V osmdesáti už opravdu do důchodu odejdu ...

Jindřich Dvořák (1929) své dětství prožil v druhé světové válce.
Zkoušky na průmyslovku dělal německy (elektrotechnická na Sokolské v Brně), ale maturoval (1947) již z ruštiny. Němčinu odmítal protože to byli okupanti a ruštinu později z téhož důvodu také. V roce 1948 nastoupil do Elektrosvitu na Václavské ulici v Brně. Elektrosvit inzeroval, že přijmou konstruktéry, Jindřich neváhal ... 1950 šel na vojnu za Čepičky. Vrátil do Elektrosvitu a pracoval se jmény Knížek, Knopp, Režný, Chlup ... jako vývojář svítidel v konstrukčním oddělení. Získávání informací světových trendů vývoje svítidel bylo tehdy doménou papírové pošty, vlaku a lodí. Existoval "plán technického rozvoje", který určoval tehdy určoval co se bude vyrábět ... a pak přišel Elplast ...

Až v důchodu si našetřil na důchod.
V 65 letech nastoupil u Thornu a až tam si po pěti letech vydělal na spokojený důchod. Tehdy pracoval konečně na plný plyn, protože mohl využít své znalosti u světově zavedené obchodní firmy.

Říká ...
nemám na to sám podnikat. Dokážu být zaměstnaný a poctivě odvést svou práci. Ale uvažovat jako podnikatel asi neumím. Nedokážu se pohybovat v tržním prostředí tak abych si zajišťoval jistou práci a současně ji dokázal precisně vykonávat. Mám na to pracovat pod někým, kdo ví co chce a to mu bezezbytku splním. Nejsem vizionář, neumím si prosadit své ...
Vždyť když přišla revoluce, já byl již v důchodě, tak co by se ode mne očekávalo ... Můj otec byl však jiný. To byl opravdový živnostník.

Jeho vlastností je pravidelnost.
Jeho přesný systém pravidelných činností domácích prací by zřejmě obdivovala kdekterá hospodyně. Návyk opakovat běžnou rutinu pomáhá Jindřichovi ušetřit spoustu času na jiné myšlenky a aktivity. Bez systému nemohu pracovat, než začnu musím ho vytvořit ..., vzpomíná Jindřich. Povahově jsem typický germán, vše mám zaznamenáno, statisticky vyhodnocuji a pak snadno předvídám další trendy budoucnosti ...

Svých 78kg udržuje stále stejnou váhu již 60 let. Rád jí sladké a kompenzuje přísun nadbytečných kalorií pohybem na kole. Plánovaných 5 tisíc km ročně stále dodržuje. Abstinent, nekouří, nepije, minimálně jí to, co mu chutná. Kdo Jindřicha zná, povšiml si, že tento muž má neuvěřitelnou schopnost komunikace. Jeho oblíbenost u opačného pohlaví se nedá přehlédnout. Sám o sobě tvrdí, že lhát někomu druhému znamená lhát i sám sobě.

Před více než dvanácti léty jsem měl sám možnost s Jindřichem Dvořákem spolupracovat a od té doby jej v našem oboru vnímám sice jako nenápadnou osobnost ovšem s velkým "O".
Jeho systém kontaktů byl natolik inspirující, že jsem začal vést svou obchodní agendu stejně. Nakonec toto know-how jsem využil při implementaci našeho informačního software v redakci. Ještě dnes si dokáže Jindřich dle dobře zařazené vizitky vybavit neuvěřitelné příběhy, které se vážou k osobám konkrétní firmy.

Nedokáže sám prožívat radost, potřebuje vždy někoho dalšího. Děti, vnoučata, přátele ... Už i vnučky jsou velké, teď musím počkat na pravnoučata. Radost se bude zase opakovat ...

Ač jeho život se mu osobně nezdá vyjímečný, má mou poklonu k dosažení životního moudra. Kdo Jindřicha Dvořáka znáte, můžete mu na jaře v květnu 2009 poblahopřát. Jeho číslo je 602 292 727!