Pokusím se teď popsat konkrétní chyby:
Začneme postupně od napájení z energetické sítě vn. U důležitých staveb je samozřejmě prioritou zajistit spolehlivost základní dodávky energie, většinou pomocí dvou nebo více přívodů. Méně už se uvažuje o tom, že vícenásobné přívody samy o sobě napájení nezajistí, pokud za nimi do spojky k odběru vřadíme pouze jedinou propoj, navíc provedenou kabely. Porucha kabelové žíly nebo koncovky spolehlivě zabrání napájení odběru a to na poměrně dlouhou dobu. Na námitky, že taková porucha není častá, mám jedinou odpověď. V praxi jsem se s ní setkal. Situace je samozřejmě lepší, je-li spojka provedena přípojnicemi, i když ani zde nelze v některých případech vyloučit poruchu vn spínače nebo měřících transformátorů.

Drobným, leč nepříjemným opomenutím je osvětlení energocentra nenapájené ze zálohované sítě. Pokud jsou k dispozici zdroje UPS, je ideální toho využít. Problémy se objeví při poruchách a provozních odstávkách. Dalším vhodným řešením pro velké stavby se složitějším systémem řízení je volba samostatného řídícího systému pro energocentrum. Pokud se někde získají peníze na jedno PC umístěné přímo v energocentru, prokáže to v budoucím provozu velmi dobré služby.

Samostatnou kapitolou jsou připojovací podmínky dodavatele z veřejné sítě - jsou dány podmínkami příslušného rozvodného závodu. Je potřeba se s nimi seznámit před návrhem nebo zahájením prací na neměřených částech. Některé rozvodné závody mají seznam pracovníků oprávněných k zásahům do neměřených částí (např. Praha) a porušení tohoto požadavku znamená riziko velkých pokut.

Zajímavější problematikou je ochrana proti přepětí ve veřejných sítích a neměřených odbočkách. Obecně se rozvodné závody brání umísťování přepěťových ochran v těch částech sítě s odvoláním na možné poruchy dodávky při destrukci ochran. Vzhledem k technickému vývoji ochran nastává posun stanoviska směrem k instalaci ochran, za podmínek dostatečné odolnosti proti zkratu při předpokládaných svodových proudech. Je třeba si vždy ověřit stanovisko příslušného RZ.

Stejně nejednotný je i názor na přechod sítě z TN-C na soustavu TN-S. Přechod na síť TN-S před měřící soupravou nezajistí, aby všechny vodiče procházely měřením a kromě unikajících proudů PE vodičem to může svádět vynalézavého kutila k přerušení přívodního N vodiče za účelem dalších úspor.

Od prosince roku 2002 platí změna Z1 ČSN 332000-5-54, která povoluje snížení průřezu u soustavy TN-C na 6mm² Cu nebo 10mm² Al v částech před měřením spotřeby a za ním - nejdále k bytové rozvodnici. Zjistil jsem, že zdaleka ne všechny útvary rozvodných závodů se podle této změny začaly řídit a to i přesto, že byly hlavním iniciátorem požadavku na tuto změnu normy.

U vnitřních instalací bych chtěl upozornit z mnoha úskalí pouze na několik. Obecně se příliš nedodržuje kladení vedení v bytových prostorách do zón požadovaných v ČSN 332130 změna 2.

Další poměrně nebezpečnou nectností montáží je vzájemná záměna při připojování N vodičů dvou různých napájecích soustav na dvě různé N sběrnice. Tam, kde je vypínán i N vodič se na závadu přijde při podivném chování PC techniky nebo až při vypnutí jedné ze soustav a následné "facce" při překlenutí N sběrny vypnuté soustavy a kostry rozvaděče tělem. Obvykle se na vypnuté části objeví napětí kolem 100V AC (u sítě 3x400/230V).

Při výměně stoupacích rozvodů vody v bytových domech se často zapomíná na obnovení ochranného pospojování koupelen a bytových jader. Někdy firma instaluje v prostoru stoupačky zemnící lano, spojené u paty s PEN sběrnicí a připojí na něj stávající pospojování. Proti lanu nelze nic namítat, ale podle ČSN 332000-7-701 je povinnost spojit vodič pospojování s PE (PEN) vodičem sítě nejdále v příslušné bytové rozvodnici, takže je ještě potřeba provést toto propojení v bytovém rozvodu.

(obr.1)

Při navrhování nebo montáži proudových chráničů se zmíním pouze o dvou extrémech. jeden je neosazení chráničů tam, kde jsou předepsány normou, a druhý je osazování chráničů tam, kde nejsou přímo požadovány a mohou způsobit nežádoucí výpadky napájení. Klasickým případem druhého typu je sdružený chránič pro více zásuvkových obvodů se spotřebiči PC techniky. Ve zdravotnictví jsou to spotřebiče určené k zajištění životních funkcí, které se mají napájet z izolované soustavy (ČSN 33 2140).

Zdržíme se ještě chvíli u PC spotřebičů. Poměrně často (k mému překvapení i ve velmi důležitých provozech) se vyskytuje špatná nebo žádná selektivita jištění. Obvykle to začíná požadavkem informatiků na počet zásuvek a jištění okruhů jističem 16A s charakteristikou B, v některých případech dokonce s charakteristikou C. Pokud bude na pracovišti napájeném z jednoho rozvaděče větší množství PC techniky, může dojít k tomu, že při výpadku a obnově sítě vypadne hlavní jistič tohoto rozvaděče a musí se podružné vývody vypnout a postupně zapínat. Pokud se tomuto jevu předejde předimenzováním hlavního jističe, je otázkou, zda bude dodržena selektivita jištění v nad řazené části rozvodu.
Je obecně vhodnější rozdělit spotřebiče na větší počet vývodů s nižším jištěním 6 až 10A s charakteristikou C. U větších serverů je dobré zvážit i použití charakteristiky D (tam, kde nejsou velké délky vedení). Dále je vhodné u důležitých pracovišť zajistit, aby případná porucha v jedné fázi neodstavila celé pracoviště. Toho lze docílit jednopólovým jištěním, samozřejmě s předřazeným hlavním vypínačem rozvaděče.