1. Měření elektrostatických podlah je uvedeno v české technické normě
ČSN 34 1382 (Zkoušení elektrostatických vlastností materiálů a výrobků – měření svodových sítí elektrostaticky vodivé podlahy) a české technické harmonizované normě ČSN EN 61340-4-1 (Elektrostatika - Standardní zkušební metody pro specifické aplikace - Elektrická rezistance podlahových krytin a instalovaných podlah).

O provedení měření odporu elektrostatické vodivé podlahy je nutné vypracovat „ Protokol o zkoušce“, který musí zahrnovat alespoň následující informace:

• odkaz na tuto mezinárodní normu, tj. IEC 61340-4-1,

• datum zkoušení,

• typ měření: měření rezistance mezi dvěma body, měření vertikální rezistance, měření rezistance k zemi,

• napětí na obvodu při zátěži použité pro provádění měření,

• všechny jednotlivé výsledky pro každý typ měření na každém vzorku.

Základní definice dle ČSN 33 2030:
článek 2.8 „Povrchový odpor (Ro)“: poměr ss napětí a proudu tekoucího po povrchu zkoušeného materiálu mezi dvěma elektrodami.

článek 2.8 „Elektrostaticky vodivý materiál: vlastnost, popisující materiál, který není schopen hromadit ve větším množství elektrostatický náboj, pokud je spojen se zemí; tyto materiály mají vnitřní rezistivitu větší než 104Ωm, avšak menší nebo rovnou než 109Ωm nebo povrchovou rezistivitu menší než 1010Ω nebo povrchový odpor menší než 109Ω  měřenou při okolní teplotě a 50% relativní vlhkosti.

Dle ČSN 34 1382 článek 6.12, se měření vnitřního odporu hotových podlah a dlažeb se provádí elektrodou podle článek 4.2.12. Celá plocha podlahy se rozdělí na čtverce o rozměrech 1m², v každém čtverci se označí a dokonale očistí (lihem atd.) měřicí místo. Na ně se pak položí vlhký papír nebo vodivá pryž nebo se nanese tekutá elektroda a přiloží se přítlačná kovová elektroda. Při měření musí kovová elektroda zajišťovat tlak 4kPa. Svodový odpor se měří mezi přítlačnou elektrodou a definovanou zemí. Měření se provádí nejdříve dva týdny po položení podlahy a opakuje se každých 12 měsíců. Vyhodnocení výsledků měření se provádí podle článek 11 ČSN 332030.

2. Měření přechodových odporů, celistvost ochranného pospojování, odpor ochranného vodiče.
Tato zkouška se vyžaduje, aby se ověřily podmínky ochrany automatickým odpojením od zdroje a její výsledek, který je považován za vyhovující, pokud přístroj použitý ke zkoušce ukáže odpovídající údaj. Proud, který je ke zkoušce použitý by měl být dostatečně malý, aby nezpůsobil nebezpečí požáru nebo výbuchu. Odpovídající hodnota přechodového odporu, která je vypočtena z úbytku napětí a použitého měřícího proudu, nesmí překročit 0,1Ω. Po zkoušce nesmí být vodič ochranného pospojování poškozen (dle ČSN 330360 INFORMAČNÍ PŘÍLOHA 2 nové vydání 6.2014).

Má-li zkoušený elektrický předmět pohyblivý přívod, tento se odpojí a není zahrnut do měření. Měření se provádí přímo v místě připojení přívodky zkoušeného předmětu.  Je nutno dbát, aby přechodový odpor mezi měřicími kontakty (špička měřicího kolíku) a zkoušenou neživou částí elektrického předmětu neovlivňoval výsledky měření.

Toto ustanovení platí i pro místa připojení ochranného vodiče elektrických předmětů, jako elektrických strojů, přístrojů, spotřebičů, rozvaděčů apod., pokud předmětové normy ze závažných důvodů nestanoví odlišné hodnoty přechodového odporu, nebo jiné hodnoty napětí zdroje a proudu pro kontrolu.

ČSN EN 61439 článek 10.5.2 (8.2.4 ČSN EN 60439-1 ed.2) Účinná spojitost uzemnění neživých částí ROZVADĚČE a ochranného obvodu

Musí být ověřeno, že různé neživé části ROZVADĚČE jsou účinně připojeny ke svorce pro přívodní vnější ochranný vodič a že odpor obvodu nepřekračuje 0,1Ω.

Ověřování se musí provádět za použití přístroje pro měření odporu, který je schopný vést proud minimálně 10A (střídavý nebo stejnosměrný). Proud prochází mezi každou neživou částí a svorkou pro vnější ochranný vodič. Odpor nesmí překročit 0,1Ω. POZNÁMKA Doporučuje se omezit dobu trvání zkoušky v případě, kdy by zařízení na nízký proud mohlo být zkouškou nepříznivě ovlivněno.

Při měření odporu ochranných vodičů ve zdravotnictví pouze připomínám, že u skupiny 1 nesmí být větší 0,7Ω a u skupiny 2 nesmí být větší 0,2Ω. Tato podmínka platí i v případě odporu spojení mezi ochrannými kontakty zásuvek
a ochrannými svorkami upevněných zařízení, nebo jakýmikoliv cizími vodivými částmi a přípojnicí doplňujícího pospojování.

3. Impedance smyčky
Tuto část jsme si popisovali již v předchozích přednáškách zaměřených na měření elektrických instalací, obecně. Proto tedy uvádíme pouze základní informace. Měřením impedance smyčky se ověřuje funkčnost ochrany automatickým odpojením od zdroje. Naměřenou hodnotu impedance smyčky se porovná s požadavky ČSN 332000-4-41 ed.2, článek 411.4.4.

Poznámka: Stejně jako v případě instalace v „civilních“ vnitřních rozvodech tak i zde platí, že v případě užití PCH není potřeba měření provádět a jak už víme tak u skupin 1 a 2 je užití PCH povinné.

Požadavky normy se považují za splněné, pokud naměřená hodnota vyhovuje nerovnosti:


Většina moderních přístrojů, po zadání hodnoty jistícího prvku včetně charakteristiky a následném měření, kromě hodnoty zároveň vyhodnotí, zdali byly splněny výše uvedené požadavky. Nicméně se domníváme, že je daleko jednoduší a praktičtější si pamatovat výše uvedený vzorec a tak si ušetřit spoustu času se zadáváním hodnot jistících prvků.

4. Izolační odpory
Jestliže je nutno vyhovět požadavkům článku C1 kapitoly 4-41, musí se ve stejném prostoru provést alespoň tři měření. Jedno z těchto měření se provede přibližně 1m od některé přístupné vodivé části v tomto prostoru.

Další dvě měření se provedou ve větší vzdálenosti.

Měření odporu/impedance podlahy a stěn se provádí síťovým napětím proti zemi při jmenovitém kmitočtu sítě. Výše uvedená tři měření se musí opakovat na každém větším povrchu v daném místě.

Poznámka: Příklady způsobů měření izolačního odporu/impedance podlahy a stěn jsou uvedeny v příloze A.

Poznámka N:  Uvedeným měřením se neověřují vlastnosti podlahy z hlediska jejich antistatických vlastností. K tomu je uveden postup v ČSN 34 1382 nebo v ČSN EN 61340-4-1, popř. je možno použít jiné způsoby podle druhu antistatické podlahy.

Pozor jedná se o ochranu nevodivým okolím, dle ČSN 332000-4-41 ed.2!

C.1.5 Odpor izolačních podlah a stěn nesmí být v žádném bodě měření za podmínek stanovených v HD 60364-6 menší než

• 50kΩ tam, kde jmenovité napětí instalace nepřekračuje 500V, nebo

• 100kΩ tam, kde jmenovité napětí instalace překračuje 500V.

Poznámka: Jestliže v kterémkoliv bodě je odpor menší než stanovená hodnota, považují se podlahy a stěny z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem za cizí vodivé části.

Bohužel jediná možnost jak ověřit zda daná podlaha má správné vlastnosti je použití norem dle druhu použité podlahy jako je např.: ČSN EN 1081:1998 „Pružné podlahové krytiny - Zjišťování elektrického odporu“ nebo ČSN EN 14041 „Pružné, textilní a laminátové podlahové krytiny - Podstatné vlastnosti“

Norma ČSN EN 1081:1998 je pouze v AJ a proto je vhodné použít podklady od výrobců podlah.

Je zřejmé, že nedodržení správného postupu kladení krytin nebo nedůsledná údržba již hotových podlah může velmi zásadním způsobem ovlivnit antistatické vlastnosti podlah.

Izolační odpor se musí měřit mezi každým pracovním vodičem a ochranným vodičem spojeným se zemničem. Pro účely této zkoušky se mohou pracovní vodiče (fázové vodiče a nulový vodič) spolu navzájem spojit. Izolační odpor se bez ohledu na prostředí, ve kterém je instalace situována, doporučuje ověřit i mezi pracovními vodiči navzájem.

Minimální hodnoty izolačního odporu

 
Izolační odpor měřený zkušebním napětím podle tabulky 6A se považuje za vyhovující, jestliže žádný obvod při odpojených spotřebičích nemá izolační odpor menší než je příslušná hodnota uvedená ve výše uvedené tabulce. Tabulka platí i pro ověření izolačního odporu mezi neuzemněným ochranným vodičem a zemí. Jestliže je pravděpodobné, že výsledky měření mohou být ovlivněny přepěťovými ochranami (SPD) nebo jinými přístroji, nebo jestliže takové přístroje mohou být měřením poškozeny, mají se tyto přístroje před měřením odpojit. Pokud však odpojení těchto přístrojů není prakticky proveditelné (např. v případě pevných zásuvek obsahujících přepěťové ochrany), je možno zkušební napětí pro takové obvody snížit na DC 250V. Přitom však izolační odpor musí vykazovat hodnotu nejméně 1MΩ. Izolační odpory se musí měřit i u zařízení kde je uplatněna ochrana malým napětím SELV a PELV a nebo ochrana elektrickým oddělením.

Je zřejmé, že v určitých případech a ve zdravotnických prostorech obzvlášť (řídící a ovládací obvody elektronických systémů) lze změřit izolační odpor pouze u kabelových vedení před zapojením do těchto systémů. V tomto případě se však jedná o výrobky, které jsou vzájemně propojeny a z hlediska bezpečnosti jsou ověřeny ve smyslu zákona číslo 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. V rámci výchozí revize provedeme kontrolu správného zapojení a dodržení požadavků výrobce na napájecí zdroje a způsob provedení instalace těchto obvodů a připojených zařízení. To znamená dodržení požadavků výrobce nainstalovaného zařízení a projektové dokumentace, která řeší způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem.

V případě pravidelné revize je ve většině případů v podstatě technicky nemožné měření izolačního stavu provést bez zásahu do zapojení. Tato situace je mnohdy neřešitelná i z provozních důvodů – operace se nepřeruší.

5. Unikající proudy: Zdravotnická IT síť pro zdravotnické prostory skupiny 2:
Unikající proud výstupního vinutí do země a unikající proud krytem, při měření bez zátěže a napájení transformátoru jmenovitým napětím a jmenovitou frekvencí nesmí překročit 0,5mA.

Způsoby měření unikajících proudů jsou velmi detailně popsány v ČSN 331600 ed.2 a popisovali jsme je již v předchozích přednáškách zaměřených na měření spotřebičů. Proto tedy uvádíme pouze základní informace.