---

Z mnoha pohledů vidím decentralizované řízení už dnes. Pod pojmem centralizované si představuji spíše armádní model velení, což tomu tak ve výrobních podnicích konkurenčních prostředí není už dnes. Možná o to víc do decentralizovaného řízení zasáhnou stroje, počítače, programy, které sami přijdou s návrhy řešení, optimalizací výroby atd. Tím bude managment společností a rozhodování rozšířen.


Já jsem velmi hluboce přesvědčený o tom, že vizí těch věcí tomu říká někdo, kdo tomu dává nějakou vizi. Kdo to má v hlavě srovnané, kdo si bude produkt kupovat, za jakou cenu, proč, v jakém objemu a co kapacita trhu, a to, aby inteligence rozhodovala jaký produkt budeme vyrábět, toho asi budeme svědky velmi komunitních produktů, kde se to samozřejmě zásadním způsobem změní a kde lze očekávat, že komunitních produktů výrazně přibyde. Ale zároveň s tím se zvětší množství značek specifických produktů, které bude dál někdo plánovat, ať už dobře nebo špatně. Takže já bych tady nečekal žádnou zásadní změnu.


O tom to je, že ty komponenty decentralizovaně mezi sebou vyjednávají optimální způsob výroby, ať už časově optimální nebo cenově z různých hledisek. Ale je to vyjednávání mezi systémy bez vlivu centrálního elementu. Tyto vlivy by měly vymizet, to je jedna z předností. Půjde se čistě po ekonomických, tam přátelství nebo nějaké vztahy nebudou hrát roli.

Lidský faktor z toho vypadne, máme zkušenost, děláme něco pro AIRBUS, systém plánování a rozhodování výroby, udělali jsme systém, který dělníkovi přesně řekne "běž namontuj tu a tu součástku tam a tam, teď. Až budeš hotov, tak mi klikni, já ti dám další úkol". To funguje. Přijeli jsme tam podruhé a oni říkali, musíte to předělat. Dělníci si stěžují prostřednictvím odborů, že na ně hovoří tablet a přikazuje jim práci, ale chybí osudný dotyk, takže dělník by řekl: „hele mistře, já už tam lezu dneska nahoru po třetí, pošli tam mladého, já si jdu zakouřit.“ To mu počítač nevezme, ignoruje to a hlásí neposlušnost. Říkali, musíte to předělat tak, že příkazy půjdou přes mistra, který jim opatrně sdělí, aby to nebylo, že nějaký stroj jim říká „Udo běž a zašroubuj to, máš na to 3 minuty“.


Základní myšlenkou robotizace je uvolnit tvůrčí potenciál člověka a Průmysl 4.0 jde tímto směrem. Takže ano, člověk už nebude muset rozhodovat o tom, který díl v jaké podobě a od koho bude muset nakupovat, toto skutečně vyhodnotí transakční terminály, ale člověk tomu bude dávat myšlenku, směr, vizi a základní představu a v tomto směru ano, bude fungovat jakési centrální řízení. Jakási centrální představa a decentralizovaný systém pak zajistí splnění myšlenky v optimálním provedením. Takže si myslím, že vždycky v podnikání a rozvoji firmy šlo o to, dát základní myšlenku, která je životaschopná a v tomto se to nejspíše v blízké budoucnosti nezmění.


Firmy budou možná řízené nějakou neurální sítí umělé inteligence. Teď nedávno proběhla jiná zpráva, že umělá inteligence už vybudována na bázi neurálních sítích, které do určité míry kopírují to, jak funguje náš mozek, takže dokázali asi z 80% nebo 90% předpovědět, jaké knížky se budou lidem líbit. Totéž něco přes 80%, to už je docela dost a možná ta doba, kdy to bude 100% nebo 99,99% je velice blízko a v tento okamžik neurální síť když rozpozná téměř přesně potřeby uživatele, tak kde tam bude ředitel a ten board ředitelů divizí? To v tom momentě, to není vůbec potřeba.

Je to všeobecný trend. Čím více informací je k dispozici, tím se řízení musí přesouvat níž, má se vytvořit strategie a v rámci strategie se tvoří taktiky na úrovních, kterých se to týká. Asi takhle bych to viděl. Navíc tam bude tam spolupráce umělé inteligence, takže si myslím, že není vyhnutí, aby se to decentralizovalo.

E: V tomto okamžiku nemůže se stát, že třeba budou dva majitelé továrny hrát golf a ten se jeden netrefí, nedá jamku a řekne "tak, prohrál jsi a teď mi dáš toto"? To pak takové emoční, subjektivní rozhodnutí zmizí?

Pravděpodobně, ano.

Pokud budeme mluvit o klasickém řízení firem, tak musíme dospět k tomu, že klasické centralizované řízení, tzn., v relativně úzké skupině lidí, držení strategických rozhodnutí bude muset v každém případě vždycky být. Ale bude to spíš řízení firmy z hlediska strategických rozhodnutí. To takticko-operativní krátkodobější by opravdu mělo fungovat takovým způsobem, že vertikální linie bude podstatně kratší a bude spíš rozprostřena právě do široké horizontální linie, kde budou jednotlivé subsystémy, které budou schopny autonomně pracovat, reagovat na požadavky zákazníků, možnosti dodavatelů, nebo subdodavatelů, na momentální energetickou situaci apod.

To, že si dnes někdo ve firmě nasmlouvá s dodavatelem elektřiny např. kapacitu, výkonovou špičku, to musí rozhodnout k tomu určený referent někde v oblasti středního managementu, což např. v konceptu Průmyslu 4.0 už rozhodně nebude, protože tam předpokládáme, že jednotlivá technologická zařízení budou sama vědět jakou spotřebu budou mít, když budou dělat konkrétní produkty v konkrétních sériích v konkrétních úpravách apod. Takže toto bude do jisté míry opravdu setřeno a já předpokládám, že tento posun bude velmi rychlý a bohužel možnosti legislativní úpravy budou docela problematické a to bude ten zádrhel.

Dnes konkurenceschopnost firem ovlivňují manažeři, nejschopnější ve firmách, kteří mají vize a schopnost i třeba riskovat a to jsou věci, které dneska některé firmy posouvají daleko rychleji dopředu než ostatní. Do budoucna, jestliže by měli převzít tyto funkce systémy, výkonné počítače atd., pak už to není o soupeření lidí a jejich schopností, ale o soupeření systémů a jejich schopností. Ano, posouvá se to v podstatě o level, možná ještě výše a samozřejmě i nadále tam bude určitá nějaká snaha si vybojovat větší podíl na slunci, čili manažeři, jejich funkce bude muset být zachována, protože to budou právě oni, kdo bude rozhodovat jaký ten systém do budoucna nasadí, protože systém zajistí jejich lepší pozici a větší místo na slunci.

Otázka co je lepší jestli centralizované nebo necentralizované řízení, to je otázka, která se řeší celé věky co vůbec existuje automatizace a já bych řekl, že je to v určitých vlnách, kdy se preferuje centralizované řízení, chvíli decentralizované a to nemyslím jen v případě automatizace průmyslu, to myslím i v případě řízení firem apod. Kdybych se vrátil k technice, tak já to vnímám tak, že do budoucna se bude víc a víc prosazovat to decentralizované řízení, hlavně díky tomu, že dřív decentralizované řízení bylo omezené rychlostí komunikace mezi jednotlivými decentralizovanými subjekty. Dnes tento problém se zdá daří řešit velmi efektivně, internet se neustále zrychluje, čili přenos dat není to nejužší místo. Dřív bylo, proto byla snaha vyvíjet spíš centrální systémy řízení než decentrální. Jak jsem říkal na začátku, bude to do budoucna víc než obojí lidí a manažerů mezi sebou, bude to o boji systémů mezi sebou, ale opět systémy co se budou mezi sebou implementovat budou formovat a základní parametry a požadavky na ně budou opět klást lidé.


Jedno z dogmat souvisejících s chápáním Průmyslu 4.0. Dá se to vztáhnout na dům, na nějaký subsystém, na firmu? Já myslím, že tím cílem je právě něco jiného. Decentralizovaně se možná budou řídit dílčí procesy nebo kroky, související rozhodnutí apod. Ale zásadní moc nad podnikem, městem, možná státem nebo nad nějakým jiným celkem nebo systémem se může koncentrovat do jedné hlavy, jedněch rukou, jednoho smartphonu. To je to nebezpečí a zároveň výhoda, která je hnacím motorem propojeného světa.

---