Na začátku bych rád připomenul problematiku závaznosti či nezávaznosti norem hlavně s přihlédnutím k rozváděčům a rozvodnicím a odpovědnost výrobce rozváděčů.

Závaznost norem
Podle zákona č. 22/1997 Sb. jsou od 1. ledna 2000 všechny normy nezávazné. Tentýž předpis zrušil oborové normy.

Zákon 22/97 Sb.o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (ve znění pozdějších předpisů).
Poznámka JH: Platné znění Zákona 22 ze dne 24.1.1997 je znění obsahující i zákony: 71/2000 Sb.; 102/2001 Sb.; 205/2002 Sb.; 226/2003 Sb.; 227/2003 Sb.; 186/2006 Sb.; 186/2006 Sb. a 229/2006 Sb.

Tento zákon nahradil v roce 1997 zákon č. 30/1968 Sb. o státním zkušebnictvím. Oba zákony sledují jediný cíl – aby na trhu byly jen bezpečné výrobky. Výrobky, které by nikoho neohrožovaly a nebyly zdrojem nebezpečí.

Dříve přebíral zodpovědnost za dodržování tohoto požadavku (tj. za zajištění bezpečnosti výrobku) pomocí zákona č. 30/68 Sb. stát. To znamená, že i náklady nesl stát.

Nyní je zodpovědnost zákonem 22/97 Sb. v plné míře přenesena na výrobce (u dovozu ze států EU) nebo dovozce (u dovozu ze států mimo EU). Náklady dnes hradí dovozce nebo výrobce.

Vláda vládními nařízeními stanoví výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení . U těchto výrobků musí výrobce nebo dovozce vydat prohlášení o shodě jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými zákonem (22/97 Sb.) a technickými předpisy. Tyto výrobky se pak nazývají stanovenými výrobky.

Zákon v §12 specifikuje podmínky pro uvádění výrobků na trh, popřípadě do provozu. Tyto podmínky zahrnují i postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody, dále jen „postupy posuzování shody“.

Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména:

• a) posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,
• b) posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,
• c) posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,
• d) posouzení systému jakosti výroby v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,
• e) posouzení systému jakosti výrobků v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,
• f) ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,
• g) ověření shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,
• h) dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku,
• i) posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků,
• j) jiné postupy posuzování shody, jestliže je to nezbytné, zahrnující popřípadě i činnost akreditované nebo jiné osoby.

Poznámka JH: Všimněte si, že požadavky jsou řazeny vzestupně – čím vyšší písmeno, tím vyšší náročnost při posuzování shody. Čím bude výrobek nebezpečnější, složitější nebo důležitější, tím náročnější bude postup při posuzování shody.

Výrobce nebo dovozce stanovených výrobků je tedy povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody. Náležitosti prohlášení o shodě stanoví vláda nařízením.

V §19 zákona je stanovena pokuta za neoprávněné či za klamavé užití české značky shody, za uvedení stanoveného výrobku na trh bez vydání prohlášení o shodě ve výši do 50 milionů Kč. Pokutu může nařídit Česká obchodní inspekce nebo orgán stanovený zvláštním předpisem (dále jen orgán dozoru).

Zbývá ještě říci, co se rozumí pod pojmem technické předpisy, se kterými musí být výrobky ve shodě. Podle §2 to jsou (kráceno):

• 1. technická specifikace obsažená v právním předpisu jiném technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku;
• 2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, například podmínky používání, recyklace apod.

Nejčastěji to jsou v našem případě české technické normy. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen Úřad) oznamuje ve svém Věstníku harmonizované a určené normy. Současně uvede technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují (nejčastěji příslušné nařízení vlády).

(Norma se podle §4a zákona stává harmonizovanou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou - dále jen harmonizované normy. Jestliže je to nezbytné pro splnění technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády vydaného podle tohoto zákona, může Úřad určit pro posuzování shody další normy nebo technické dokumenty mezinárodních organizací, obsahující technické požadavky, jejichž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu – dále jen určené normy).

Splnění harmonizované nebo určené normy a v případech vyplývajících z mezinárodní smlouvy též splnění zahraniční technické normy přejímající harmonizovanou evropskou normu se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených nařízením vlády, k němuž se tyto normy vztahují.

Za neoprávněné rozmnožení nebo rozšíření české technické normy, nebo její část může orgán dozoru udělit na základě autorského zákona č. 121/2000 Sb. v platném znění pokutu do výše 1 milionu korun.

Rozvaděče a rozvodnice nn – stanovené výrobky nebo volně sestavitelné stavebnice?
Nikoho dnes nenapadne nakoupit si komponenty automobilu, automobil z nich sám někde na dvorku sestavit a používat ho v běžném provozu. Každý totiž ví, že by takový automobil, byť sestavený z originálních dílů, je bez potřebných znalostí, zkušeností, technického zázemí a zkoušek nebezpečný nejenom svému tvůrci a uživateli, ale i svému okolí. Nikdo dnes nepovažuje automobil za volně sestavitelnou stavebnici, ale za výrobek podléhající určitým zákonitostem, které mají zajistit, že automobil bude bezpečný.

Rozvaděče a rozvodnice jsou však stále částí odborné veřejnosti chápány spíše jako volně sestavitelné stavebnice než jako výrobky podléhající podobným zákonitostem. Přitom i rozvaděč neodborně sestavený z originálních dílů může být nebezpečný jak z hlediska úrazu elektrickým proudem, tak z hlediska požáru.

Rozvaděč nebo rozvodnice je výrobkem v plném slova smyslu - například podle ČSN EN 60439-1 je to: kombinace jednoho, nebo více spínacích přístrojů nn spolu s přidruženým řídícím, měřícím, signalizačním, ochranným, regulačním zařízením atd., za jejíž úplné sestavení je odpovědný výrobce, včetně všech vnitřních elektrických spojů, mechanických vazeb a konstrukčních částí.

Rozvaděč nebo rozvodnice je tedy ve smyslu zákona 22/97 Sb. v platném znění stanovený výrobek.

Na každý rozvaděč je nutno vydat Prohlášení o shodě, kterým výrobce přebírá plnou zodpovědnost za bezpečnost svého výrobku. Bezpečnost zaručí nejlépe tak, že bude dodržovat hlavně normy. Normy jsou sice nezávazné, ale splněním jejich požadavků splní požadavky závazného právního dokumentu vyšší právní síly - zákona 22/97 Sb. tak, jak bylo řečeno výše.

Normy, které se přímo vztahují k rozvaděčům a rozvodnicím: seznam můžete stahovat zde ...

U rozvaděče typově zkoušeného (TTA) musí také existovat protokol o typové zkoušce, který provede autorizovaná osoba (například autorizovaná osoba č. 201- EZU v Praze Tróji) a protokol o kusové zkoušce.

U rozvaděče částečně typově zkoušeného (PTTA) je nutno se odvolat na typově zkoušenou část a provést rozšířenou kusovou zkoušku podle požadavku norem řady ČSN EN 60439-1 až 5.

Seznam ověření a zkoušek, které musí být provedeny na TTA a PTTA, můžete stahovat zde ...

Dalším závazným předpisem k zajištění bezpečnosti elektrických zařízení je například:
Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb.,
ZÁKLADNÍ POŽADAVKY K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ.

Tato vyhláška mluví o elektrickém zařízení v podstatě jen v jedenácté části. Hovoří všeobecně o zajištění bezpečnosti, a tím se vztahuje i na rozvodná zařízení a rozvaděče.

§ 194
Společná ustanovení

• (1) Elektrická zařízení musí být před uvedením do provozu odborně prověřena a vyzkoušena. (JH -sem je možno zařadit nutnost provádění revizí a příslušných zkoušek rozvaděčů)

• (2) Elektrická zařízení se smějí používat (provozovat) jen za provozních a pracovních podmínek, pro které byla konstruována a vyrobena. (JH - například rozvaděče konstruované a vyrobené podle ČSN EN 60439-1, které nemusí být typově zkoušené, nemohou být používány v prostředích určených pro laickou obsluhu podle ČSN 60439-3, na staveništích podle ČSN 60 439-4 apod.)

• (3) Všechny části elektrického zařízení musí být mechanicky pevné, spolehlivě upevněné a nesmějí ovlivňovat nepříznivě jiná zařízení; musí být dostatečně dimenzovány a chráněny proti účinkům zkratových proudů a přetížení. (JH – to lze u rozvaděčů zajistit pouze splněním požadavků na všechny předepsané zkoušky – typové i kusové)

• (4) Části elektrických zařízení musí být provedeny tak, aby na místech, jimiž protéká elektrický proud, nemohlo za obvyklých podmínek dojít k nebezpečnému ohřátí vodičů (JH - Oteplení rozvaděče – typová zkouška TTA nebo výpočet u PTTA – jinak to není možno zajistit. Dalším řešením je výpočet podle IEC 890. Výpočet je ale daleko přísnější než zkouška - rozvaděče vycházejí větší)

• (5) Elektrická zařízení musí být upravena tak, aby je bylo možno podle potřeby vypnout.

• (6) Elektrická zařízení uváděná do provozu po částech musí mít nehotové části zařízení spolehlivě odpojeny a zabezpečeny, aby ve stavu pod napětím nedošlo k ohrožení osob.

• (7) Elektrická zařízení, u kterých se zjistí, že ohrožují život nebo zdraví osob, musí být ihned odpojena a zajištěna.

§199
Ochranná opatření
Elektrická zařízení musí být ve všech svých částech konstruována, vyrobena, montována a provozována s přihlédnutím k provoznímu napětí tak, aby nebyla při obvyklém používání zdrojem úrazu, požáru nebo výbuchu.

Zejména se musí učinit opatření:

• a) proti dotyku nebo přiblížení k částem s nebezpečným napětím (živým částem),

• b) proti nebezpečnému dotykovému napětí na přístupných vodivých částech (například obalech, pouzdrech, krytech a konstrukcích),

• c) proti škodlivým účinkům atmosférických výbojů,

• d) proti nebezpečí vyplývajícímu z nábojů statické elektřiny,

• e) proti nebezpečnému účinku elektrického oblouku,

• f) proti škodlivému působení prostředí na bezpečnost elektrického zařízení.

(JH - jak jinak zajistit tyto požadavky než tím, že se elektrické zařízení – v našem případě rozvaděče - vyzkouší podle nyní platných harmonizovaných nebo určených norem?)

Mimoto je nutno splnit při výrobě i požadavky energetiky. Mimo specifické požadavky energetika požaduje striktní dodržování českých technických norem ČSN. Ve vztahu k energetice jsou tedy normy v podstatě závazné.

Více informací z oblasti naleznete zde ...