Elektrika.cz - elektrotechnické zpravodajství
Tisknete článek: Projektování sítí a distribučních rozvodů v návaznosti na vnitřní rozvody (klik pro návrat)
Stránka byla vytvořena: 7.12.2010
Všechna práva vyhrazena (c)1998-2024 Elektrika.cz
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materálu není povoleno bez předchozího písemného (e-mailového) svolení redakce portálu Elektrika.cz.

Projektování sítí a distribučních rozvodů v návaznosti na vnitřní rozvody


Projektování sítí a distribučních rozvodů v návaznosti na vnitřní rozvody
Chcete podnikat v energetice? Tato oblast má odlišná pravidla, než jak bychom mohli pomyslet. Pokud dostanete požadavek například k dodávce přípojky pro energetiku, měli byste být dobře připraveni. Seznamte se nejdříve se strukturou energetické legislativy. Tušíte, jaké jsou vztahy národních a podnikových norem? Více čtěte zde ...
Komerční sdělení, ze dne: 7.12.2010

Výběr ze sborníku L.P. Elektro

V první řadě si musíme uvědomit, že elektroenergetika je součástí, chcete-li podmnožinou, elektrotechniky a zároveň energetiky. Uvažuje-li tedy někdo o podílení se na podnikání v elektroenergetice, musí splňovat požadavky obecné elektrotechniky a speciálních předpisů pro elektroenergetiku. Projektování je v tomto smyslu možné považovat za podíl na podnikání. Znamená to tedy, že projektant usilující o zakázky od držitelů licencí na přenos a distribuci elektřiny, musí vědět a respektovat i jiné požadavky, než projektant působící v oblasti instalací, spotřebičů, strojů, atd. Tyto požadavky nejsou pouze technického rázu, protože distribuce elektřiny a činnosti s tím související jsou ze zákona regulované. Provozovatelé soustav své subdodavatele vybírají na základě výběrových řízení, která mají svá pravidla, a při nichž se uplatňují i jiná kritéria, než jen odborná.

Nejedná se však pouze o zakázky od provozovatelů soustav (přenosové a regionálních distribučních), ale i zakázky od některých uživatelů soustav, jako jsou například výrobci, provozovatelé lokálních distribučních soustav a majitelé nemovitostí k soustavám připojených. Všechny tyto požadavky jsou dané energetickou legislativou v jejím širším pojetí.

Struktura energetické legislativy (míněno právních předpisů) doplněná o technické normy, které navazují na právní předpisy, má oproti jiným odvětvím navíc jeden specifický "mezičlánek" – Pravidla provozování přenosové soustavy (PPPS) a Pravidla provozování distribučních soustav (PPDS). Cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (CR), podle mého názoru nesystémově, předepisují i některé technické podmínky, které přísluší spíše do působnosti "pravidel provozování" nebo technických norem.

Tuto strukturu lze znázornit následovně:

Vedle obecně platných zákonů jako jsou například občanský a obchodní zákoník, stavební zákon, platí i zákon speciální, energetický zákon č. 458/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zákony schvalují politici, proto by neměly obsahovat konkrétní technické požadavky, ale pouze právní rámec. Měly by být jednoznačné, jasné a stručné. Proces projednávání v zákonodárných orgánech občas tato pravidla poruší. Dalším aspektem tvorby zákonů je soulad s právními předpisy Evropské unie.

Nařízení vlády ČR existuje v energetické legislativě pouze jedno, vztahuje se k zákonu o hospodaření energií a není proto více v tomto příspěvku rozebíráno. Vyhlášky, v případě energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky a Energetického regulačního úřadu, jsou vydávány na základě zmocnění uvedeného v zákoně. Vyhlášky, jako prováděcí právní předpis, rozpracovávají podrobnosti požadavků zákona a nemohou jít nad jeho rámec. Návrh vyhlášky prochází meziresortním připomínkovým řízením a legislativní radou vlády. Jedná se tedy zejména o právní čistotu a úřední postup. Technická hlediska nejsou v tomto procesu často akceptována.

Pravidla provozování jsou ve svém významu pokusem o provázání technických aspektů na právní předpisy. Jejich legitimita je stanovená současně platným energetickým zákonem v §§ 24 a 25, kde je také stanoven jejich obecný obsah. Schvaluje je Energetický regulační úřad. Obecně jsou práva a povinnosti společná pro všechny provozovatele distribučních soustav, regionálních i lokálních. V současné době jsou definice provozovatelů regionálních a lokálních distribučních soustav uvedené v každoročně novelizované vyhlášce Energetického regulačního úřadu č. 541/2005 Sb. o Pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnost operátora trhu s elektřinou a provádění některých dalších ustanovení energetického zákona:

Tyto definice dnes přebírají i jiné energetické právní předpisy (například vyhláška MPO č. 80/2010 Sb.).

Zatímco pravidla provozování přenosové soustavy (Kodex PS) a pravidla provozování distribučních soustav (míněno regionálních) jsou pravidelně novelizovaná a před schválením Energetickým regulačním úřadem "intenzivně" projednávaná, je stav mezi provozovateli lokálních distribučních soustav mírně řečeno neřízený. Po zveřejnění vzorových pravidel provozování lokálních distribučních soustav Energetickým regulačním úřadem před několika lety je situace taková, že někteří provozovatelé lokálních distribučních soustav pravidla zpracovali a pravidelně je novelizují, jiní je historicky zpracovali a tím skončili, někteří dokonce neudělali ani to. Vzorová pravidla nebyla od svého zveřejnění novelizována. Poslední právní úprava zmocnila Energetický regulační úřad k vydání vyhlášky o pravidlech provozování soustav. Uvidíme, zda se situaci podaří narovnat.

Problematika tvorby a uplatňování technických norem je řešena v dalších odstavcích. Podstatným atributem technických norem je jejich soulad s úrovní "vědecko-technického" poznání. Z toho lze usuzovat, že technické normy mají respektovat přírodní zákony, v prostředí elektrotechniky (včetně elektroenergetiky) technické zákony, které platí obecně bez ohledu na požadavky předpisů právních.

Takováto soustava "pravidel hry" může být bezproblémově uplatňována pouze za předpokladu, že je kompatibilní, vyvážená a širokou veřejností akceptovatelná. Veřejná akceptovatelnost vychází z předpokladu, že jakýkoliv subjekt je znevýhodněn na úkor druhých pouze na základě naprosté nezbytnosti. Tohoto ideálního stavu nelze absolutně dosáhnout, společnost by však měla k takovémuto stavu dlouhodobě směřovat.

Stejně jako strukturu legislativy je možné i hierarchii technických norem vyplývajících z členství České republiky v CEN a CENELEC znázornit následovně:

Pouze pro připomenutí uvádím, že Česká republika je řádným členem CENELEC od roku 1997, jako první země bývalého východního bloku. Toto členství přineslo v prvních letech řadu problémů. Z dlouhodobého hlediska však považuji toto rozhodnutí za správné.

Normy PNE jsou podle výše uvedeného přehledu obecně nižším stupněm technických norem a vhodným způsobem doplňují soustavu českých národních norem v oblasti elektroenergetiky. Z pohledu zákona č. 22/1997 Sb. "O technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů" lze chápat normy PNE jako podnikové technické normy výrazně oborového charakteru, přejímané organizacemi elektroenergetiky do svých vnitřních předpisů převážně závazného charakteru a uplatňované při technických řešení rozvodných zařízení v rámci smluvních vztahů s dodavateli mimo elektroenergetiku.

Základní soubor norem PNE byl vypracován v letech 1993-1994 formou revize oborových norem OEG a ON nebo vypracováním zcela nových norem.

Norma PNE je vypracována na základě požadavků rozvodných energetických společností, případně dalších organizací elektroenergetiky (ČEPS, Energostrojírny, Orgrez ap.). Vlastní postup při řešení normy je obdobný s postupem při tvorbě ČSN (1. návrh normy, konečný návrh, metodika ap.), včetně zachování stejného třídícího znaku s normami ČSN. Připomínkové řízení u norem PNE, které stanovují požadavky, které se dotýkají bezpečnosti a spolehlivosti se projednávají i s orgány a organizacemi státního odborného dozoru. Samozřejmým požadavkem je respektování ustanovení ČSN a právních předpisů.

Současně je však třeba uvést, že vydávání norem PNE neomezuje jednotlivé organizace vydávat vlastní podnikové normy a jiné řádná dokumenty platné uvnitř organizace, které řeší specifické problémy dané organizace a jsou závazné nejen uvnitř této společnosti, ale i pro její dodavatele, včetně projektantů. Tato pravidla jednotlivých organizací energetiky však nemohou být v rozporu s podnikovými normami energetiky.

Vztah národních a podnikových technických norem
Jako příklady vazby mezi národními normami ČSN a podnikovými normami energetiky PNE mohou sloužit dvě normy řešící požadavky na hranici mezi distribuční soustavou a instalací odběrného elektrického zařízení. Jedna se přitom vztahuje na zařízení distribuční soustavy a druhá upřesňuje požadavky na instalaci objektu ve vazbě na požadavky provozovatele distribuční soustavy.

PNE 33 0000-1 řeší požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Obsahuje základní ustanovení z novelizovaného 3. vydání normy ČSN 33 2000-4-41
(ČSN 33 2000-4-41 ed. 2) a jejích změn, týkající se terminologie podle IEV, požadavků na bezpečnost, prostory z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem, požadavky na ochranu před nebezpečným dotykem živých a neživých částí v sítích TN-C (ve výjimečných případech sítí TN-C-S), hodnoty dovolených dotykových a krokových napětí v AC sítích do 1.000V a vychází z principu odpojení zdroje napájení a souboru ochran pro distribuční sítě TN-C, IT a TT.

V normě jsou zohledněny specifické podmínky pro navrhování a provoz elektrických sítí provozovatele distribuční soustavy tak, aby norma vyhovovala možnostem navrhování a provozu distribuční soustavy a požadavkům, které soubor IEC 60364 a soubor HD 60384 (nyní HD 60364) připouští pro přenos, distribuci a rozvod elektrické energie. Norma neřeší požadavky na sítě DC s napětím do 1.500V a nad 1.500V. Obsahem normy je i sjednocení požadavků pro zařízení nad AC 1.000V, která jsou nyní v ČSN 33 3201, ČSN EN 50341-1 a ČSN EN 50423-1. Připravuje se nové vydání PNE, které reaguje na EN 50522 a její nové požadavky na uzemňování zařízení nad AC 1.000V.

Norma je určena pro provozovatele zařízení distribuční střídavé (AC) soustavy a elektrické přípojky (bez ohledu na jejich vlastnictví). Pro účely této normy jsou uvedená zařízení zahrnuta do termínu rozvodná elektrická zařízení.

Pro vlastní spotřebu elektrických stanic distribuční a přenosové soustavy platí ustanovení souboru ČSN 33 2000. Pro dotyková a kroková napětí u zařízení nad 1.000V platí tabulka této normy.

Hranici platnosti normy je bod v elektrickém zařízení, kde začíná odběrné elektrické zařízení, určené pro konečnou spotřebu elektřiny (viz ČSN 33 2130 ed. 2). Ochrana před úrazem elektrickým proudem za předávacím místem (v odběrném zařízení odběratele) musí být zajištěna podle ČSN 33 2000-4-41 ed. 2. U vlastní spotřeby elektrických stanic distribuční a přenosové soustavy se předávacím místem rozumí přívodní svorky hlavního rozvaděče nn. Dále je vlastní spotřeba včetně rozvodů DC provedena podle ČSN 33 2000-4-41 ed. 2.

PNE 33 0000-5 upřesňuje požadavky na instalaci svodičů přepětí, pokud z posouzení rizik ochrany před bleskem a přepětím vyplyne, že první stupeň ochrany (SPD typu 1) je nutné umístit v neměřené části elektrické instalace.

Při zřizování elektrických rozvodů s běžnými elektrickými i s citlivými elektronickými zařízeními je nutno respektovat současnou úroveň stavu techniky. K ní patří rovněž kvalitní ochrana před bleskem a přepětím. Norma ČSN 33 2000-1 ed. 2 "Základní ustanovení pro elektrická zařízení" v ustanovení 131.6 "Ochrana před přepětím" stanovuje obecně povinnost ochrany před přepětím, nespecifikuje ji však blíže. Aby byla ochrana účinná i při přímém úderu blesku do vnější (hromosvodní) ochrany budovy před bleskem nebo do vedení do budovy zavedeného, je třeba instalovat svodiče přepětí typu 1.

Důsledné uplatňování všeobecně přijaté koncepce zón ochrany před bleskem podle souboru ČSN EN 62305 a pospojování v ochraně před bleskem vyžaduje, aby svodiče přepětí typu 1 byly zapojovány co nejblíže vstupu vedení do budovy a tím bylo zabráněno vniknutí částí bleskového proudu do instalace uvnitř budovy a byly vytvořeny předpoklady pro požadované koordinované zapojení svodičů přepětí typu 2 a 3 dále v instalaci.

Tento požadavek na nejúčinnější vnitřní ochranu před bleskem a přepětím je ovšem nutno uvést do souladu s požadavky ochrany před nebezpečným dotykovým napětím a oprávněným zájmem provozovatelů distribučních soustav, aby v neměřené části odběrného objektu nebylo nutné provádět manipulace a kontroly. Proto není vhodné, aby v neměřené části elektrické instalace byly umístěny jakékoli prvky, ke kterým je nutný přístup s ohledem na manipulaci a případné kontroly.
PNE 33 0000-5 řeší sladění obou těchto oprávněných požadavků.

Přehled platných podnikových norem energetiky
Ke dni zpracování tohoto příspěvku bylo vydáno 51 podnikových norem energetiky, které řeší následující problematiku:

Jak vyplývá z výše uvedených skupin norem, je zaměření PNE norem směřováno především do předmětových konstrukčních norem pro distribuční a přenosovou soustavu, ale byly vypracovány i předpisové normy, jejichž předmět řešení není dostatečným způsobem upraven normami ČSN. Obdobným způsobem je postupováno v řadě vyspělých zemí (Francie, Anglie, Německo), kde energetické společnosti vydávají vlastní předpisy a normy V PPDS se využívají PNE formou odvolávek, čímž se stávají součástí právních předpisů pro elektroenergetiku.

Na dalších normách a novelách stávajících PNE se pracuje.

Čísla platných podnikových norem energetiky naleznete ve sborníku, ze kterého je tato ukázka přednášky.

Ing. Pavel Kraják, ČEZ Distribuce, a.s.

 

Tato přednáška je součástí sborníku přednášek č. 41.

Cena sborníku je 380,-Kč, pro členy Clusteru 280,-Kč

Pokud máte o sborník zájem, můžete si ho objednat níže uvedeným formulářem!

TEXT Z OBLASTÍ
SOUVISEJÍCÍ KONTAKT
LPE s.r.o. - Nad Přehradou 2, Brno - -

Konec tisknuté stránky z portálu Elektrika.cz.