Co se však v naší práci vyskytuje za nejhorší problémy z mého pohledu?

Je to právě neochota ze strany investorů mít revizního technika včas na stavbě a tím předejít problémům. Vždyť RT pomůže hlídat, aby při přejímce byla řádná dokumentace. Když přijdete na stavbu (zase zejména u RD) a firma, která prováděla elektriku, je pryč a je ze Slovenska, tak toho moc nezmůžete. Investorovi pak nezbývá, aby zajistil - ať už přes vás nebo sám - dokumentaci (tedy pokud si Vás vezme).

Opět mi dovolte malý příklad z praxe:

Začnu snad od začátku: někdo chce provést novou elektroinstalaci v bytě a tak se podívá po elektrikářích, kteří by mu to mohli udělat. Samozřejmě, nikdo nemá peněz nadbytek a tak každý hledá cenu, na kterou mu stačí kapsa. Zde ale začínají úskalí a problémy. V podstatě laická veřejnost vůbec netuší, co vše má ten jejich elektrikář znát. On však by to vědět měl. Zejména pak to, že když získal „OPRÁVNĚNÍ“, tak pokud sám není revizní technik, musel nějakého uvést jako spolupracovníka. Měl by i vědět, co vše bude potřeba předložit po skončení práce.

Je to zejména:

• stanovení charakteristik (určení prostředí)
• dokumentace zařízení skutečného provedení
• podklad pro revizního technika, že zakryté práce byly řádně provedeny
• ostatní doklady (např. atesty, cejchy)

Takže minimálně by měl se „svým revizním technikem“ průběh prací konzultovat, pokud si není jist, zda vše zná. To ovšem vyvolává otázku, zda vůbec ví, že něco dělá špatně. Vždyť onen zmíněný elektrikář si vlastně je jist, že vše dělá dobře, provádí to tak už léta a nikdo mu nic neřekl. Jak taky, když u revize nikdy není. Takže opět otázka k zamyšlení: kdy si asi naposledy takový člověk vzal normu? Jak asi uspěje u zkoušek z vyhl. 50/78Sb. , když má platné „OSVĚDČENÍ“? Je vůbec podivné, že takový elektrikář vůbec nepozve svého smluvního revizního technika, tedy toho, koho nahlásil jako odborného pracovníka v oblasti revizí, se kterým bude spolupracovat. Dovolil bych si alespoň apelovat na ty kolegy, kteří revize dělají. Pokud někomu poskytuje služby odborného zástupce, uvědomte si, že to není jen papírová záležitost, ale že byste měli vědět co „ten Váš elektrikář“ vlastně dělá.

Je asi jasné, že u drobných zakázek vyhrávají u veřejnosti jednotlivci nikoli firmy. Někteří jednotlivci totiž nabídnou zákazníkovi, že mu dají „ slevu“. To, že se tím zákazník dostane do nezáviděníhodné role je sice většině lidí jasné, ale zákazník vidí pouze onu úsporu, obvykle ve výši DPH, či nevystavení dokladu o zakázce. Tím se však připraví o jasné smluvní podmínky, zejména pak o záruku na provedené práce. Ono se to pak špatně licituje, když není nic na papíře. A to vše za „úsporu“. Jak moc je výhodná, na to zákazník přijde, až když je pozdě.

Tím však problémy nekončí, vždyť jsme na začátku. Zmíněný elektrikář akci provede, sebere peníze a odejde. Zákazník požádá o kolaudaci a najednou zjistí, že měl mít revizi. Tak zavolá elektrikáře a ten mu řekne, že si má někoho najít. No a tím se dostaneme do hry my, revizní technici. S problémy na místě si musíme poradit. Přijdete na revizi a čeká na Vás zákazník, neboť elektrikář je dávno pryč a nezajímá ho co bude.
Takže požádáte o dokumentaci. A první potíž je na světě. No, my jsme řekli, jak to chceme a on to ten elektrikář udělal, je obvyklá reakce. V dokumentaci přitom mají být stanoveny charakteristiky, tedy podle dřívějších zvyklostí stanovení prostředí. Takže si musíte pomoci sami. Tedy vypracovat zákazníkovi potřebný podklad. K vlastní dokumentaci je odpověď jasná: tak to bude nutné namalovat. Velké překvapení zákazníka, bohužel ne poslední. Pak se snažíte zjistit co má zákazník za doklady, zejména k bytovému rozvaděči či rozvodnici. Opět překvapení: nic nemáme. A to ještě netuší, že další potíže v tomto směru teprve nastanou. O tom bych se ale zmínil v samostatné části článku. Další otázky se pomalu již každý bojí dát, protože cítí, že na většinu budou odpovědi záporné. Nezbývá než se však pustit do práce tedy přípravy a vlastní revize. Schéma rozvodnice obvykle není, v lepším případě jsou vývody popsány (to souvisí s dokumentací).

Vzhledem k tomu, že uvedeného pracovníka neznáte a nevíte jak pečlivě pracuje, dostáváte se do postavení, že vlastně nemůžete provést kompletní revizi. Musíte tedy přijmout riziko, že něco přehlédnete. Setkal jsem se tím, že krabice byly nepřístupné a tedy já jako revizní technik jsem je ani nenašel. Nejenom, že nelze na takovém zařízení dělat řádnou údržbu a opravy, ale ani při revizi nemohu zkontrolovat všechny spoje. Přitom ČSN 332000-6-61 čl. 611.3 požaduje, aby součástí prohlídky byla i kontrola spojů resp. jejich provedení.

Oblíbeným problémovým místem je koupelna. Každý z nás by řekl, že o koupelnách toho již bylo napsáno a řečeno tolik, že už to musíme všichni znát do detailu. Není tomu tak. Nedávno jsem našel v koupelně našel zásuvku pro pračku ve vzdálenosti 30cm od vany ve výšce 40cm nad podlahou. Požádal jsem majitele, aby se elektrikářem domluvil a ten to napravil. Majitel byl samozřejmě nešťastný, protože obložení koupelny a veškeré práce byly hotovy. Elektrikář mi vzkázal, že snad by to tak mohlo být, vždyť přece je tam chránič a dal tam zásuvku s víčkem. Asi nečetl ČSN 332000-7-701 čl.701.53. Stejný elektrikář osadil světlenou rampu se skříňkou nad umývací prostor a nezapojil zásuvku pro holící strojek. Demontovat zásuvka nešla, protože by poškodil skříňku. Ta však šla snadno později kdykoli dopojit. Důvod, proč ji nezapojil, byl jednoduchý. Neměl přívod přes chránič. Opět porušení stejného článku. Závěry si každý udělá sám.

Problémem v koupelnách je také ohřívač vody. Ten se umisťuje velmi často nad vanu, což je sice dovoleno, ale… a to je ta potíž: nevhodně zvolený ohřívač s krytím IP20 opravdu nad vanu nepatří a nelze ho povolit.

Při jiné instalaci v kuchyňské lince byly vestavěné spotřebiče. Protože tento způsob osazování spotřebičů do kuchyňských linek je nyní oblíbený, je třeba si dát pozor na osazené zařízení. Ve zmíněném případě byla instalace ve skříňkách provedena jako kdyby byly v omítce tzn. použité krabice do omítky. Rozvody byly sice kabely, ale nijak neupevněné. Odizolované části (seříznutý plášť kabelu) šly ven až z krabice, kabely šly z krabice snadno vytáhnout. Kuchyňská linka byla z dřevotřísky, tedy z hořlavého materiálu. Použité krabice však tomu neodpovídaly (nesplňovaly ČSN 345615). Opět jsem tedy řešili, jaké všechny úpravy jsou nutné, aby revize mohla skončit kladným závěrem a zákazník v budoucnosti nevyhořel. Možnosti se našly, ve výrobních programech firem je elektroinstalační materiál, který splňuje potřebné požadavky podle ČSN EN 60 670-1 (ČSN 37 0100). Některé krabice sice do materiálu hořlavosti C3 musí mít tepelně izolační podložku, tu však výrobce dodává.

Jinou skupinou elektrikářů jsou Ti, co zasahují do neměřených částí odběru. Zde přitom (např. v Praze) nestačí kvalifikace elektrikáře, ale je třeba zvláštního souhlasu na základě uzavřené smlouvy s dodavatelem elektrické energie (PRE a.s.), o tom, že smí oprávněná firma (resp. její pracovník) na těchto částech pracovat. Přesto se stává, že Vám zavolá zákazník: „Já bych potřeboval zaplombovat měřicí místo“. Obvykle to tak není. Pracovník, který úpravu provedl nezná potřebná specifika a udělá měřicí místo, jak vyjde. Výsledkem pak je, že se vše musí předělat.

Nejčastější zjištěné závady:

• Měřicí místo není na veřejně přístupném prostoru
• Neměřené části nejsou odděleny od měřených
• Výška okénka elektroměru není v předepsané výšce
• Prostor pro elektroměr neodpovídá stanoveným rozměrům
• Při úpravách resp. vypnutí sítě není ohlašováno bezproudí 15 dní předem a stanoveným způsobem, někdy jsou prováděny práce pod napětím bez potřebného vybavení
• Nepřímé měření není správně zapojeno či instalována zkušební svorkovnice, hl. jistič nelze zaplombovat ve vypnuté poloze k zabránění neoprávněného odběru
• Dvoutarifní měření je instalováno i v případech, kdy na sníženou sazbu není nárok
• Nedodržení průřezů vodičů
• Výměna jističe za jinou proudovou hodnot než jaká je povolená na měřící místo (zejména po závadě s poškozeným hlavním jističem, tedy při jeho výměně). Poměrně mále se již vykytuje osazení jističe s jinou charakteristikou než „vedení“

Z ostatních závad na zařízení se občas vyskytuje chybějící HOP či místní pospojení v koupelně. To jsou velká překvapení, která čekají jak zákazníka, tak elektrikáře, který instalaci provedl. Ten to právě měl již zachytit v době montáží, proto by měl konzultovat svoji práci s revizním technikem. Nyní vlastně po skončené práci, kdy je vše uklizeno, se musí na některých částech pracovat znovu, ať v koupelnách či kuchyních, kde se ukazují nejčastější potíže.

Vraťme se ale k bytovým rozvaděčům a rozvodnicím. Zde asi nastává nejvíce problémů, protože nejspíše jejich elektrikář koupil nevyzbrojenou rozvodnici, na níž sice je označení CE, ale je většinou zkoušen bez výzbroje.
Elektrikář však osadí výzbroj podle svého resp. požadavku zákazníka a tak stvořil nový výrobek. Tím se vlastně stal výrobcem a musí splnit požadavky předpisů tj. ČSN EN 60439-1 ed.2 a ČSN EN 60439-3 (357107). Takže musí vzít v úvahu, že se jedná o rozvaděč nebo rozvodnici určenou k instalaci do míst přístupných laické obsluze a dodat rozvaděč nebo rozvodnici typově zkoušenou (TTA). Co konkrétně je uvedeno v předmětu normy? Tato část normy obsahuje doplňující požadavky pro kryté distribuční rozvodnice typově zkoušené - TTA. V předmětu je uvedeno, že se týká rozvaděčů a rozvodnic určených pro pevnou montáž v obytných budovách, v domácnostech nebo na jiných místech přístupných laické obsluze. Zařízení musí být konstruována na střídavé napětí jehož hodnota nepřesahuje 300V proti zemi. Výstupní obvody obsahují jisticí zařízení jehož jmenovité proudy nepřesahují 125A, u napájecích obvodů resp. celkový vstupní proud do rozvodnice 250A.

S tím si, ale bohužel většina dodavatelů příliš hlavu neláme. Tuto část většinou vůbec nedodržují. Takže to co dodají, naprosto neodpovídá požadavkům. Jak to tedy vlastně v praxi většinou vypadá:
První co je, že elektrikář vezme rozvodnici, do které se mu vejde požadovaný počet jističů, bez ohledu na další parametry. Dojde tedy k tomu, že nezkontroluje proud rozvodnice, který je dovoleným proudovým zatížením (ale i další viz níže)... Jak mohou být kvalitně provedeny spoje, když pracovník sestavující rozvaděč použije jako propojky vodiče, někdy dokonce různých průřezů. Pak se jedná spíše o bodově upevněné spoje, než o spoje odpovídající normě a o jejich kvalitě podle ČSN 332000-6-61 čl. 611.3 v rámci kontroly, spojů, bychom si museli nechat jenom zdát. Už nikdo nepoučí obsluhu, že pracovník nemusel vše dobře utáhnout, že v počáteční fázi se mohou povolit i měděné spoje, a že je proto vhodné je zkontrolovat, podobně jako tomu bylo po montáži u Al spojů podle dřívější ČSN 370606 (dnes již neplatné). Doporučuji proto zákazníkům, aby po 6 až 8 týdnech provedli kontrolu spojů resp. nechali provést nejpozději do 6 měsíců od montáže. (To se týká i ostatních obvodů nejen rozvaděčů.) V praxi se nám to osvědčilo jako rozumné opatření.
Zkratová odolnost zařízení často není řešena, vždyť předřazené prvky omezují zkratový proud na nějakou hodnotu, ale elektrikář, který sestavuje rozvaděč se ani nepodívá s jakou zkratovou odolností osazuje jističe. Tím může dojít k tomu, že tyto jističe jsou zkratem poškozeny, protože ho nejsou schopny vypnout. Původní nízká cena za jistič se opět zákazníkovi nevyplatila. Snažme se všichni tyto nešvary, které nedělají dobré jméno našemu řemeslu vymýtit.
Takový elektrikář je překvapen, když mu řeknete, že tudíž musí on zajistit provedení potřebných kontrol a zkoušek a vydat doklady potřebné k provozu takového zařízení v souladu s nařízením vlády. 17/2003 Sb a příslušnými normami (viz výše). Místo toho se na konci své práce se samozřejmě ohání tím, že rozvodnice má značku „CE“. Ta, ale s novým výrobkem resp. s původním výrobcem jak vidíme nemá nic společného.

U některých bodů norem platným k těmto rozvaděčům a rozvodnicím se zastavím.
Asi bychom si měli ujasnit na některé pojmy:

• ROZVADĚČ NN – kombinace jednoho nebo více spínacích přístrojů nn spolu s přidruženým řídícím, měřícím, signalizačním, ochranným, regulačním zařízením atd. za jejíž úplné sestavení je odpovědný výrobce, včetně všech vnitřních el. spojů, mechanických vazeb a konstrukčních částí.
• TYPOVĚ ZKOUŠENÝ ROZVADĚČ – TTA rozvaděč nn odpovídající stanovenému typu nebo sestavě bez odchylek od typového provedení, u kterého je prokázáno, že odpovídá této normě, které mohou mít podstatný vliv na jeho vlastnosti
• ČÁSTEČNĚ TYPOVĚ ZKOUŠENÝ ROZVADĚČ – PTTA rozvaděč nn obsahující uspořádání jak typově zkoušená, tak i typově nezkoušená, za předpokladu, že uspořádání typově nezkoušená jsou odvozena (např. výpočtem) od uspořádání typově zkoušených, která vyhověla příslušným zkouškám
• ŠTÍTKY – rozvaděč musí mít jeden nebo více štítků s trvanlivým popisem umístěným tak, aby byly viditelné a čitelné po instalaci rozvaděče. Na štítku musí být minimálně uvedeno označení nebo ochranná známka výrobce. Dále typové označení nebo identifikační číslo, nebo jakékoliv jiné identifikační údaje umožňující obdržet náležité informace od výrobce.
• Mimo tyto údaje musí být k dispozici další údaje o rozvaděči jako např. pracovní napětí, izolační napětí, jmenovitý proud, zkratová odolnost, rozměry. Výrobce je považován za organizaci přebírající odpovědnost za úplný rozvaděč

To nehovořím o další průvodní dokumentaci, která má s rozvaděčem být např. pokyny pro instalaci, provoz a údržbu, podmínky při přepravě, skladování a montáži.

Snad se konečně blížíme alespoň k výčtu zkoušek, které je třeba provést.
Jsou to jednak zkoušky typové a jednak kusové. V normě je přehledně popsáno v tabulce 7. Jedná se:

• o mezní hodnoty oteplení (bližší viz ČSN IEC 890 + A1 (357110)
• dielektrické vlastnosti
• zkratovou odolnost
• účinnost ochranného obvodu
• vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty
• mechanická činnost
• stupeň ochrany krytem
• zapojení a elektrická funkce
• izolace, ochranná opatření
• izolační odpor

U zkoušek rozvodnic a rozvaděčů TTA je třeba dodržen stanovené pořadí zkoušek. Tyto zkoušky jsou rozděleny do tří samostatných sledů (najdete v tab. 7a ČSN EN 60439-3). Některé zkoušky jsou typové, jiné kusové.

Jaké závady se často konstatují při kontrolách rozvaděčů:

• chybějící štítky nebo štítky se špatnými údaji ČSN EN 60349-1 ed.2 čl.5.1
• špatné zhodnocení pracovních podmínek a tím použití nevhodného rozvaděče ČSN EN 60349-1 ed.2 čl.6.1
• není dodrženo předepsané krytí ČSN EN 60349-1 ed.2 čl.7.2.1
• není dodržena celistvost obvodu (spoje) ČSN EN 60349-1 ed.2 7.4.3.1.1 a 7.4.3.1.5
• spínací přístroje , jistící prvky, svodiče přepětí nejsou instalovány způsobem, aby nebyla narušena jejich správná funkce ČSN EN 60349-1 ed.2 čl. 7.6.2.2

Z toho plyne, že si elektrikáři často neuvědomují, že z výrobků, které mají řádné prohlášení o shodě resp. značku CE, byly řádně odzkoušeny a vyrobeny podle předepsaných postupů, lze udělat nebezpečný výrobek či zařízení. Je tedy vhodné kupovat již vyzbrojené rozvodnice, které jsou na trhu a neprovádět na nich žádné úpravy, aby se z nich nestal „nový výrobek“, za který přebírá odpovědnost ten, kdo úpravu provedl. To znamená nezasahovat ani do jiných výrobků, byť máme jako revizní technici dojem, že neodpovídají zcela předpisům. Je třeba na tyto závady poukázat a vyžádat si úpravy ze strany dodavatele resp. výrobce. Jinak dopadneme jako nejmenovaný revizní technik, který nechal vyměnit STOP tlačítko za hřibové a pak se divil, když firma řekla, že provedl nepovolenou úpravu a nyní ať záruky nese sám.
Zároveň je ale jasné, že firmy, které řádně zkouší své výrobky se stávají dražšími snad se dá konstatovat, že i nekonkurence schopné, protože musí provádět náročné testy ve zkušebnách. Náročné nejen na zařízení, ale i na finance. Ty se pak právě promítají do cen konečného výrobku.
Jeden příklad: když Vás např. někdo osloví, že by chtěl stavební rozvaděč. Zeptáte se opravdu stavební podle ČSN EN 60439-4. Nejprve vyvalí oči a když mu vše vysvětlíte, dopějete k názoru, že chce akorát nějakou zásuvkovou skříň na nožičkách s chráničem.
Dodržováním předpisů se však vyhneme tomu, že zákazník skřípe zuby, když musí rozvodnice na hotovém zařízení vyměňovat. Leč většinou není jiné cesty.
Je třeba si uvědomit, že výchozí revize na zařízení bytu, rodinném domku či chatě je velmi důležitá, protože:

• nejsou předepsány žádné další pravidelné revize, takže to co Vy podepíšete tam beze změn a bez toho, že by to někdo další mohl najít zůstane mnoho dalších desítek let
• zákazníci jsou laici, kteří se údržbě nevěnují
• běžný zákazník pouze zařízení používá, pokud něco nehoří tak si toho nevšimne
• v domácnostech se pohybují děti, které mají vzácný dar vše zkoušet a spíše vše poškodit

Na můj vkus norma zbytečně podrobně popisuje některé požadavky, mělo by zde být ponecháno více prostoru reviznímu technikovi, do jakých detailů chce zaběhnout. Vždyť ať je uvede nebo ne je pokaždé odpovědným pracovníkem. Trochu mi to osobně připadá jako návod jak revizního technika nachytat na švestkách, jako bychom už tak neměli složité postavení. Pokud totiž někdo nechce měřit, tak stejně změří jen něco a zbytek „jenom“ napíše.
Jako revizní technik si začínám připadat jako „právník“ protože se snažíte se „právnicky vyvinit“, abyste nestál u soudu jako obviněný. Vždyť zavřít nic nemůžete, pomalu ani tehdy, když to ohrožuje. Konec konců náš kolega Ing. Valena měl na toto téma přednášku, kde se věnoval tomu, co by revizní technici měli používat za formulace, aby právně nenesli odpovědnost. Tak nevím, připadá mi, že to spěje někam jinam než k odbornému posuzování zařízení.

Vidíme, že praxe se značně odlišuje od teorie. Pokud jste zodpovědní začněte všichni pracovat na přípravě „svých“ elektrikářů, které dozorujeme. Znovu se přimlouvám zejména za kontrolu těch Vašich smluvních. Snad by si časem na tyto „elektrikáře“ mohl posvítit i odborný dozor.
My jsme ve firmě zavedli pravidelná školení, kde jednak probíráme nové normy, ale také probíráme, kde nás v uplynulém období tlačila pata, co se nedařilo, kde byly porušeny předpisy a na co si dávat pozor. Stojí to více námahy a peněz, vrací se nám to však na lepší práci našich montážních pracovníků, kdy nemusíme stále opakovat co kde kdo zapomněl a co je třeba opravit.

Jiří Rejmon