Rozdíl v tlaku je příčinou pohybu vzduchu. Rozdíl v napětí je příčinou pohybů elektronů.

Napětí, ilustrovaný encyklopedický slovník, 1980
Rozdíl dvou elektrických potencionálů. Jeho velikost se udává ve voltech (V). Napětí rozdělujeme např. na stejnosměrné (má tentýž směr a velikost), střídavé (jeho směr a velikost se periodicky mění), tepavé (pulsující, má stále tentýž směr, ale jeho velikost se periodicky mění), dotykové (nejvyšší přípustné napětí dané soustavy neohrožující bezpečnost při dotyku vodivých částí), jmenovité (nejvyšší přípustné napětí dané soustavy nebo zařízení.

Napětí, Radiotechnika pro pionýry 1954
Elektrickému tlaku říkáme napětí a měříme jej ve voltech (V), pojmenovaných tak po učenci Voltovi, který vynalezl prvý elektrický článek. Tento článek má napětí asi 1V. Plochá baterie, jaké dnes používáme, má nová napětí asi 4,5V. Skládá se ze tří článků. Tyto články jsou zapojeny za sebou. Jeden článek má tedy napětí 1,5V. Napětí v osvětlovací síti je 220V, jen místy 120V (podívejte se na elektroměr!). Elektrický vláček má motórek na 24V. Gramofonová krystalová přenoska dává napětí řádu 1V.

Napětí, Abeceda elektrotechniky 1954
Potenciál čili napětí elektřiny. Je to název pro tlak snažící se vytlačit kladnou elektřinu z tělesa. Silové čáry vybíhají vždy z tělesa, které má elektrické napětí vyšší než okolí. Při vodivém spojení nabitých těles silové čáry zmizí, elektřiny se vyrovnají proudem.
O celé zeměkouli říkáme, že má potencionál roven nule. Má-li těleso vyšší potenciál než Země, má potencionál kladný, mižší potencionál než Země je záporný. Rozdíl napětí se měří prací, kterou by proud při průtoku mohl vykonat. Obvyklá jednotka rozdílu potencionálů (napětí) se jmenuje volt. Ve světelné síti máme proud o napětí 220 voltů.

Úbytek napětí, Abeceda elektrotechniky 1954
Aby potrubím protékala voda, nesmí být potrubí přerušeno. Rovněž elektrický proudový obvod nesmí být přerušen, tedy musí být uzavřen, má-li jím protékat proud. Proudový obvod se skládá z vedení a spotřebiče, např. žárovky. Vedení klade průchodu proudu odpor (ohmický), zvaný ztrátový, žárovka klade odpor užitečný.

Dlouhé nebo příliš tenké vedení spotřebuje značnou část napětí samo, na žárovku zbývá málo. Vodič se zahřívá neužitečně a žárovka svítí špatně, slabě.
Ve vedení vzniká tedy úbytek napětí, spotřebuje se v něm část elektrického napětí. Napětí změřené u spotřebiče je menší než napětí u zdroje. Úbytek napětí se snadno vypočítá podle Ohmova zákona. Úbytek napětí ve voltech:

úbytek = I(proud)xR(odpor)

Úbytek napětí je tím větší, čím větší je odpor vedení a čím větší prou jím protéká. Mění-li se odebíraný proud, kolísá i ztráta na napětí (prakticky vzato: do žárovek by přicházelo různě velké napětí, svítily by někdy jasně, někdy slaběji). Aby se tomu zabránilo, musí mít vedení dostatečný průřez a malý odpor, který umožní stálé napětí.