Pokud se jedná o prostory s nebezpečím výbuchu, je nutné, aby revizní technik měl, mimo jiné k dispozici "Protokol o určení vnějších vlivů" (dle ČSN 33 2000-3) a "Protokol o určení nebezpečných prostorů" (dle ČSN EN 60079-10 pro plyny a páry a ČSN EN 61241-10 pro hořlavé prachy).

Důležité je vědět, v které části chráněného objektu se přesně nebezpečné prostory nachází. Na rozdíl od ČSN 34 1390, která se od článků 191 zabývala objekty s nebezpečím výbuchu  par hořlavých kapalin, plynů a hořlavých prachů, tedy objekty třídy B, nejsou v ČSN 62305-3 tyto prostory nějak samostatně zařazeny, ale jsou zařazeny
do některé z tříd LPS, zpravidla by se jednalo o třídy I a II. Je tedy nutné dodržet  požadavky na ochranu objektu pro danou třídu.

Obecně se v ČSN 62305-3 v čl. D.5.1 uvádí, že části vnějšího LPS by se měly nacházet ve vzdálenosti minimálně 1m od nebezpečných prostor, kde není toto možné provést, vodiče, které procházejí ve vzdálenosti do 0,5m od nebezpečných zón, by měly být průběžné nebo by spoje měly být provedeny lisovanými armaturami nebo by měly být svařeny.


Ekvipotenciální pospojování musí být provedeno mezi částmi hromosvodu a všemi vodivými částmi objektu, tak jak bylo popsáno již v předchozích částech přednášky. V podstatě se dá říci, že objektů s nebezpečím výbuchu platí, že ekvipotenciální pospojování musí být provedena na 100%, tak aby v žádném případě nedošlo k jiskření, a revizní technik na to musí brát při revizi zřetel a místa pospojování musí kontrolovat jak vizuálně, tak i měřením. U staveb se zónami 2 a 22 (k výbuchu může dojít pouze při poruše a na krátkou dobu) nejsou nutná další dodatečná ochranná opatření. Pro technologická zařízení za kovu (např. sloupy, reaktory, stožáry, nádrže) jejichž materiály a tloušťky odpovídají požadavkům na jímací vedení (viz. ČSN EN 62305-3m, tabulka 3), ale  technologická zařízení musí být uzemněna dle požadavků na uzemňovací soustavu (viz ČSN EN 62305-3, čl. 5.4.).

U staveb se zónami 1 a 21, platí požadavky pro zóny 2 a 22 (viz předcházející požadavky), ale musí být dále splněno, že pokud jsou potrubí osazena izolačními díly, mělo by být  zabráněno účinkům průrazných výbojů použitím oddělovacích jiskřišť v nevýbušném provedení. Oddělovací jiskřiště a izolační díly mají být instalovány  mimo prostory s nebezpečím výbuchu.

U staveb se zónami 0 a 20, platí požadavky pro zóny 1 a 21, ale musí být dále splněno, že spojení ekvipotenciálního pospojování proti blesku pomocí jiskřišť nesmí být instalována bez souhlasu provozovatel systému a musí vyhovovat danému prostředí (zóně), tak jako všechna elektrická zařízení a ochranné systémy instalovány v jakékoliv zóně. Označení všech instalovaných zařízení a ochranných systémů musí odpovídat požadavkům NV 23/1997 Sb.

Samostatně stojící nádrže by měly být uzemněny v závislosti na největším vodorovném rozměru (průměru nebo délce): do 20m jednou, nad 20m dvakrát. Pokud se jedná o např. o oplocený prostor, kde se nachází více nádrží, musí být nádrže mezi sebou navzájem spojeny, a to i s vodivými částmi plotu.

Nadzemní kovová potrubí mimo technologická zařízení by měla být uzemněna každých 30m nebo spojena s povrchovým nebo tyčovým zemničem.

U dálkových vedení, která jsou určena pro dopravu hořlavých kapalin v sekcích čerpadel, šoupátek apod. by měla být přemostěna všechna vstupující potrubí včetně kovových plášťů potrubí vedením o průřezu minimálně 50mm². Vodiče pro přemostění, by měly být připojeny k navařeným praporcům nebo šroubům, které jsou zajištěny před samovolným uvolněním k přírubám vstupujících potrubí, izolační kusy by měly být přemostěny jiskřišti.

Z hlediska revizí v prostředí s nebezpečím výbuchu přibylo poměrně mnoho informací, a to v příloze D normy ČSN EN 62305-3 ed.2. V této podkapitole se objevila pouze jedna definice.

Oddělovací jiskřiště: Součást s vybíjecí dráhou k oddělení elektricky vodivých sekcí instalace.

Poznámka: Při úderu bleskového výboje jsou části instalace spolu navzájem přechodně vodivě spojeny následkem tohoto výboje.