Směrové vlastnosti osvětlení ovlivňují nejen vjem tvaru předmětů a struktury povrchů, ale také vzhled osob, zvláště jejich obličejů. Směrové vlastnosti osvětlení se popisují směrovostí a stínivostí osvětlení. Směrovost osvětlení vystihuje převažující směr šíření světla v daném místě prostoru a zpravidla se popisuje světelným vektorem [12]. Stínivost vyjadřuje schopnost osvětlení vytvářet na trojrozměrných předmětech stíny a charakterizuje se například činitelem podání tvaru, což je podíl velikosti světelného vektoru a střední kulové osvětlenosti [12].

Základními případy světelných podmínek s mezními směrovými vlastnostmi osvětlení je směrové a rozptýlené osvětlení. Při směrovém osvětlení jedním bodovým světelným zdrojem v černém prostoru přichází do kontrolního bodu světlo pouze z jednoho směru a trojrozměrné předměty vytvářejí tvrdé ostře hraničené stíny. Při dokonalém rozptýleném osvětlení dopadá světlo do kontrolního bodu ze všech směrů ve stejné intenzitě a trojrozměrné předměty nevytvářejí žádné stíny. Převažující směr světla souvisí mimo jiné s možností vzniku závojových odrazů, a proto se doporučuje, aby převažující směr dopadu světla na pracovní plochu byl ze stran, nejlépe zleva přes levé rameno.

V normě pro osvětlení vnitřních pracovních prostorů [1] se uvádí, že osvětlení nesmí být příliš směrované, tedy nesmí vytvářet ostré stíny, ani nesmí být příliš difúzní, neboli podání tvaru se nesmí zcela ztratit. Norma, ale pro uvedené parametry nezavádí žádné objektivní ukazatele, kterými by bylo možné provést jejich objektivní vyjádření. Určitým vodítkem je národní příloha této normy [2], kde jsou pro společenské a veřejné prostory uvedeny doporučené hodnoty střední kulové osvětlenosti E4π a činitele podání tvaru P (tab. 6).

Tab. 6 Doporučené hodnoty střední kulové osvětlenosti E4p a činitele podání tvaru P

Žák P., ČVUT – FEL, Praha

Toto je ukázka sborníku přednášek č. 41.