Jak ví jistě každý, kdo má alespoň základní elektrotechnické znalosti, nejsou hodnoty naměřené měřicím přístrojem absolutně přesné. Skutečná hodnota měřené veličiny se této přístrojem zobrazené hodnotě více či méně blíží a nachází se v intervalu definovaném chybou měřicího přístroje. Při vyhodnocení výsledků měření při revizích je třeba s chybou měření počítat a především tehdy, kdy naměřená hodnota se blíží mezní hodnotě veličiny povolené normou je třeba chybu měření spočítat a vyhodnotit, zda po jejím zohlednění je výsledek z hlediska ČSN ještě vyhovující.

Technické parametry měřicího přístroje
Přesnost měření, tzn. definování chyby měření a další údaje důležité pro vyhodnocení měření lze nalézt v návodu k použití každého měřicího přístroje v kapitole označené obvykle jako "Technické parametry". Které údaje důležité pro provoz měřicího přístroje by v jeho návodu k použití neměly chybět, definují normy souboru ČSN EN 61557. Vysvětleme si tedy nejdůležitější pojmy z technických parametrů nutné pro správné stanovení chyby měření.
Pozn.: Níže uvedené názvosloví je převzato z ČSN 01 0115 (Mezinárodní slovník termínů v metrologii) nebo je vžito pro označování příslušných technických parametrů u českých výrobců měřicí techniky. V návodech k zahraničním přístrojům se lze často setkat s odlišným názvoslovím vzniklým obvykle jako doslovný překlad cizojazyčných, většinou anglických výrazů do češtiny.

Základní chyba měření – chyba měřicího přístroje určená za referenčních podmínek.
Tento údaj je důležitý pro kalibrační laboratoř, která má provést kalibraci přístroje.

Pracovní chyba měření – chyba měřicího přístroje určená za pracovních podmínek. Chybu stanoví výrobce přístroje tak, že k základní chybě přičte veškerá možná zhoršení přesnosti, která mohou vzniknout okolními vlivy, jestliže přístroj není provozován za referenčních podmínek. Pracovní chyba tedy nemůže být menší, než základní chyba měření. Tento údaj je důležitý pro uživatele přístroje. Není-li v návodu k použití tato chyba uvedena, nelze prakticky měřicí přístroj pro revize použít.

Pozn.: Vyjádření pracovní chyby bývá v technických parametrech návodů k použití vyjádřeno různým způsobem. Pro uživatele nejjednodušší je, když je v návodu k použití přístroje uvedena přímo pracovní chyba ve tvaru popsaném v této kapitole. V některých návodech k přístrojům však bývá uvedena základní chyba a pracovní chybu je třeba stanovit tak, že se k této základní chybě přičte určitý koeficient stanovený výrobcem. 

V návodech ke starším přístrojům Metry Blansko je například uvedeno, že k základní chybě se přičítají určité desetiny procenta z měřené hodnoty na každý °C, o který se okolní teplota liší od stanovené referenční teploty apod. Je zřejmé, že takovéto vyjádření pracovní chyby je pro uživatele velice komplikované a v praxi téměř nepoužitelné.

Pracovní podmínky – podmínky, za kterých lze přístroj provozovat a je při nich definována pracovní chyba měření. Mezi pracovní podmínky může patřit např. okolní teplota, relativní vlhkost vzduchu, napájecí napětí přístroje apod. Mimo tyto pracovní podmínky nelze přístroj provozovat, neboť měření proběhlo v oblasti, kde již není definována přesnost měření a nelze tedy zjistit, nakolik se od skutečné hodnoty liší. Navíc hrozí i poškození přístroje při jeho provozu, např. napěťový průraz izolací při vysoké vlhkosti ovzduší. Tento údaj je důležitý pro uživatele přístroje. 

Referenční podmínky – podmínky použití předepsané pro vzájemné porovnání výsledků měření např. při kalibraci přístroje v kalibrační laboratoři. Jsou obdobné jako pracovní podmínky, ale jejich toleranční pásmo je značně menší. Při referenčních podmínkách je definována základní chyba měření. Tento údaj je důležitý pro kalibrační laboratoř, která má provést kalibraci přístroje.

Měřicí rozsah – rozsah hodnot, které je přístroj schopen měřit s definovanou přesností, jinak řečeno nalézá-li se hodnota měřené veličiny v tomto rozsahu, lze stanovit, s jakou absolutní chybou byla změřena.

Rozlišovací schopnost – nejmenší rozdíl mezi indikacemi zobrazovacího zařízení, který může být prokazatelně rozlišován. U digitálních přístrojů se jedná o nejmenší hodnotu, kterou je přístroj schopen rozlišit, např. jedno číslo na posledním místě zobrazovaného údaje, které se pro účely udávání chyb měření nazývá digit.

Jmenovitý rozsah – pod tímto pojmem je v technických podmínkách míněn rozsah, ve kterém přístroj měří s relativní pracovní chybou menší nebo rovnou hodnotě požadované příslušnou normou.

Jak bude vysvětleno dále, je tento parametr pro měřiče impedance jeden z nejdůležitějších údajů, které lze z technických podmínek vyčíst.

Vysvětleme si ještě, co je to absolutní a relativní chyba měření. S těmito pojmy se sice v technických parametrech přístrojů nelze setkat, ale jsou důležité pro pochopení toho, co je míněno chybou měření uvedenou v návodu k použití a jaké požadavky na přesnost přístrojů kladou ČSN.

Absolutní chyba měření – tento údaj bývá uváděn v technických parametrech přístroje jako základní nebo pracovní chyba a lze z něj stanovit absolutní hodnotu (velikost) chyby měření konkrétní naměřené hodnoty přímo v jednotkách měřené veličiny. Je-li absolutní hodnota chyby přičtena a odečtena od naměřené hodnoty, definuje interval, ve kterém se nachází skutečná (pravá) hodnota měřené veličiny.

Relativní chyba měření – pro účely posouzení použitelnosti přístroje z hlediska ČSN a stanovení jmenovitého pracovního rozsahu je touto chybou míněn procentuální podíl absolutní hodnoty chyby z naměřené hodnoty vztažený k jmenovité hodnotě.

Pokud příslušné normy (např. souboru ČSN EN 61557) požadují, aby pracovní chyba měření nepřesáhla ve vyznačeném rozsahu maximální procentovou odchylku od naměřené hodnoty, mají na mysli právě tuto relativní chybu, kterou nelze zaměňovat s absolutní chybou uváděnou v technických parametrech přístroje!

Měření impedance poruchové smyčky v obvodech s proudovými chrániči
Jak vyplývá z principu měření impedance poruchové smyčky, je měřicí proud zároveň proudem poruchovým, který při měření protéká ochranným obvodem instalace. Následkem zatížení PE obvodu měřicím zatěžovacím proudem tedy obvykle vybaví proudový chránič, pokud jej instalace obsahuje, a to znemožní změření impedance ochranné smyčky.

Jak bylo vysvětleno v úvodu, je ovšem nutné měřit impedanci i v obvodech chráněných chrániči a tedy zajistit, aby chránič při měření nevybavil. Překlenutí chrániče vodičem nelze doporučit, neboť jde o zásah do instalace a měření neprobíhá za podmínek, při kterých je potom instalace provozována (na velikosti celkového odporu PE smyčky se podílí i chránič a jeho přípojné svorky).

 Článek je ukázkou sborníku L.P.Elektro č. 51