Vypínače minimální pro proud stejnosměrný mají za účel přerušiti samočinně vedení, klesne-li v něm proud na nulu, neb, obrátí-li se směr proudu; chrání tudíž stroje a přístroje proti zpětnému proudu. Nejčastěji užívaný tvar minimálního vypínače znázorněn jest na obr. 33.

Vypínač sestává z vypínacího nože A, tvořícího současně železné jádro elektromagnetu, kol něhož jest v několika závitech veden hlavní proud vypínačem procházející. Pokud prochází proud v určité síle a určitým směrem těmito závity, potud jest toto železné jádro magnetické a přidržuje páku se závažím B, čímž se udržuje vypínač ve stavu zapnutém. Klesne-li však síla proudu na nulu, ztratí se magnetisující síla cívky, páka se závažím B se odtrhne a vlastní vahou spadne dolů. Mezi pádem tím vytrhne se pak núž A z kontaktu, čímž nastane samočinné přerušení proudu. Při zpětném proudu musí přirozeně proud, nežli svůj směr obrátí, rovněž aspoň na okamžik klesnouti na nulu, moment ten však stačí, aby samočinný vypínač vypnul.