Elektrická instalace silových požárně bezpečnostních zařízení (2. část)

Osnova:

 1. Požárně bezpečnostní zařízení (PBZ)
 2. Požární bezpečnost
 3. Druhy PBZ
 4. Vyhrazená PBZ
 5. „Silová“ PBZ
 6. Napojení PBZ na síť a na náhradní zdroj
 7. Vypínání při požáru – napěťová nebo podpěťová tlačítka
 8. Umisťování rozvaděčů PBZ
 9. Vedení (kabely) k PBZ
10. Požadavky na kabelové systémy se zachováním funkčnosti
11. Monitorování připravenosti požárních rozvaděčů
12. Jištění PBZ
13. Závěr

• Prohlášení zodpovědného projektanta (vzor)
• Prohlášení montážní organizace (vzor)
• Protokol o funkční zkoušce (vzor)
• Protokol o kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení (vzor)

14. Použitá literatura

7. Vypínání při požáru – napěťová nebo podpěťová tlačítka.
Vypínání při požáru je většinou chápáno jako nouzové vypínání a zastavení podle ČSN 33 2000-4-46 ed.2 čl. 464 a příloha ZA této normy tj. vypínání „z důvodu neočekávaného nebezpečí“. V tomto případě je nutno vypínání udělat v souladu s ČSN 33 2000-5-537 – Přístroje pro odpojování a spínání, čl. 4 PŘÍSTROJE PRO NOUZOVÉ VYPNUTÍ „ …Jestliže to je prakticky možné, volí se pro nouzové vypínání ručně ovládané spínací přístroje přerušující hlavní obvod. Stykače, jističe a pod., které jsou ovládány dálkově, musí vypínat po ztrátě napětí na cívkách nebo musí být použito jiné řešení, kdy porucha vede k bezpečnému stavu zařízení.

Ovládací prvky přístrojů nouzového vypínání musí být zřetelně označeny (přednostně červenou barvou s nápadně odlišným barevným pozadím) a musí být snadno přístupné. Musí být v místech, kde může vzniknout nebezpečí, a jestliže je to účelné, i na kterémkoliv vzdálenějším místě, ze kterého může být nebezpečí zabráněno. Prvky, které ovládají přístroje nouzového vypínání, musí zůstat v poloze VYPNUTO nebo STOP, pokud se jak ovládací prvek nouzového vypínání, tak znovuzapnutí zařízení nedostane pod dohled téže osoby.“

Znamená to použít pro dálkové vypnutí podpěťové cívky jističů nebo vypínačů a rozpínací tlačítka. Výhodou tohoto zapojení je i to, že při poruše kabelu dojde k vypnutí zařízení. Nevýhodou je, že k výpadku dochází i při krátkodobých výpadcích napájení. (Zažil jsem několik zařízení, hlavně na staveništích, kde z těchto důvodů bylo nouzové vypínání údržbou raději vyřazeno a vůbec nefungovalo!)

Aby k nechtěným výpadků nedocházelo, je nutno zařízení napájet z UPS, a to může být problém vzhledem k údržbě a ceně zařízení.

V praxi se proto k dálkovému vypínání používá napěťových cívek a spínacích kontaktů tlačítek. Protože ale hrozí nebezpečí, že dojde k nechtěnému vypnutí napájení tohoto ovládacího obvodu a tím k jeho nečekané nefunkčnosti, je nutno hlídat přítomnost napětí v tomto obvodu a jeho nepřítomnost hlásit jako poruchu do MaRu nebo do ústředny EPS. Aby bylo při tomto zapojení eliminováno nebezpečí přerušení kabelů k vypínacím tlačítkům, používají se pro napojení těchto STOP tlačítek ohniodolné kabely vedené a uložené tak, aby nehrozilo nebezpečí jejich mechanického poškození.

V tomto případě se tedy nedá hovořit o nouzovém vypínání, ale o dálkově ovládaném vypínači elektrické instalace ve smyslu Vyhlášky 137/98 Sb. „O obecných technických požadavcích na výstavbu“ v platném znění čl. 45 odstavec 5 „Každá stavba musí mít trvale přístupný a viditelně trvale označený hlavní vypínač elektrické energie.“

Ať je řešení jakékoliv, je nutno k tomuto vypínání přistupovat vždy jako k požárně bezpečnostnímu zařízení!

Připomínám i nutnost aretace STOP tlačítek ve vypnuté poloze s možností odaretování pomocí klíčku. (Znovuzapnutí zařízení se tím dostane pod dohled téže osoby).

8. Monitorování připravenosti požárních rozvaděčů. Aby při požáru nedocházelo k tomu, že silové PBZ bude vypnuté a tím nefunkční, monitoruje se přítomnost napětí, zapnutý stav jističů a různých přepínačů a odstavných spínačů většinou jako sdružená porucha do sytému MaR nebo EPS.

9. Jištění PBZ. Je nutno zvážit použití pojistek pro napájení PBZ. Monitorovat totiž stav pojistek je daleko náročnější, než monitorovat stav jističe.
Jištění proti přetížení je možné podle ČSN 33 2000-5-56 a ČSN 33 2000-4-473 u motorů PBZ vynechat. Jistí se pouze s ohledem na zkratové proudy.

Pro úplnost z uvedených norem příslušné pasáže cituji.
ČSN 33 2000-5-56 NAPÁJENÍ ZAŘÍZENÍ SLOUŽÍCÍ PRO PŘÍPAD NOUZE čl. 563.3 „ Ochrana proti přetížení předepsaná v 473.1 může být vynechaná“ a ČSN 33 2000-4-473 OCHRANA PROTI NADPROUDŮM čl. 453.1.1.2N2 „Ochrana proti přetížení se doporučuje vynechat například u budících obvodů rotačních strojů, napájecích obvodů zvedacích elektromagnetů, sekundárních obvodů proudových transformátorů a u obvodů, které napájejí součásti hasících přístrojů.“
Hlídání teploty motoru PBZ pomocí termistoru je možno u PBZ realizovat s tím, že zapůsobení termistorového čidla nezpůsobí vypnutí motoru, ale projeví se jen jako hlášení do systému MaR nebo EPS.
To, že motory nebudou jištěné proti přetížení ovšem znamená, že musí být umístěny tak, aby jejich případné přehřátí nezpůsobilo další komplikace (proto se většinou motory PZB umisťují ve strojovnách tvořící samostatné požární úseky.) Totéž platí pro vedení k těmto zařízením.

10. Umísťování rozvaděčů PZB. Rozvaděče se umísťují tak, aby jejich provoz nebyl ohrožen požárem ostatních „nepožárních“ rozvaděčů nebo zařízení. Jsou-li například v jedné rozvodně požární i nepožární rozvaděče, musí mít rozvaděče požární odolnost minimálně E15 a nepožární rozvaděče mají osazeno LSHZ (lokální samohasící zařízení), nebo musí mít požární rozvaděče minimální požární odolnost EI30, nebo EW30 (podle požárně bezpečnostního řešení). Doporučuje se, aby požární rozvaděče byly v samostatném požárním úseku.

V samostatném požárním úseku musí být každopádně zdroje PBZ. Je to uvedeno v ČSN 73 0802 ve článku 5.3.2 kde se určuje, které prostory musí tvořit samostatné požární úseky. Jsou to:

1. chráněné únikové cesty (CHÚC),
2. evakuační a požární výtahy, pokud nejsou součástí CHÚC,
3. výtahové a instalační šachty, kabelové šachty a kanály, shozy odpadků apod., které procházejí více požárními úseky,
4. strojovny výtahů, strojovny VZT, kotelny (s výkonem jednoho kotle přes 70kW, nebo více kotlů s celkovým výkonem přes 140kW) a jiná technická zařízení, která mají půdorysné plochy větší než 50m² (například transformátorovny, elektrorozvodny, akumulátorovny...
5. prostory určené pro zajištění požární bezpečnosti staveb, například strojovny samočinného stabilního hasícího zařízení, čerpací stanice požární vody, prostory náhradního zdroje elektrické energie - dieselagregáty včetně provozní nádrže o objemu do 1000l (větší nádrže musí tvořit samostatný požární úsek v objektu), ohlašovny požáru, pokud ohlašovna je samostatnou místností sloužící pro celý objekt nebo několik objektů, velíny či řídící a výpočetní centra, sloužící také požárnímu zabezpečení objektu.
6. prostory a provozy s toxickými látkami nebo s nebezpečím výbuchu (JH kráceno)...
7. prodejní prostory ve vícepodlažních obchodních domech...
8. prodejní prostory v jednopodlažních obchodních centrech...
9. každý sál multikina...

Tento výčet pokračuje dále až do bodu m7, ale protože to nemá přímou vazbu na naši problematiku, tak zde další body již neuvádím. JH.

Podle ČSN               33 2000-5-56        NAPÁJENÍ ZAŘÍZENÍ SLOUŽÍCÍ PRO PŘÍPAD NOUZE čl. 563.5 platí: „Rozvaděče a přístroje musí být jasně označeny a soustředěny v prostorách přístupných pouze osobám alespoň poučeným.

11. Vedení (kabely) k PBZ.
Touto problematikou se zabývá hlavně ČSN 73 0802 ve článku 12.9:

Vodiče a kabely zajišťující funkci a ovládání zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení stavebních objektů:

1. mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky bez požárního rizika, včetně chráněných únikových cest, pokud vodiče a kabely vyhovují ČSN EN 60332-1-1 (ČSN EN 50265-1), ČSN EN 60332-2-1 (ČSN EN 50265-1), ČSN EN 60332-1-2 (ČSN EN 50265-2-1) a ČSN EN 60332-2-2 (ČSN EN 50265-2-2) (Poznámka JH- bezhalogenové, samozhášivé kabely), nebo
2. mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky s požárním rizikem, pokud vodiče a kabely vyhovují ČSN IEC 60331-11, ČSN IEC 60331-21 (Poznámka JH - silové kabely), ČSN IEC 60331-23 (Poznámka JH – sdělovací kabely), ČSN IEC 60331-25 (Poznámka JH - optické kabely) a normám uvedeným v bodě a) ; nebo
3. musí být uloženy či chráněny tak, aby nedošlo k porušení jejich funkčnosti např. vedením pod omítkou s krytím nejméně 10mm, popř. vedením v samostatných drážkách, uzavřených truhlících či šachtách a kanálech určených pouze pro elektrické vodiče a kabely, nebo chráněné protipožárními nástřiky, popř. deskovými nehořlavými materiály zpravidla tloušťky nejméně 10mm apod.; tyto ochrany mají vykazovat požární odolnost EI 30 D1, pokud se v konkrétních podmínkách nepožaduje jiná odolnost.
   POZNÁMKA: Pro hodnocení vodičů a kabelů jsou z výše uvedeného souboru norem rozhodující ty normy, které funkčně a technicky odpovídají posuzovanému vodiči či kabelu. Vodiče a kabely musí vyhovovat bodům a), nebo b), nebo c) spojitě od ovládacího zařízení (např.hlavní ústředny elektrické požární signalizace) k vlastnímu protipožárnímu zařízení (např. k samočinnému stabilnímu hasicímu zařízení, k samočinnému odvětrávacímu zařízení, k požárním uzávěrům, k odvětrávacím zařízením chráněných únikových cest, k požárním a evakuačními výtahům, k posilovacím čerpadlům, ke vzduchotechnickému zařízení a k dalším zařízením s požárně bezpečnostními funkcemi).

Kabely související s PZB vedené na vzduchu (na kabelových roštech nebo žlabech) musí být od ostatních rozvodů umístěny ve vzdálenosti 20cm (ČSN 33 2000-5-52 VÝBĚR SOUSTAV A STAVBA VEDENÍ čl. 521.N11.10.7 „Při souběhu kabelů do 1000V s vedením nn v trubkách musí být mezi nimi vzdálenost nejméně 3cm; při souběhu s vedením sdělovacím podle tabulky 52NK a při souběhu s vedením zabezpečovacích zařízení (například požární signalizace, vedení nouzového osvětlení, zařízení evakuačních výtahů); při souběhu nad 5m, pokud normy pro jednotlivé druhy elektrických rozvodů nestanoví jinak“).

12. Požadavky na kabelové systémy se zachováním funkčnosti.
V případě požáru je nutno, aby důležité obvody a obvody PZB zůstaly funkční. Tyto požadavky zahrnují požadavky nejenom na vlastní kabely, ale i na jejich nosné konstrukce. Protože zatím neexistuje domácí norma, řídíme se v tomto případě německou normou DIN 4102 část 12 a částečně i zkušebním protokolem PAVÚS číslo ZP 27/2003.
Z platných českých norem, hlavně ČSN 730802 a ČSN 73 0831 (Shromažďovací prostory) lze přesto vyvodit nejzákladnější požadavky:
- od hlavního požárního (bezpečnostního) rozvaděče musí být vytvořeny k důležitým zařízením nutných pro zajištění požární bezpečnosti samostatné kabelové trasy oddělené od ostatních tras;
- kabely musí mít odolnost proti šíření požáru s izolační integritou podle ČSN IEC 60331;
- kabely musí minimálně dýmit;
- kabely nesmí vytvářet při hoření korozivní zplodiny.

Několik důležitých zásad z DIN 4102-12 CHOVÁNÍ STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ A DÍLŮ PŘI POŽÁRU. ČÁST 12 - ZACHOVÁNÍ FUNKČNOSTI ELEKTRICKÝCH KABELOVÝCH ZAŘÍZENÍ, POŽADAVKY A ZKOUŠKY:

  1. Kabelové nosné systémy musí být od výrobce, který jejich vhodnost pro dané použití garantuje. Musí být zachován požadavek výrobce na vzdálenost příchytek zavěšení, jejich nosnost (počet kabelů), většinou jsou zavěšení dvoubodové - ne jednobodové apod.

  2. Kabelové systémy nesmí být negativně ovlivněny okolními prvky nebo systémy. Například nad kabelovou trasou pro zařízení se zachováním funkčnosti nesmí být zařízení, které není provedeno tímto způsobem a mohlo by například svým pádem důležitou trasu strhnout (hmoždinky z umělé hmoty asi nebudou nejvhodnější).

  3. Zavěšením běžné kabelové trasy pod požárně odolné trasy by mohlo dojít k překročení přípustné zátěže požárně testovaných kotevních prvků závěsu.

  4. Šířka vodorovného kabelového žebříku nesmí být větší než 400mm.

  5. Minimální výška bočnice 60mm.

  6. Tloušťka plechu minimálně 1,5mm.

  7. Maximální hmotnost kabelů na tomto systému max. 20kg/m.

  8. Maximální vzdálenost závěsných konstrukcí 1,2m.

  9. Max. vzdálenost příček kabelového žebříku 300mm s tím, že kabely musí být podkládány při instalaci opěrnými plechy. Proto je výhodnější vzdálenost příček kabelového kanálu 150mm, potom se opěrné plechy nemusí používat.

Při svislé instalaci jednotlivých kabelů je například nutno u délek nad 3,5m použít průchozí podepření stoupacích tras s roztečí objímek do 30cm. Toto podepření brání přetržení kabelů při požáru vlastní vahou.