ELEKTROTECHNICKÝ SVAZ ČESKÝ

Zelený pruh 1294/52, 147 08  Praha 4                         Telefon: 244 464 649   Fax: 244 464 072    E-mail: esc@elektrosvaz.cz

 

 

Připomínky ESČ k návrhu zákona

(květen 2007),

 

kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

 

 

Připomínky ESČ jsou zpracovány na základě projednání předložených materiálů v rámci zasedání presidiální rady ESČ dne 22.5.2007 a vyhodnocení názorů a připomínek členů a spolupracovníků ESČ, zejména:

1.                   Ing. Jaroslav Melen - soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice,

2.                   Ing. Milan Kaucký, člen HK ČR,

3.                   Jiří Fiala, president ESČ, člen HK ČR – soudní znalec z oboru ekonomika a elektrotechnika,

4.                   Dipl. tech. Jiří Hemerka, vicepresident ESČ,

5.                   Jan Lojkásek, člen presidiální rady ESČ, statutární zástupce firmy IN-EL, spol. s r.o., autorizované informační centrum ESČ – člen HK ČR,

6.                   Ing. Jaroslav Ďoubalík, člen presidiální rady a výkonný tajemník ESČ, člen HK ČR).

Pokud jde o principy navrhované právní úpravy, lze konstatovat, že obsahuje celou řadu pozitivních opatření pokud jde o vstup do podnikání a omezení množství povinností podnikatelů vůči živnostenským úřadům v průběhu podnikání.

Na druhé straně nelze souhlasit s některými návrhy v oblasti změn týkajících se nových názvů a zařazení živností. Vzhledem k odbornému zaměření Elektrotechnického svazu českého se zaměříme pouze na živnosti související s podnikáním v oblasti elektrických zařízení.

Návrh zákona, pokud se jedná o elektrotechnické živnosti, v řadě případů nerespektuje platnou ani připravovanou legislativu týkající se bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení (viz např. zákon č. 174/1968 Sb., v platném znění, zákon č. 309/2006 Sb., zákon č. 251/2005 Sb., Věcný záměr zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení ze dne 16. května 2007).

V Důvodové zprávě se uvádí, že:

          I.      živnost „Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení“ se přeřazuje ze živností vázaných do živností řemeslných s odůvodněním, že tyto činnosti mají charakter řemeslné živnosti. Bez jakéhokoli zdůvodnění dochází ke změně názvu živnosti na „Elektroinstalatérství“.

        II.      požadované oprávnění dle zákona č. 174/1968 Sb. nebo zákona č. 61/1988 Sb., které je podle současně platné právní úpravy podmínkou pro získání živnostenského oprávnění, je vázáno na způsobilost subjektu z hlediska zabezpečení provozu živnosti, nikoliv na odbornou způsobilost podnikatele. Není proto důvodné vázat na tyto podmínky vznik živnostenského oprávnění.

       III.      požadavek je vhodné uplatnit až při vlastním provozování živnosti.

     IV.      odborná způsobilost pro řemeslné živnosti tedy i „Elektroinstalatérství“ se podle Návrhu bude prokazovat podle § 21 a § 22.

Ve stručnosti: v případě ukončeného vzdělání v příslušném oboru se nevyžaduje doklad o odborné praxi (§ 21), pro vzdělání v příbuzném oboru nebo rekvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost se vyžaduje doklad o vykonání jednoroční praxe v oboru, pokud žadatel o živnostenský list nemá vzdělání ani v příbuzném oboru, postačí doklad o vykonání šestileté praxe v oboru (§22).

Dle našeho názoru Důvodová zpráva v těchto bodech vychází z nepřesných nebo neúplných informací.

K bodu I.:     Pokud vezmeme za axiom, že řemeslo je prioritně to čím se člověk vyučí, pak je nutno konstatovat, že výuční obory „revize“ ani „zkoušky“ vyhrazených elektrických zařízení v českém školním systému neexistují

 

 

K bodu II.:    Toto tvrzení je v rozporu se současnou právní úpravou – Zákon č. 338/2005 Sb. - úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 575/1990 Sb., zákonem č. 159/1992 Sb., zákonem č. 47/1994 Sb., zákonem č. 71/2000 Sb., zákonem č. 124/2000 Sb., zákonem č. 151/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 362/2003 Sb., zákonem č. 436/2004 Sb. a zákonem č. 253/2005 Sb.

Ten v § 6a říká, že:

(1)  Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení

c)    ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění,

d)    prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení.

 

Dále v § 6c) uvádí v odstavcích:

 

(2)   Předpoklady odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků.

(3)   Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 1 písm. c) a mezi nimi, provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, v písmenu e) jmenuje osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d).

K bodu III.:    Tento názor je vskutku absurdní a dal by se přirovnat např. k tomu, že řidičský průkaz je možné vydat tomu, komu je 18 let a požadavek odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel je vhodné uplatnit až při silniční kontrole.

K bodu IV.:   Představa, že revize elektrických zařízení by mohl provádět podle § 21 např. ten, kdo se prokáže jen řádným ukončením středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání, je zcela nepřijatelná.        

 

Za závažný nedostatek Návrhu považujeme jeho neprovázanost se stávající a připravovanou legislativou.

Kupříkladu zákon č. 309/2006 Sb. v § 11 „Zvláštní odborná způsobilost“ stanoví:

(1)   Na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, kontrolu nebo opravy, mohou práce a činnosti samostatně vyko­ná­vat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci.

(2)   Předpokladem zvláštní odborné způsobilosti zaměstnance je

a)     zdravotní způsobilost podle zvláštního právního předpisu,

b)    dosažení věku stanoveného zvláštním právním předpisem; tento věk však nesmí být nižší než 18 let,

c)     odborné vzdělání stanovené prováděcím právním předpisem,

d)     odborná praxe v délce stanovené prováděcím právním předpisem,

e)     splnění požadavků podle odstavce (3) určených osobou, která uvádí na trh nebo distribuuje, popřípadě uvádí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem,

f)      doklad o úspěšně vykonané zkoušce ze zvláštní odborné způsobilosti (§ 20).

 

 

 

 

 

 

Zákon č. 251/2005 Sb. v § 20 „Přestupky na úseku vyhrazených technických zařízení“ v odst. (1) písm. b) definuje přestupek: „Bez oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru na provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek při provozování vyhrazených technických zařízení provádí ve stanovených případech prohlídky, revize nebo zkoušky“. Stejným způsobem definuje správní delikt právnických osob v § 33. V obou případech se tento zákon odvolává na zákon č. 174/1968 Sb., v platném znění, a na vyhlášky, kterými se určují vyhrazená technická zařízení (pro vyhrazená elektrická zařízení konkrétně vyhl. č. 20/1979 Sb.)

 

 

Věcný záměr zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení ze dne 16. května 2007 v bodě 7 stanoví 3 kategorie vyhrazených technických zařízení podle úrovně jejich nebezpečnosti:

7.1       Podle úrovně nebezpečnosti, vyplývající z hodnocení rizik zařízení při provozu, tj. míry ohrožení specifickým rizikem při jeho provozování, budou tato zařízení rozdělena do tří kategorií:

7.1.1     I – vysoce riziková - zařízení, u nichž selhání ochranných a bezpečnostních prvků nebo předepsaných postupů představuje vysoké riziko ohrožení života a závažného poškození zdraví osob, majetku a životního prostředí,

7.1.2          II – riziková – zařízení, u nichž selhání ochranných a bezpečnostních prvků nebo předepsaných provozních postupů představuje riziko ohrožení života a zdraví osob, majetku a životního prostředí,

7.1.3          III – ostatní – zařízení, nepředstavující při provozování vyšší než přijatelné riziko.

 

V odůvodnění k tomuto bodu se uvádí:

„Jedná se zároveň o zařízení, u nichž je vyžadováno, aby jejich připojení (instalaci) a předání do používání prováděla osoba se zvláštní odbornou způsobilostí, ......“

 

V odůvodnění k bodu 8 Ověřování stavu bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení se uvádí:

Oprávněná osoba je podnikajících fyzická osoba nebo právnická osoby s vázanou živností k provádění revizí a zkoušek vyhrazených technických zařízení I. a II. kategorie, která má jednoho nebo více zaměstnanců odborně způsobilých k provádění revizí a zkoušek nebo je sama odborně způsobilá k příslušným činnostem při ověřování stavu bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.

V bodě 9 Oprávnění k výkonu činností na vyhrazených technických zařízeních I. a II. kategorie se uvádí:

9.1.  Obsluhu, montáž, instalace a s tím spojené řízení prací na vyhrazeném technickém zařízení I. a II. kategorie mohou v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávat jen fyzické osoby, které splní předpoklady vzdělání, praxe v oboru a úspěšné vykonání zkoušky ze zvláštní odborné způsobilosti. V případech, kdy tak stanoví zvláštní právní předpis, musí tyto osoby splňovat i předpoklady zdravotní způsobilosti (národní standard). Pro účely „přenositelnosti“ dokladu o úspěšné zkoušce zvláštní odborné způsobilosti stanoví příloha prováděcího předpisu k tomuto zákonu požadavky na zvláštní odborné znalosti a dovednosti fyzických osob včetně tematických okruhů ke složení zkoušek.

Je tedy zřejmé, že i Věcný záměr zákona o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení i nadále předpokládá existenci vyhrazených elektrických zařízení, zvláštní odborné způsobilosti k činnostem na těchto zařízeních a příslušné vázané živnosti.

 

ZÁVĚR:

Elektrotechnický svaz český doporučuje ponechat v příloze č. 2 vázanou živnost „Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení“ s tím, že by se zahrnovala činnosti na vyhrazených elektrických zařízeních I. a II. kategorie.

Přijatelné by bylo zavedení řemeslné živnosti „Elektroinstalérství“ s tím, že za řemeslnou živnost by byly považovány jen montáže a opravy vyhrazených elektrických zařízení III. kategorie.

 

Při této příležitosti bychom ještě rádi upozornili na dle našeho názoru neodpovídající zařazení další elektrotechnické živnosti, a sice „Projektování elektrických zařízení“. Jsme si vědomi, že už ve stávajícím znění je tato živnost deklarována jako živnost volná, tedy živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1).

Je to ve zřejmém rozporu s ustanoveními jiných legislativních předpisů, např. zákona č. 174/1968 Sb., o SOD – úplné znění zák. č. 338/2005 Sb., § 6a):

 

 

(1)   Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení

a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení,

nebo zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, § 5 odst. (1), písm. i):

Inspektorát se vyjadřuje k vybraným projektovým dokumentacím staveb určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení

Takže je veřejným zájmem, aby se projekty elektrických zařízení posuzovaly, ale není veřejným zájmem, aby vlastní projety EZ dělal odborně způsobilý projektant!

Elektrotechnický svaz český doporučuje zvážit možnost přeřazení živnosti „Projektování elektrických zařízení“ z živností volných zpět mezi živnosti vázané s požadavkem na odbornou způsobilost analogicky jako pro živnost „Projektování ve výstavbě“, tj. vázat získání živnostenského oprávnění buď na autorizaci podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo na odborné vzdělání v elektrotechnice a příslušnou odbornou praxi dle stupně vzdělání.

Elektrotechnický svaz český dále doporučuje, aby jak u živností volných, tak především u živností řemeslných zákon v příslušných přílohách uváděl odkazy alespoň na nejdůležitější požadavky jiných legislativních předpisů.

Chápeme snahu autorů návrhu novely ŽZ o zjednodušení vstupu do podnikání, ale k čemu bude mladým a začínajícím podnikatelům snadno získané živnostenské oprávnění, když nebude splňovat další potřebné náležitosti dané jinými legislativními předpisy, např. osvědčení o odborné způsobilosti v elektrotechnice dle stále platné vyhl. č. 50/1978 Sb., doklad o příslušné délce odborné praxe, požadavky na vybavení pracovními a ochrannými prostředky atp.? Dle našeho názoru by to mohlo vést až k porušování zákonů (byť z nevědomosti), nehledě na možné klamání laické veřejnosti.

ESČ nabízí spolupráci při vytipování zákonů, vládních nařízení a vyhlášek pro oblast elektrotechniky, které by mohly být využity pro navrhované odkazy u elektrotechnických živností v příslušných přílohách ŽZ.

 

V Praze dne 25.5.2007

 

 

 

                                                                                                                    Jiří Fiala

                                                                                                                president ESČ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z připomínek zasedání prezidiální rady ESČ sestavil:              Ing. Jaroslav Ďoubalík, výkonný tajemník ESČ

 

Elektrotechnický svaz český, Zelený pruh 1294/52, 147 08  Praha 4, telefon: 244 464 649, 244 464 071,  fax: 244 464 072

e-mail: esc@elektrosvaz.cz