Nejdříve bychom se měli společně podívat na to, jak se toto doporučení a někdy i nařízení o poloze umístění zkušební svorky vyvíjelo v průběhu posledního půlstoletí v Československu.

Mezi první předpisy popisující, jak má správný hromosvod vypadat, patří předpisy ESČ z roku 1950, které říkají: "Svod před zaústěním do země se opatří rozpojovatelnou zkušební svorkou podle rozměrové normy ČSN ESČ 113 nebo - vyžadují-li toho místní zvláštní poměry - rovnocenným šroubovým spojem. Zkušební svorka má být asi dva metry nad zemí a na místě přístupném." O rok později, v roce 1951, Ladislav V. Říhánek (Hromosvody 2. Edice, VIII. Svorky spojky a spony) v podstatě opakoval totéž, co předpisy ESČ: "K měření odporu svodu a uzemnění je třeba umístiti ve svodu asi dva metry nad zemí rozpojovací zkušební svorku, která se musí dáti lehko rozebrati, aniž by se však samovolně rozpojila."

V první edici ČSN 341390 (45. Zkušební svorka) z roku 1955 se text objevuje v téměř identické podobě: "Svod před zaústěním do země se opatří rozpojovatelnou zkušební svorkou nebo (vyžadují-li toho místní zvláštní poměry) rovnocenným šroubovým spojem. Zkušební svorka má být asi dva metry nad zemí a na místě přístupném."

Zkušební svorka drát - drát

Stejně tak autoři Říhánek a Postránecký v knize z roku 1957 Bouřky a ochrana před bleskem (18.3.3. Vedení a svody), kde byla velice fundovaně kritizována ČSN 34 1390 mimo jiné pro nerespektování tehdejších poznatků o blesku a hromosvodech, uvádějí: "Pro měření odporu svodu a uzemnění je třeba umístit ve svodu asi dva metry nad zemí rozpojovací zkušební svorku, která se musí dát lehko rozebrat, aniž by se však samostatně rozpojila."

Je zajímavé, že o pár let později roku 1969 v druhé edici ČSN 34 1390 (78. Zkušební svorky) došlo k zpřísnění předchozího docela volného požadavku na výšku zkušební svorky: "U vnějších svodů se zkušební svorka montuje ve výši 1,8 až 2,0m nad zemí, přičemž má být v dostatečné vzdálenosti jak od podpěry vedení na svodu, tak od držáku ochranného úhelníku, aby bylo umožněno rozpojení svorky."

Autorská dvojice Eliáš, Nováček ve zřejmě nejvíce mezi elektrotechniky rozšířené knize z roku 1970 Návrh a montáž hromosvodů opisuje pasáž z druhé edice ČSN 34 1390 v podstatě pouze s menšími slohovými odchylkami: ,,Zkušební svorky vnějších svodů se umístí ve výši 1,8 až 2m nad zemí, a to v takové vzdálenosti nad držákem ochranného úhelníku, aby bylo možno svorku rozpojit. Z tohoto hlediska musí být též poslední podpěra svodu umístěna ve vhodné vzdálenosti nad svorkou."

Norma ČSN EN 62305-3, platná od 1. 12. 2006, je v tomto umístění neurčitá a dává nám tudíž velkou svobodu; je třeba si však dávat pozor na lidskou hloupost a chyby. V podstatě o zkušební svorce nalezneme jen několik málo pasáží:

• 3.30 Zkušební spojka (test joint): "...spojka, která je navržena a umístěna tak, aby bylo možno provést elektrickou zkoušku a měření součástí LPS (Lightning Protection System, systém ochrany před bleskem)."
• 5.3.6 Zkušební spojka: "Zkušební spojky by měly být umístěny na každém připojení svodu k uzemňovací soustavě mimo náhodné svody, které jsou spojeny se základovým zemničem. Pro účely měření musí být možno spojku rozpojit pomocí nářadí. Za normálního provozu musí zůstat spojena."

V ČSN EN 62305-3 se jako vhodná výška zkušební svorky doporučuje 1,5 m.
Pokud se na výšku zkušební svorky podíváme s ohledem na výše uvedené, ať již neplatné, nebo stále platné předpisy, to hlavní, co by měla zkušební svorka a místo jejího uložení splňovat, lze shrnout do následujících několika bodů:

• 1. Umístění svorky musí respektovat zabezpečení ochrany svodu a jejím umístěním se nesmí ohrozit bezpečnost ochrany.
• 2. Svorka musí být umístěna na takovém místě, aby bylo možné dobré a jednoduché rozpojení.
• 3. Svorka musí být provedena z odolných materiálů a musí mít garantovanou určitou životnost.

Zkušební svorka pásek - drát

K bodu jedna umístění zkušební svorky: Zde bychom se v první řadě měli snažit dodržet jak doporučenou výšku 1,5m pro umístění zkušební svorky, tak i v našich krajích zvykovou výšku ohraničenou na 2m. Ovšem, měli bychom si uvědomit, že tato zvyková výška byla dána hlavně mechanickou ochranou svodu úhelníkem, trubkou nebo silným profilem.

Co s mechanickou ochranou svodu? Například u rodinných domů nebo svodů na straně domů do zahrad hrozí svodu maximálně srážka se sekačkou, a navíc se v těchto prostorách bude pohybovat pouze majitel domu a ten těžko začne svod upravovat palicí. V takovémto prostředí postačí umístit zkušební svorku ve výšce od 80cm a více v závislosti na tom, jakým způsobem bude chráněn svod.

Podmínka jednoduchého rozpojení je zde uvedena hlavně kvůli reviznímu technikovi, který s sebou nosí minimum nářadí a rozhodně nebude za účelem rozpojení provádět složité stavební úpravy. Jistě se každý z čtenářů setkal s porušením tohoto požadavku, a to hlavně u krabic na zkušební svorku, kde by rozpojení snad muselo provádět malé dítě s ocelovým stiskem.

Výška umístění svorky musí občas ustoupit bezpečnosti, ať již se jedná o svod provedený pro tzv. zónu Oc, kde je nejnižší místo pro zkušební svorku ve výšce 3m, nebo realizovaný páskem přišroubovaným k fasádě z důvodu jeho ochrany. V tomto případě je nejnižší místo pro zkušební svorku až nad výškou, kam dosáhnou nenechavé ruce.

V dnešní době je už samozřejmostí, že veškeré hromosvodní součásti, které hromosvodář používá, jsou ty, které splňují ČSN EN 50164 a že pro zkušební svorky je předepsaná nižší hodnota bleskového zkušebního proudu, a to 50kA, tedy třída N.

Je smutné, že se v minulosti výška zkušební svorky stávala důvodem pro nevyhovující revizní zprávu, i když na objektu byly daleko fatálnější chyby v ochranných úhlech jímacích tyčí. Díky nové řadě norem se snad do ochrany před bleskem vrátí logické uvažování a zdravý rozum.