1. Sítě a zařízení elektronických komunikací
Představy o tom, co je síť elektronických komunikací, co je její součástí a která zařízení do ní patří, jsou asi u každého poněkud odlišné. V zájmu jednotného výkladu a posuzování zřizování sítí elektronických komunikací je potřebné i v této oblasti názory sjednotit a uvést, jak je to definováno Zákonem o elektronických komunikacích a co konkrétně je potřebné si pod těmito pojmy představit.

Elektronickým komunikačním zařízením se rozumí technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln – viz definice. To ale nic neříká, o jaká zařízení jede, jakým způsobem jsou signály přenášeny, jaké jsou prostředky používány atd.

Sítí elektronických komunikací tedy tvoří zejména přenosové a spojovací systémy, směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými prostředky, včetně družicových sítí, přenos v pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, přenos v sítích pro rozvod elektrické energie, přenos v rádiových sítích pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, a to bez ohledu na druh přenášené informace.

Z hlediska použité technologie existují v podstatě dva typy sítí, a to pevná síť, kde signál je přenášen prostřednictvím pevných vodičů nebo kabelů (podzemních nebo nadzemních, metalických nebo optických) a rádiovou síť, kde signál je přenášen prostřednictvím rádiových vln (např. mobilní síť). Z pohledu zákona není toto dělení podstatné, neboť práva a povinnosti jsou stanoveny prakticky stejně, navíc se v obou typech sítích se mohou používat stejná nebo obdobná zařízení, v pevných sítích se používají i rádiová zařízení v mobilních sítích se používají i "drátová" zařízení apod.

Pevné sítě
Vznikly jako první po vynálezu telegrafu, kdy byly nejprve spojovány dva přístroje, následně byly konstruovány jednoduché přepínače (zárodek budoucích ústředen), které umožňovaly propojovat několik telegrafů po vynálezu telefonu začala obdobně vznikat i telefonní síť. Tak postupně vzniklo odvětví telekomunikací, kdy zpočátku velmi jednoduchá jednotlivá zařízení byla vzájemně propojena dráty vedenými buď nad zemí – nadzemní sítě , nebo pod zemí kabely - podzemní sítě. Od té doby se sítě změnily k nepoznání, principy však zůstaly zachovány. Síť se postupně rozdělila z hlediska použití na přenosovou síť (dnes již převážně optickou), která propojuje jednotlivé ústředny nebo uzly a tzv. přístupovou síť, která zajišťuje propojení účastníků s těmito uzly (ústřednou apod.). Původně analogová síť byla digitalizována, metalická vedení v přenosové síti nahradily optické kabely, staré typy přenosových zařízení a ústředny byly nahrazeny zařízeními, které umožnily vznik tzv. inteligentní sítě. S rozvojem techniky se možnosti sítě, která původně umožňovala jen telefonní službu, rychle rozšiřují a prostřednictvím telekomunikační sítě začínají být poskytovány i další služby, ne pouze telefonní. Tato síť již neslouží pouze k poskytování telefonní služby, ale obecně k přenosu informací, resp. dat, telefonní služba se postupně stává dopinkem k datovým službám. Pro informaci o rozsahu sítě je potřebné uvést, ČR je plošně pokryta pevnou sítí elektronických komunikací, která se stále rozšiřuje a modernizuje tak, aby mohla uspokojit všechny požadavky na ní kladené, že počet telefonních stanic připojených k pevné síti je v ČR cca 2 500 000, tento počet sice vlivem konkurence mobilních sítí postupně klesá, ale síť je naopak stále více používána pro datové přenosy, zejména Internet a v posledním období i pro přenosy TV.

I přes snižující se počet telefonních účastníků se pevné sítě stále rozšiřují a modernizují, protože v oblasti dálkového přenosu informací jsou nezastupitelné, zdokonalují se přenosová zařízení a zvyšuje přenosová kapacita sítí a objem přenášených informací. Rozvoj vědy a techniky přinesl do sítí optické kabely, které jsou v nejmodernějších sítích dotaženy až k účastníkům. Zavedením optiky se o mnoho řádů zvyšuje přenosová kapacita vedení. Přístupové sítě končí zpravidla u účastníka tzv. koncovým bodem (zatím obvykle telefonní zásuvka nebo zásuvka televizního kabelového rozvodu), ke kterému se připojuje koncové zařízení (telefon, fax, modem, PC, televizor, apod.) a je možné předpokládat, že v dohledné době bude i koncový bod připojen optickým kabelem.

Protože se výstavba nadzemních sítí omezuje pouze na některé specifické případy, zastavíme se u sítí podzemních, které zahrnují především následující zařízení. Podzemní telekomunikační vedením se rozumí kabelová vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu. Vytyčovacími body podzemních telekomunikačních vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu. Mezi podzemní vedení je nutno ve smyslu zákona zahrnout i ochranné trubky pro optické kabely, které se v první fázi pokládají bez kabelu, ale ve druhé fázi je do nich „zafouknut“ optický kabel, který tvoří jejich nedílnou mechanickou ochranu.

Stavba nadzemního vedení telekomunikační sítě je tvořena konzolami umístěnými na nemovitostech či stožárech, jimiž jsou sloupy či jiné svislé konstrukce upevněné do země, na které se při výstavbě upevňují telekomunikační kabely či dráty a další výstroj.

Shrneme-li uvedené definice a vyjdeme-li ze současného rozvoje a technického stavu telekomunikačních zařízení, která jsou běžně používána, pak dojdeme k závěru, že za telekomunikační zařízení veřejných telekomunikačních sítí je nezbytné považovat

• všechny druhy podzemních telekomunikačních kabelů metalických i optických, jejich spojky, podzemní průběžné zesilovače a zesilovací stanice, a další zařízení, která slouží k přenosu telekomunikačních signálů
• všechny druhy nadzemních telekomunikačních vedení drátových, kabelových metalických i optických, jejich spojky, rozbočovače, průběžné zesilovače, slučovače, rozvaděče, koncentrátory apod.
• rádiová zařízení pracující v síti, např. vysílací zařízení MW spojů, rádioreleové trasy, vysílací zařízení základnových stanic mobilních sítí, a to vždy včetně příslušných antén, jejich napáječů, rozvaděčů apod.
• všechny konstrukce a podpěrná zařízení nesoucí antény nebo vodiče (stožáry, sloupy, věže, střešníky, zední konzole apod.)

Mobilní sítě
Vývoj telekomunikací se s objevením rádiových vln a jejich schopností přenášet informace začal ubírat i dalším směrem, tj. jejich využíváním pro přenos informací. Původně byly rádiové vlny používány pro radiotelegrafii, později se začaly používat k šíření rozhlasového vysílání a následně i televizního vysílání. Souběžně s tím ale začaly být budovány i směrové spoje (radioreléová zařízení RR), která v některých případech nahrazovala zejména dálkové kabely. S rozvojem techniky se rádiová zařízení začínají používat i k přenosu dalších informací. Jsou používány stále vyšší kmitočty, zvyšuje se množnost přenášení většího množství informací, je objeven způsob směrování rádiových vln do úzkého paprsku a vznikají směrové spoje někdy nazývané mikrovlnné spoje (MW) a prostřednictvím nich vznikají první rádiové přenosové sítě a přístupové sítě. Zásadní zlom do technického rozvoje mobilních telekomunikací v posledních letech přináší používání digitální technologie, používání nových způsobů modulace v moderních zařízeních a využívání technických prostředků informačních technologií v zařízeních elektronických komunikací a sítích. Technologický rozvoj umožňuje zmenšování rádiových zařízení, snižování jejich výkonu a jejich používání za pohybu. Snižováním vysílacího výkonu podstatně snižuje riziko možného ohrožení obyvatel elektromagnetickým zářením, v současné době ale v této oblasti platí tak přísné předpisy, které prakticky toto riziko vylučují.

Ostatní sítě
Mimo uvedené sítě pevné a mobilní, které jsou stručně popsány v předešlých odstavcích existují i další sítě , které mohou být jak veřejné určené k poskytování veřejných služeb, tak i soukromé sítě, které slouží k poskytování neveřejných služeb určených vymezenému okruhu zákazníků.

Jde především o datové sítě, které ovšem mohou při použití vhodných zařízení a přenosových protokolů umožnit i přenos hlasu, obrazu apod. Mezi tyto sítě patří zejména WiFi sítě, kterých je v ČR vybudováno značné množství a které zajišťují vysokorychlostní přístup k Internetu obyvatelům zejména v místech, kde není možný nebo je obtížný přístup jinými technickými prostředky. Tyto sítě používají sdílené kmitočtové pásmo, k jejich zřízení a provozování nejsou z pohledu Zákona o elektronických komunikacích potřebná žádná povolení nebo ohlašování. Z pohledu stavebního zákona vzhledem na rozměry zařízení a jeho jednoduchost zřejmě až na některé výjimky nejde o případy, kdy by do zřízení sítě měl jakýmkoli způsobem stavební úřad zasahovat.

Ochrana elektronických komunikací
Protože při zřizování a provozování veřejných sítí elektronických komunikací a poskytování veřejných služeb elektronických komunikací jde o veřejný zájem deklarovaný zákonem, stanovuje tento zákon i opatření k ochraně sítí a zařízení a jejich provozu. Ustanovení vztahující se k uvedené problematice jsou uvedena dále.

Oprávnění k využívání cizích nemovitostí
Zákon upravuje jednu z nejproblematičtějších oblastí výstavby elektronických komunikací, a to právo zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm veřejné sítě elektronických komunikací, vč. opěrných bodů telefonních budek, přípojných vedení, anténní stožáry zařízení směrových spojů, vč. nezbytného silnoproudého napájecího vedení. Stejné oprávnění platí i pro umisťování zařízení do budov nebo na ně. Součástí jsou i vnitřní vedení, jejich součásti (např. rozvaděče), telefonní automaty, jejich elektrické přípojky apod. Taxativní výčet je uveden přímo v § 104 zákona. Do něho jsou opět promítnuty zásady, že veřejné elektronické komunikace jsou zřizovány a poskytování veřejných služeb elektronických komunikací je ve veřejném zájmu.

U uvedeného § 104, který je zásadní z hlediska zřizování sítí s zařízení elektronických komunikací, je potřebné si uvědomit, že mezi nadzemní vedení elektronických komunikací na rozdíl od dříve zažitého výkladu chápání nepatří pouze drátová vedení nebo nadzemní kabelová vedení, ale i podle platného Zákona o elektronických komunikacích i zařízení rádiová, tj, směrové (MW) spoje, vysílače, přijímací zařízení, antény a další příslušenství. Musí však jít o veřejnou síť.

U některých ustanovení je proto potřebné se zastavit a uvést k tomu další údaje a poznámky.

Pro řešení výstavby sítí a zařízení je potřebné blížeji specifikovat, o jaká zařízení a sítě jde, uvést jejich stručný popis, charakteristiku a určení a jejich funkci s systému provozu sítí a zařízení elektronických komunikací.

Cílem úprav stavební problematiky v Zákonu o elektronických komunikacích bylo využít pozitivní zkušenosti získané na základě dříve platného zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích ke zjednodušení, zefektivnění a zrychlení projednávání výstavby sítí elektronických komunikací a souvisejících zařízení.

Pro některé činnosti vydává Český telekomunikační úřad tzv. Všeobecná oprávnění, která obecně opravňují podnikatele k činnostem na stanovených druzích sítích elektronických komunikací, na jejich provozování nebo na provozování přístrojů, (jde o rádiová nebo koncová telekomunikační zařízení), a to opět v rozsahu osvědčení vydaného podle § 13 zákona.

Jako bonus přidáváme citaci výše uvedených paragrafů Zákona o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb. s vazbou na projektování a výstavbu:

101 Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím

1. Stavebníci (investoři) staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi od těch podnikatelů zajišťující veřejné komunikační sítě, které sdělí stavební úřad. Stavební úřad příslušný k vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení stanoví v rozhodnutí podmínky k ochraně vedení komunikační sítě.
2. Osoby, které budou provádět stavební práce podle odstavce 1, jsou povinny provést opatření, aby nedošlo k poškození vedení komunikační sítě. To se týká i provádění hluboké orby na zemědělských pozemcích.
3. Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může křížit energetická, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zásobárny přírodních vod, území chráněná podle zvláštních právních předpisů, dráhy, pozemní komunikace, vodní a jiná díla a jejich ochranná pásma nebo se jich jinak dotknout, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Ustanovení zvláštního právního předpisu není tímto dotčeno.
4. Komunikační vedení veřejné komunikační sítě může být kříženo nebo jinak dotčeno energetickými, vodovodními, kanalizačními a jinými vedeními, dráhou nebo pozemní komunikací a to způsobem, který nezpůsobí rušení provozu elektronických komunikačních zařízení a sítí nebo poskytování služeb elektronických komunikací.
5. Ustanovení odstavců 3 a 4 platí pro souběh komunikačního vedení veřejné komunikační sítě s uvedenými vedeními a jejich ochrannými pásmy obdobně.

102 Ochranné pásmo komunikačního vedení

1. Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu.
2. Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 1,5 m po stranách krajního vedení.
3. V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno
   - bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy
   - bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení
   - bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty
4. Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení.
5. Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

103 Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje

1. Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje.
2. V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem.

Při řízení o ochranných pásmech je Český telekomunikační úřad dotčeným správním úřadem jen v případech, kdy jde o ochranné pásmo rádiového zařízení.

104 Oprávnění k využívání cizích nemovitostí

Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který podle oznámil podnikání, je oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vydaném podle zvláštního právního předpisu a za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizím pozemku nebo v něm

• nadzemní nebo podzemní komunikační vedení veřejné komunikační sítě, včetně jejich opěrných bodů nadzemního nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě, přetínat tyto pozemky vodiči a zřizovat v nich vedení veřejné komunikační sítě, jakož i související elektrické přípojky
• anténní stožáry včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky
• anténní stožáry včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě a související elektrické přípojky

Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, který oznámil podnikání, je oprávněn za splnění dále stanovených podmínek zřizovat a provozovat na cizí stavbě nebo v ní

• vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě včetně koncových bodů veřejné komunikační sítě a souvisejících rozvaděčů, veřejné telefonní automaty a přípojná komunikační vedení veřejné komunikační sítě jakož i související elektrické přípojky
• anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových zařízení veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky
• anténní stožáry nebo anténní nosiče včetně antén rádiových směrových spojů veřejné komunikační sítě a jejich přípojných komunikačních vedení, související elektronická komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, připojení na vnitřní elektrické rozvody a související elektrické přípojky

Pro zajištění výkonu oprávnění uvedených v odstavcích 1 a 2 písm. b) a c) uzavře podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť s vlastníkem dotčené nemovitosti písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení věcného břemene ke skutečně dotčené části nemovitosti. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. K výkonu oprávnění podle odstavce 2 písm. a) postačuje k umístění vnitřních komunikačních vedení a komunikačních zařízení písemný souhlas vlastníka nemovitosti.

Nedojde-li s vlastníkem dotčené nemovitosti k úpravě vzájemných právních vztahů podle odstavce 3 nebo prokáže-li podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť, že vlastník dotčené nemovitosti není znám nebo není určen anebo proto, že je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný nebo je-li vlastnictví nemovitosti sporné, či vlastník v dispozici s ní omezen, rozhodne o návrhu podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť na zřízení věcného břemene obecný stavební úřad podle zvláštního právního předpisu. Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť může vykonávat oprávnění uvedená v rozhodnutí obecného stavebního úřadu o omezení vlastnického práva k dotčené nemovitosti ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí obecného stavebního úřadu.

Omezení vlastnického práva nesmí být provedeno ve větším rozsahu, než je k dosažení účelu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nezbytné.

Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je dále na základě prokazatelného oznámení vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti oprávněn

• v nezbytném rozsahu vstupovat nebo vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s činnostmi uvedenými v odstavcích 1 a 2 a při přípravě projektové dokumentace, opravách a údržbě komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení umístěných na cizích nemovitostech
• v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení, a to v souladu s podmínkami stanovenými zvláštním právním předpisem
• Prokazatelným oznámením se rozumí oznámení data a účelu vstupu či vjezdu na dotčenou nemovitost nebo kácení či oklešťování dřevin rostoucích na této nemovitosti, včetně oznámení činností, které v této souvislosti budou na nemovitosti vykonávány. Oznámení musí být učiněno s dostatečným předstihem.

Podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen při výkonu oprávnění podle odstavců 1, 2, 6 a 12 co nejvíce šetřit práv vlastníků dotčených nemovitostí. Po skončení prací je povinen uvést nemovitosti do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího předchozímu účelu nebo užívání dotčené nemovitosti a bezprostředně prokazatelně oznámit tuto skutečnost vlastníku popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti. Po vykácení nebo okleštění dřevin je povinen na svůj náklad provést likvidaci.

Oprávnění uvedená v odstavcích 1 a 2 nenahrazují povinnosti podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť podle zvláštního právního předpisu.
Nadzemním komunikačním vedením se rozumí drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení, včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Opěrnými body nadzemního komunikačního vedení jsou konstrukce nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely či související elektronická komunikační zařízení tohoto vedení (sloup, střešník, zední konzola, anténní stožár, anténní nosič).

Oprávnění z věcných břemen vzniklých podle tohoto zákona, či podle předchozích právních úprav přecházejí na právní nástupce podnikatelů, zajišťujících veřejnou komunikační síť, vlastníky či nabyvatele těchto vedení, či jejich části, jsou-li tito zároveň podnikateli zajišťujícími veřejnou komunikační síť.

Podzemním komunikačním vedením se rozumí kabelové vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu, ochranné trubky kabelů. Vytyčovacími body podzemního komunikačního vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu.

V případě poruchy nebo přerušení provozu komunikačního vedení nebo elektronického komunikačního zařízení je podnikatel oprávněný podle odstavců 1 a 2 oprávněn za účelem odstranění poruchy nebo přerušení provozu vstoupit na nemovitost, na níž je toto vedení nebo elektronické komunikační zařízení umístněno, bez souhlasu vlastníka, popřípadě správce nebo uživatele podle odstavce 6, nebylo-li ani při vynaložení přiměřeného úsilí možné vlastníkovi, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti vstup s dostatečným předstihem oznámit a takový souhlas získat. V takovém případě je tento podnikatel povinen bezodkladně oznámit vlastníku, popřípadě správci nebo uživateli dotčené nemovitosti provedení prací, jejich místo zabezpečit a zajistit následně uvedení dotčené nemovitosti do předchozího, popřípadě náležitého stavu.

Dojde-li mezi vlastníkem nemovitosti a podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť ke sporu o rozsahu oprávnění uvedených v odstavcích 1, 2 a 6, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem.

Právní vztahy odpovědnosti za škodu způsobenou podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť v souvislosti s omezením vlastnického práva vlastníka nemovitosti pro účely uvedené v odstavcích 1, 2 a 6 se řídí občanským zákoníkem.

Vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen umožnit uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru

• příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání podle zvláštního právního předpisu za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality
• zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě

Vznikne-li tím škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu o rozsahu těchto povinností, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s úřadem.

Stavebník, který vyvolal překládku nadzemního nebo podzemního vedení veřejné komunikační sítě elektronických komunikací, nese náklady nezbytné dotčeného úseku vedení sítě elektronických komunikací, a to na úrovni stávajícího technického řešení. Náklady související s modernizací či zvýšením přenosové kapacity nadzemního nebo podzemního vedení elektronických komunikací nese vlastník tohoto vedení.

2. Stavby a dostupnost zdrojů služeb veřejných sítí elektronickýchkomunikací
Při komplexním posouzení všech dosud známých legislativních a normativních aspektů ve vzájemné shodě a při respektování pozice koncového uživatele služeb jako zákazníka lze formulovat několik základních premis, jež mají zásadní vliv na způsob zajištění přístupu k telekomunikačním službám:

• Koncový uživatel nemá být omezován ve volbě poskytovatele služeb elektronických komunikací.
• Vlastník budovy nebo prostoru je povinen umožnit uživateli budovy nebo prostoru přístup ke službám sítí elektronických komunikací.
• Provozovatel veřejné komunikační sítě je oprávněn provozovat i v cizích stavbách vnitřní komunikační vedení veřejné komunikační sítě.
• Stavebník je povinen při realizaci stavby zajistit možnost napojení stavby na inženýrské sítě včetně veřejné sítě elektronických komunikací.
• Způsob provedení vnitřních komunikačních rozvodů má být v souladu s normativními doporučeními.

V současné době se dá jednoznačně konstatovat, že provedení vnitřních komunikačních rozvodů tak, jak byly navrhovány v minulosti, tj. základní telefonní rozvod s jednou zásuvkou v prostoru a v případě požadavků na příjem televize jednoduchý koaxiální rozvod s jedním vývodem pro domácnost, je již historicky překonané. Narůstají požadavky na komunikační síť schopnou přenosu dat, připravenou pro možnost instalace koncového zařízení (telefonní přístroj, počítač, televizní přijímač) v každé místnosti obytného prostoru. Do sféry komunikačních zařízení zasahuje i zabezpečovací technika, kdy se stává téměř běžně standardem instalace elektrické zabezpečovací signalizace často doplněné i kamerovým systémem.

Na základě daleko vyšších požadavků koncových uživatelů a v souvislosti se vznikem konkurence při provozování sítí elektronických komunikací spolu s rozšiřováním portfolia dostupných služeb, vzniká nová situace, jejíž řešení není dosud vnímáno jako nezbytné. Poptávka po souběžném poskytování různých typů služeb od různých poskytovatelů v objektech využívaných více subjekty může vyústit ve velice nepřehledný stav, kdy je v jednom objektu provozováno více vnitřních komunikačních rozvodů odlišného provedení. To přináší komplikace jak vlastníkovi objektu, tak dotčeným provozovatelům sítí.

Třecí plochy by mohlo odstranit zřízení telekomunikační místnosti (u velkých objektů) nebo vhodného prostoru pro umístění skříně či rozvaděče, sloužící k ukončení přípojek budovy, vnitřních rozvodů, umístění aktivních prvků a podobně. Tento prostor (telekomunikační místnost, skříň, rozvaděč) by měl mít velikost odpovídající objemu instalovaného zařízení při dodržení podmínek bezpečnosti. Telekomunikační místnosti velkých objektů by měly mít buď přímou dostupnost z venku, anebo řízený přístup zevnitř objektu, ale bez překážek pro údržbu, měly by být větratelné, suché, s obvyklým rozpětím teplot. Pokud v daném území působí více operátorů, pak jejich zařízení bude logicky instalováno v téže místnosti. Prostor lze využít i pro jiné účely, slučitelné s telekomunikační technologií. Ve vyčleněném prostoru by nemělo, z důvodu bezpečnosti a spolehlivosti provozu telekomunikačních zařízení, docházet ke kolizi s potrubími pro rozvod vody, plynu a ústředního vytápění ani odpadními svody a podobně.

Není-li vhodná místnost k dispozici, je samozřejmě možné umístit skříně pro zařízení a kabely po dohodě s vlastníkem v přístupných společných prostorách, např. v chodbě, v suterénu budovy. U všech prostorů k umístění zařízení musí být možné zajištění dostatečně dimenzovaného napájení (u telekomunikačních místností velkých objektů doporučujeme zvážit samostatného měření). V případě telekomunikačních místností velkých objektů je nutné po dohodě s operátory řešit případné připojení k uzemňovací síti nebo uzemňovací sběrnici objektu, která svou hodnotou odporu uzemnění musí vyhovovat podmínkám provozu telekomunikačního zařízení (obvykle lepší než 15 ohmů, v případě větší koncentrace zařízení lepší než 5 ohmů.)

Vnitřní kabelové rozvody by měly vyhovovat požadovanému účelu a způsobu poskytování služeb. Pokud je rozvod řešen jako univerzální telekomunikační rozvod pro služby na bázi triple play, bude rámcově vycházet ze struktury univerzální kabeláže a to jak z hlediska konfigurace, tak i vlastního provedení. Pro tyto služby se potom jako optimální řešení univerzálního vnitřního telekomunikačního rozvodu jeví univerzální rozvod splňující požadavky na třídu a kategorii strukturované kabeláže.

Pro objekty tohoto charakteru nelze dát jednoznačné doporučení ke způsobu provedení infrastruktury vnitřních komunikačních rozvodů vzhledem k tomu, že změna uživatelů a způsobu využití prostoru se tu pohybuje v časovém rámci výrazně kratším, než je životní cyklus budovy. S těmito změnami úzce souvisejí rozdílné potřeby i požadavky při zajišťování komunikačních služeb. Pro minimalizaci počtu dodatečných zásahů do stavebních konstrukcí vyvolaných z důvodu potřeby změny infrastruktury komunikačních rozvodů v průběhu životního cyklu budovy je potřebné dodržet podmínku vzniku telekomunikační místnosti k přístupu vnějších sítí do objektu a pro umístění zařízení provozovatelů veřejných sítí elektronických komunikací. Při návrhu a instalaci páteřního kabelážního subsystému a horizontálního kabelážního subsystému dimenzovat prostorově trasy tak, aby umožnily dodatečnou instalaci dalších prvků, případně výměnu např. metalických kabelů za optická vlákna. Rovněž prostor pro distribuční uzly nižší úrovně by měl být navržen a proveden tak, aby alespoň pro část kapacity umožnil dodatečnou instalaci aktivních zařízení včetně zajištění napájení a připojení k uzemnění.

Pro ilustraci rozdílných koncepcí jsou použity pouze zjednodušené modely malého rozsahu, u větších objektů je nutné uvažovat násobný výskyt koncových uživatelů služeb.

Zdroj služeb pro služby EK
Pro připojení separátních zdrojů je nutné realizovat pro každou ze služeb individuální instalační kroky.

Koncepce triple play pro služby EK
Univerzální rozvod společný pro všechny poskytované služby. Jeden vstup do objektu stejně jako pro telefonní službu v předchozím případě. Instalace centrální skříně je oproti předchozímu případu navíc. Možnost přemisťování koncových zařízení podle potřeb uživatele, možnost připojení většího počtu koncových zařízení v jedné místnosti za podmínky jednoduché instalace rozšiřujícího aktivního prvku. Dokument je dále zaměřen na popis možností provedení vnitřních rozvodů v nově budovaných nebo rekonstruovaných rodinných a bytových domech (s výhledem využití pro účely bydlení minimálně po dobu 10 let), sloužících k poskytování hlasových i širokopásmových služeb residenčnímu segmentu zákazníků prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací na základě konceptu "Triple- play" s možným výhledovým připojením technologií FTT(x), tedy i optickou přípojkou.

Návrh řeší poskytování služeb z pohledu základních technických principů bez ohledu na konkrétní podobu produktů, které se mohou u různých poskytovatelů služeb obsahově lišit a existuje jen hrubý náhled jejich podoby.

Jako základní prvek pro potřeby návrhu je vzat byt nebo bytová jednotka v rodinném či bytovém domě. Rozhodujícím kritériem při řešení vnitřních rozvodů z hlediska jejich kapacity a provedení jsou požadavky na dosažitelnost určité služby v konkrétní místnosti. Viz následující obrázek:

Příklad rozvržení požadavků na dostupnost služeb EK

Jiří Kliner, viceprezident ČAT (Česká asociace telekomunikací), člen Sektorové rady ICT a zkušební komise TZS ČKAIT

Článek je ukázkou sborníku L.P.Elektro č. 48