Znáte příběh dvacetiletého KOPOFLEXU?

Pokud pracujete pro nějakou firmu a máte ke své práci vztah, dříve či později se zajímáte o souvislosti. KOPOS Kolín je složen z mnoha oddělení a z mnoha pracovníků. Každá část má určité informace. Aby se vyjevil celý pravdivý obrázek, je potřeba odpovědí od správného člověka. V případě KOPOFLEXu, který dnes slaví 20 let, odpovídá na otázky zaměstnanců sám technický ředitel Jaroslav Topol.

---

Proč se datuje vznik KOPOFLEXu právě k tomu datu?
Správně chránička kabelů, normovaná, zkoušená, označená tímto názvem a je mu 20 let. Kopos jej ochrannou známkou zaregistroval 17. 7. 1997. Výroba v Kolíně se následně rozjela v prosinci.




Proč se firma rozhodla pro výrobu Kopoflexu? Jak tato myšlenka vznikla?
Tato myšlenka vznikla v druhé polovině devadesátých let, kdy Kopos hledal další možnou výrobu a také jsme cítili, že stávající sortiment nebude stačit pro rozvoj firmy. Z plastů jsme v té době vyráběli klasické elektroinstalační lišty, trubky a krabice. Hledali jme další technologicky podobnou produkci.

Jak to probíhalo? Co vše se muselo přizpůsobit a zařídit?
Spíše jsme hledali jakou výrobu. Chtěli jsme takovou, která bude blízká té naší. Aby to byla extruze, pokud možno extruze plastu. A začali jsme se dívat, co vlastně v západní Evropě funguje. Co je tam a co tady u nás není.

Věděli jste v té době, že to bude velmi oblíbený produkt?
Tušili jsme to, protože v té době se tady chráničky nepoužívaly plastové. Když jsme jeli do Německa nebo dál na západ, tak jsme viděli, že všude na stavbách se povalují plastové chráničky, které jsme tady neznali.

Co přesně předcházelo Kopoflexům?
U nás v České republice a všude před plastem, kopoflexům předcházely betonové chráničky, azbesto-cementové chráničky. Plastové se moc nedělaly. Kanalizace se dělala kameninová a betonová nikoliv plastová. Kopos (dříve Kablo Kolín) v té době vyráběl trubky pro elektroinstalaci dle ČSN a začínal se zabývat výrobou jednoplášťových optochrániček pro telekomunikační účely.

Vyvinul se za těch 20 let materiál či změnila technologie výroby?
Materiál se vyvíjí neustále, výrobní technologie se vylepšuje. Výroba se zrychluje, dochází ke změně hmotnosti trubek. Ale v principu je to stejné.

Jaké byly na začátku objemy?
Byl to velký průšvih. Koupili jsme linku, která stála v té době 1,5 milionů německých marek. A když se linka postavila, tak vytíženost linky byla taková, že jela 2 dny v týdnu na jednu směnu, někdy ani to ne. Všichni jsme začali shánět zákazníky na tento produkt. Dokonce to bylo tak, že se utvořily skupiny, nejenom obchodníků, ale i techniků. Jezdili jsme po celé republice, sháněli jsme po různých potenciálních odběratelích kontakty a nabízeli Kopoflexy.


Poptávka je v současnosti velká, přesahuje výrobní kapacitu.  Kolik se vyrábělo na začátku kilometrů denně a kolik teď?
V roce 1997 jsme byli schopni vyrobit 12 km trubek denně. Samozřejmě jsme je nevyráběli, protože nebyla potřeba, ale kapacitně jsme byli schopni toto množství vyrobit. Dnes můžeme vyrobit 72 km trubek Kopoflexu za den. Závisí to na dimenzi, kterou vyrábíme, ale teoreticky ta možnost je. Dceřiná společnost na Ukrajině, kde máme také výrobu, produkuje 12 km chrániček denně. Já tu vytíženost linek vždycky popisuji takto. Linka najede v průměru 7 600 hodin za rok , což je 86,76 % z celkové roční doby.  Do tohoto času není započítána údržba a přestavby linky na jinou dimenzi chráničky.  Vždy to porovnávám s kilometry, které by za tu dobu najelo osobní auto s průměrnou rychlostí 60 km/hod., což vychází jako bych v autě najel za jeden rok 456 000 km. Takže to je naše výrobní hranice a začíná být neúnosná. Řešení situace je v jednání.

Vzhledem k velkému budování infrastruktury je tedy Kopoflex produktem číslo 1?
Velká poptávka po tomto artiklu nastala už v loňském roce. Díky volným výrobním kapacitám nám hodně pomáhal svojí kapacitou výrobní závod na Ukrajině, velké množství trubek jsme nakoupili zpět. Letos má i Ukrajina dostatek svých zakázek, takže dovoz zpět není již v takové míře možný. Což je ale v pořádku, protože podnikatelským záměrem při posunutí výroby na Ukrajinu nebyl zpětný dovoz výrobků do ČR.

Výroba Kopoflexu, jak jste již zmínil, je také na Ukrajině, kde má Kopos dceřinou společnost. Proč jste právě tam rozjeli výrobu?
Myslíme si, že tak jak plastové trubky postupovaly ze západu k nám, budou postupovat dál na východ. A samozřejmě Ukrajina je obrovská země, kde je infrastruktura zanedbaná. Prakticky žádná neexistuje, vyjma velkých měst, ale v těch menších a na vesnicích ne. Předpokládáme, že tam bude daleko větší potřeba tohoto typu výrobku než v České republice.

Odkdy se Kopoflexy na Ukrajině vyrábí?
Výrobu na Ukrajině jsme zahájili v roce 2011. Je tam jedna linka. Původní stroj z roku 1997 prošel generální opravou a poté jsme ho přemístili na Ukrajinu. S produkcí tady zatím stačíme, i když už to jede také na hraně své kapacity.

Proč jsou Kopoflexy v různých barvách, má to nějaký význam v průmyslu?
Začalo se s červenými trubkami. Kopoflex primárně používala jedna česká energetická společnost a ta chtěla červenou chráničku, protože k označení kabelů v zemi používají červené krycí fólie.  Ostatní barvy jsou na přání zákazníka. Třeba v Polsku používají modré chráničky v Rakousku je také modrá žádaná, fialová se například dělá pro Velkou Británii, žlutá putuje do Estonska.

---

Ing. Jaroslav Topol vystudoval elektrotechnickou fakultu VŠSE Plzeň. V listopadu 1988 nastoupil do firmy Kablo Kolín na pozici hlavního energetika. Od roku 1995 je technickým ředitelem téže firmy KOPOS KOLÍN a.s.

---