Na předchozích setkáních jsme se zabývali otázkou revizí elektrických zařízení a ochrany před bleskem. Důvodem byla podstatná změna Z4 normy základní – ČSN 33 1500 „Revize elektrických zařízení“ a nové norma ČSN 33 2000-6 „Elektrické instalace nízkého napětí – revize“.
Z obou uvedených norem vyplývá pro revizního technika povinnost vyhodnotit způsob prováděné údržby a následných záznamů o údržbě.

V praxi, zejména pokud připravujeme revizní techniky na atestační zkoušky, se setkávám téměř ve všech případech s absencí plnění požadavku na hodnocení údržby či konstatování, zda údržba je či není prováděna. Podrobný rozbor revizních zpráv s každým kandidátem na zkoušku u ITI Praha nebo Drážním Úřadu Praha považuji za velmi důležitý. A to nejen pro zkoušku, ale hlavně pro odstranění nedostatků při revizích i následném zpracování revizních zpráv, které by mohly mít nežádoucí dopady při vzniku mimořádné události, která souvisí s revidovaným zařízením.

Zkusme malou rekapitulaci požadavků technických norem, ze kterých vyplývá povinnost revizního technika, aby se zaměřil nejen na stav dokumentace a technického zařízení, ale také na údržbu.

• ČSN 33 1500, čl. 4.2 – podklady k provádění pravidelných revizí: - zásady pro údržbu elektrického zařízení, tj. provádění kontrol, revizí, zkoušek a měření – záznamy s výsledky provedených kontrol podle řádu preventivní údržby s podpisem pověřeného pracovníka
• ČSN 33 1500, čl. 3.3 – v organizaci s vlastním řádem preventivní údržby, kdy pravidelnými kontrolami a údržbou elektrických zařízení je zajištěna bezpečnost, lze lhůty pravidelných revizí prodloužit až na dvojnásobek (tuto úlevu nelze využít v prostorách s nebezpečím požáru nebo výbuchu).
• ČSN 33 1500, čl. 3.4 – řád preventivní údržby musí stanovovat lhůty a způsob provádění pravidelných kontrol, v případě prodloužení lhůt revizí i nově stanovené lhůty pravidelných revizí a způsob evidence jejich výsledků. O výsledku pravidelných kontrol a odstranění závad zjištěných kontrolou se musí provádět písemné záznamy s podpisem pověřeného pracovníka.
• ČSN 33 1500, čl. 3.2 – v distribuční a přenosové soustavě dodavatele elektrické energie se nemusí provádět pravidelné revize, pokud je bezpečnost elektrických zařízení zajišťována pravidelnými kontrolami a údržbou podle řádu preventivní údržby.
• ČSN 33 2000-6, čl. 62.2.2 – pokud instalace podléhá účinnému systému řízení zajišťujícímu preventivní údržbu při normálním použití, mohou se pravidelné revize nahradit odpovídajícím režimem průběžného sledování a údržby instalace a všech jejich podstatných částí, které provádí osoba znalá. O této činnosti musí být zpracovávány a vedeny odpovídající zprávy (záznamy).

Obě výše uvedené normy umožňují využít výsledků odborné a odpovědně provedené údržby k prodloužení lhůt pravidelných revizí. Novinkou od roku 2007 je možnost upustit, při splnění výše uvedených podmínek, od provádění pravidelných revizí elektroinstalací. Z pohledu právních předpisů je zdánlivě vše v pořádku. Účel, který naplňujeme prováděním pravidelných revizí, je zajištěn v uvedených případech prováděním pravidelné údržby. Umožnila to mimo jiné absence obsahu §134 původního zákoníku práce, který se již do zákona číslo 262/2006 Sb. (nový zákoník práce) nedostal. Uvedený paragraf požadoval revize technického zařízení, tudíž i elektroinstalací, jako garanci bezpečného použití i minimalizaci rizik, a to pro určitá elektrická zařízení jako jedinou formu. S požadavkem na revize se z obecně platných právních předpisů setkáváme pouze v zákoně č. 309/2006 Sb., citace dále v textu. Slovo zdánlivě jsem u právních předpisů použil záměrně. Upuštění od revizí není možné v případech, kdy jsou lhůty revizí určeny právním předpisem. Jako příklad bych uvedl resort dopravy, kdy jsou lhůty určených technických zařízení dány vyhláškou č.100/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů a dále vyhrazených technických zařízení ve sféře působnosti Českého báňského úřadu, kde lhůty určuje příloha č.2 vyhlášky číslo 75/2002 Sb..

Zatím jsme se mimo obecné požadavky zaměřili na elektroinstalace. Nebudeme rozvádět požadavky na zařízení speciální, ale zařízení strojní opomenout nelze. Tady se o úlevách v činnosti revizního technika zatím hovořit nedá. Opodstatněně jsou ale stanoveny přísnější požadavky na údržbu. Obsahuje je ČSN EN 60204-1 ed.2 : Bezpečnost strojních zařízení – Elektrická zařízení pracovních strojů – Část 1: Všeobecné požadavky, která nabyla účinnosti 1.7.2007. Citace článku 17.8 - Návod pro údržbu: „ Technická dokumentace musí zahrnovat návod pro údržbu, popisující podrobně správné postupy pro nastavení, obsluhu a preventivní prohlídku a opravy. Součástí tohoto návodu mají být doporučení pro intervaly a záznamy o údržbě/servisu. Pokud jsou použity metody pro ověřování správného provozu (např. programy pro testování programového vybavení), musí být použití těchto metod podrobně popsáno“. Splnění následujících požadavků je logicky podkladem pro řádné provádění údržby strojního zařízení. Důležitost odborné údržby je rovněž opodstatněna skutečností, že revizní technik se často z obavy před poškozením elektronických částí stroje opírá o provedenou údržbu/servis a zaměří se pouze na posouzení přívodu, bezpečnostních prvků a ochrany před úrazem.

Dále nejde opomenout nové pojetí ochrany před bleskem, kde je mimo požadavky na revize dle norem ČSN EN 62305 nově stanoven i požadavek na vizuální kontroly, při jejichž provádění je vhodné provést i údržbu (alespoň ošetření spojů). Tato vizuální kontrola se provádí u zařízení chráněném před účinky blesku na ochranné úrovni I a II alespoň 1x ročně, u zařízení na ochranné úrovni III a IV alespoň 1x za dva roky. Pro ty z vás, kteří zatím nemají osvojeny lhůty revizí ochrany před bleskem, upřesňuji, že je to polovina lhůt stanovených pro revize.

Výčet úlev a odlišností při provádění revizí byl vhodný pro následnou rekapitulaci skutečností, které s revizemi a údržbou elektrického zařízení souvisí. Skutečnost je bohužel taková, jak již bylo řečeno v úvodu, že v celé řadě zpráv obsahujících výsledky pravidelných revizí není o údržbě ani zmínka. Důvodem není, tedy ve většině případů, ignorace uvedených požadavků ze strany revizních techniků, ale fakt, že pravidelná údržba prováděna není. Samozřejmě existují výjimky, zejména u velkých organizací nebo společností. Při existujícím řádu preventivní údržby se ale často setkáváme s nedostatečným či neúplným záznamem o provedené údržbě. Ten není následně využitelný jako podklad pro pravidelnou revizi ani pro soud v případě vzniku mimořádné události. Majitel nebo provozovatel tedy neplní povinnosti, které jsou mu uloženy právním předpisem.

No a nyní se zaměřím na údržbu z pohledu, který je z právního hlediska zásadní. Uvedu některá ustanovení právních předpisů, kterými je přímo či nepřímo povinnost údržby uložena. Začneme zákoníkem práce – zákon číslo 262/2006 Sb. 36 - § 102:

• (1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
• (2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
• (3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.
• (4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první vede zaměstnavatel dokumentaci.

Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek.

Pokračovat můžeme neméně důležitým zákonem, který zákoník práce doplňuje. Je to zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.

§4 Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení.

• (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly:
  a) vybaveny ochranným zařízením, které chrání život a zdraví pracovníků
  c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány

§3 Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi.

• (1) Zaměstnavatel, který provádí jako zhotovitel stavební, montážní nebo udržovací práce pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu na jejím pracovišti, zajistí v součinnosti s touto osobou vybavení pracoviště pro bezpečný výkon práce.
• (2) Zaměstnavatel (pojetí z odstavce 1) je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou (mimo jiné):
  f) provádění kontroly před prvním použitím, během používání, při údržbě a pravidelném provádění kontrol strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí během používání s cílem odstranit nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví.

Požadavky vybraných právních předpisů se zohledněním výsledného efektu údržby ve smyslu požadavku §3 nařízení vlády č.  378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení přístrojů a nářadí jsou dostatečným argumentem. Argumentem, který nelze ignorovat ze strany osob odpovědných za elektrické zařízení.

Pod pojmem údržba máme u elektrického zařízení na mysli činnost, jejímž cílem je zajistit spolehlivé užití elektrického zařízení, prodloužení jeho životnost, ale hlavně minimalizaci rizika úrazu elektrickým proudem či elektrickou energií. Pokud bychom chtěli použít definici účelu údržby podle oddílu č.7 ČSN EN 50110-1 ed. 2 z roku 2005 „ Obsluha a práce na elektrických
zařízeních“, tak je obdobná. Článek 7.1.1 zavedl nové dělení údržby: Účelem údržby je udržet elektrické zařízení v provozuschopném a bezpečném stavu. Údržba může sestávat z „preventivní údržby“, která se vykonává na základě běžných postupů s cílem zabránit poruše a udržovat zařízení v provozním stavu, nebo „opravné údržby“, kterou se opravují nebo nahrazují opotřebované části. Pojem opravná údržba ale neznamená pouze zásah při poruše tj. opravu poškozené části nebo nepředvídanou výměnu části poškozené poruchou.

Pokud využijeme označení z ČSN 33 1500 „řád preventivní údržby“ pro sestavení harmonogramu údržby, má být jeho náplní zejména údržba preventivní. Jedná se o plán postupné údržby el. zařízení, který je tvořen s ohledem na stáří zařízení, četnost jeho používání, nebezpečí, které jeho provoz vytváří, působení vnějších vlivů, kvalifikaci osob, které ho používají atd. Harmonogram je obvykle tvořen pro roční případně několikaletou činnost osob pověřených údržbou. Podkladem pro určení lhůt údržby jsou stanoviska výrobců a nepsaná zásada, že lhůta plánované údržby nemá být delší než lhůta revize. Pokud je v souladu s požadavky ČSN EN 50110-1 ed. 2 zpracován Místní provozní bezpečnostní předpis, měl by být harmonogram jeho součástí nebo přílohou. Jeho aktuálnost by měla být spolu s posuzováním stavu provozní dokumentace vyhodnocována v ročních intervalech (požadavek § 4 nařízení vlády č.378/2001Sb.). Ve stejném intervalu by mělo být také vyhodnocováno plnění „Řádu preventivní údržby“ včetně posuzování kvality, obsahu a náležitostí záznamů o provedené údržbě.

Činnost při údržbě lze rozdělit podle nebezpečí na dva druhy:

• 1) Údržba, při které se vyskytuje riziko zranění elektrickým proudem, zkratem nebo obloukem
• 2) Údržba, při které konstrukce zařízení umožňuje, aby činnost byla prováděna s minimálním nebo nulovým nebezpečím zranění

Ad 1) Pro tento druh údržby musí být stanoven pracovní postup. Při respektování základních principů je na vedoucím práce nebo osobě odpovědné za elektrické zařízení posoudit, zda osoba, která má údržbu provádět, má potřebnou kvalifikaci a vybavení. Dále, zda potřebuje podrobnější seznámení s průběhem práce a podle druhu práce vyhodnotit, jde-li o práci jednoduchou nebo složitou, práci v blízkosti živých částí či práci pod napětím. Podle konkrétní situace je nutno respektovat požadavky vyplývající z ČSN EN 50110-1 ed.2. „Obsluha a práce na elektrických zařízeních“.

Ad2) Pro tento druh údržby není bezpodmínečně nutno stanovit pracovní postup. Jedná se o práce jednoduché, kde podle konkrétní situace osoba pověřená údržbou využívá zkušeností, pokynů výrobce nebo zpracovatele Místního provozního bezpečnostního předpisu. Ovšem i v těchto případech je nutno, aby vedoucí práce nebo osoba odpovědná za elektrické zařízení posoudila způsobilost a vybavení pracovníka pověřeného prováděním údržby.

Bez ohledu na výše provedené rozdělení musí být veškeré pracovní postupy na provádění údržby schváleny osobou odpovědnou za elektrické zařízení. Ve společnostech a u podnikatelů, kteří respektují požadavky na údržbu jsou tyto postupy rozpracovány ve služebních rukojetích, MPBP nebo jiných zavedených formách. Pro vlastní práci je potom většinou nutno upřesnit elektrické zařízení, určit konkrétní osobu či osoby a posoudit vhodnost provádět údržbové práce podle působení vnějších vlivů (počasí, teplota apod.). Podmínkou správného provedení údržby je vybavenost pracovníků odpovídajícím nářadím, měřicími přístroji a osobními ochrannými
pomůckami. Měřicí přístroje musí mít charakter pracovních měřidel ve smyslu zákona č.505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů v případech, že výsledky měření využije revizní technik nebo jsou finálním vyhodnocením bezpečného stavu el. zařízení ve smyslu výše uvedených případů.

Výše citovaná technická norma ČSN EN 50110-1 ed. 2 nám v součinnosti s TNI 34 3100 přehodnotila i požadavky na součinnost osob poučených při údržbě elektrických zařízení nn. Při práci složité nebo pochybnostech o úplném pochopení požadovaných úkonů mohou osoby poučené pracovat v blízkosti nekrytých živých částí pouze ve vzdálenosti větší než 20cm s dohledem osoby znalé. Umožnění práce osoby poučené ve vzdálenosti menší než 20cm od živé části nn je možné pouze u prací jednoduchých s plnou odpovědností osoby odpovědné za elektrické zařízení na základě zpracovaných pracovních postupů. Jako příklad, při němž by bylo možno této úlevy využít, bych uvedl spolupráci osoby znalé a osoby poučené při identifikaci jistících prvků pro jednotlivé proudové okruhy nebo vyhodnocování poruchového stavu. Předpokládejme, že osoba znalá vyhodnocuje přítomnost napětí na svorkách rozváděče nebo odbočné krabice a osoba poučená pracující pod jejím dohledem zapíná či vypíná jističe v rozváděči, který má demontován kryt, a to podle požadavků osoby znalé. V našem případě můžeme diskutovat, zda se jedná o práci nebo obsluhu, ale podstatné je, že tuto činnost provádí ve vzdálenosti menší než 20cm od živé části. S uvedenou součinností jsem se setkal ve své praxi mnohokrát a vždy se jednalo o porušení právního předpisu či technické normy (před rokem 1991 či rokem 2000 závazné). Podobná polemika se často odvíjí u měření elektrických veličin, které mohli podle první verze ČSN EN 50 110-1 z roku 2003 provádět samostatně pouze osoby znalé, kdežto ČSN EN 50110-1 ed. 2 dává možnost měření do stejné roviny u osob znalých i osob poučených. Pouze osoby seznámené mohou provádět měření výhradně pod dozorem osoby znalé.

Další požadavek právního předpisu – zákona č.183/2006 Sb. není rovněž často plněn. Jedná se o záznamy změn na zařízení do provozní dokumentace. Mluvím o změnách, ke kterým došlo při provádění preventivní či opravné údržby. Pokud hovoříme o elektroinstalaci, má vlastník povinnost uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci ve stavu, který odpovídá skutečnosti
(citace § 125 zákona č.183/2006 Sb.). Pokud dokumentace neexistuje, je povinností vlastníka pořídit dokumentaci alespoň zjednodušenou, a to v rozsahu, který uvádí vyhláška č. 499/2006 Sb., jinými slovy v rozsahu umožňujícím údržbu, opravy a revize instalace. Obecný požadavek najdeme v článku 13N7.2 doposud platné ČSN 33 2000-1: „Do dokumentace musí být zaznamenány
všechny změny elektrických zařízení proti původní dokumentaci, které na zařízení vznikly před uvedením do trvalého provozu nebo v době provozu“.

Cílem přednášky bylo upozornit na důležitost provádění údržby a následné kontroly jejich výsledků. Výčet paragrafů právních předpisů a článků technických norem byl citován jak pro potřebu vedoucích pracovníků, kteří mají odpovědnost za elektrické zařízení i pracovníky, tak pro potřebu revizních techniků, kteří mají v povinnostech způsob této údržby vyhodnocovat. A pokud chceme být důslední, tak povinnost navrhnout intervaly a způsob údržby je uložena výrobcům, konstruktérům i projektantům.

Více informací z této oblasti naleznete zde ...