V závislosti na druhu zdravotnického prostředku přichází v úvahu použít jednu z následujících měřicích metod unikajícího proudu ZP nebo jeho příložné části:

a) Alternativní (nepřímá) metoda
Název je odvozen od způsobu měření. Neměří se za provozu, ale měřený zdravotnický prostředek se připojí k pomocnému zdroji napětí 230V AC. Tento zdroj tedy neslouží k napájení zdravotnického přístroje, ale pouze k měření unikajících proudů. Měřený přístroj je při měření galvanicky oddělen od sítě a okolí. Ve srovnání s ostatními měřicími metodami je tato metoda v provozních podmínkách dobře reprodukovatelná. Pracovní vodiče jsou vzájemně zkratovány a současně připojeny k pomocnému zdroji. Alternativní metoda není vhodná pro měření na přístrojích s aktivními obvody, jako jsou oddělovací transformátory, relé, spínané zdroje apod. Výsledky měření podle alternativní metody  nemohou být přímo porovnány s výsledky ostatních metod.

Dovolené hodnoty pro alternativní metodu by měly být součtem obou hodnot při různých polaritách podle přímé metody nebo diferenciální metody, protože oba pracovní vodiče jsou připojeny k měřícímu zdroji napětí současně. Bylo rozhodnuto, že hodnoty unikajícího proudu pro alternativní metodu mají být dvojnásobkem hodnot podle IEC 60601-1, a to i když ve většině případů není izolace zcela symetrická. Jedinou výjimkou je unikající proud přístroje, kde by dovolená hodnota byla dvojnásobkem 100μA. Protože IEC 60601-1 uvažuje při jedné poruše dotykový proud  500μA, bylo rozhodnuto použít pro unikající proud přístroje stejnou hodnotu, aby byl počet různých hodnot snížen.

b) Přímá metoda
Při této metodě je unikající proud měřen během běžného provozu zdravotnického prostředku. Proto tato metoda dává nejvěrohodnější výsledky měření. Měřený přístroj musí být, ale po dobu měření uložen izolovaně od země což není vždy možné.

c) Diferenciální (rozdílová) metoda
Diferenciální metoda měří součet okamžitých hodnot proudů v napájecích, pracovních vodičích. Měří se tedy opět za běžného provozu zdravotnického prostředku. Měřící metoda je stejná jako měření unikajícího, tzv. reziduálního proudu u proudových chráničů. Součet proudů se obvykle získává pomocí diferenciálního transformátoru. U zdravotnického prostředku bez unikajícího proudu poteče nulový reziduální proud, protože proud tekoucí do přístroje a proud tekoucí z přístroje nabývají stejné hodnoty. Jakýkoli unikající proud však diferenciálním transformátorem zpět neteče, takže mezi proudy v pracovních vodičích existuje rozdíl. Reziduální proud se snímá pomocí dalšího vinutí transformátoru
a odpovídá unikajícímu proudu. Diferenciální měřicí metoda dovoluje měření na přístroji, který není zapojen izolovaně. Zkoušený přístroj může být napájen přímo ze sítě, bez jakéhokoli oddělovacího transformátoru. Metoda měření reziduálního proudu není vždy proveditelná u přístrojů s elektronickou síťovou částí. Je obecně méně přesná pro malé unikající proudy.

Vlastnosti jednotlivých metod porovnává následující tabulka převzatá z normy:
 

U zdravotnických prostředků měříme unikající proudy:

• a)     mezi síťovou částí a přístupnou částí,
• b)     mezi síťovou částí a příložnou částí,
• c)     mezi přístupnou částí a příložnou částí.

Příložnou část má většina ZP, slouží k diagnostice nebo léčebnému výkonu na pacientovi. Příložná část ZP může být typu B nebo F. U příložných částí typu B obvykle nejsou samostatná měření nezbytná, protože jsou spojeny s krytem, tedy přístupnou částí. Měření jsou zahrnuta do měření proudu unikajícího krytem, se stejnými dovolenými hodnotami. Pouze pokud tato měření předepisuje výrobce, musí se provést. Příložné části typu F jsou elektricky izolované a tedy plovoucí vůči zemi i napájení. Dělí se dále na typ BF a CF. Rozdíl mezi nimi je v povolených maximálních mezích unikajících proudů. Pro typ CF jsou kritéria přísnější.