Žárovka (definice 1989)

Vlákno se vyrábí z wolframu práškovou metalurgií. Průměr vlákna je asi 14 µm. Na vlákno se před montáží nanese getr (nejčastěji červený fosfor). Ten se po rozžhavení vlákna vypaří a společně s plyny nečistot, které se nepodařilo z žárovky odstranit, se srazí na stěnách baňky.

Teplota vlákna je asi 2200°C u vakuových žárovek, přibližně 2600°C u žárovek plněných plynem a kolem 3000°C u promítacích a fotografických žárovek. Čím vyšší je teplota vlákna, tím větší je měrný výkon. S teplotou vlákna se však zkracuje život žárovky. Nejvyšší zatím dosažená teplota vlákna je 3000°C. Při 4000 °C se již všechny materiály, které by přicházely v úvahu pro výrobu vlákna, taví.

Prostředím v baňce je vakuum u žárovek do příkonu 25W a plyn u žárovek s příkonem nad 25W. Jako plyn se používá směs argonu nebo kryptonu (tj. plynu, který špatně vede teplo) s dusíkem (který zabraňuje odpařování vlákna).

Maximální hodnota měrného světelného výkonu je:
10 lm . W^-1 u vakuových žárovek,
18 lm . W^-1 u žárovek plněných plynem,
30 lm . W^-1 u promítacích žárovek.

Žárovky uvnitř nebo vně matujeme (leptáním skla kyselinami nebo pískováním). Zmenšuje se tím jas. Odpor vlákna zatepla je více než 10krát větší než zastudena. Doba života vakuových a žárovek plněných plynem je asi 1000 hodin.