TA#6.1 K elektrotechnice jsem se dostal náhodou, říká František Kosmák

Zdravím přátelé, všichni, co sledujete můj pořad TALK ABOUT, což je můj vlog.
Dneska tu mám speciálního hosta, za kterým jsem se vydal přímo do jeho kanceláře, což můžete vidět za mnou, stohy papíru. Vy, kteří tušíte, tak určitě nejenom tušíte, ale i víte… v dnešním díle je významná osobnost české elektrotechniky a to je


František Kosmák
Hezký dobrý den. Zdravím též, přeji hodně zdraví, štěstí do nového roku a bezúrazovou elektrikářskou činnost.

Můžeme říct, že jste normozpytec a školitel elektrotechnických norem a vyhlášek a všeho, čeho se to týká. Mám na Vás dotaz. Zajímal jste se někdy i o jiné technické obory než jen o elektrotechniku?
František Kosmák
Jinak to nejde, všechno souvisí se vším a kdybych si měl vybrat prioritu, tak mě vždycky bavilo letectví, jak se ty ohromné stroje udrží ve vzduchu a jak ještě můžou vozit lidi. To je můj koníček.

Co se týče elektrotechniky, norem, vyhlášek a vůbec předpisů jsou strašná kvanta, je podle Vás možné se v tom dneska ještě orientovat?
František Kosmák
Je. Je to možné, ale musíme vědět co děláme, doopravdy. Jestliže děláme elektrikařinu a to je široký pojem. Musíme si vybrat. Jestliže děláme tu nejnebezpečnější, kde ohrožujeme všechny naše spoluobčany, tak musíme vědět, že existují nějaká pravidla hry. Pravidla hry začínají v zákoně, nařízení vlády, ve vyhlášce, která nám ukládá, abychom věci dělali tak, abychom neublížili.

Pokud všechno toto začnu studovat, nestane se člověk spíš právníkem než odborníkem a technikem?
František Kosmák
Nikoliv. To by musel studovat aspoň 5 let a musel by studovat 40% znova češtinu, ale opravdu jazyk český. Nikoliv jen hesla. Na tom je postaveno právo, na znalosti jazykové. Dá se to. Můj návod, zkušenost je taková, že si musím vymezit prostor, ve kterém se pohybuji. Jsem elektrikář, tak vím, co elektrika může způsobit, čím se začínalo v 19. století. Ochranou před čím? Před požárem, to trvá do dneška. My jsme to trochu změnili a přidali jsme k tomu ochranu před úrazem. Postupně jak šli věky jsme z ochrany před úrazem udělali dominantní požadavek, čili dnes hovoříme o ochraně před úrazem a teprve pak nás zajímá, jestli svítidlo bude svítit.

Jako normoznalec se orientujete jen na elektrotechniku nebo se zajímáte i o obecné zákony a předpisy třeba z občanského zákoníku a pod.?
František Kosmák
Toho jsem se vlastně už dotkl, občanský zákoník se nás týká každým okamžikem, kterým opouštíme zaměstnání, zavřeme vrata ve fabrice a jdeme do civilu. Tam všude nás sleduje občanský zákoník. Má číslo 89 z roku 2012 je toho tam moc, pře tři tisíce paragrafů, ale ne všechny se týkají elektrikáře. Já tomu říkám po svém, že je to chleba, který mě živí a paragrafy, které mě živí si musím hlídat, abych se nestal škůdcem a nebyl popotahován neměl ohroženou vlastní svobodou nebo majetek, tak to se musím naučit, bohužel taková je doba.

Nejčastěji vás mohou lidé vidět na školeních, hlavně co se týče elektrotechniky. Ale málokdo tuší, jak jste se k tomu dostal. Jaká je historie Františka Kosmáka? Byl jste třeba i na montážích?
František Kosmák
Byl. Dostal jsem se k tomu do jisté míry náhodu. Když jsem končil školu, tak jsem nejdříve chtěl rybařit. Na státní rybářské mi řekli, že mají obsazeno. Tenkrát existovali pracovní úřady, tak jsem šel na pracovní úřad a tam mi nabídli všechno možné. Já jsem tehdy proto, že moji předkové, tatínek, dědoušek, všichni to byli zedníci a já jsem trochu tíhnul ke stavařině. To je do dneška myslím jediné užitečné řemeslo na světě. To všechno co stojí, od prvních příbytků až po hrady, zámky a naše paneláky. To je všechno zedník. Nikdo není užitečný jako zedník. Takže se mi to zalíbilo, ale současně jsem si řekl, že je už jiná doba a není dobré svítit v nových objektech loučí nebo svící či petrolejkou. Tak jsem si zatrhl učební obor elektroinstalatér. Začal jsem být elektroinstalatér. Tatínek mě 3 km vyprovodil autobusem, dali mi s maminkou papírový kufr značky Kazeto Přerov, základní vybavení a jel jsem do světa. Celkem se to zdařilo, líbilo se mi to. Mezitím ještě bylo extempore, že jsem se vzhlédl v reportážích, tehdejší tisk a časopisy psaly o hrdinství našich letců za války, hlavně v Anglii. To byly příhody pilotů, František Fajtl, Vašátko a další. Chtěl jsem jít ještě na vojnu, že půjdu lítat, jenže to by bývala byla Žižkova škola, učiliště pro mladé, ale to mi rodiče nedovolili. Měl jsem po radosti, žádné lítání, žádné rybaření a šel jsem z 30 cm se dívat do cihel, majzlík a vyklepávat drážky. Tam jsem začínal, vyučil jsem se s vyznamenáním, šupli mě na průmyslovku. Jel jsem na průmyslovku, celou noc jsem se zodpovědně učil a připravoval, úspěšně jsem udělal zkoušky a měl jsem tam kamaráda, se kterým jsem se během prázdnin domluvil, že do školy jsme už chodili dost dlouho, že to není nutné. Tak jsme šli jezdit na montáže, stali se z nás montéři. Mně se to dařilo, měl jsem i svou montážní skupinu, byla to Ostrava, severní Čechy a další a další. Až do nástupu na vojnu. 2 roky na vojně nebyly špatné, měl jsem štěstí, že jsem se dostal do speciální vojenské školy, takže jsem se seznamoval s nejlepší technikou, která byla.  Také úspěšně, tam jsem ji absolvoval s 5, to byla nejlepší známka, ne jednička. Po vojně jsem chtěl zakotvit v rozhlase v Praze, ale zase mě přitáhli montáže a světoběžnický život, který se mi zalíbil. Jezdil jsem určitou dobu po montážích a potom mě vytáhli z řad montérů, mezi tím jsem si udělal školu, když jsem měl maturitu, tak mě vytáhli na vedení provozu velkého střediska, kde bylo 500 elektrikářů. Dělal jsem zástupce šéfa. To fungovalo taky velmi dobře, líbilo se mi to, práce s lidmi mě bavila, naučil jsem se celou řadu z nich znát křestním jménem, což je velice dobře pro lidi, že si jich někdo všiml natolik, že ví, jak se jmenují. Spokojenost do doby než mě zase potřebovali vykopnout o kousek výš, takže jsem šel zase dál až jsem se stal energetikem na generálním ředitelství a odtud mě stáhli na státní dozor, abych také prý něco dělal. Takže jsem šel něco dělat a pracoval jsem do teď až do důchodu na státním dozoru na ITI Praha na pobočce v Brně.

Když se kouknete na historii jak to vyprávíte, nebylo to v 90. letech lepší? Nevrátil byste se radši do těch let?
František Kosmák
Do 90. let bych se možná ani vrátit nechtěl, to byla jedna krásná postrevoluční doba, kdy se privatizovalo, kradlo, kupónovalo, nosila se na hlavě Jágrova deka, hráli se moderní písně, které tenkrát nemohly být, vznikaly skupiny, začínaly Talk show mezi Gorbačovem a Reganem. Svět se začínal těšit jak skončí studená válka, když to v Rejkjavíku domluvili tito dva velikáni. Tam byla krása rozjedu. Ale mezitím co vzniklo, já to někdy přirovnávám k tomu, když se vaří maso v hrnci. Nejprve to nedělá nic, potom to začne trochu bublat, začne to vřít, smrdět a až šum všechen vyšumí, dostanete se k čistému materiálu. A tak špína společnosti vyplouvala, vraždy, rozkrádačky, podvody.. to také byly 90. léta. Těžko říct, k čemu se vrátit.

---

Když jsem natáčel tento rozhovor, tak jsem netušil, jak toto vyprávění bude nakonec dlouhé. Ukázalo se, že je delší než dlouhé, proto dnes skončíme a výjimečně si pokračování hlavního dílu dáme příště. Do té doby se mějte fajn a sledujte druhý díl s Františkem Kosmákem!

Videoklipy s Františkem Kosmákem sledujte zde!