Je nepochybné, že při tvorbě projektové dokumentace části elektro je velmi důležitá úzká spolupráce zpracovatele silnoproudé a slaboproudé části. Nejzásadnějším momentem celé spolupráce je vzájemná koordinace. A právě koordinace je tím, co dostává v projektech díky různým vlivům (snižující se opora v právních předpisech, rychlé termíny, nízké ceny atd.) stále méně prostoru. Silnoproud a slaboproud jsou sice dva příbuzné, ale v praxi dost oddělené a široké obory/problematiky. Nicméně stále platí, že projektant je odpovědný za svojí práci vůči stavebnímu zákonu a dalším právním předpisům. Pojďme se tedy podívat i v této prchající době, o čem by dnes koordinace mezi silnoproudem a slaboproudem měla být.


Na obr. 1 je znázorněn průnik obou oborů ve smyslu vzájemné koordinace. Jsou zde vyjmenované základní kritické společné body. Některým z nich se budeme dále věnovat.


Pozice slaboproudaře a silnoproudaře
Možná je toto vhodné místo pro aktuální rekapitulaci pozice obou projektantů. Z pohledu silnoproudaře je to poměrně jednoznačné a svázané, a to díky základní motivaci v podobě rizika úrazu elektrickým proudem. Pozice projektanta slaboproudaře již tak jednoznačná není a je dnes poměrně složitá. Zásadních faktorů, které tuto situaci doprovázejí je hned několik. Pokusme se tedy pojmenovat ty nejzásadnější:

•    Na rozdíl od silnoproudu, který má ve výstavbě jednoznačnou pozici v podobě vyhrazeného zařízení stavby, protože jednoznačně představuje tzv. zvýšenou míru rizika ohrožení veřejných zájmů (hlavně zdraví a bezpečnost osob), to má slaboproud trochu složitější. Problém je v tom, že jednotlivé slaboproudé systémy mají různou oporu v právních i ostatních předpisech. U požárně bezpečnostních zařízení, tj. PBZ (EPS, Evakuační rozhlas atd.) je to podobné jako u silnoproudu, ale na druhé straně např. takový systém domácího telefonu je pouze uživatelským zařízením, kde bychom těžko hledali nějakou oporu v platných ČSN. A je to samozřejmě logické. Slaboproud dnes obsahuje široké spektrum systémů od vyhrazených až po úplné uživatelské, resp. spotřebitelské systémy, které svým nasazením již neplní roli ochrany veřejných zájmů, a můžeme je zařadit spíše do kategorie komfortní.

•    Slaboproud díky masivní penetraci informačních a komunikačních systémů (dále jen ICT) do všech ostatních slaboproudých systémů/oborů technologicky bobtná a je čím dál více složitější. Hranice mezi jednotlivými obory se pomalu smazávají. Vzniká potřeba mezioborových znalostí. Díky tomu je projektant v současné době zřejmě jediným, kdo je schopen konfrontovat požadavky nových technologií a systémů s požadavky právních předpisů a technických norem.

•    Penetrací ICT vznikají nové a nové technologie, které díky rychlosti a dynamice vývoje nemají logicky oporu v technických normách. Zkrátka není možné tak rychle normativně reagovat na takový technologický boom, přičemž trh si žádá (je přímo hladový) nasadit nové technologie co nejdříve. To má za následek velkou roztříštěnost trhu, plného proprietárních řešení.   

•    Investor zpravidla zná nejnovější technologie pouze z pohledu uživatelských možností a už přirozeně neví o problémech s jejich nasazením, což jsou většinou určitá omezení z pohledu právních předpisů, případně dilema s rozsahem splnění platných ČSN, zvláště když jsou ČSN technologicky zastaralé, ale „co naplat“ pořád platné (autor si zde neodpustí příklad stále platné, ale technologicky silně zastaralé normy ČSN 34 2300:1977, řešící mimo jiné také souběhy a křižování vedení sdělovacích se silovými – ano vidíte dobře 1977, tj. 36 let stará, ale stále platná ČSN).                    
Bohužel mezi projektanty slaboproudu a silnoproudu často dochází k vzájemné neznalosti základních předpisů z druhého oboru. Zaměříme se spíše na cílového čtenáře, kterým je projektant silnoproudař.

Společná soustava uzemnění a pospojování
Při návrhu vnitřních instalací je provedení uzemnění a pospojování většinou předmětem projektu silnoproudých rozvodů. V současných budovách však provedení uzemnění a pospojování má podstatný význam nejen z hlediska zajištění bezpečnosti dle ČSN 33 2000-5-54 ed.3, tak jak to řeší návrh silnoproudých rozvodů, ale také pro zajištění bezporuchového chodu ICT, tak jak je uvedeno v ČSN EN 50310 ed.3 z roku 2011 a v ČSN 33 2000-4-444. Proto je nutno při návrhu uzemnění a pospojování vzájemně spolupracovat. S tím jde ruku v ruce také návrh ochrany před bleskem, tedy konkrétně LPS a stínění proti LEMP, tak jak to požaduje ČSN 62305-4 ed.2.

Pro zřizování uzemnění a pospojování v soustavě napětí do 1000V, platí společně pro silnoproudou s slaboproudou část tyto základní normy:

1. ČSN 33 2000-5-54 ed.3 - základní norma pro zřizování soustavy uzemnění a pospojování, řešící tuto problematiku z pohledu bezpečnosti elektrických zařízení.
2. ČSN 33 2000-4-41 ed.2 Příloha NB (informativní) - upřesnění požadavků na zajištění bezpečnosti.
3. ČSN EN 62305-3 ed.2 kap. 5.4 - zřizování uzemnění pro účely svedení bleskových proudů.
4. ČSN EN 50310 ed.3 - funkční uzemnění a pospojování pro ochranu zařízení ICT,  zajištění jejich bezporuchového provozu.
5. ČSN 33 2000-4-444 - zřizování uzemnění a pospojování pro ochranu elektronických zařízení proti rušení ve vazbě na funkci SPD.
   
6. ČSN EN 62305-4 ed.2 - koordinace požadavků na uzemnění a pospojování s požadavky na celkovou ochranu prostorů před LEMP vč. koordinace SPD.    

Oblast uzemňování a pospojování se v současné době stává vedle bezpečnosti velmi důležitou právě v souvislosti se zajišťováním bezporuchového chodu zařízení ICT. Je to však oblast velmi široká, přesahující svým rozsahem tento příspěvek. Zaměříme se pouze vazbu ČSN EN 50310 ed.3 na základní normu ČSN 33 2000-5-54 ed.3 a na souběhy napájecích vedení a vedení ICT.

Společná soustava uzemnění a pospojování dle ČSN EN 50310 ed. 3
Norma ČSN EN 50310 ed.3 byla vydána v 08/2011 a nahrazuje ČSN EN 50310 ed.2:2006. Norma zapadá do celého konceptu standardů souvisejících s ICT, postaveného na souborech ČSN EN 50173 a ČSN EN 50174, což jsou kmenové normy ICT. Stanoví požadavky a doporučení pro uzemňovací a pospojovací soustavu v budovách, ve kterých se uvažuje s instalací zařízení ICT. V mnohém je provázaná se souborem ČSN EN 62305, konkrétně pak s poslední částí ČSN EN 62305-4 ed.2, která je v praxi dost často opomíjená. V zásadě se ČSN EN 50310 ed.3 odvolává na základní normu řešící uzemnění, tj. ČSN 33 2000-5-54 ed.3. Z velké části jsou její ustanovení obsažena i v ČSN 33 2000-4-444.

Cílem je:

• minimalizovat na rozvodech a zařízeních rizika spojená s přepětím,

• poskytnout prostředí pro spolehlivý provoz informačních technologií vč. dostatečné odolnosti proti EMI přenášeném uzemňovací soustavou.
  

Typy uzemňovacích soustav
Evropské normy rozlišují tyto typy uzemňovacích soustav:
•    Typ A – hvězdicová.
•    Typ B – kruhová.
•    Typ C – místní síť.
•    Typ D – síťová soustava.


Na obr. 2 jsou uvedeny jednotlivé typy uzemňovacích soustav vč. doporučených „zdokonalení“ ve vztahu k ICT. Obecně platí, že uzemňovací soustava typu B je lepší než typ A, typ C je lepší než typ B a typ D je lepší než typ C.


Doporučeným řešení je typ D – síťová soustava. Ta se ale dá realizovat většinou jen při novostavbě nebo při rozsáhlých rekonstrukcích. Pro specifické aplikace je vhodný konkrétní typ soustavy, a je nutné to řešit individuálně.

Provedení společné soustavy uzemnění a pospojování (CBN)
CBN (Common bonding network) spojuje uzemnění a pospojování v budově. Konfigurace soustavy pospojování se určí rozdílně v různých okamžicích výstavby:

• Při výstavbě budovy – společná soustava pospojování CBN nebo síťová soustava nebo zdokonalená síťová soustava. Jejich provedení zasahuje do konstrukce stavby.
• Při instalaci v budově - CBN a místní síťová soustava.
• Pří dílčí instalaci - místní síťová soustava.
  

 
Pro vybudování základní CBN musí být využity všechny kovové části budovy, kovové instalace, konstrukce budovy, výztuže betonu atd. Výztuže v betonu musí být provařeny a mít výstupy ze stěny na propojení s CBN (viz. také ČSN EN 62305-4).

Příklady provedení CBN jsou uvedeny na obrázcích:
 


 

Aspekty ochrany před bleskem.
Při návrhu dispozice rozvodné sítě nn v objektu, musí být:
 

• Důsledně uplatněn požadavek rozvodů v celé budově v soustavě TN-S. Bod rozdělení vodiče PEN musí být co nejblíže od vstupu do budovy a spojen nízkoimpedančně s konstrukcí budovy a všemi vstupujícími vedeními.

• Potenciální zdroje rušení umístěny mimo citlivá zařízení.
              -    Jedná se např. o rozvodny, transformovny, výtahy, přípojnice velkých proudů.

• Zajištěno uzemnění a pospojování (viz dále ČSN EN 50310 ed.3).

• Zajištěn dostatečný vzájemný odstup vedení – souběhy a křížení.

Ve starších budovách, kde není zajištěno provedení kvalitního pospojování a stínění je doporučeno instalovat pro napájení ICT samostatné napájecí přívody, maximálně oddělené od ostatních nn rozvodů. Z hlediska ochrany před bleskovými proudy je v budovách vybavených ICT nutno splnit nejen požadavky ČSN EN 62305-3 ed.2, ale také ČSN EN 62305-4 ed.2, kde je kompletně řešena problematika stínění a nasazení svodičů SPD.