Posunutí kartáčku
Běží-li stejnosměrný stroj na prázdno, t. j. je-li kotva bez proudu, leží neutrální pásmo uprostřed mezi dvěma poly, tedy u stroje dvoupolového v rovině AB obr. 50.

Jak jsme v předešlých odstavcích již poznali, leží kartáčky vždy na oněch lamelkách, které mají spojení s cívkami nalézajícjmi se právě v tomto neutrálním pásmu. Okolnost, že také kartáčky nestojí v neutrálním pásmu, t. j, mezi poly, nýbrž ve skutečnosti z pravidla právě uprostřed pod poly, má svůj důvod v tom, že spojky mezi kotevními tyčemi a lametkami nejsou vedeny přímo.
Je-li stroj zatížen, pak probíhá vinutím kotvy proud, čímž utvoří se dle obr. 51. kol vodičů taktéž magnetické pole, jehož silokřivky však probíhají napřič silokřivkám, utvořeným hlavními poly.

Obě tato magnetická pole dají dohromady magnetické pole výsledné dle obr. 52., neboť se vzájemně buď sesílují, a to tam, kde probíhají silokřivky stejným směrem, anebo seslabují, a to tam, kde jdou proti sobě.

Jak z obrazu patrno, neleží pak, již neutrální pásmo uprostřed mezi poly, nýbrž jest následkem zpětného působení kotvy o určitý uhel ve směru točení posunuto. Do této roviny AB obr. 52. nutno pak postaviti kartáčky. Za účelem dosažení nejiskřivého chodu posunou se kartáčky ještě o něco dále přes neutrální polohu.
K docílení snadného posunování kartáčků upevněny jsou jich svorníky v pohyblivých nosičích, t. zv. brejlích, uspořádaných obvykle na ložisku stroje tak, aby jimi bylo možno pomocí rukojetě nebo ručního kolečka dle potřeby natočiti. Při hledání správné polohy kartáčků sloužiž jednoduché pravidlo, že správná poloha jest ona, při které dá stroj bez jiskření kartáčků nejvyšší napětí.