Co to znamená normová a nenormová konstrukce? Jaký je mezi nimi rozdíl? Tento termín používáme ve dvou souvislostech, které jsou úzce provázané s protipožární ochranou a systémy zachování funkčnosti. První věc je normová nebo nenormová konstrukce. To znamená podpůrný systém kabelů může být buď normový nebo nenormový. Normový systém znamená, že to jsou přesně dané parametry jak to má vypadat. Pokud mluvíme o žlabu, musí být výšky 60mm, šířky maximálně 400mm, podíl děrování 15%, tloušťka materiálu 1,5mm. Takto vyzkoušený žlab, trubka, příchytka, cokoliv, pokud je podle normové konstrukce, tak je použitelný s jakýmkoliv vyzkoušeným kabelem. To znamená, že výhodou normových konstrukce je vzájemná kombinovatelnost systémů kabelů a systému nosných. Plyne z toho drobná nevýhoda. Aby to bylo takhle možné kombinovat, tak to musí být provedeno dražšími materiály, dražší konstrukce, kratší vzdálenosti. Je tam omezení i co se týče hmotnosti. Pokud zvolíme nenormovou konstrukci, můžeme vyzkoušet téměř všechno a pokud kabely vyhoví, tak je to tak v pořádku, ale ta nenormová je použitelná pouze s tím konkrétním kabelem, s kterým byla zkoušená. Řeší se takhle vzdálenosti podpěr. Řeší se takhle omezená hmotnost kabelů, které lze dát žlabu. Ale mluvím speciálně o žlabu, protože to je asi nejčastější, ale týká se to jednotlivých příchytek, trubek atd. To je ta část nosných konstrukcí. Potom existuje zkouška, která se provádí buď podle normové teplotní křivky a nebo podle nějaké vlastní. Normová teplotní křivka jede od zapálení pece, počítá se nultá minuta a vyjede se postupně na nějakých přibližně 1200°C. Ta čísla teď neřeknu přesně, ale je to simulace postupného náběhu požáru a potom se kabely zkouší jak dlouho vydrží. To znamená, typicky se dává 60 až 90 minut. 120 minut už nemá cenu zkoušet, protože za 120 minut v elektroinstalaci se dostáváme už na teplotu, kdy z kabelů vyteče měď, takže už tam nebude co zkoušet. Nebo potom jsou zvláštní křivky, které se používají třeba u otevřených prostranství, v tunelech atd. Když vezmu to, co děláme nejčastěji, pro pražské metro, je ustálená teplota 750°C. Pak je to vyzkoušené podle vlastní křivky a v označení odolnosti to musí být znát. Abych se vrátil, normová nebo nenormová, musíme si vždy říct nejdříve co, zda nosná konstrukce a nebo teplotní křivka a potom podle toho pokračovat.

Více informací zde.