, kterou je potřebné oznámit jiným účastníkům na sběrnici, jako např. stiskneme ovládací prvek tlačítkového snímače pro sepnutí určitého svítidla, sběrnicová spojka tohoto snímače odešle na sběrnici telegram s potřebným obsahem. Průběh celé komunikace je možné graficky vyjádřit podle obr. 1.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 1: Časový průběh při vyvolání a odeslání telegramu

Ve vyobrazení vyznačená událost značí v našem příkladě stisk ovládacího tlačítka. Po uplynutí přenosového zpoždění τ1, tedy době, která je zapotřebí pro přenos 50 bitů, následuje odeslání telegramu s příkazem k sepnutí a případnými dalšími informacemi. Přenosové zpoždění τ1 je doba potřebná pro prověření, je-li sběrnice volná. Toto zpoždění odpovídá době 5,2ms a postačuje i pro případné přerušení přenosu telegramu s nižší prioritou. Adresát na sběrnici (v našem případě spínací akční člen) přijme zprávu a po časovém zpoždění τ2, které odpovídá době přenosu 13 bitů (1,352ms), odešle zpětné hlášení s potvrzením správnosti přenosu. Pokud byl telegram určen více než jednomu účastníkovi na sběrnici, zpětné hlášení odesílají současně všichni účastníci, jimž byla zpráva adresována.

Stavba telegramu
Nastavení a průběh spojení mezi účastníky na sběrnici, přenos a ochrana dat se zakládají na referenčním modelu OSI (Open System Interconnection) podle mezinárodní normy ISO 7498. Tato mezinárodní norma je do souboru norem ČSN zavedena od 1.1.1994 jako ČSN ISO 7498-2: Systémy na spracovanie informácií. Prepojenie otvorených systémov (OSI). Základný referenčný model. Časť 2: Bezpečnostná architektúra.
Telegram sestává z jednotlivých přenosových znaků o významové délce 8 bitů, což by teoreticky odpovídalo přenosové době 8x104µs=832µs. Ve skutečnosti je ale doba přenosu delší, přenosový znak je přenášen po dobu odpovídající době přenosu 13 bitů (13x104[µs=]1,352ms), jak je naznačeno na obr. 2. Přenosový znak totiž obsahuje dalších 5 bitů. Telegramy jsou asynchronním způsobem přenášeny po těchto přenosových znacích. Pro spuštění přenosu znaku je potřebný startovací bit ST a pro jeho ukončení ukončovací (neboli stop) bit SP. Tyto dva bity jsou nezbytné pro synchronizaci přenosu a přístrojů přijímajících informaci. Přenášená data jsou o velikosti 1 Byte = 8 bitů, na obr. 2 vyznačených jako D0 až D7. Za datovými bity následuje paritní bit P, který představuje součet všech těchto bitů a již zmíněný stop bit SP. Poté je přestávka PA v trvání přenosu 2 bitů. Pak se již odesílá další startovací bit ST, jako úvodní část následujícího přenosového znaku.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 2: Skladba přenosového znaku

V takovýchto osmibitových přenosových znacích je odvysílán celý telegram, jenž sestává z několika významových polí, znázorněných na obr. 3.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 3: Struktura telegramu s rozdělením na jednotlivá pole

Úvodní částí telegramu je osmibitové kontrolní pole, v němž jednotlivé bity mají hodnoty podle tab. 3.

Tab. 3: Význam jednotlivých bitů v kontrolním poli

Stane-li se, že některý z přístrojů, kterému je určen přenášený obsah telegramu, odešle zpětné hlášení o nesprávném přenosu, v bitu D5 pro opakování přenosu se nastaví „0“. Tak se zajistí, že ty přístroje, které již vykonaly odesílaný příkaz, nebudou znovu reagovat. Údaj o prioritě přenosu zabezpečí, aby se současně jiné přístroje na sběrnici nepokoušely o vysílání jiných telegramů.
Nezávisle na systémových funkcích lze požadovanou prioritu nastavit individuálně pro každý komunikační objekt v programovacím softwaru ETS (Engineering Tool Software). Pokud neurčíme jinak, automatickým přiřazením v ETS je nastavena nízká priorita přenosu.
16 bitové pole s adresou odesilatele (zdroje) obsahuje fyzickou adresu toho přístroje, který odesílá daný telegram. První 4 bity (D15 až D12) tohoto pole tedy značí číslo oblasti, druhé 4 bity (D11 až D8) vyjadřují pořadové číslo linie v dané oblasti a zbylých 8 bitů (D7 až D0) je určeno pro vyjádření pořadového čísla přístroje na linii.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 4: Obsah pole telegramu s adresou odesilatele (zdroje)

Tab.4: Význam jednotlivých bitů v poli s adresou příjemce

Další, 16 bitové pole s přídavným 17. bitem obsahuje adresu příjemce. Znamená to, že na přijatý telegram reagují pouze ty přístroje, jimž je odesílaná zpráva určena. V běžném provozu je adresou příjemce skupinová adresa. Touto adresou může být vybaveno i několik účastníků na sběrnici. Jedná-li se o systémové telegramy, odesílané během programování systémové instalace, adresou příjemce je fyzická adresa. V takovémto případě je telegram vždy určen pouze jedinému účastníkovi na sběrnici. Pokud je adresou příjemce skupinová adresa, první bit má hodnotu „0“ (tab. 4) a v dalších bitech se zobrazí čísla hlavní skupiny a podskupiny (u dvouúrovňových adres) anebo hlavní skupiny, střední skupiny a podskupiny (v případě tříúrovňových adres. Přídavný 17. bit má hodnotu rovnou 0 v případě, že se jedná o fyzickou adresu (zobrazenou stejným způsobem, jaký je na obr. 4) anebo je rovna 1, pokud se jedná o skupinovou adresu.
Zmíněný přídavný bit je součástí přenosového znaku, který dále obsahuje tříbitové přepravní pole a čtyřbitové pole pro vymezení délky telegramu. Přepravní pole udává, kolika liniovými spojkami má telegram procházet. Po každém průchodu liniovou spojkou se toto číslo zmenší o 1. Pokud je příjemce vyznačen fyzickou adresou, přepravní pole ztrácí svůj význam a telegram potom prochází bez omezení všemi liniovými spojkami, které jsou na přenosové trase mezi odesilatelem a příjemcem. Pole pro vymezení délky telegramu (4 bity) má hodnoty jednotlivých bitů podle typu příkazu (podle typu datového bodu DPT=date point type, dříve EIS=EIB Interworking Standard). Přitom pro různé typy příkazů mohou být údaje v poli pro vymezené délky telegramu D shodné – viz obr. 5.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 5: Tvar pole délky telegramu a datového pole pro některé typy EIS

První 2 bity v datovém poli mají vždy hodnotu 0, hodnota dalších 4 bitů, označených X, není určena (mohou to být opět hodnoty rovné 0). Následující 4 bity, uvedené s písmenem P, udávají kód příkazu. Některé příklady těchto kódů příkazů jsou v tab. 5. Následující bity, s proměnnou délkou (v závislosti na typu DPT), mají hodnoty podle obsahu přenášených dat. Má-li být například vykonán příkaz k sepnutí, jímž je jednobitový příkaz, příkazová část telegramu P musí mít význam „psát“ – tedy požadavek na vykonání příkazu. Je-li tento jednobitový spínací telegram v části A, označující typ objektu, vyjádřen logickou „1“, je telegram u příjemce (ve sběrnicové spojce akčního členu) vyhodnocen jako příkaz k zapnutí. Při hodnotě tohoto bitu „0“ značí příkaz vypnutí.
Pokud příkazová část značí „číst“, adresát obdrží informaci o stavu sledované funkce.

Tab. 5: Příklady kódů příkazů P v datovém poli

Jednotný způsob programování s využíváním typů DPT umožňuje zaměnitelnost podobných přístrojů různých výrobců. Při takovéto záměně je však pro nastavení pracovních podmínek a parametrů nutné vždy použít aplikační program toho výrobce, jehož výrobek byl použit.
Funkce snímačů i akčních členů a také formáty a struktury komunikačních objektů jsou obsaženy ve zmíněných společných kódovaných datech. DPT navíc rozlišují také další podružné funkce jednotlivých druhů komunikačních objektů. Konkrétní určení typu EIS se odvíjí od způsobu využití, pro které byl navržen. Neznamená to však, že by určitý typ DPT byl vyhrazen pouze pro jediný účel. Tak např. DPT typu 5.004, navrženou pro stmívání, je možné použít i pro další účely, pro řízení jiných funkcí. Odesílanou hodnotu tedy lze vyhodnotit ne jen jako rozsvěcování/stmívání, ale také jako posuv žaluzií nahoru/dolů nebo tepleji/chladněji.

Tak např. jednobitový DPT typu 1 „Spínání“, u něhož poslední bit A nabývá hodnotu 1.001 pro příkaz ZAP a 0 pro příkaz VYP, lze použít také ještě pro logické funkce nebo pro zablokování a odblokování. Další funkce, nebo jejich rozšíření ke zřetelnému vyjasnění způsobu ovládání (inverze, časová zpoždění, a jiné speciální spínací funkce) nejsou součástí standardní funkce DPT, ale doplňují se podle konkrétní potřeby, na základě požadavků výrobců.

Binární hodnoty bitu A u jednobitového DPT typu 7 „Žaluzie“ jsou stanoveny v tab. 6. Tyzo typy DPT se používají při programování řízení provozu pohonů žaluzií, rolet, markýz, ale také pro pohony oken, dveří apod., tedy pro ty funkce, u nichž dochází ke změnám ve smyslu otáčení nebo přímočarého pohybu pohonných jednotek. Funkční blok je vybaven dvěma datovými body DPT 1.008 "krok/stop" a 1.009 "pohyb nahoru/dolů". První z nich je Pohyb a druhou Krokování. Funkcí Pohyb se pohon uvádí do pohybu v jednom smyslu do té doby, než obdrží jiný příkaz anebo do doby, během níž vypíná koncový spínač stínicího prostředku nebo elektricky ovládaného okna či dveří. Funkcí Krokování se pohon uvádí do pohybu jen na tak krátkou dobu, jaká byla nastavena v parametrech akčního členu, také předává příkaz k zastavení pohybu v době, kdy se ovládaný prostředek pohybuje. Komunikační objekty přiřazené této funkci v aplikačních programech některých akčních členů nebo snímačů by při požadavku na čtení aktuální hodnoty po sběrnici mohly neúmyslně zastavit pohybující se pohon. Z tohoto důvodu bývají u příslušných komunikačních objektů těchto přístrojů ignorovány čtecí příkazy.

 Tab. 6: Přenášené hodnoty A pro různé činnosti pro EIS typu 7

Dvoubitový DPT typu 2 „Priorita“ je určen pro nadřazený způsob ovládání např. při běžném využívání EIS typu 1 „Spínání“, ale i u dalších typů DPT. Touto funkcí se zabezpečí např. nucená poloha (může být využita např. během čištění oken pro nucenou polohu žaluzií, bez možnosti jejich ručního či automatického řízení). Bity Pr nabývají hodnot pro spínání prostřednictvím DPT typu 1: „10“ pro vypnutí, „11“ pro zapnutí. Řízení spínací funkce přístroje může tedy být závislé na stavu dvou komunikačních objektů. Prvním z nich je „Spínání“, druhým „Priorita“. Pokud je hodnota dvoubitového objektu Pr „00“ nebo „01“, akční člen je spínán pouze objektem „Spínání“.
Čtyřbitový DPT typu 3.007 „Stmívání“ je tvořen dvěma částmi. Prvním bitem s hodnotou „1“ se určí, že se jedná o přidávání (rozsvěcování). Nabývá-li první bit hodnoty „0“, jedná se potom o tlumení (ubírání). Rozsah stmívání určují zbývající tři bity, jak je uvedeno v tab. 7.

 Tab. 7: Přenášené hodnoty A pro stmívání – EIS typu 2

Část telegramu, obsahující pole s délkou telegramu a datové pole pro jednobytovou DPT typu 5.001 nebo 5.004 „Hodnota“ může přenášet údaje o nastavení výstupu akčního členu v mezích od 0 do 255. Na obr. 6 je znázorněn příklad s přenášenou hodnotou H=153, což odpovídá nastavení výstupu na 60%.

Klik pro větší náhled celého obrázku.
Obr. 6: Tvar pole délky telegramu a datového pole pro typ EIS 6 „Hodnota“

Zkušební pole (viz obr. 3) slouží odhalování chyb vzniklých během přenosu telegramu. Tím se zabezpečí vysoká spolehlivost správnosti přenosu informace. V každém přenášeném bytu se stanovuje tzv. parita, tedy počet sudých a lichých bitů. Po přijetí telegramu se parita porovná s původním údajem.
Telegramem, adresovaným na fyzickou adresu odesilatele, obsahujícím zpětné hlášení (obr. 1) příjemce potvrzuje správnost přenosu. Telegram je jednobytový a může být ve třech variantách podle tab. 8.

Tab. 8: Skladba telegramu zpětného hlášení