R4M#15: Jak lze zaostat v připravenosti v případě Průmyslu 4.0?

---

Je potřeba se vzdělávat, je potřeba hledat nějaké horizonty, to znamená mít nějaký svůj horizont v čem podnikám a hledat si tam novinky a pak širší horizont, mít přehled o ekonomice odvětví, té celé oblasti, zkusit svoje predikce trendů, formulovat budoucnost. Když si udělám představu o budoucnosti, mám ji podloženou nějakým průzkumem a musím se o to zajímat.
Když jsem se díval na vaše otázky, tak z mého pohledu je klíčová změna myšlení, tzn. filozofie, člověk by se měl začít zabývat těmi úplně abstraktivními věcmi, které na první pohled s tím nesouvisí, ale pokud přijme, že změna přichází, tak je to opravdu o hlubokých změnách, ne jen o tom, že koupí o něco chytřejší mašinu, ale o tom, že to domyslí, jak za 10 let může fungovat, když nastoupí 3D tisk a celý ten obor vyhyne.

Jestliže neuděláme nic se školstvím, jestliže nebudeme připraveni na změny na trhu práce, na nové technologické změny, 3D manufacturing, robotizace, inteligentní roboty, kteří budou operovat s člověkem, tak přestaneme být konkurence schopni, tzn. nebudeme moc poskytnout našemu průmyslu ty lidi, které potřebujeme, nebudeme absolutně připraveni na nové technologie, které přicházejí a přestaneme být partnery v globálních odběratelsko-dodavatelských řetězcích, konkrétně přestaneme být zajímaví pro německé výrobce, což poškodí přes 50% naší ekonomiky. Když jsme pracovali na knize, říkali jsme si, co to lidem vlastně přinese?
Průmysl 4.0, každý se bude v poslední hospůdce ptát, "No dobrý, Průmysl 4, co mi přinese?". A my jsme se spíš připravili na otázku co se stane, když nebudeme připraveni. Tak nám ujede vlak. Náš průmysl ztratí svoji pozici a my začneme snižovat svoji životní úroveň. Čili nám nezbývá nic jiného než se na to připravovat, abychom aspoň udrželi a měli šanci zvyšovat svoji životní úroveň a styl.

Tady asi je problém v tom, že ani nelze říct, jak lze zaostat, ale spíš co dělat pro to, aby nezaostávali. Protože zaostat lze tak, že zkrátka nebudu reagovat na to dění kolem sebe a budu stále jen se věnovat té oblasti, která obvykle nespočívá v nějakém strategickém rozhodování a budu se věnovat jen tomu, jestli momentálně mám cash flow na to, abych mohl vyřídit svoje závazky, jestli do konce fiskálního období naplním předepsaný budget, který mi předepíše zahraniční vlastník, nebo nějaká nadnárodní společnost, která se mnou spolupracuje a nebude mě nic nutit k tomu, abych musel aspoň základní myšlenky Průmyslu 4.0 vstřebat, jakýmkoliv způsobem a podle nich se zařídit.
Tady mají velkou výhodu a to dneska právě vidíme, když tady po roce, kdy gin z láhve Průmyslu 4.0 byl v České republice vypuštěn, bylo to přesně před rokem na strojírenském veletrhu, tak vidíme, jak se chovají různé firmy a jak obvykle ty malé a střední, přestože nemají potřebný kapitál pro rozvoj, hledají cesty k tomu, aby bylo možné aspoň jednotlivé komponenty, nebo moduly konceptu Průmyslu 4.0 nasazovat.
Na druhé straně vidíme firmy a společnosti, jejichž management naprosto žádný zájem o koncept Průmyslu 4.0 neprojevuje, protože ví, že do doby než bude vyměněn, pravděpodobně žádný rozvoj ani požadavek na rozvoj těchto činností souvisejících s Průmyslem 4.0 nebude. Tito budou samozřejmě zaostávat a pokud jejich vlastníci nebudou mít vizi a nebudou je nutit ke strategičtějším rozhodnutím, tak bohužel to dopadne tak, že právě dojde k nějaké přirozené selekci firem, které budou schopny komunikovat, obchodovat na nových obchodních modelech a nebo nebudou.

To jde velice jednoduše např. tím, že to budu ignorovat, nebo o tom, setkávám se s tím, že některé průmyslové podniky o tom pouze hovoří, že to chtějí, nasazují atd. a to je to zaostávání. V dalších seminářích o těchto tématech hovoříme, někdo je v tom daleko říká, co všechno nasadil a vidíte jak se nůžky rozevírají, mezi moderními společnostmi a těmi, které zaostávají.

Český průmysl je extrémně silný, ale vydělává na něm někdo jiný, proč? Protože si tu nejvíc profitabilní část nechává někde jinde, my vlastně děláme mzdy, za české mzdy pro německé obchodníky, někteří tu věc jen zabalí, zkompletují a pošlou třeba do Číny jako hotový stroj.
Něco podobného se děje a bude pokračovat dál, jinými slovy, pokud budete dále ignorovat požadavky zákazníků a ty progresivní zákazníky, kteří vás strčí dopředu, odmítat,  říkat "ne to neumíme, to nechceme", tak logicky po nějaké době zůstanete u konzervativních zákazníků, kterým klesnou obraty.
Na druhou stranu, pokud se budete držet vašich stávajících zákazníků a budete jim plnit, co jim na očích uvidíte s tím, že možná na tyto implementace pro konkrétně tohoto zákazníka nic nevyděláme, nebo proděláme, ale posuneme se někam vpřed, což inovativní firmy dělají. Tak nás to samospádem vede někam dál a vede nás to jen k věcem, které zákazníci opravdu chtějí, protože kolem Industry 4.0 je obrovské množství věcí co bychom měli, je velmi těžké říct které bychom opravdu měli, které mají tu prioritu, abychom to opravdu dělali a lze vyhodit obrovské množství úsilí, energie a peněz a vůbec nic tím nezískat. Takže já myslím, tak jako ve všem jiném, mějme oči otevřené a důvěřujme zdravému rozumu.

Bohatě postačí nebudovat sítě nové generace a neřešit legislativu.  V ten moment nemáme IOT ani Průmysl 4.0.
 
Miroslav Minařík
To je v případě státu. A v případě firmy?

Jan Rollo
V případě firmy, nepřipojovat se. Nepřipojená firma může mít systémy automatizované jak chce, nepřipojí se, nebude v Průmyslu 4.0, neriskuje věci kolem kybernetické bezpečnosti. Myslím si, že spousta firem se bude zdráhat do iniciativy Průmyslu 4.0 se zapojit právě z toho důvodu, že v posledních desítkách let řešily funkční bezpečnost a najednou se zamyslí, nad tím, co se stane, když se připojíme. Budeme řešit kybernetickou bezpečnost a na globální vizitku dneska řešení neexistuje. Ať si každý říká co chce, neexistuje.

Hlavně ať nepoužívá sociální sítě a minimálně používá internet. Hlavně ať nedělá žádnou elektronickou propagaci, svojí prezentaci ať si natiskne spoustu katalogů. Hlavně ať si najde zástup, ať se nepokouší sám, dostat k těm zákazníkům, ale ať někoho pověří, ať mu třeba rozváží katalogy. Ať používá minimálně e-maily, ať zkouší zavolat, kam se potřebuje dostat.
Myslím, že je to dobrá cesta, ať když mu to běží, ať proboha neinovuje. Ať to nechá tak. Protože když mu to fungovalo těch 10 let předtím a lidi to tak kupovali, tak to budou kupovat dál. Ať s tím nic nedělá a když má své distributory zákazníky tak ať nehledá další. Ono to bude ještě nějakou dobu fungovat než zkrachuje.

V podstatě celá řada českých firem těží z toho, že je u nás levnější práce, než třeba na západ od našich hranic a teď nepovažuji situaci za až tak kritickou. Na druhou stranu větší výrobci rozvaděčů, kteří třeba exportují směrem na západ od našich hranic, tak už se několikrát setkali se situací, že v nějakých výběrových řízení prohráli i proti výrobcům z Německa, Francie, Švýcarska, tzn. ze zemí, kde je poměrně lidská práce drahá. A hrozně se diví, jak je to možné, když přece oni vyrábí tak levně.
V cenách vlastních komponent, ze kterých se ty rozvaděče vyrábějí to už dneska tolik není. Ty ceny jsou poměrně vyrovnané. Obrovský rozdíl je v produktivitě práce, ve schopnosti reagovat rychle na měnící se požadavky a to požadavky i interní, i externí ve smyslu zákazník může mít v podstatě nový požadavek, změní se zadání, nebo i v případě návrhu toho rozvaděče se třeba může ukázat, že něco nejde jak si člověk představoval a je potřeba na to nějakým způsobem interně reagovat. A to všechno trvá českým firmám poměrně velmi dlouho.

---