Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...
  • Pokud chceme studovat různé aspekty elektrických jevů, včetně teploty výbojů blesku, vlivu ionizace vzduchu a negativních účinků elektrického oblouku, pak se nabízí studium na VUT, ČVUT ... mnoho příležitostí k experimentům s různými kombinacemi ...

#EH: Víte jak to bylo podle Rusů s elektrickými spoji a řízením?


Document Actions
#EH: Víte jak to bylo podle Rusů s elektrickými spoji a řízením?
Jak si náš zrak zvykl na nekonečně dlouhé řady telegrafních sloupů, mizících kdesi za obzorem! Telegrafní linky protínají země a celé kontinenty, telegrafní kabely se vinou pod vodou oceánů z pevniny na pevninu. Elektrické signály se prohánějí ve vodičích a kabelech překonávajíce prostor i čas. Je však ještě zázračnější spojovací prostředek - radio…
Tým portálu Elektrika, ze dne: 27.10.2011
reklama

Jak si náš zrak zvykl na nekonečně dlouhé řady telegrafních sloupů, mizících kdesi za obzorem! Telegrafní linky protínají země a celé kontinenty, telegrafní kabely se vinou pod vodou oceánů z pevniny na pevninu. Elektrické signály se prohánějí ve vodičích a kabelech překonávajíce prostor i čas. Je však ještě zázračnější spojovací prostředek - radio… Tyto noviny pro miliony čtenářů bez papíru a bez vzdáleností, jak radio nazval V. I. Lenin, pevně zakotvily v našem denním životě. Avšak elektřina nepomáhá jen k uskutečňování spojů. Je základem telemechaniky, nauky o dálkovém řízení, automatisace, oblasti samostatných důmyslných strojů. Naši rodáci klestili cestu k využitkování elektřiny jako prostředku spojovacího a řídícího.

V roce 1812 zavinily se hluboké vody Něvy tlumeným duněním výbuchů. Každý výbuch v hloubce pod vodou předcházelo lehké stisknutí páčky přístroje, jež prováděl jeho vynálezce stojící na břehu v kruhu generálů. Rusky elektrotechnik Pavel Lvovič Šilling konal po prvé v dějinách pokusy s výbuchy podvodních min na dálku.

Šillingův pokus, při němž bylo po prvé použito elektrického proudu jako prostředku řídícího, byl v podstatě prvním krokem telemechaniky. Vodič přivádějící proud k minám skrytým v hlubině, Šillingův elektrovodič s isolací z tmeleného kaučuku, byl pravzorem dnešních kabelů. Zkoušky s trhací methodou Šillingovou byly úspěšné. To povzbudilo vynálezce, který rozvíjel svou myšlenku využít elektřiny jako prostředku k překonávání prostoru a dal si úkol přimět elektřinu, aby sloužila jako prostředek spojovací. Šilling zkonstruoval v roce 1832 elektromagneticky telegraf, první na světě. Tohoto velikého vynálezu se použilo pro spojení mezi Zimním palácem a ministerstvem dopravy.

Přijímací přístroj Šillingův se skládal ze šesti magnetických střelek, k nimž byly připevněny kroužky, bílé s jedné strany a černé s druhé strany. Stisknutím klávesy vysílacího přístroje bylo možno dát kroužkům různou polohu a na základě smluvených jejich kombinací vyjádřit celou abecedu. Ačkoli úspěch telegrafu byl zřejmý, zachovala se vláda k tomuto vynálezu lhostejně. Vynález byl "založen". V té době Angličané Cook a Wheatstone, kteří viděli Šillingův přístroj a vyzvěděli vše o ruském telegrafu, použili konstrukce Šillingovy a po provedení nepatrných změn získali v roce 1837 patent na elektrický telegraf.


Obr. 1 Kdo by dnes neznal elektrický kabel? Komu se nezdá samozřejmé, že stisknutím knoflíku se zapne rozhlasový přijimač nebo rozsvítí žárovka? Málokdo však ví, že po prvé na světě donutil stisknutím knoflíku elektřinu k práci ruský elektrotechnik Šilling.

Po důležitém vynálezu Šillingově vztáhly se ještě jedny chtivé ruce. Cizinec Weber prohlásil se také za vynálezce telegrafu a snažil se dokázat původnost své konstrukce, ačkoli byla přesnou kopií Šillingova telegrafu. "Rozdíl" byl jen v tom, že Weber používal jiného zdroje proudu, nikoli Voltova sloupu, nýbrž galvanické baterie. Pavel Lvovič Šilling pracoval po celý svůj život na zdokonalení svého přístroje. Smrt zastihla vynálezce, když kladl telegrafní linku mezi Petrohradem a Kronštadtem. Avšak jeho dílo nezahynulo. V práci na elektromagnetickém telegrafu pokračoval B. S. Jakobi. Důkladně prostudoval Šillingův odkaz a kolem roku 1839 zkonstruoval několik původních soustav telegrafních přístrojů.

Nejvýznamnější z nich byl "píšící telegraf", první zapisovací telegrafní přístroj na světě. Tento přístroj po dobu čtyř let, od roku 1839 do roku 1843, spojoval Zimní palác s hlavním štábem. Morse zřídil svou linku, vybavenou zapisovacími přístroji, jak známo, teprve v roce 1840.


Obr. 2 Přenášení zpráv na dálku elektromagnetickým telegrafem bylo uskutečněno po prvé r. 1832 mezi Zimním palácem a ministerstvem spojů v Petrohradě.

V téže době spojil Jakobi telegrafní linkou tak vzdálená místa, jako byly Carskoselský a Zimní palác.

V roce 1844 přistupuje Jakobi k řešení úkolu na tu dobu svým dosahem ohromného. Železniční odbor ho vyzval, aby zřídil linku podél Petrohradsko-moskevské železnice. Jakobi zamýšlel použít při tom několika svých vynálezů. Tak na příklad hodlal zapojit do linky zvláštní pomocnou baterii, která by v případě poškození isolace podzemního kabelu zajišťovala nerušený provoz. O užitečnosti takové baterie se přesvědčil již při stavbě petrohradsko-carskoselské linky.

Nutno připomenout, že tohoto způsobu se později použilo při kladení kabelu pod Atlantským oceánem. Avšak právě když Jakobi už usilovně pracoval na lince mezi Moskvou a Petrohradem, svěřili ministr dopravy Kleinmichel a železniční podnikatelé zřízení linky zahraničním koncesionářům Siemensovi a jiným. Na znamení protestu zdržel se pak Jakobi veškeré účasti na stavbě linky a rozhořčen napsal: "Považoval jsem všechny své práce, i bez zřetele na jejich vědecký význam, za práce mající praktickou důležitost pro domácí technickou výrobu. K tomu nutno připomenout, že přístroje pro první telegraf v Rusku byly zhotoveny v Rusku a že jen to nejnutnější, co nebylo možno dostat nebo objednat, bylo objednáno ze zahraničí. Poskytnutím práce zdejším technikům chtěl jsem využít příležitosti, abych napomáhal rozvoji a dalším úspěchům ruské výroby v oboru fysickomatematické techniky, a tím ji zprostil závislosti na zahraničních pracovnících a výrobcích."

Cizozemci, k nimž vláda měla velkou úctu, vydělali miliony a ještě k tomu provedli stavbu mizerně. K pracím na telegrafních přístrojích vracel se Jakobi ještě vícekrát. V roce 1850, pět let před Angličanem Hughesem, sestrojil dálnopis; byl to pravzor dnešních přístrojů. A dálnopis Hughesův se velmi podobal přístroji Jakobiho. Jakobimu se nepodařilo proklestit svému přístroji cestu do širšího světa. Carská vláda byla nevšímavá k pracím vědce v oboru elektrotelegrafie. Západní podnikavci využívali prací ruského vědce. Jakobi s rozhořčením vyprávěl o skutečně neuvěřitelném příběhu, který se mu přihodil za jeho návštěvy v Berlíně: inženýr Siemens, který ho navštívil, ukradl mu prostě se stolu výkres telegrafu, zdokonaleného synchronisací. Podvodník nazval přístroj Jakobiho "Siemensův aparát" a jeho použitím získal ohromný kapitál i slávu.

Všestranný vědec Jakobi pokračoval též v pracích Šillingových, týkajících se použití elektřiny v oboru min. Na návrh Jakobiho byly v ženijním sboru ruské armády zřízeny t. zv. "galvaněrské oddíly". Prací znamenitého vědce tak Rusko o třicet let předstihlo ostatní země v používání elektřiny ve vojenské technice. Ruští elektrotechnikové obohatili množstvím znamenitých vynálezů také druhý způsob spojů - telefonii.

V roce 1879 uskutečnil ruský inženýr Michalskij velmi důležitý vynález - sestrojil první na světě mikrofon s uhelným práškem, pravzor nynějšího mikrofonu. V mikrofonu Michalského vyvolávala membrána, uváděná do chvění zvukovými vlnami, na uhelný prášek tlak, jenž se měnil podle síly zvuku. Současně s tím měnila se i hutnost uhelného prášku a tím i jeho odpor vůči elektrickému proudu. V elektrickém okruhu, do něhož byl zapojen mikrofon, vznikaly elektrické vlny, které proběhly linkou do telefonu a tam rozechvěly jeho membránu, čímž vyvolaly zvuk. Při použití mikrofonu Michalského, jak psal sám vynálezce, "lidský hlas a vůbec všechny zvuky se reprodukují se zvláštní silou a výrazností". Předtím se totiž na telefonních linkách používalo nespolehlivých a málo citlivých mikrofonů s uhelnými tyčinkami.

Teprve zrodem uhelného mikrofonu telefonie plně vyspěla. Za hranicemi neústupně přiznávají prvenství vynálezu práškového mikrofonu Hughesovi, který přišel se svým mikrofonem o osm let později než ruský vynálezce. Nicméně prvenství Michalského je mimo spor a je také dotvrzeno historickými doklady. Postačí jmenovat třebas jen patent na práškový mikrofon, vydaný Michalskému v roce 1882.


Obr. 3 Významným zlepšením telefonní aparatury byl Michalského mikrofon s uhelným práškem.

Práce ruských vynálezců v oboru telefonie byly velmi četné. V roce 1880 ruský vynálezce P. M. Golubickij dokončil konstrukci nového telefonního sluchátka - elektromagnetického mnohopólového telefonu, jehož první vzor sestrojil již v roce 1878. Telefony Golubického byly mnohem citlivější než sluchátka Bellova. Pozoruhodné je i to, že Golubickij poprvé na světě sloučil vysílání i příjem zvuku. Sestrojil první mikrotelefonní sluchátka, jak bychom řekli v dnešní terminologii. O něco později Golubickij spolu s inženýrem E. I. Gvozděvem zkonstruoval telefonní přístroj, v němž byl sloučen přenos hovoru, výzva i zdroj napájení. Význam všech těchto vynálezů Golubického byl veliký.

Teprve tyto vynálezy umožnily používat telefonu pro spoje na dálku. Nicméně carské Rusko dalo přednost cizozemským společnostem. Firma Bell získala monopol na stavbu a využitkování telefonních spojů v Rusku. Avšak překážky nezlomily vůli ruského vynálezce, jenž pokračoval ve své tvůrčí práci. V roce 1883 dosáhl toho, že stavěl linku na Nikolajevské železnici, jež nepřipadla cizozemskému monopolu.

V roce 1885 Golubickij předložil návrh výstavby takové telefonní sítě, v níž by se uskutečňovalo napájení přístrojů z jednoho místa. Jinými slovy v projektu Golubického byla obsažena myšlenka dnešní telefonní ústředny. Významným vynálezem proslavil se v telefonii také ruský vynálezce J. Ochorovič. První na světě vypracoval a uskutečnil silnozvučný přenos hovorů. Tohoto velikého úspěchu dosáhl dvěma svými vynálezy: zvlášť citlivým mikrofonem, jejž sám nazval "hermomikrofon", a zvláštním mohutným silnozvučným telefonem, jenž byl pravzorem dnešního reproduktoru.

První pokusy se silnozvučným přenosem prováděl Ochorovič v roce 1880. V roce 1885 nadaný vynálezce předváděl svůj vynález na Třetí elektrotechnické výstavě v Petrohradě. Návštěvníci výstavy se zájmem poslouchali na Ochorovičově lince hudební přenos, vysílaný z Malého divadla. Ruští elektrotechnikové byli také průkopníky stavby linek s několika spoji na jednom vodiči.

V roce 1880 začala pracovat první linka na světě, na níž se současně přenášely telegramy i telefonní hovory. Tuto linku sestrojil ruský vynálezce kapitán G. G. Ignaťjev.

Problém současného používání jednoho vodiče k několika účelům rozřešil Ignaťjev s pomocí jím vynalezených zvláštních filtrů, jež byly kombinací kondensátorů a cívek. V roce 1881 linka podle Ignaťjevova systému spojovala pěší a zákopnický tábor u Kyjeva, vzdálené od sebe 13,5 kilometru.

Za hranicemi přiznává se prvenství výstavby takových spojů jakémusi Risselbergovi, který postavil svou linku mnohem později. Avšak prvenství Ignaťjevovo je nesporné. "Čest prvního vynálezu systému současného telefonování a telegrafování nepochybně přísluší kapitánu Ignaťjevovi," psalo se v hlášení hlavnímu ženijnímu velitelství ruské armády.

Myšlenku Ignaťjevovu dále propracoval J. I. Gvozděv, který zkonstruoval celé soustavy elektrických filtrů a v roce 1887 dosáhl současného přenosu několika telefonních hovorů na jedné telefonní lince.

Cenný příspěvek telefonii poskytl ruský námořní důstojník Jevgenij Viktorovič Kolbasjev. Již v roce 1886 začal pracovat na zřizování telefonních spojů na lodích ruského námořnictva. Založil zvláštní dílnu a za deset let instaloval na lodích desítky telefonů. V roce 1896 Kolbasjev zkonstruoval praktickou soustavu telefonního spojení pro potápěče, kterou s úspěchem vyzkoušel v Sevastopolu. Vynálezce byl nucen podstoupit krutý boj s cizinci. Firmě "Geissler" podařilo se podplacením "vysokého velitelství" zmocnit se vynálezu ruského důstojníka. Avšak vlastenec vynálezce nepřestal pracovat na svých znamenitých telefonech, které umožňovaly udržovat spolehlivé spojení na lodích i za bouře a střelby. Neúnavný a energický vynálezce nakonec zvítězil: v roce 1904 byly jeho telefony zavedeny v celém ruském loďstvu.

V téže době uskutečnili ruští vynálezci K. A. Moscickij a S. M. Apostolov několik velkých vynálezů v oboru telefonie.

K. A. Moscickij zkonstruoval v roce 1887 "automatický centrální komutátor", spojující automaticky několik účastníků. Ačkoliv tomuto komutátoru mnoho chybělo do dokonalosti, přece tak byla dána možnost zřídit automatické telefonní stanice pro velký počet účastníků. V práci Moscického úspěšně pokračoval Apostolov.


Obr. 4 Na základě uvedeného již pokusu Stoletovova vznikla nová kapitola elektrotechniky: technika fotočlánku, elektronových lamp a kathodových trubic. Na obrázku nahoře schema Stoletovova pokusu buzení elektrického proudu světlem. Na dolejším obrázku schema nejjednoduššího současného poplašného zařízeni, založeného na fotočlánku: vnikne-li okénkem fotočlánku světlo, uvede se v pohyb proud elektronů mezi anodou a kathodou, čímž se zapojí proudový okruh, který uvede v činnost zvonkové zařízení.

V roce 1894 vynalezl automatickou telefonní stanici pro 10.000 čísel - první na světě. V Rusku nenalezl však tento vynález podpory. Carští úředníci uložili vynález do zásuvky. V téže době anglická firma Strowger použila prací Apostolovových a v roce 1896 zřídilo automatickou telefonní ústřednu, ale ani slovem se nezmínila o skutečném autorovi použitého systému. Zahraniční firmy i později přejímaly mnoho z konstrukce Apostolovovy.

Objevy a výzkumy světelného efektu, jež konal Alexander Grigorjevič Stoletov, byly pro elektrotechniky událostmi veliké důležitosti. Zmínili jsme se již o tom, jak Stoletov, zkoumaje neobyčejnou vlastnost světla budit elektrický proud, položil základ k vzniku nových oborů elektrotechniky. Objev Stoletovův, jak ještě uvidíme, měl velký význam i pro elektrické spoje. Je pozoruhodné, že v témž roce 1888 jiný ruský vědec, pracovník kazaňské university V. A. Uljanin, taktéž pracoval na výzkumu vzájemného působení světla a elektřiny.

Avšak Uljanin zkoumal tento jev s jiného hlediska než Apostolov. Z počátku prováděl Uljanin pokusy se selenem, látkou, jež je schopna měnit svůj elektrický odpor vlivem světla. Když zapjal selenovou destičku do okruhu elektrické baterie, zpozoroval, že při osvětlení selenu vzrůstá síla proudu v okruhu. V těchto pokusech sloužil selen jako indikátor světla. Později přivedly tyto práce Uljanina k velkému objevu: nanesl na selenovou destičku poloprůzračnou vrstvu jiné látky, zhotoviv tak jakousi "obloženou housku", a tu zjistil, že toto zařízení vyvíjí vlivem světla elektřinu. Toto Uljaninovo zařízení bylo pravzorem dnes obecně známých fotočlánků zvláštního druhu, tak zvaných ventilů.

Vyznačují se tím, že mohou sloužit jako indikátory světla bez zvláštního zdroje proudu. Tyto přístroje s fotočlánky jsou v nynější elektrotechnice značně rozšířeny.

Na základě vědeckého odkazu Stoletovova vznikl nový obor elektrotechniky - technika fotočlánků, elektronových lamp, kathodových trubic. Tento důležitý obor techniky později zdesateronásobil účinnost jiného ruského velikého vynálezu a stal se spolu s ním jádrem veškeré nynější spojovací techniky. Tajemník Ruské fysickochemické společnosti zapsal dne 7. května 1895 do protokolu o poradě společnosti: "A. S. Popov přednášel "O vztahu kovových prášků k elektrickým vlnám“. Přednášející na základě toho, že kovové prášky jsou velmi citlivé i na velmi slabé elektrické vlny, sestrojil přístroj k zjišťování vln atmosférické elektřiny; referent tento přístroj předvedl a provedl pokusy ukazující změnu odporu prášků vlivem elektrických vln."

Tento prostý protokol je zapsán navždy v historii rozvoje techniky. Není to nic jiného než "křestní list" jednoho z největších vynálezů lidského ducha - radia. Tento přístroj, jejž vynálezce nazval "hlásič bouřek", odpovídal rázným zvoněním na elektromagnetické signály, vysílané vibrátorem umístěným na protější straně velké universitní síně. Účastníci zasedání měli štěstí uvidět první radiopřijimač na světě. A. S. Popov na konci své přednášky řekl: "Mohu vyslovit naději, že bude možno použít mého přístroje po jeho dalším zdokonalení k vysílání signálů na dálku pomocí elektrických vln."

Tisk celého světa uveřejňoval přednášky i zprávy Popovovy, jež upoutaly pozornost všech. Zvláště zajímalo vše, co se týkalo Popovových prací, Itala Marconiho, který nebyl ještě nikomu znám. Četl nejen všechny zprávy v novinách, nýbrž studoval i výkresy. Na jeho objednávky se v dílnách zhotovovaly jakési přístroje.


Obr. 5 Alexander Stěpanovič Popov (1859 - 1906)

Brzy potom, když Popov ve své druhé zprávě, podávané Ruské fysickochemické společnosti, vykládal o svých dalších pracích na zdokonalení vynálezu, a když účastníkům předvedl činnost radiopřijimače spojeného s telegrafickým přístrojem, objevila se v novinách celého světa zpráva o velikém vynálezu radia a o jeho tvůrci … Marconim!

Ital žil tehdy v Anglii. Odcestoval tam, ježto se domníval, že mu angličtí kapitalisté s radostí poskytnou peníze k využitkování "jeho" vynálezu. Získal skutečně mnoho peněz, avšak když se vědci z několika zemí seznámili s "vynálezem" Marconiho, konstatovali toto: Marconi nic nevynalezl, prostě všechno nestydatě ukradl. Radiostanic postavených Popovem se brzy prakticky používalo. O Popovův vynález zajímali se hlavně ruští námořníci. Ruské loďstvo se stalo kolébkou radia.


Obr. 6 Tento první radiopřijimač na světě se nezrodil pod žhavým italským sluncem, nýbrž v severském Petrohradě. Dnes už se nikdo neodváží popřít obecně známou skutečnost, že vynálezcem radia není Marconi, nýbrž Popov. Na obrázku dole jedna ze skizz vynálezcových.

A. S. Popov a jeho spolupracovník P. N. Rybkin instalovali v létě roku 1897 na lodích "Evropa" a "Afrika" své přístroje pro spojení na moři. Popov při zkouškách svých přístrojů na lodích uskutečnil znamenitý objev. Jak se to stalo?

Radiové spojení mezi loděmi se náhle přerušilo, ačkoli souprava byla v úplném pořádku. V tu dobu plul mezi loděmi "Evropa" a "Afrika" křižník "Poručík Iljin". Když křižník minul lodi, radiové spojení se ihned obnovilo. Popov ihned našel vysvětlení, proč se radiové spojení přerušilo: příčinou byl odraz radiových vln. Radiové vlny, probíhající z "Evropy" k "Africe", narazily na své cestě na ocelovou masu "Poručíka Iljina" a odrazily se od ní. "Afrika" se octla v "radiovém stínu".

Popov tak zjistil, že radiové vlny jsou schopny odrazu a že mají svůj "stín", a s geniální prozíravostí předpověděl, že bude možno později těchto jevů využít k praktickým účelům. Ve své zprávě o zkouškách radiového spojení na moři napsal: "Použije-li se elektromagnetických vln na majácích jako doplňku k signálům světelným a zvukovým, bude možno majáky "vidět“ v mlze i za mlhavého počasí. Směr majáku bude možno přibližně určit tak, že se využije schopnosti stožárů, lanoví atd. zadržovat elektromagnetické vlny, jinými slovy zastínit je." Úkaz odrazu radiových vln, zjištěný Popovem, přispěl k zrození nového mohutného odvětví radiotechniky - radiolokace, o níž ještě budeme mluvit.


Obr. 7 Při námořních pokusech zjistil Popov, že radiové vlny jsou schopny odrazu. Vysvětlil tento úkaz a neobjevil tak nic menšího než princip radaru. Jak komicky působí, když Američané Taylor a Young r. 1920 s velkou slávou "objevili" radiolokaci!


Obr. 8 Nepopiratelný dokument o tom, jak v době, kdy kapitalističtí dravci na Západě se rvou o ukradený Popovův vynález pro své kořistnické zájmy, staví se ruská věda bezvýhradně do služeb lidstva k záchraně lidských životů. Text radiogramu, odeslaného 21. ledna r. 1900 z ostrova Kutsaly: "Veliteli ledoborce "Jermak“. Poblíž Lavensari se odtrhla ledová kra s padesáti rybáři. Poskytněte neprodleně pomoc při záchraně těchto lidí …"

Buržoasní padělatelé dějin snaží se přiznat prvenství objevu principu, na němž se zakládá radiolokace, Američanům Taylorovi a Youngovi, kteří prováděli své pokusy ve dvacátých letech našeho století. Avšak dokumenty mluví nezvratně o tom, že princip radiolokace, t. j. zjišťování polohy radiovými vlnami, objevil sám veliký Popov.

Popov se snažil rozšířit oblast používání radiového spojení. V roce 1899 byly postaveny radiové stanice na ostrově Gotlandu a na břehu u města Kotky. Udržovaly spojení mezi pevninou a místem, kde se prováděly práce na uvolnění obrněnce "Generál-admirál Apraksin", který tam uvázl na mělčině. Známý ruský námořní velitel Makarov telegrafoval A. S. Popovovi: "Jménem všech kronštadtských námořníků blahopřejeme Vám k skvělému úspěchu Vašeho vynálezu. Provedení bezdrátového telegrafického spojení z Kotky na Gotland na vzdálenost třiačtyřiceti verst je velikým triumfem vědy." Radio si rychle dobylo uznání. V roce 1904 bylo v ruském loďstvu v provozu již pětasedmdesát radiových stanic.

A. S. Popovovi nebylo dopřáno dožít se doby úplného triumfu jeho nesmrtelného vynálezu. Dne 13. ledna 1906 Popov zemřel. Radio je výtvor Popovův a žádným padělatelům dějin, ani italskému ministru Merlinovi, ani markýzi Salarimu, ani americkým radiolhářům, kteří se ještě i dnes snaží přiznat Popovovo prvenství podvodníku Marconimu, nepodaří se zamlčet historickou pravdu.

Po vynálezu elektronové lampy, jejž uskutečnili fysikové kráčející ve stopách velikého Stoletova, začala nová éra v rozvoji radiotechniky. Dosah radiového přenosu rázem silně vzrostl. A k tomu ještě po objevu lampových generátorů zazněl ve sluchátkách radiopřijimačů místo nepříjemného rachotu teček a čárek lidský hlas, hudba, zpěv.

Zdokonalení fotočlánků napomáhalo objevu nových spojovacích prostředků - fototelegrafie a televise. I v těchto oborech přísluší rozhodující slovo Rusům. Ruský inženýr B. L. Rozing vynalezl roku 1909 první kathodní televisor - předchůdce dnešní televisní soupravy. Rozing dosáhl s pomocí důmyslné soustavy točících se zrcadel toho, že fotočlánek postupně prošetří všechny úseky vyobrazení.


Obr. 9 Nejen při přenášení mluveného slova a hudby, nýbrž i obrazu náleží ruské vědě rozhodné slovo. První kathodový televisor, podstatu každé moderní televisní soustavy, sestrojil ruský inženýr Rozing. Na obrázku seriově vyráběny sovětský televisní přijimač "Leningrad“.


Obr. 10 První vysílací stanici na světě zřídil a prakticky použil Rus Popov r. 1899 na ostrově Kutsale

V okruhu fotočlánku vzniká pulsující proud. Proudové impulsy jsou tím větší, čím světlejší jsou příslušné úseky. Proud mnohonásobně zesílený elektronovými lampami se vede k přijímacímu ústrojí a tam začne řídit paprsek elektronů pohybujících se po projekční stěně kathodové trubice. Paprsek je hned intensivnější, hned zase slabší, přesně podle síly proudových impulsů. Svítící skvrnka, vytvořená nárazy elektronů na speciální látku, pokrývající projekční plochu, rychle se pohybuje po projekční ploše a jeví se hned jasněji, hned zase slaběji.

Střídání temných a světlých skvrn na projekční ploše přijimače přesně odpovídá sledu temných a světlých míst vysílaného vyobrazení. Principu, kterého Rozing použil za základ televise, používá se i dnes. Za sovětské vlády došlo k neobyčejnému rozvoji jak elektrických spojů vodičových, tak i radia a telemechaniky a rovněž vznikla nová automatika. Sovětský vědec P. A. Bajev je tvůrcem theorie výpočtu telefonních vložených zesilovačů. Veliká zdokonalení v telegrafních a telefonních spojích uskutečnil P. K. Okulšin, jenž byl za své práce poctěn Stalinovou cenou.

Sovětští konstruktéři, laureáti Stalinovy ceny A. D. Ignaťjev, L. P. Gurin a G. P. Kozlov sestrojili dálnopisný telegrafní přístroj, nepřekonaný co do rychlosti a výkonu. Linky spojů vedou i do nejvzdálenějších koutů naší nesmírné země.

Objevy a vynálezy sovětských vědců pomohly sestrojit soupravy pro spojení mezi Moskvou a Dalekým Východem; je to nejdelší linka na světě. Naši spojaři dovedou přenášet současně po jednom vodiči desítky telegramů a telefonických rozhovorů. Mezi mnohými městy Sovětského svazu bylo zřízeno fototelegrafické spojení. Neobyčejného rozvoje dosáhlo radio, kterému od prvních dnů sovětské vlády věnují strana a vláda velikou pozornost. V naší zemi pracují nejsilnější radiové stanice. Sovětští konstruktéři vytvořili nové, dokonalé druhy fotočlánků a kathodových trubic, s jejichž pomocí se v naší zemi uskutečnila dokonalá televise.

Důležitými články v přístrojích dokonalé kathodové televise jsou vynálezy sovětských vědců S. I. Katajeva, který roku 1931 sestrojil první vysílací televisní kathodovou trubici s mosaikovou projekcí (jejíž vynález se snaží Američané přisvojit) a L. A. Kubeckého, který sestrojil fotočlánek neobyčejně vysoké citlivosti, t. zv. trubici Kubeckého.

Na zcela nepatrné osvětlení reaguje tato trubice silnými elektrickými impulsy. Každý elektron, odloučený z kathody v trubici, naráží na řadu dalších elektrod a vyráží z nich nové elektrony, a tak lavinovitě roste proud elektronů.

Dnešní radiotechnika se neomezuje jen na radiové spoje, jejích method a přístrojů se používá též v mnohých odvětvích techniky. V našich závodech máme automatické linky obráběcích strojů, dlouhé řady automatů, jež dokonale obrábějí součástky pohybující se po lince. V elektrárnách řídí automaty elektrické hospodářství: kontrolují napětí a intensitu proudu, provádějí nutná vypojení atd. Velmi se u nás rozšířilo dálkové řízení.


Obr. 11 Televise se v Sovětském svazu stává stejně samozřejmou součástí denního života jako radio a telefon. Na obrázku nahoře televisní přijímací komora v činnosti, dole montáž televisní anteny na střeše moskevského domu.


Obr. 12 Myšlenku komunismu - odstranit rozdíl mezi tělesnou a duševní prací, uskutečňuje sovětská společnost v denní praxi. Na obrázku nahoře aparatura pro automatické řízení plavební komory na Volžsko-donském plavu V. I. Lenina, dole automatický závod na výrobu betonu před dokončením.

Telemechanicky se z jednoho bodu na příklad řídí stroje na Moskevském průplavu, zejména jeho mohutná čerpadla. Témuž jednotnému řízení podléhají i elektrárny na průplavu, čímž se dosáhlo přesné souhry práce. Elektronové přístroje jsou zrakem a mozkem těchto automatických mechanických zařízení. V radiotechnice vznikl nyní nový důležitý obor - radiolokace.

Sestrojení silných krátkovlnných vysilačů a anten, poskytujících přesně zaměřený radiový paprsek, a zvýšení citlivosti přijímačů umožnilo použít odrazu radiových vln, jejž objevil Petrov jako prostředku k dokonalé orientaci. Zařízení pro zjišťování polohy radiem bylo sestrojeno v Sovětském svazu dlouho před tím, než se objevilo v Anglii, Americe a Německu.

Vysilač podobá se světlometu. Jeho parabolická zrcadla nebo jiná usměrňující zařízení soustřeďují ultrakrátké radiové vlny v mohutný svazek zaměřený určitým směrem. Narazí-li tento svazek na letoun, loď, ledovec, zakryté tmou, mlhou nebo mraky, rozstříkne se na všechny strany jako proud vody. Část těchto "rozstřiků" - radiová ozvěna - vrací se směrem k vysilači.


Obr. 13 Mnohem dříve než v USA nebo v Anglii používalo se radaru v Sovětském svazu.

Přijimač zachytne tuto ozvěnu a na projekční ploše objeví se světelný signál, který umožňuje poznat, kde, v kterém směru a v jaké vzdálenosti je překážka, jež se setkala s radiovými vlnami. O zařízení pro zjišťování polohy radiem, o tuto podivuhodnou vymoženost nynější radiotechniky, má zásluhy rovněž ruský genius.

Tento článek je ukázkou z knihy: VYPRÁVĚNÍ O RUSKÝCH VYNÁLEZCÍCH A OBJEVITELÍCH, z roku 1955.

 
 

 

Diskutující k tomuto článku

   (počet diskutujících: 5)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT


FIREMNÍ TIPY
Umíte odpovědět? Vysvětlete, proč musíme elektrické stroje chladit a co by se stalo, kdybychom je nechladili. Popište rozdíly mezi chlazením vzduchem a chlazením kapalinou. Vysvětlete, jak teplo putuje elektrickým strojem a jak nám tepelný okruh pomáhá toto teplo správně odvést. Co přesně znamená ventilace v kontextu elektrických strojů? Jaký je rozdíl mezi ...
V přednášce na konferenci SOLID Team se Miroslav Záloha ze SUIP zmínil také o nutnosti a významu technické dokumentace při revizích. Přestože jsou běžné argumenty o ztrátě nebo zastarání dokumentace, zdůraznil, že legislativa, vládní nařízení a provozní bezpečnostní předpisy, jasně stanovují povinnost udržování a aktualizace technické dokumentace. Připomněl význam dokumentace pro správné provedení revize. Hlavním bodem bylo, že revizní technik musí nejen ... Více sledujte zde!
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Jaké problémy mohou nastat při tvorbě projektových dokumentací hromosvodu pro rodinné domy? Je časté, že nízká kvalita dokumentace komplikuje práci realizovních firem? Co obvykle chybí v těchto nedostatečných projektech? Jak důležitá je analýza rizik v projektování hromosvodů? Co všechno by měla obsahovat kvalitní technická zpráva? Je pravda, že někteří lidé nevědí, jak by měla správná dokumentace vypadat, a jsou spokojení jen s několika listy papíru? Jaký rozdíl je mezi zkušenými projektanty a těmi, kteří "podvádějí" v projektování? Co všechno zahrnuje dobře vypracovaný projekt hromosvodu a uzemnění?
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Rakouská pobočka OBO BETTERMANN začíná stavět další objekt! S heslem "Růst potřebuje prostor" startuje výstavba nového kancelářského, logistického a školicího centra v Gramatneusiedlu. Tam vzniká budoucí zázemí OBO Austria. Do konce roku bude nová budova OBO přístřeším pro zhruba třicet pracovníků značky. Do budoucna značka OBO zpevní svou dosavadní síť. A jaké je ohlédnutí za českou pobočkou? V květnu 2019 společnost OBO BETTERMANN oslavila na pražském ...
Pohyblivá napájecí jednotka HoverCube VH od OBO. V dílenských prostorách tam, kde se na pracovní ploše objevují různá zařízení, různých rozměrů, se pevně instalovanými zásuvkami prakticky, jejich počtem a blízkostí nikdy nezavděčíme. Jinak je tomu u pohyblivých přívodních boxů. Ty se přiblíží na potřebnou vzdálenost a stejně tak rychle uklidí do bezpečné vzdálenosti. A parametry? Krytí IP20, rozměry ...
Definice průmyslových svítidel. Průmyslové svítidlo je speciálně navržené a vyrobené pro použití v průmyslových prostředích, kde může být vystaveno náročnějším podmínkám, jako jsou vyšší nebo nižší teploty, vlhkost, prach, chemikálie, mechanické nárazy a vibrace. Je konstruováno tak, aby odolávalo těmto extrémním podmínkám, a často splňuje specifické bezpečnostní a výkonové normy relevantní pro daný ...
Repríza KNX výroční konference k 30. výročí KNX ve světě. Událostí prováděl Josef Kunc s Vítem Pivoňkou. Z programu této události očekávejte významné novinky pro všechny partnery KNX, jejich hodnocení a doporučování potencionálním zákazníkům, poznatky z vynikajícího projektu KNX systémové instalace, chyby v projektech a při jejich realizaci a předcházení jim, představení všech ...
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933