"Ale kdepa, to mně musíte vyložit na něčem opravdickým."

"Tak teda konkrétně: tuhle máte zásuvku s napětím 220 voltů. Když do ní zapojíte žehličku s topným drátem o odporu 110 ohmů, bude procházet proud - nezapomněla jste ještě dělení? - tak si to napíšeme: proud = napětí: odporem, čili 220 voltů děleno 110 ohmy, to máme 2 ampéry. Žárovka má odpor řekněme 1000 ohmů, takže 220V : 1000Ω = 0,22A. V je zkratka pro volty, A pro ampéry to tady je řecké Ó čili omega a znamená ohmy."

"Tak proč ne O?"

"Protože by se to pletlo s nulou. Tenhle měděný drát má průřez 1 čtvereční milimetr a teprve asi 56 metrů má odpor 1 ohmu; tomu říkáme, že měď je dobrý vodič elektřiny. Kdybyste oba konce těch 56 metrů zastrčila do zásuvky s 220 volty, půjde jím proud 220A; když jej připojíte na 380V, bude jím procházet 380A, tedy ..."

"Kraťák, to už znám; ale teď jste mi na něco vzpomněl. Včera se chlubil dolejší Prchavec, že jste mu zatáhli do statku 380V. Že se nestydíte, do statku zavést o tolik lepší napětí než tady chudý chalupnici."

"Moment, babi, neštvete na lidi. Prchavec má 380 voltů pro motor, ale pro světlo 220 zrovna jako vy. Tahle dvě napětí se zavádějí jednotně v celé republice; jenom místy mají z dřívějška 120 voltů nebo i jinačí napětí. Když se převádí elektřina na velké vzdálenosti, jako třeba z elektrárny do zdejší transformovny, používá se vysokého napětí, třeba 22.000 voltů, někde 100.000 voltů nebo i víc."

"To říkal zeť, že když si jeden šáhne na těch 220 voltů, že to bací, jako když kobyla kopne; takový vysoký napětí, to musí být teprva rána."

"Rána je to větší, ale zase to máte dřív odbyto. Lidské, tělo má také svůj odpor, já už nevím, kolik tisíc ohmů.
Čím větší napětí, tím větší proud projde tělem, ergo kladívko, tím více to praští toho dotyčného. Tady mám baterii do kapesní svítilny, má napětí asi 4 volty mezi tady těma dvěma plíšky a můžete si na ně klidně sáhnout, neucítíte nic, leda, že byste si lízla ..."

"... fuj tajxl, to je chuť ..."

"... však jsem vás nenaváděl, abyste to zkoušela. Jazyk má menší odpor, hlavně proto, že je mokrý a proto i ty 4 volty vytvoří dost velký proud. Proto je také mnohem nebezpečnější dotknout se holého vodiče s 220 volty, když máte mokré ruce nebo stojíte v mokru. Voda je totiž také dost dobrý vodič elektřiny. Naproti tomu zase používáme špatných vodičů elektřiny, čili isolantů, k ochraně před zkratem nebo nebezpečným dotykem. Zásuvka je - kromě zdířek - z isolační hmoty a z porcelánu, ve šňůře jsou vodiče obaleny gumou, topný vodič v žehličce je uložen ve slídě nebo keramice a isolátory pro venkovní vedení jsou porcelánové. Mezi oběma vodiči ve šňůře je tedy vrstva gumy a dokud není poškozena, propouští jen tak slabý proud, že to nestojí za řeč.
Když se ovšem se šňůrou zachází tak říkajíc neodborně, guma se prodře nebo přežvejká, oba vodiče se mohou dotknout a je ..."

"... kraťák; to se mně moc líbí."

"Zkrátka, nesmíte zapomínat, že elektřina je spoutaná přírodní síla a podle toho s ní musíte zacházet. Dobrý služebník, ale zlý pán."

"Jako oheň nebo voda, všechno zlý pryč. Můžete jít do hospody, mistře, já si to zatím přemyslím. Nešlápněte na psa, on to nemá rád. A počkat, co jsou to ty kila vaty?"

"Až zas jindy, babičko. Popletlo by se vám to."