Zatímco dnes je pro většinu lidí několikahodinový výpadek elektrického proudu malou katastrofou, ještě v 50. letech minulého století byly v tehdejším Československu obce, kde elektřina nebyla vůbec. Poslední elektrifikovanou obcí byla před více než padesáti lety, 6. září 1960, Zlatá Baňa na Slovensku. Území českých zemí bylo celé elektrifikováno již v roce 1955 - poslední obcí bez elektrických drátů byla Hrčava na česko-slovensko-polském trojmezí na Frýdeckomístecku.

Pro zajímavost několik údajů o elektrifikace Československa: Podle statistik existovalo v roce 1918 v Československu 227 elektrických podniků a organizací a 193 elektráren. Převažoval proud stejnosměrný, ale vyráběl se i proud jednofázový, dvoufázový a třífázový. Vznikla tudíž potřeba proud i napětí unifikovat. Proto bylo důležitým krokem po vzniku samostatného Československa sjednocení elektrických sítí, které bylo realizované na základě Elektrifikačního zákona, přijatého Národním shromážděním ČSR 22. 7. 1919. Na stavbu elektráren a pro další potřeby systematické elektrifikace, se podle tohoto zákona vyčlenila suma 75 mil. Kč, z které 30 % připadlo Slovensku. Základem se stala třífázová soustava o 50 Hz s napětím 3x380/220 V pro místní sítě, 22.000V v sítích přespolních a 100.000V pro dálkový rozvod. Dnes se posunuly jmenovité hodnoty sítí nn na 230/400V, sítě vn na převážně 22 a 35kV a vvn na 110kV. Mimo to se s poznáním rizik provozu elektrických zařízení měnily požadavky technických norem a dalších souvisejících předpisů, jejichž hlavním smyslem je zajištění bezpečnosti provozu – odstranění nebo minimalizace provozního rizika.

Mezi základní pravidla pro návrh, stavbu a revize elektrických instalací je možno zařadit požadavky, které zajišťují bezpečnost osob, užitných zvířat a věcí před úrazem a nebezpečím poškození, které může vzniknout při normálním použití elektrického zařízení. Dále je možno jmenovat opatření pro řádné fungování těchto zařízení a průběžné zajištění bezpečnosti po celou dobu životnosti. Je tím myšlena ochrana pro případy ohrožení nebo poškození, k nimž by mohlo při obvyklém užívání elektrických instalací, rozvodů a dalších zařízení dojít.

Z příčin ohrožení bezpečnosti v elektrických instalacích je možno jmenovat:

• proud způsobující úraz
• nadměrné teploty, které mohou způsobit spálení, vznícení, požár nebo které mohou mít jiné škodlivé účinky
• jiskření v prostředí s nebezpečím výbuchu
• podpětí, přepětí a elektromagnetické vlivy, které mohou způsobit, nebo mít za následek, zranění nebo poškození
• ohrožení bezpečnosti přerušením dodávky elektřiny
• hoření oblouku, který je schopen způsobit oslepující efekty, respektive nadměrný tlak, a/nebo toxické plyny
• aktivace mechanického pohybu vzniklá protékáním proudu.

Řešení jednotlivých problémů je možno najít v prvé řadě v technických normách. Opomíjet ovšem nelze ani další legislativní ustanovení, a to zejména z rozdílné podstaty závaznosti technických norem a souvisejících legislativních dokumentů. Z hlediska celkového vývoje je nejlépe propracován systém ochrany před úrazem elektrickým proudem. Hmotné škody vznikající při nežádoucích událostech iniciovaných elektrickou energií si vyžádaly zpracování norem pro ochranu před požáry, výbuchy, haváriemi a dalšími negativními jevy. Jde příkladně o způsoby ochrany před tepelnými účinky, poruchovými proudy a nadproudy.

Jak bylo zmíněno již v samotném úvodu, je jedním z dalších významných požadavků zajištění ochrany před přerušením napájení, případně zachování provozuschopnosti instalace při mimořádných situacích. Jedná se o případy, kdy hrozí škody nebo vznikají nebezpečí a rizika přerušením napájení, nebo tam, kde lze takové situace očekávat, a proto je nutno provést opatření v rámci elektroinstalace nebo v přípojných zařízeních.

Článek je ukázkou sborníku L.P.Elektro č.51