Konstrukce generátoru na proud střídavý
Stroje na výrobu proudu střídavého sestávají obdobně jako stroje na výrobu proudu stejnosměrného ze dvou hlavních součástek:
Jest to jednak soustava magnetů, buzených stejnosměrným proudem, jimiž se utvoří magnetické pole, jednak vinutí kotvy, v němž se elektrický střídavý proud indukuje. Kdežto však u strojů stejnosměrných magnety, totiž magnetová kostra s magnetovými poly a magnetovými cívkami nalézá se v klidu, uspořádány jsou jmenované součástky u strojů střídavých na magnetovém kole, které se otáčí. Kotva jež nese vinutí, ve kterém se elektrický proud indukuje a která se u stejnosměrných strojů otáčí v magnetickém poli, jest u strojů střídavých v klidu a uspořádána kolem magnetového kola. Část tu nazýváme u strojů střídavých rovněž kotvou, nebo též statorem.
Vinuti, v němž se indukuje střídavý proud, jest tudíž nehybné a proud odebírá se od pevných svorek, což jest nevyhnutelné, vyrábí-li stroj proud o vysokém napětí. Do točících se magnetů přivádí se stejnosměrný proud přes dva sběrací kroužky od budiče t. j. zvláštní malé dynamky nejčastěji přímo na hřídeli generátoru nasazené. Vinutí statoru uloženo jest ve drážkách, uspořádaných na vnitřním obvodu statorového železa. Vinutí postupuje jak na obr. 91. naznačeno od polu k polu a jsou veškeré tyče spojeny za sebou tak, že se proudy v jednotlivých tyčích indukované v každém okamžiku sčítají.

Konce vinutí A a B vyvedeny jsou ke svorkám stroje. V tyčích statoru povstává vlivem točícího se magnetického pole střídavý proud. Nejsilnější indukce nastane v okamžiku, kdy se poly magnetového kola nalézají právě pod tyčemi statorového vinutí. Indukce rovná se oproti tomu nule v tom okamžiku, kdy nacházejí se poly mezi dvěmi tyčemi. V dalším momentu jest indukce opět silnější, avšak opačného směru, neboť tam, kde byl jižní pol, přijde severní a naopak. Při dalším točení se magnetového kola indukce zase klesne na nulu a opět stoupne na nejvyšší hodnotu, avšak zase ve směru prvém. Magnetové kolo se točí tak rychle, že tento pochod se opakuje padesátkráte za vteřinu a říkáme pak, že indukovaný proud má 50 period.
Cívky na magnetovém kole musí býti ovšem takovým směrem navinuty, aby se poly severní a jižní střídaly stejně jako u strojů na proud stejnosměrný. U strojů na střídavý proud o nízkém napětí leží v každé statorové drážce C po jedné tyči, veškeré tyče spojeny pak jsou spolu postupně spojkami z ploché mědi a to spojkami D na přední straně a spojkami E na zadní straně statoru. U strojů pro proud o vysokém napětí, u nichž v drážkách C uložen jest větší počet drátů, značí pak D cívku, sestávající z tolika závitů, kolik je ve drážkách uloženo drátů. Konce těchto cívek spojeny jsou potom na zadní straně statoru jedním spojovacím drátem E. Zapneme-li mezi obě vedení ze stroje vycházející žárovky, hoří tyto stejně klidně jako proudem stejnosměrným napájené, nebol jednotlivé kmity střídavého proudu o 50 periodách následují tak rychle za sebou, že je pouhým okem pozorovati nelze a vlákno žárovky zdá se nám stejně silně rozžhaveno.
Shora popsaným strojem vyrobený proud t. zv. střídavý proud jednofázový hodí se tudíž stejně dobře jako proud stejnosměrný pro účely osvětlovací, nelze jím však tak snadno poháněti motory. K tomuto účelu nutno z důvodů, o nichž bude pojednáno později, užíti proudu t. zv. třífázového, pozůstávajícího ze tří proudů střídavých, jichž výchvěvy jsou časově proti sobě posunuty o 1/3 periody.
Jelikož střídavý proud právě nejvíce slouží k motorickým pohonům, užívá se skoro výhradně strojů na výrobu proudu třífázového čili třífázových generátorů.
Vinutí třífázového generátoru sestává ze tří vinutí zcela shodných s popsaným vinutím jednofázového generátoru, ale tato tři vinutí posunuta jsou proti sobě o 1/3 vzdálenosti magnetových polů, jak naznačeno na obr. 92.

Vinutí třífázového generátoru má tudíž šest konců. Tyto mohou býti spolu spojeny buď do trojúhelníka (obr. 93.), nebo do hvězdy (obr. 94.).

Obrazce ty značí vinutí třífázového generátoru schematicky. Vedení ze strojů vychází třemi dráty, v každém z nich proudí střídavý proud. Následkem toho však, že vinutí jsou proti sobě posunuta o 1/3 polového dělení, jsou tyto tři proudy proti sobě posunuty o 1/3 periody, což je právě nutno pro pohon třífázových motorů. Nenastane tudíž nejsilnější proud ve všech třech drátech současně, nýbrž v prvém okamžiku jest proud nejsilnější v drátu 1, ve druhém okamžiku v drátu 2, ve třetím okamžiku v drátu 3, pak opět v drátu 1 atd., vždy v tom okamžiku, kdy se právě magnetické poly kmitnou před tyčemi dotyčného vinutí.
Je-li napětí indukované v jedné fázi ku př. 120 voltů, jest při spojení generátoru do trojuhelníka mezi vnějšími vodiči rovněž 120 V napětí; při spojení generátoru do hvězdy, kdy - jak z obr. 94. patrno - zařaděny jsou mezi dva vnější dráty vždy dvě vinutí, jest napětí mezi těmito dráty větší, a to 1,73 X 120 V čili 208 voltů.
Napětí to nazýváme napětím sdruženým. Často vyvedeno jest z generátoru též nulové vedení, totiž od nulového bodu hvězdového vinuti (obr. 94.). Napětí mezi tímto nulovým vedením a libovolným z ostatních vedení jest pak opět 120 V, t. j. napětí jedné fáze čili t. zv. napětí fázové. Jak shora již uvedeno, vypočteme napětí sdružené, násobíme-li napětí fázové číslem 1,73. Napětí fázové vypočteme, když napětí sdružené číslem 1,73 dělíme.