SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ HISTORKU: Opravy domovních telefonů

Bývá to mnohdy taková noční můra, protože i když přivezete k zákazníkovi nový díl právě zakoupený, tak se také stávalo, že již nový díl byl vadný a nic na této skutečnosti nezmění ani dvě razítka výstupní kontroly na rubu výrobku.

Někdo možná namítne moji zaujatost vůči tomuto výrobci, ale popíši zde pár příběhů z praxe, které se vryly hluboko do paměti, a kde pochopíte, že neexistuje zaujatost, ale pouze zdravé vyhodnocení poznatků z praxe. Během psaní tohoto příběhu se ovšem k tomuto příběhu dostal i cholerický mechanik lesních závodů Luboš, který mi kouká přes rameno a který tyto příběhy komentuje po svém, ostatně tak, jak je zvyklý při opravě slovenského Lakatoše v lese. Ovšem aby byl tento příspěvek publikovatelný, musel jsem některé Lubošovy výrazy opravit a nahradit slovem „rencek“.

Ještě bych rád uvedl, že popsané příběhy jsou datovány do devadesátých let, a popsané detaily se vztahují k výrobkům, které byly na trhu v této době. Tohoto výrobce jsem přestal nabízet a tím pádem jsem se přestal zajímat i o pozdější nebo inovované výrobky tohoto výrobce, abych si uchoval své dobré jméno.

Jeden příběh vznikl u zákazníka, kde ve zdroji SN 4FP 672 19 došlo k poškození tyristoru, a díky tomu se začala střídavým proudem spínat stejnosměrná cívka relátka. Na tom by nebylo nic veselého, nebýt toho, že k tomu došlo asi o půl druhé ráno, relé se začalo chovat jako bzučák a u zákazníka až do rána již nikdo nezamhouřil oka. To, co jsem si posléze musel vyslechnout, se nedá publikovat, ale Luboš to okomentoval:
"Ježíšmarja vole, to sů nervy, ty rencku. Ty rencky slovenské, zarenckované!!!!"

Nebo si zákazník stěžoval, že asi po dvou letech v panelovém domě nefunguje již asi polovina aparátů. Naštěstí jsme je neměnili my, ale i tak jsem si musel vyslechnout nepěkný monolog ze strany zákazníka. Luboš říká, že zákazník chtěl říci:
"Neřešitelný problém, hoši."

Až mně pustil ke slovu, tak jsem mu vysvětlil, že tento výrobce má dlouhodobě problém s kvalitou mikrospínačů, které fungují po zvednutí nebo zavěšení sluchátka a že je nutno tyto aparáty vyměnit za nové. To byla celá věda a podstata problému.
Načež začal opět monolog, že z něj chceme jen tahat peníze, a že to umí každý, a kdesi cosi. Luboš to opět okomentoval:
"To je past vedle pasti, rencku."

A tak jsme ten neřešitelný problém vyřešili výměnou za aparáty jiného výrobce a od té doby je klid.

Nebo jsme oživovali vícegenerační dům, kde byl zapojen i interkom, a kde byly znatelné problémy s hlasitostí telefonů. Nebyly to žádné dlouhé kabelové trasy, přesto jeden telefon vazbil, a jiný nebyl pro změnu téměř slyšet. Byla to "pakárna", následoval nekončící časově náročný kolotoč osazování různých odpůrků a doladění celého systému, aby to jakžtakž fungovalo. Chce to trpělivost, ale cholerický Luboš už volá:
"Nebudu to dělat, hoši, já jedu do rencku."

Pravda, je to jen pro silné nátury, nemluvě o tom, že jiní výrobci již v této době mají v systémech standardně osazenou plynulou regulaci hlasitosti, jen ve Stropkově asi soudruzi něco nepodchytili včas. Jenže jak se toto Luboš dovídá, doplňuje to slovy:
"Banální věc, která trvá když hodně, dvě, tři minuty u jiných strojů, no když jsi největší blbec na zeměkouli, možná tři minuty, tady ty rencku celý den, do rencku!!!"

Původní tablo                                  Nové tablo

Povídám mu, že to tak brát nemůže, že soudruzi ze Stropkova zřejmě nikam nespěchají a stále ještě doufají, že jim vláda zajistí odbyt v rámci monopolu a plánu pětiletky. Načež slyším cholerického Luboše, jak řve:
"Zkus se podívat, kama jdou trubky vstřikovací zbytku strojů na zeměkouli, ty rencku, kromě tohoto, ty vole, hajzli jedni!!!"

Tím Luboš jasně potvrdil, že výrobce ani nezajímá, jaké vychytávky má konkurence, kde by se mohli alespoň motivovat.

Ale i taková banální oprava, kdy přestane fungovat vyzvánění z tabla. Banální, protože je evidentně vadné tlačítko v table a hned vedle je druhé volné, nevyužité. Tedy jedná se o banální přepojení obvodu z jedné svorky na druhou a přehození jmenovky, nebýt toho, že ...
Že po osmi letech jsou tak zarezlé šroubky, že tablo prakticky nejde rozdělat. Následuje tedy zdlouhavé dobývání se do tabla, nejdřív po dobrém, originálním klíčem, protože "stropkoví" soudruzi měli obavu, že tato tabla snad nějaký zoufalec bude krást a dali do něj šroub se speciální hlavou na speciální klíč, který je ovšem z nějaké "šufánkové" oceli a po prvním pokusu o povolení se deformuje. Cholerický Luboš již startuje, aby to okomentoval:
"Nic jsem nepovolil, jen jsem natáhnul klíč, rencku."

Načež následuje pokus o vyrovnání speciálního klíče, který se nedaří a Luboš pokračuje:
"Já ho nenasadím ty vole, ani za kokot, kdybych se posral."

Následuje tedy násilné otevření tabla, kdy je mechanicky poškozeno, zároveň je poškozena i okolní omítka na fasádě, a kvůli této banalitě se celé tablo bude muset vyměnit, raději už za jiné od jiného výrobce, přepojit, opravit okolní omítka, atd. Luboš to už nevydrží a dodává po svém:
"To je nemožné, jedinů rencovinku a musíš rozdělat celý traktor, celýýý, celý traktor rozdělat ty rencku!!!!"

No a tak bych mohl pokračovat dále a dále, a obsah tohoto příběhu by byl tak dlouhý, že by ho už nikdo nečetl. Loučím se tedy s Lubošem a chci odeslat tento příspěvek do redakce, když se Luboš mezi dveřmi zastaví, vrátí se a dává přátelskou radu do života:
"Když ti někdo řekne, po slovensky tě pozdraví, okamžitě řekni, počkej kámo, vezmi trubku a hned ho jebni po hlavě, hned ho zabi, takovů trubku nos u sebe a okamžitě po té palici, okamžitě vole zabit ty rencky, zasrane, zarenckovane.

Inu nedivím se po těch zkušenostech, že cholerická povaha to neustojí a komentuje po svém slovenské průmyslové výrobky. Já se jen rozhodl, že si prostě Teslou Stropkov nebudu špinit ruce a dělat si do budoucna problémy.

A jen taková perlička na závěr. Když jsem procházel kolem jednoho "stropkového" zvonku, zaujal mě neobvyklý vzkaz přilepený nad domovní vizitkou.

Inu .. evidentně nejsem sám, kdo má špatné zkušenosti.

Poznámka: Lubošovy úryvky jsou převzaty ze zvukového záznamu z výměny vstřikovacího potrubí na traktoru slovenské výroby Lakatoš. Pokud jste tento autentický záznam neslyšeli, stojí to za to.
Opravu provádí technik lesních a zemědělských strojů Luboš přímo v terénu v lese. Banální 2 minutová a pro největší blbce na zeměkouli 3 minutová výměna se pro Luboše stává celodenní můrou. Když už se v závěru smíří, že kvůli potrubí musí demontovat chladič, sání, alternátor, hlavu, turbo aj., aby mohl utáhnout jeden šroubek, tak ho dorazí ještě držáky, které překážejí.

Záznam je necenzurovaný. Kdyby byl, zůstalo by jen pár slušných slov.

Autor bude uveden po skončení soutěže.

Uvedený příběh patří do čtenářské soutěže o nejlepší elektrikářskou historku. Svůj hlas s komentářem můžete zasílat do redakce portálu.