Psalo se o elektroměru v roce 1948
Běžné životní potřeby platíme zpravidla podle množství zjištěného vážením, měřením obsahu nebo rozměrů, počtem kusů apod., podle toho, o jaký druh zboží jde. Elektřina je dnes už také životní potřebou, ale nemůžeme ji ani vážit, ani měřit na litry nebo metry a také ne počítat na kusy. Jak tedy stanovit správně míru prodávané energie? O tom uvažovali povolaní činitelé již v samých počátcích praktického využití elektřiny a našli způsob - dokonce několikerý - jak lze elektřinu měnit. Ukázalo se, že můžeme vyrobit elektřinu o libovolném napětí, víme, že ji lze přeměnit v jinou energii (např. v tepelnou nebo pohybovou) a tak ji můžeme využít k vykonávání práce, dále že k výkonu práce musí elektřina překonávat odpor, jenž za stejných okolností je neproměnný, že intenzita potřebná k překonávání odporu, je nepřímo úměrná napětí atd. Tato poznání umožnila zkonstruovat přístroj, jakýsi miniaturní motorek, který se otáčí rychleji nebo pomaleji úměrně k množství elektřiny, která jím prochází. Převést počet obrátek motorku ozubeným soukolím na číselníčky a číselníčky uspořádat tak, aby je bylo možno snadno přečísti, bylo jen otázkou vtipného mechanického vyřešení. Tak vznikl elektroměr neboli - jak se mu někde říká - "počitadlo" (což je odůvodněné, protože opravdu počítá), nebo také "hodiny" (což je méně odůvodněné, neboť žádný elektroměr nám nepoví, kolik je hodin).

Spotřeba elektřiny potřebné k uvedení zapojeného spotřebiče v činnost (ať žárovky, motoru či jiného) se měří na watty, tisíc wattů je jeden kilowatt (značí se kW). Práci jednoho kW po dobu jedné hodiny nazýváme kilowatthodinou (kWh); to je základní jednotka, podle níž se elektřina prodává. Elektroměry se konstruují tak, že jejich celá čísla nám zpravidla ukazuji přímo spotřebovanou energii (práci) v kWh. Mohou tu však být výjimky. Vykazuje-li náš elektroměr spotřebu v kWh nebo ne, zjistíme na štítku elektroměru umístěného za sklem pod okénkem nebo na krytu elektroměru. Je na něm vyznačena firma, která přístroj vyrobila, výrobní číslo, pro jaké napětí a maximální zatížení je elektroměr zhotoven, a kromě různých dalších dat také údaj "k = 1" čili: "konstanta je jedna". Konstanta je číslo, kterým nutno znásobit údaj číselníku, abychom vypočetli skutečné množství spotřebovaných kWh. Je-li to 1, což je ve valné většině případů, vykazuje nám elektroměr přímo kWh, udává-li však štítek, že "k = 0,5", pak to znamená, že elektroměr vykazuje dvojnásobek spotřebovaných kWh, čili, že údaj číselníku je nutno násobit 0,5 (neboli dělit 2), abychom zjistili skutečnou spotřebu.

Číselníky elektroměrů mívají čtyři až šest, u větších přístrojů také více okének, v nichž se objevují čísla, z těch jsou však celá čísla pouze ta, která jsou před oddělující čárkou. Čísla za čárkou (mají být v červeném poli) udávají desetiny a setiny. Poslední desetinné údaje jsou na okraji posledního číselného bubínku nebo na obvodu kotoučku umístěného na pravém konci číselníku.

V praxi, při čtení stavu elektrárenskými zaměstnanci za účelem vyúčtování, se na desetinná místa, případně ani na celé jednotky nebere zřetel, protože se tím zjednodušuje vyúčtování a odběratel ani elektrárna nemohou být poškozeni, neboť zanedbání čísel vykázaných na konci číselníků se při dalším čtení vždy vyrovnává.

Spotřeba elektřiny za určité období je dána rozdílem stavů zjištěných na začátku a na konci kontrolované doby, vynásobeným konstantou. Znásobíme-li tuto spotřebu kwh cenou podle sazby, podle níž odebíráme, obdržíme spotřebu v Kčs. Takovou spotřebu jmenujeme "plat za práci".

Je dobře, obeznámí-li se odběratel se čtením elektroměrů a všímá-li si svých potřeb. Elektroměry jsou spolehlivě a přesně pracující přístroje zasluhující naši plné důvěry. Je však dosti odběratelů, kteří hledají příčinu svých nadměrných účtů za elektřinu v domněle nespolehlivé funkci elektroměru, aniž se o tom přesvědčili. Bývají pak nemile dotčeni, když se jim prokáže, že elektroměr je dobrý, za to instalace špatná. Za vyšetření elektroměru má podnik právo počítat vzniklé výlohy, jestliže se zjistí, že je v pořádku.

Chod elektroměru na prázdno ...
... se dá snadno vyšetřit, pozorujeme-li jeho kotouč otvorem umístěným pod číselníkem. U otvoru je šipka znázorňující, že při správném zapojení elektroměru se má kotouč otáčet zleva doprava proti směru hodinových ručiček. Vypneme-li v instalaci všechny spotřebiče, má se kotouč ještě zvolna otáčet, až se objeví v okénku barevné znaménko na kotouči. V této poloze se elektroměr zastaví. Otáčí-li se dále, pak tu není něco v pořádku, nemusí to však být chyba elektroměru, ale naopak znamení jeho spolehlivosti. Nejčastějším viníkem takové závady bývá transformátorek bytového zvonku, neboť jeho vinutí má trvalou vlastní spotřebu. Je sice malá, ale citlivý elektroměr na ni reaguje. Jindy může pozorování prozradit, že v instalaci je závada a že proud uniká do země. To je porucha vážnější, neboť může zavinit nečekaně také úraz elektřinou. V takovém případě zavoláme neprodleně koncesovaného elektrotechnika, aby závadu odstranil. Chceme-li vyšetřit bezpečně, že elektroměr se zastaví při odpojení celé instalace, vyšroubujeme nebo povolíme všechny pojistkové zátky na elektroměrové desce (tam, kde jsou pojistkové automaty, tedy je vypneme). Jestliže se i pak kotouč elektroměru otáčí, je tu důvodné podezření, že má chod na prázdno.

Elekroměry se vyrábějí pro různá napětí, různý počet fází, v různých velikostech a druzích.
Jejich výroba se musila přizpůsobovat vývoji elektrizace, proudovým soustavám a zaváděným sazbám, jež se po většině řídily místními potřebami a tudíž se neubíraly vždy stejnou cestou. Tyto okolnosti spolu s technickým zdokonalováním elektroměru, v němž se továrny chvalitebni předstihovaly, vedly k důsledku, že dnes máme sice elekroměr pro každý účel a potřebu a že jsou to přístroje velmi dokonalé; ale jejich provedení - i při shodnosti základních principů - se v detailech různí tak, že pro týž účel jsou k disposici desítky různýchh tvarů. To není výhoda, naopak pro elektroměrové sklady, pro opravny a cejchovny a také pro montéry je různost tvarů elektroměrů přítěží. Nutí k větším zásobám ve skladech, vyžaduje širší praktické znalosti cejchařů a mechaniků v opravnách a vynucuje si nežádoucí bohatost příručních skladů náhradních součástek. Rozmanitost vnějších rozměrů elektroměrů působí mnohdy nesnáze i při montážích a ani odběratelům, kteří mají smysl pro úpravnost, zvláště když si pořídí pro elektroměr v bytě vkusnou skříňku, není lhostejné, dostanou-li při výměně elektroměr jiných rozměrů, který třeba brání dovření skřínky.

Pro elektrárny byl by ideálem levný, avšak dokonale registrující elektroměr pro všechny účely.