2. REKONSTRUKCE
Rekonstrukce elektrických rozvodů je znovuvybudování elektrických rozvodů, při kterém se klade i důraz na zvýšení bezpečnosti a užitnosti těchto rozvodů. V tomto případě je nutno jednoznačně postupovat dle v současnosti platných ČSN. Ve smyslu definice původní normy ČSN 33 1500 – příloha, je rekonstrukce definována takto:

„Zásahy do konstrukční a technologické části dosavadního elektrického zařízení, které mají za následek změnu technických parametrů, popřípadě změnu funkce a účelu elektrického zařízení“.

Nová norma na revize ČSN 33 2000-6 názvosloví pro opravy či rekonstrukce přímo nezmiňuje, jsou však stále platné dle souvisící normy, kterou znají všichni revizní technici, a to ČSN 33 1500, a na kterou se tato norma neustále odvolává. (I když se vyskytují teorie, že je potřeba tuto normu zrušit, když už vychází nová ČSN 33 2000-6, osobně se však domnívám, že je tato úvaha ještě velmi, velmi předčasná). Přidává jiný název, v praxi velmi často používaný, někdy až zneužívaný. Myslím tím pojem následující:

Údržba
„Spojení veškerých technických a administrativních činností včetně kontrol zaměřených na zachování daného předmětu ve stavu, nebo na obnovení jeho stavu, ve kterém je schopný vykonávat požadovanou funkci“.

Pokud se nad uvedeným textem trochu zamyslíte, zjistíte, že vlastně obsahuje ony prvky opravy i rekonstrukci, uváděné v základní normě ČSN 33 1500.

Další novinkou nové normy, která se týká oprav a rekonstrukcí, je informativní příloha E:
„Doporučení pro elektrická zařízení, která jsou v elektrických instalacích znovu použitá“.
Tím jsou myšlena ta elektrická zařízení, která již byla dříve použitá a doporučuje se, aby k nim byly alespoň k dispozici dokumenty obsahující alespoň tyto informace:

• typ znovupoužitého zařízení
• výrobce
• příslušné podrobnosti k provedení instalace
• zkušební přístroje
• výsledky prohlídky
• provedené zkoušky, včetně ověření doby odpojení pro proudové chrániče a výsledky zkoušek.

Poznámka autora:
Představa zjišťování a dokladování výše uvedených údajů od jejich provozovatele či uživatele zatím musí vyvolávat jen úsměv na rtech těch, kteří budou tyto doklady shánět!

Vzhledem k úplné novosti těchto požadavků v nezávazné normě je těžké dělat nějaké závěry. Kdo pracuje v podniku nebo sám provádí opravy elektrické instalace, tak tato ustanovení může použít při používání „repasovaných“ součástí při rekonstrukcích el. instalací. Možná to omezí provádění divokých oprav zařízení podle hesla „Co nejrychleji, nejlaciněji a pokud možno včera“, požadované některými majiteli (provozovateli) opravovaného zařízení, s čímž se nakonec setkáváme i v současné době. Tento systém, dnes nazývaný „opravnou údržbou“, přežívá z dob reálného socialismu, kde všechno muselo být hned-nejlépe k výročí nějakého státního svátku typu „Vítězný únor“, respektive byl vzýván pětiletkový plán, pouze však do okamžiku, kdy zařízení „vzplanulo jasným plamenem“, či se stal, nedej bože, nějaký úraz na tomto zařízení. Pak bylo na všechno dost času, ale o to intenzivněji se hledal viník! A čtenář může jen hádat, kdo byl nalezen jako „viník hlavní“!!!
I když od roku 1991 je znám pojem „Řád preventivní údržby“, který umožňuje nejen prodloužit revizní lhůty na provozované zařízení, ale i plánování preventivní údržby, stále tento systém nefunguje tak, jak by bylo účelné. Bezprostředně s tím souvisí i systém oprav a rekonstrukcí, respektive provádění revizí na těchto zařízeních podle zásad uvedených výše. Přitom systém vypracovaného „Řádu preventivní údržby“, lidově řečeno „Provozní a bezpečnostní předpisy“ jsou předmětem pravidelných kontrol inspektorů bezpečnosti práce co já pamatuji, a jejich pečlivé provedení často zabránilo postihům provozovatele státem za nedodržení předpisů a zákonů. Jen seznam předpisů, norem, ve kterých je jen odkaz na tyto předpisy (vypracované firmou-provozovatelem), by byl dlouhý jako tento článek sám. Rozsah těchto provozních a bezpečnostních předpisů přitom může být tak široký, že se do něj vejde metrologický řád, revize nářadí, spotřebičů, instalací i připojených zařízení, odpovědnost za provoz el. zařízení (stanovení povinností zodpovědné osoby dle ČSN 50110 ed. 2), způsob odstávek, termíny středních i jiných oprav, určení vnějších vlivů, rozsahy a způsoby úprav dokumentace a tak bych mohl pokračovat. A pokud rozsah tohoto provozního řádu nekoliduje s požadavky příslušných předpisů (je tedy minimálně „stejně tvrdý“ jako předpis sám), tak se příslušní „manažéři“ nemusí třást, že něco zanedbali. Ale přes veškerou publicitu mám dojem, že tyto naše veškeré dobré rady pouze „padají do velké černé díry“, ze které se vytahují pouze v případě nouze. A jen mě v tom utvrzují setkání s „některými manažéry“ honosícími se drahým mobilem, dobře padnoucím oblekem HUGO BOSS, perlící okolo sebe slovy o perspektivě firmy a jejího zisku při expanzi alespoň do EÚ, vyžadující na svých podřízených bezchybnou angličtinu, detailní ovládání všech možných programů na PC a flexibilitu, ale bezpečnost jimi přímo řízeného provozu elektrických zařízení je „mimo jejich rozlišovací schopnost“, na to mají „lidi“!!!

Jako červená niť se opravami či rekonstrukcemi vine technická dokumentace, lépe řečeno její častá „neúčast“ v tomto procesu. Na téma dokumentace jsem již řekl i napsal mnoho, rovněž tak i mnoho mých kolegů v oboru. Výsledek, jak všichni víme, je velmi žalostný.
Přímo „strašidelné“ je to pak u instalací opravovaných, kde mít projekt na opravu el. instalace je občas považováno „za malý zázrak, hodný velké oslavy“. Technicky vzato, každá oprava či doplnění by mělo být zaznamenáno v dokumentaci skutečného stavu opravované instalace, což je úkon z říše českých pohádek, prezentovaný pouze některými kolegy vyprávějící učenými slovy o provádění revizí z tepla svých kanceláří.

V posledních letech je fenoménem doby tzv. „Dokumentace ke stavebnímu povolení“. Stavebnímu úřadu postačuje k vydání stavebního povolení, ale montovat se podle ní vůbec nedá, což potvrdí každý zkušený montér. A že se podle této „dokumentace“ nedá provést objektivní revize, potvrdí každý revizní technik. Tento nešvar se objevuje zejména u malých staveb, kde se snaží stavitel ušetřit co se dá, bohužel šetří právě na dokumentaci, stavebním dozoru i revizi, kde požadavek na objektivní posouzení bezpečnosti el. instalace například rodinného domu se velmi často mění na požadavek majitele na vystavení “PAPÍRU“, který potřebuje pro kolaudaci. A to máme prosím zákon 309/2006 Sb. o bezpečnosti práce!!! Ale nedej bože, aby vzniknul nějaký problém či havárie, v tu ránu je revizní technik, pokud podlehne naléhání na vystavení „Papíru“, nejvíce pronásledovanou osobou v okolí, protože „prý“ je odborník a měl instalaci samozřejmě zkontrolovat!!! Bohužel také platí, že pod údajným tlakem ztráty práce se k tomu propůjčí i řada našich kolegů, i když z toho mohou mít v budoucnu problémy.
Jsem si vědom toho, že bez technické dokumentace vlastně nelze revizi provést! Vzhledem ke stavu právní legislativy v České republice, množství razítek a různých povolení při stavebním řízení, ponížení naší práce na vydání pouhého „PAPÍRU“ požadovaného především státními orgány při kolaudačním řízení, jsem byl nakonec nucen ošetřit nedostatečnou (ve většině případů), nebo zcela chybějící dokumentaci i při vypracování revizní zprávy. Podrobnější informace budou uvedeny na semináři, ke kterému je tento příspěvek určen. Vlastně mě k tomu donutil výrok jednoho inspektora státního odborného dozoru, že by revizní technik měl odmítnout vždy revizi, když nemá k dispozici příslušnou dokumentaci, v našem případě vlastně dokumentaci skutečného provedení.
V tomto duchu pak jsou v nové ČSN 33 2000-6 uvedeny i „vzory“ protokolů revizních zpráv. Píši to s vědomím toho, že se pohybuji na „dost tenkém ledě“, zejména s ohledem na „některé požadavky některých orgánů“. Bohužel stále existuje mnoho našich zákazníků, kteří považují dokumentaci na el. instalaci svého domu za „úplnou zbytečnost - proč také vyhazovat peníze na nějaký papír“, když to elektrikáři nějak udělají! Ale zajímavé je, že dokumentaci na plyn, kanalizaci či vodu a topení potřebuje a nijak se nezdráhá za ni zaplatit??? Zajímavé, že?? A to přitom nový stavební zákon požaduje projekt zhotovený ve vazbě na příslušnou odbornost projektanta (zákon 183/2006 Sb. § 159 odst. 2 ).
Citace:
„Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, případně jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena“.
V posledním roce na toto ustanovení nového stavebního zákona upozorňuji nejen já, ale i řada mých kolegů, přesto není patrná prakticky žádná reakce ze strany státu (přitom vydavatel zákona i kontrolor jeho plnění je stát!!!). A jen pro zamyšlení, jak lze kontrolovat „jiné výpočty“, u nás například impedance vypínací smyčky nebo dimenzování kabelů, když dokumentace ke stavebnímu povolení žádné výpočty neobsahuje?

Právě na tuto část navazuje vyhláška č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb. Zde je jednoznačně řečeno, co má obsahovat projektová dokumentace.
A jen pro zajímavost, hned v § 1 se mluví o rozsahu a obsahu projektové dokumentace pro stavební řízení, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace skutečného provedení. Rovněž stanoví náležitosti dokumentace, mimo jiné i obsahu stavebního deníku, jednoduchého záznamu o stavbě a způsobu jejich vedení. Část této vyhlášky týkající se elektrických zařízení je zde řešena velmi podrobně.
A v této souvislosti bych rád upozornil své kolegy, zejména ty, kteří provádíte mimo revizí i montážní či opravárenskou činnost! Veďte své vlastní montážní deníky v průběhu provádění zakázky, nakonec jste to podepsali při vystavování vašeho Oprávnění dle vyhl. 20/1979 Sb. k dodavatelské činnosti na příslušné pobočce Institutu technické inspekce. Záznamy do stavebních deníků jednotlivých staveb se míjí účinkem, dle vyjádření některých inspektorů ITI je tento zápis vlastně neúčinný.

A co se týká dokumentace skutečného provedení, tak stavební zákon přímo uvádí, že vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případě, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Z toho pak vyplývá, vedeno v obecné rovině, že žádná akce by neměla být předána bez platné a úplné dokumentace, a to včetně elektroinstalace.
Takže technicky vzato, výmluvy majitelů či provozovatelů na chybějící dokumentaci, jsou v rozporu se zákonem!

V současné době však tyto požadavky, v podstatě stanovené zákonem, nikoho nezajímají, soudíc podle přístupu státních orgánů i jednotlivých provozovatelů. Projektant je zatím volná živnost, nemusí v podstatě vydávat žádné náklady na udržení své kvalifikace (pro objektivnost: Povinné členství v Komoře a programy na projektování také něco stojí), nemusí za svou práci v podstatě odpovídat (i když stavební zákon říká něco jiného), jeho projekt ke stavebnímu povolení je v práci revizního technika v podstatě k nepoužití, k vypracování dokumentace skutečného provedení je ho těžké dokopat, protože za to chce zaplatit - jenže revizní technik je ten v poslední v řadě, který musí podle jeho nedostatečné dokumentace zpracovat revizní zprávu, za kterou plně odpovídá!!! Vzhledem k výše uvedeným požadavkům zákona si myslím, že členství v Komoře autorizovaných techniků a inženýrů a státní znak v razítku je poněkud nedostatečná kvalifikace projektanta, zejména s ohledem na podmínky platnosti osvědčení revizního technika a jeho nákladů na udržení kvalifikace. Problematika oprav i rekonstrukcí elektrických instalací v pohledu práce revizního technika je téma velmi široké, takže rozsah tohoto příspěvku ani zdaleka nemůže obsáhnout celé toto spektrum. Jen si připomeňme rekonstrukce a opravy panelových domů, což je téma na celou konferenci, bezpečnost strojních zařízení (pracovních strojů z dob platnosti ČSN 34 1630) a další. Pokud některému čtenáři přijde divné, že v článku o opravách a rekonstrukcích mluvím velmi často o dokumentaci, tak bych chtěl jen připomenout, že bez dokumentace vlastně nelze opravu či rekonstrukci provést, i když realita je od tohoto požadavku na míle vzdálená. Pokusil jsem se alespoň připomenout elektrotechnikům a revizním technikům především některé problémy, které je nutno řešit při provádění oprav či rekonstrukcí z pohledu revizního technika a upozornit je tak na některá rizika spojená například se zpracováním revizní zprávy na tato zařízení a instalace.

AUTOR:
ING. MILOSLAV VALENA
ELEKTRO SLUŽBY KLADNO ROZDĚLOV
Soudní znalec v oboru elektrotechnika
Místopředseda Unie elektrotechniků České republiky
Člen HK ČR a Komory BOZ a PO
Člen TNK 22 při ČNI Praha

Použitá literatura:
Soubor ČSN 33 2000 v platném znění
ČSN 33 2000-6-v platném znění
ČSN 33 1500 v platné znění
Stavební zákon v platném znění
Vyhl. 499/2006 Sb.
Příspěvky autora 2000-2007-autorský výběr