Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...
  • Pokud chceme studovat různé aspekty elektrických jevů, včetně teploty výbojů blesku, vlivu ionizace vzduchu a negativních účinků elektrického oblouku, pak se nabízí studium na VUT, ČVUT ... mnoho příležitostí k experimentům s různými kombinacemi ...

SRVO: Základy světelné techniky


Document Actions
SRVO: Základy světelné techniky
Světlo je elektromagnetické záření, které je schopno prostřednictvím zrakového orgánu vzbudit zrakový vjem. Záření lze charakterizovat frekvencí anebo vlnovou délkou. Vlnové délky viditelného záření se nacházejí v rozmezí v = 380 ÷ 780nm. S viditelným zářením (světlem) sousedí ultrafialové záření na straně kratších vlnových délek a infračervené záření na straně delších vlnových délek. Ke vzniku světla ...
Komerční sdělení, ze dne: 10.10.2012
reklama



Podstata světla, zrakový systém
Světlo je elektromagnetické záření, které je schopno prostřednictvím zrakového orgánu vzbudit zrakový vjem. Záření lze charakterizovat frekvencí anebo vlnovou délkou. Vlnové délky viditelného záření se nacházejí v rozmezí v = 380 ÷ 780nm. S viditelným zářením (světlem) sousedí ultrafialové záření na straně kratších vlnových délek a infračervené záření na straně delších vlnových délek. Ke vzniku světla v současných elektrických světelných zdrojích dochází na těchto čtyřech základních principech: inkadescencí neboli tepelným buzením vznikajícím při zahřátí pevné látky na vysokou teplotu,• vybuzením atomu v elektrickém výboji,
  • luminiscencí pevných látek,
  • emise fotonu při průchodu proudu polovodičovým přechodem.


Typickým představitelem prvního typu elektrických světelných zdrojů jsou obyčejné a halogenové žárovky. Dodávanou energií je energie tepelná, která vzniká průchodem elektrického proudu wolframovým vláknem. Druhý typ představují všechny nízkotlaké a vysokotlaké výbojové zdroje (zářivky, rtuťové, sodíkové, halogenidové a nové typy výbojek). Světlo zde vzniká při nepružných srážkách atomu, iontu a elektronu v sloupci výboje, který se nachází v elektrickém poli. Třetí typ vzniku světla je založen na principu přeměny záření o kratší vlnové délce například ultrafialového na viditelné záření o delší vlnové délce. Tento jev nastává v tzv. luminoforu, což je u zářivky světlá vrstva látky nanesená na vnitřní povrch trubice. Zářivka bez luminoforu vyzařuje převážně na vlnové délce v = 253nm, což je záření patřící do oblasti ultrafialového záření. Při použití luminoforu se ultrafialové záření transformuje do viditelné oblasti. Poslední typ vzniku světla představují LED diody, jejichž mohutný vývoj je přesouvá z oblasti signalizace do oblasti osvětlování.


Zrakový systém, zrakové mechanizmy
Oko je smyslový orgán obsahující optický aparát a přijímací systém (- sítnici), sloužící k vytvoření převráceného, souměrného a neskutečného obrazu. Sítnice je tvořena systémem fotoreceptoru (čípky - 6,5 milionu, tyčinky – 127 milionu), velmi složitým systémem neuronu (nervových buněk) a nervových (reléových) spojů, které dopadající obraz registrují, provádějí jeho selekci a užitečnou část informace o obrazu zpřesní a transformují do přenosového systému nervových vláken formou nervových podráždění. Nervová vlákna z celé sítnice se sjednocují ve zrakovém nervu, který vyúsťuje v konečné fázi ve zrakovém mozkovém centru. Centrum nejen pasivně přijímá informace, nýbrž také systémem zpětných vazeb řídí funkci jak optického aparátu oka, tak i sítnice, aby přijímaná informace byla co nejpřesnější a zároveň aby byla oproštěna v co největší míře od rušivých
vlivu působících na vstup zrakového ústrojí.


Obr. 2.1. Lidské oko

Vidění neboli zrakové vnímání je proces poznávání okolního prostředí. Jedná se o proces přijmu zrakové informace rozlišením rozdílu jasu (kontrastu) barev a tvaru. Na základě rozlišení dochází k identifikaci a analýze, což je poznávání předmětů a vztahu mezi nimi a zařazení do našeho vědomí, bud k okamžitému použití pro danou činnost, nebo k uložení do paměti. Cílem vidění je tedy poznávání.

Množství informace získané zrakem a přenášené do mozku člověka je možno charakterizovat informačním výkonem. Jeho velikost stoupá se zvyšujícími se osvětlenostmi a tudíž i jasy pozorovaných objektů.

Informační výkon stoupá se zvyšující se osvětleností, ale jeho nárůst je limitován maximální přenosovou kapacitou informačního kanálu. Na nárůst informačního, resp. zrakového výkonu má proto podstatně vetší vliv zvýšení osvětlenosti v oblasti relativně nízkých hladin (50lx), než zvyšování poměrně vysokých osvětleností v oblasti nad 500lx. Tyto skutečnosti je třeba mít na zřeteli při navrhování jak denního, tak umělého osvětlení.


Mezi základní zrakové mechanizmy patří akomodace a adaptace.


Akomodace je samovolné přizpůsobení se oka vzdálenosti pozorovaného předmětů. Oko dosahuje akomodací zostření obrazu na sítnici. Akomodace, je aktivní proces dosahovaný nervovou činností, při které se mění zakřivení čočky oka. Nejbližší bod, který muže plně akomodované oko vidět ostře se nazývá blízký bod.
Tento bod se s přibývajícím věkem vzdaluje a to od 10cm u dětí do 50cm u padesátileté osoby.


Adaptace je přizpůsobení se oka různým hladinám osvětlenosti. Oko je schopno vnímat při osvětlenostech od hodnot 0,25lx až do 105 lx. Adaptace je dvojí. Adaptace na tmu trvá až 40 minut. Adaptace na světlo trvá 5 ÷ 7 minut. Optický systém oka je charakterizován ostrostí zobrazení v úrovni sítnice.

Mezi nejznámější vady oka patří krátkozrakost, která se kompenzuje rozptylnými čočkami a dalekozrakost, která se kompenzuje spojnými čočkami. Pokles akomodační schopnosti věkem se nazývá stařecké vidění. Část prostoru, kterou muže pozorovatel postřehnout upřeným pohledem bez pohybu oka a hlavy se nazývá zorné pole.

Pro posouzení zrakové obtížnosti prováděné práce je důležitý útvar tzv. kritický detail, který si oko umísťuje do centra zorného pole. Kritickým detailem je např. u žáka písmeno v sešite, u hodináře kolečko nebo šroubek v hodinkách atd. Pro přímé rozlišení kritického detailu je rozhodující jeho bezprostřední okolí. Kritický detail s bezprostředním okolím tvoří pozorovaný předmět. Okolí navazující na bezprostřední okolí se nazývá pozadí, zbývající část zorného pole, která se na rozlišení kritického detailu podílí nepřímo se nazývá vzdálené pozadí. Rozlišení předmětů je založeno na schopnosti zrakového orgánu rozeznat rozdíly jasu rozlišovaných detailu, které musí být dostatečné. Kontrast jasu K je definován na základě znalostí jasu rozlišovaného detailu La a jasu pozadí Lb dle vztahu: 


Nejmenší rozlišitelný rozdíl jasu se nazývá práh rozlišitelnosti jasu.
Zrakový orgán není stejně citlivý na záření různých vlnových délek Největší citlivost oka při dobrém osvětlení (fotopické vidění pomocí cípku) je na vlnové délce okolo
v
= 555nm, což je patrné z křivky spektrální citlivosti zraku normálního fotometrického pozorovatele viz Obr. 2.3. Při nočním vidění (skotopické vidění pomocí tyčinek) dochází k posunu křivky z maxima v = 555nm na hodnotu v = 507nm.


Obr. 2.3 Křivka spektrální citlivosti oka při fotopickém (denním) i skotopickém (nočním) vidění


Barevné vidění je schopnost rozlišovat pestré barvy, to znamená barvy, mající barevný tón. Barevné vidění usnadňuje identifikaci barevných předmětů v prostoru a rozšiřuje identifikační možnosti. Barevné vidění se vysvětluje tzv. třísložkovou teorií, to znamená, že v sítnici oka jsou tři různé typy fotoreceptoru, z nichž každý je jinak citlivý na různé vlnové délky. Jeden je citlivý na červenou, druhý na zelenou a třetí na modrou barvu. Všechny ostatní barvy vnímá tak, že dochází k aditivnímu mísení těchto tří základních barev v různých poměrech.

Vyskytují-li se v zorném poli oka příliš velké jasy nebo jejich rozdíly (vyšší než nebo 1:10) nebo vzniknou-li časové kontrasty jasu, které výrazně překračují meze adaptability zraku vzniká oslnění. Oslnění ruší zrakovou pohodu, zhoršuje až znemožňuje vidění.

Podle příčiny se rozlišuje jednak oslnění přímé, způsobené nadměrným jasem svítících částí svítidel nebo hlavních světelně činných povrchů prostoru (např. stropu a stěn při nepřímém osvětlení), jednak oslnění odrazem, způsobené odrazy svítících ploch na lesklých částech pozorovaných předmětů a jejich bezprostředního okolí. Při náhlé změně adaptačního jasu (např. při náhlém přechodu z tmavšího do světlejšího prostředí), které se zrakový systém nestačí dostatečně rychle přizpůsobit, dochází k oslnění přechodovému. Zvláštním případem je oslnění závojové, které vzniká, je-li před pozorovaným pozadím prostředí s vyšším jasem, např. při pozorování přes osvětlenou záclonu, při mlze před světlomety, zrcadlení ve skle a podobně.

Z hlediska světelné techniky je nejdůležitější oslnění kontrastem (relativní oslnění), způsobené tím, že se v zorném poli vyskytnou jasy (např. vlivem primárních či sekundárních zdrojů) příliš vysoké v porovnání s jasem, na který je zrak adaptován. Podle psychofyziologických následků se oslnění kontrastem člení na:


Dynamický režim oka souvisí s dvěma mechanismy zrakového orgánu. Jsou to rychlost vnímání a setrvačnost zrakového vjemu.


Rychlost vnímání je dána převrácenou hodnotou doby od vzniku světelného podnětu v zorném poli do jeho uvědomění. Tato doba je především funkcí jasu. Při jasu předmětů v zorném poli 0,15cd.m-2 je to 1s, při jasu 1cd.m-2 je to asi 0,5s a zmenšuje se při zvyšování jasu až do 300cd.m-2. Toto zjištění je důležité všude tam, kde je třeba rychle reagovat. Rychlost vnímání ovlivňuje také zraková pozornost, kontrast jasu, mění se s fyzickým a duševním stavem atd.

Setrvačnost zrakového vjemu je schopnost adaptačních mechanizmu udržet zrakový vjem ještě určitou dobu potom, co světelný podnět skončil. Uvádí se, že např. blesk, který trvá několik s vyvolá vjem, trvající asi 0,3s. Mění-li se intenzita světelných podnětů s frekvencí vetší než je tzv. frekvence splývání (cca 23Hz), je zrakový vjem stejný jako při nepřerušovaném světelném podnětu s intenzitou rovnou aritmetickému průměru intenzit přerušovaných podnětů.

Je-li frekvence světelných podnětů nižší než frekvence splývání, muže míhající světlo vyvolat nepříjemný pocit, čímž je narušen zrakový vjem. Bylo zjištěno, že rušení je ovlivněno hlavně amplitudou, tvarem a frekvencí světelných podnětů. Nejvíce ruší frekvence mezi 8 –12Hz. Největší míhání světla v závislosti na kolísání napětí vyvolávají žárovky, následují vysokotlaké výbojky, nejméně míhají zářivky.


Přehled základních svetelnětechnických pojmů a veličin

  • Světelný tok [ф] = lm (lumen)
    Světelný tok udává, kolik světla celkem vyzáří zdroj do všech směrů. Jde o světelný výkon, který je posuzován z hlediska lidského oka.

  • Svítivost [l] = cd ( kandela)
    Veličina udává, kolik světelného toku
    v vyzáří světelný zdroj nebo svítidlo do prostorového úhlu v určitém směru.

 
Obr. 2.4. Definice svítivosti

  • Prostorový úhel [ω] = sr (steradián)
    Prostorový úhel je úhel při vrcholu kuželu. Jeho velikost je definována jako poměr kulové plochy A, kterou vyřezává úhel ω
    v kulové ploše o poloměru r a druhé mocniny tohoto poloměru (ω = A/r2). Prostorový úhel má hodnotu 1 steradián, když vyřízne z kulové plochy koule o poloměru 1m plochu 1m2.


Obr. 2.5. Definice prostorového úhlu

  • Osvětlenost (intenzita osvětlení) [E] = lx (lux)
    Veličina udává, jak je určitá plocha osvětlována, tj. kolik lm světelného toku dopadá na 1m
    2.


Obr. 2.6. Definice osvětlení

  • Světlení [H] = lm.m-2 (lumen na metr čtvereční)
    Tato veličina stanovuje velikost světelného toku vycházejícího z plochy.

  • Jas [L] = cd.m-2 (kandela na metr čtvereční)
    Jas je měřítkem pro vjem světlosti průmětu svítícího nebo osvětlovaného povrchu v pozorovaném směru.


Obr. 2.7. Definice jasu

  • Měrný světelný výkon [ŋv] = lm.W-1 (lumen na watt)
    Udává, s jakou účinností je ve zdroji světla elektřina přeměňována na svetlo, tj. kolik lm světelného toku se získá z 1W elektrického příkonu.

  • Teplota chromatičnosti (náhradní teplota chromatičnosti u výbojových zdrojů) [Tc] = K (kelvin)

  • Teplotou chromatičnosti zdroje je označována ekvivalentní teplota tzv. černého zářiče (Planckova), při které je spektrální složení záření těchto dvou zdrojů blízké. Zvýší-li se teplota absolutně černého tělesa, zvýší se podíl modré části vyzařovaného spektra a sníží se jeho červený podíl. Například žárovka s teple bílým světlem má např. teplotu chromatičnosti 2.700K, zatímco zářivka se světlem podobným dennímu má teplotu chromatičnosti 6.000K.

  • Index podání barev [Ra] = - (bezrozměrná veličina)
    Každý světelný zdroj by mel podávat svým světelným tokem barvy okolí věrohodně, jak je známe u přirozeného světla nebo od světla žárovek.

    Měřítkem pro tuto vlastnost se stává všeobecný index podání barev R
    a daný rozsahem 100 ÷ 0. Index podání barev 100 mají takové světelné zdroje, které zobrazují barvy věrné, to znamená stejně jako světlo denní. Index podání barev 0 mají naopak světelné zdroje, které vyzařují veškerý světelný tok na jedné vlnové délce, tudíž nemůže docházet k rozeznání barev, protože tyto barvy nejsou ve spektru obsaženy.

  • Život světelného zdroje [T] = h (hodina)
    Život světelného zdroje je doba funkce zdroje do okamžiku, kdy přestal splňovat stanovené  požadavky. Obvykle se vyjadřuje v hodinách. V průběhu činnosti probíhají ve světelném zdroji různé procesy, které způsobují postupné změny jeho parametru, a určují tak možnosti jeho funkce. V této souvislosti se používá pojem užitečný a fyzický život. Ukazatelem je křivka úmrtnosti, která udává, kolik zdrojů z daného souboru svítí v časovém průběhu až do 50% výpadku.

    Užitečný život je doba funkce zdroje, během níž si jeho parametry zachovávají hodnoty ležící v určitých stanovených mezích. Např. u zářivek je užitečný život definován jako doba, během níž neklesne jejich světelný tok pod 70% počáteční hodnoty.

    Fyzický život je celková doba svícení do okamžiku úplné ztráty provozuschopnosti (např. u žárovek do přerušení vlákna, u výbojek do ztráty schopnosti zapálit výboj).


Základní výpočetní vztahy

  • Měrný (světelný) výkon

U zdrojů bez předřadníku, to znamená žárovek, je výkon zdroje totožný s příkonem svítidla, u zdrojů s předřadníkem, jako jsou zářivky anebo výbojky, je nutno k příkonu světelného zdroje přičíst příkon předřadníku. Např. svítidlo osazené jednou trubicí o výkonu 36 W má při provozu na klasickém předřadníku příkon cca o 5W vyšší. Navýšení příkonu pokrývá ztráty v předřadníku (tlumivce).

  • Svítivost

  • Osvětlenost (intenzita osvětlení)

    kde A - osvětlená plocha (viz Obr. 2.6)

Osvětlenost bodového zdroje (žárovky nebo výbojky) lze vypočítat pomocí čtvercového a kosinového zákona (viz Obr. 2.8) dle následujícího vztahu:


Obr. 2.8 Osvětlenost od bodového zdroje

Osvětlenost lze považovat při navrhování osvětlovacích soustav za nejdůležitější veličinu, protože pro jednotlivé pracovní činnosti a prostory je její velikost předepsána v normách a pro projektanty jsou tyto hladiny osvětlenosti závazné.

  • Jas cd.m-2; cd, m2]

    kde S
    P
    - viděná svítící plocha (viz Obr. 2.7) – průmět svítící plochy

  • Světlení

    kde фV - světelný tok vyzářený svítidlem
          A
    V - plocha, ze které světelný tok vyzařuje

  • Celková rovnoměrnost osvětlenosti (jasu)

Vztahy mezi fotometrickými veličinami jsou názorně shrnuty na následujícím Obr. 2.9.


Obr. 2.9 Soustava fotometrických veličin


Světelně technické vlastnosti látek
Světelný tok ф, který dopadá na povrch nějakého tělesa se od tohoto povrchu částečné odrazí фρ, částečné projde фτ v a část tohoto toku je tělesem pohlcena фα . Činitelé odrazu, propustnosti τ  a pohlcení α jsou dáni vztahy

Mezi těmito činiteli platí vzájemná souvislost

 ρ + τ + α = l     (2.12)

Je třeba upozornit na to, že činitelé , v , v nezávisejí jen na vlastnostech samotné sledované látky a na úhlu dopadu světla, ale také na vlnové délce dopadajícího světla.

Rozložení světelného toku, odraženého od povrchu určité látky, muže mít různý charakter. Nejjednodušším případem je tzv. zrcadlový odraz, kdy se světelné paprsky od daného povrchu odrážejí pod stejným úhlem, pod kterým na povrch dopadly.

Další jednoduchý případ je, když se rozdělí světelný tok odražený od určitého elementu povrchu tak, že jas tohoto elementu uvažované plochy je ve všech směrech stejný (Lv = L = konst.). Jde o rovnoměrné rozptylný, neboli difuzní odraz. Svítivost takového ideálního rozptylovače je maximální v kolmém směru. V ostatních směrech je svítivost Iv určena kosinovým zákonem; to znamená, že se stanoví z výrazu :

lγ =l0 .cosγ      [cd; cd,-]     (2.13)

U difuzních povrchů je důležitá souvislost mezi jejich světlením M a konstantní hodnotou jasu L, určená rovnicí

M = π . L     [lm.m-2; cd.m2]     (2.14)

Ideální rozptylovač o velikosti plochy A vyzařuje tedy světelný tok фv, který se stanoví ze vztahu

фv = M . A = π . L . A = π .l0  [lm, lm.m-2; m2, cd.m-2 , m2, cd]     (2.15)

Dopadá-li na rovnoměrné rozptylně odrážející povrch o velikosti plochy A světelný tok v a je-li činitel

odrazu tohoto povrchu, pak se od povrchu odráží světelný tok

фρ =  ρ. ф [lm, - , lm]     (2.16)

Vydělíme-li předchozí rovnici velikostí plochy A uvažovaného povrchu, dostaneme na levé straně poměr фρ/A, což je střední hodnota světlení M plochy A a na pravé straně pak bude poměr ф/A rovný střední hodnotě osvětlenosti E plochy A, tzn., že mezi světlením a osvětleností platí v uvažovaném případě vztah

M = ρ. E [lm.m-2; -, lx]     (2.17)

Z výrazu (2.17) a (2.14) vyplývá pro praxi velmi důležitá souvislost mezi osvětleností E a jasem L rovnoměrné rozptylné odrážející plochy

π . L = ρ . E [cd.m-2; -, lx]   (2.18)

Zkoumáme-li prostup světla určitým materiálem, zjišťujeme, že u některých látek čirých nebo dokonale průhledných (např. optická skla, tenké vrstvy vody apod.) dochází k přímému prostupu, kdy látkou prošlé paprsky vycházejí v původním, i když rovnoběžně posunutém směru. Mnohé látky však jimi prošlý světelný tok částečně nebo úplně rozptylují. V případě ideálního rovnoměrně rozptylného prostupu světelných paprsku se rozložení svítivosti řídí kosinovým zákonem. To znamená, že světelně-technické vlastnosti takového povrchu jsou pak stejné, jako povrchu difúzně odrážejícího.

Prakticky ovšem neexistují ani ideální zrcadla, ani ideální rozptylovače. Zrcadla v různém stupni také světlo poněkud rozptylují a naopak matné, mdlé či drsné povrchy používané k rozptýlení světla vykazují určitý zrcadlový účinek. Pro charakteristiku materiálu s takovým smíšeným odrazem či prostupem světla se odrazné (prostupové) vlastnosti charakterizují činitelem jasu, definovaným jako podíl skutečné hodnoty jasu k jasu dokonalého rozptylovače.

Barevné vlastnosti zdrojů a předmětů
Světlo způsobuje nejen zrakový vjem, ale také barevný počitek. Barevné vlastnosti primárních světelných zdrojů se označují názvem chromatičnost, barevné vlastnosti sekundárních světelných zdrojů se označují názvem kolorita. Záření každé vlnové délky viditelného světla budí zcela určitý barevný počitek. Každému barevnému počitku odpovídá určitá spektrální barva, kterou popisujeme barevným tónem. Jednotlivé barevné tóny viditelného (bílého) světla se nacházejí v následující tabulce:


Tab. 2.1 Barevné tóny viditelného světla

Barvy, které mají barevný tón jsou barvy pestré, ostatní jsou barvy nepestré. Nepestré barvy nemají barevný tón a tvoří spojitou radu od bílé až po černou. Ke specifikaci barev se používá trichromatická soustava (viz Obr. 2.10) a teplota chromatičnosti. K určování kolority se používá Munsellův atlas. Z praktického hlediska je důležitý pojem podání barev.

Vjem barev určitého předmětů je podmíněn jednak spektrálním složením záření světelného zdroje osvětlujícího předmět a jednak spektrálním činitelem odrazu anebo prostupu pozorovaného předmětů.


Obr. 2.10. Příklad trichromatické soustavy x, y - Normální trojúhelník barev - diagram chromatičnosti

Poloha černých čtverečků označených číslicí odpovídá těmto světelným zdrojům:

  • 1 – nízkotlaká sodíková výbojka

  • 2 – vysokotlaká sodíková výbojka

  • 3 – směsová výbojka - příklad možnosti výskytu

  • 4 – vysokotlaká rtuťová výbojka - příklad možnostivýskytu

  • 5 – vysokotlaká rtuťová výbojka s luminoforem - příklad možnosti výskytu

  • 6 – halogenidová výbojka - příklad možnosti výskytu

  • 7 – xenonová výbojka

Ing. Tomáš Novák PhD, VŠB TU Ostrava



Celou přednášku Tomáše Nováka si můžete poslechnout zde ...


Literatura:
[2.1] Plch, J.: Světelná technika v praxi. IN-EL spol. s.r.o., Praha 1999.
[2.2] Habel, J. Světelná technika a osvětlování. FCC Public, Praha 1995.
[2.3] Sokanský, K.: Inteligentní řízení osvětlovacích soustav vnitřního osvětlení. Publikace CEA, Ostrava 2004.
[2.4] Sokanský, K. a kolektiv: Úspory elektrické energie na veřejném osvětlení. Česká společnost pro osvětlování, Ostrava 2002.
[2.5] Sokanský, K.: Elektrické světlo a teplo. Skripta VŠB-TU, Ostrava 1990


MÁTE ZÁJEM ZÚČASTNIT SE KURZU

"ZÁKLADY SVĚTELNÉ TECHNIKY"?


Zažádejte si o podrobné informace

níže uvedeným formulářem!

 
 

 

Diskutující k tomuto článku

   (počet diskutujících: 1)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT

SRVO Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, o. s.
Zaslání vizitky
Zobrazit záznam v adresáři


FIREMNÍ TIPY
Úvodní, stručná verze rozhovoru s Jiřím Konečným zmiňuje, jak různé technologické trendy a požadavky na funkčnost a adaptabilitu ovlivňující vývoj systémů chytrých domů ve světě. Jak se český trh snaží v této oblasti držet krok s německými trendy. Diskutuje o vlivu levných produktů na trhu a jak se výrobci musí vyrovnávat s očekáváními spotřebitelů po vyšší kvalitě a více funkcích. Jak velké technologické firmy jako Google, Amazon nebo Apple formují trh s chytrými domy vytvářením komplexních ekosystémů. Předpovídá, že budoucnost bude směřovat k ještě větší integraci a inovacím v oblasti chytrých domovů, které budou přístupné širšímu spektru spotřebitelů. Více zde ...
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Pokud dnes uslyším Dubaj, představím si horko, písek a arabský svět. Jak může vypadat taková elektroinstalace v islámském podání? Chodí se někdo přezkušovat z vyhlášky 50? Co bezpečnost, hygiena a výdělky? A mnoho dalších otázek jsme měli před cestou do Arabských emirátů. Náš cíl byl staveniště mrakodrapu! Kdo staví šejkům mrakodrapy v Dubaji?
Kam se v budovách vyvíjí uplatnění vysokorychlostních dat optickými vlákny? Příchod elektroinstalačních podomítkových trubek Fraenkische se zabudovaným optickým vláknem se datoval dřív než známost standardů datových přenosů Industry 4.0. Trubky s označením FFKuS DATALIGHT se v českých e-shopech objevují, ale na běžných stavbách určitě ne. Jde o speciálku, říkají dataři, v běžném obydlí stačí spotřebiteli Wi-Fi. Jiná situace může ...
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Definice průmyslových svítidel. Průmyslové svítidlo je speciálně navržené a vyrobené pro použití v průmyslových prostředích, kde může být vystaveno náročnějším podmínkám, jako jsou vyšší nebo nižší teploty, vlhkost, prach, chemikálie, mechanické nárazy a vibrace. Je konstruováno tak, aby odolávalo těmto extrémním podmínkám, a často splňuje specifické bezpečnostní a výkonové normy relevantní pro daný ...
Po dvanácti letech jsme si s Janem Lojkáskem sedli u kávy a zavzpomínali na dobu, kdy jsme byli oba označováni za snílky. Server iiSEL a portál Elektrika.cz se v mnohém liší. Každý má zcela jiné zaměření. Pokud chcete vědět více podrobností, poslechněte si autora sami v tomto videospotu!
Na výstavě Světlo v architektuře 2010 představila firma WILLIAMS originální řadu svítidel OCCHIO. Jedná se o zajímavě řešený modulární osvětlovací systém, který nabízí uživateli velké množství možných kombinací a způsobů pro kreativní řešení osvětlení ...
Jaká je správná vzdálenost elektrických zařízení od hromosvodu? Jak ji vypočítáme? Seznamte se s krátkým návodem jak správně navrhnout a aplikovat ochranu před bleskem ....
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
Autor článku
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933