Přes pravidelnou osvětu v odborném tisku nebo na různých školeních elektrotechniků se stále objevují otázky kolem nutnosti provést typovou zkoušku nově navrhovaného rozvaděče – zda ano, či ne. Nezbývá než konstatovat: ano.

Navržením a konečnou montáží rozvaděče z komponentů, i již certifikovaných, vznikne nový výrobek. Ten podléhá před uvedením na trh (i při nasazení pro vlastní použití) splnění povinností vyplývajících ze zákona č. 22/1997 Sb. a souvisejícího nařízení vlády č. 17/2003 Sb. Nařízení vlády definuje, jaké technické požadavky je třeba splnit a také postupy při této činnosti. Pokud nejsou technické požadavky splněny, není možné vystavit prohlášení o shodě, výrobek označit CE a nabídnout jej k prodeji nebo nasadit do provozu. Z hlediska plnění technických požadavků je zde poměrně jednoduchá cesta, protože existují výrobkové normy řady ČSN EN 60439. Lze tedy provést typové zkoušky podle některé z následujících norem a poté považovat technické požadavky za splněné:

• ČSN EN 60439-1 Rozvaděče nn – typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozvaděče
• ČSN EN 60439-2 Rozvaděče nn – zvláštní požadavky na přípojnicové rozvody
• ČSN EN 60439-3 Rozvaděče nn – zvláštní požadavky pro rozvaděče do míst s laickou obsluhou
• ČSN EN 60439-4 Rozvaděče nn – zvláštní požadavky pro staveništní rozvaděče
• ČSN EN 60439-5 Rozvaděče nn – zvláštní požadavky na rozvaděče distribuční soustavy

Potřeba typové zkoušky vyplývá i z elektrotechnické praxe. Složením bezpečných a certifikovaných komponentů může vzniknout i nebezpečný výrobek. To mají eliminovat zkoušky, při kterých je základem ověření mezních hodnot oteplení, dielektrických vlastností, zkratové odolnosti, účinnosti ochranného obvodu, vzdušných vzdáleností a povrchových cest, mechanické funkce, stupně ochrany krytem.

Tyto zkoušky jsou provedeny na vzorku vybraném z typové řady, která je obvykle dána použitím rozvaděče (bytové, elektroměrové, regulační, měřicí, kompenzační…), přičemž vzorek musí mít svůj typový štítek. Současně se vzorkem je nutné připravit dokumentaci, která by měla obsahovat technický popis se základními parametry rozvaděče, návod k obsluze, seznam variant základního typu (typové značení), schéma zapojení, výpis osazených komponent, všechny dostupné dokumenty k použitým typům skříní, protokol o kusové zkoušce dodaného vzorku.

Skříň by měla mít potřebné parametry a měly by být k dispozici zkušební protokoly nebo certifikáty, protože se jedná o podstatný komponent celého rozvaděče a je třeba prověřit jeho vlastnosti důkladněji. Je podstatné se zabývat i zkratovou odolností, kde do deklarované hodnoty 10kA z norem nevyplývají požadavky zkoušek. Nad tuto hodnotu je třeba zkratovou odolnost řešit. Konečným důsledkem je až nutnost provést zkratovou zkoušku na hotovém rozvaděči, přičemž zkouška je destrukční a bývá i značně finančně náročná. To se však týká především výrobků se zkratovou odolností nad 17kA.

Pokud si tedy uvědomíme všechny skutečnosti týkající se zkoušení rozvaděčů, je především typová zkouška zárukou bezpečnosti výrobku. Elektrotechnický zkušební ústav s.p. je tradiční organizací zabývající se zkoušením a certifikací elektrotechnických výrobků, a typová zkouška rozvaděčů je základní službou poskytovanou často a vždy k úplné spokojenosti zákazníků.

Ing. Josef Malý, Elektrotechnický zkušební ústav s.p.