V normě jsou zapracovány údaje z IEC 664 Koordinace izolace pro elektrická zařízení nízkého napětí, včetně vzdušných vzdáleností a povrchových cest elektrických předmětů, první vydání 1980 a z prvního dodatku IEC 664A (1981) a změny č. 1 k IEC 664 z března 1989.

Norma platí pro elektrické předměty ve střídavé soustavě o napětí do 1000V s kmitočtem do 30kHz a na stejnosměrné napětí do 1200V (popř. do 1500V) pro jejich použití - pro které v příslušných normách nejsou uvedené žádné hodnoty vzdušných vzdáleností a povrchových cest - na které nejsou vypracovány žádné normy. Pro elektrická zařízení nebo elektrické předměty konstruované, vyráběné a provozované podle příslušných předmětových norem, které se odvolávají na ČSN 34 0130 z r. 1970, platí ČSN 34 0130.

Tato norma se nevztahuje na vzdálenosti v tuhých a tekutých izolantech, ve stlačených plynech, ionizovaných plynech a jiných plynech, než vzduch o atmosférickém tlaku.

Norma neplatí pro elektrické předměty s jmenovitým napětím nad 1kV, které se zkoušejí předepsaným zkušebním napětím (impulsním a střídavým) podle příslušných norem a pro elektrická zařízení ve zvláštních prostředích (např. výbušné prostředí apod.), pro která platí odlišná ustanovení.

Účel:
Stanovuje podmínky pro koordinaci izolace elektrických předmětů nízkého napětí určením dostatečných izolačních vzdáleností(pro stanovení nejmenších hodnot vzdušných vzdáleností a povrchových cest) a zkušebních napětí pro účelnou koordinaci základní izolace elektrických předmětů(s ohledem na spolehlivost, bezpečnost osob a předmětů), vzhledem k atmosférickým přepětím a přepětím vznikajícím v elektrických předmětech.

Názvy a vysvětlení:
- Vzdušná vzdálenost = nejkratší vzdálenost vzduchem mezi dvěma vodivými částmi
- Povrchová cesta = nejkratší vzdálenost po povrchu izolantu mezi dvěma vodivými částmi.
- Jmenovité napětí = hodnota napětí stanovená výrobcem.
- Jmenovité izolační napětí = napětí elektrického zařízení, které má určeno zkušební napětí izolace a hodnoty povrchových cest.
- Jmenovité impulsní výdržné napětí = je vrcholová hodnota impulsního napětí určitého tvaru a polarity, které musí elektrický předmět vydržet, bez přeskoku, za určených zkušebních podmínek.
- Jmenovitá izolační hladina = impulsního výdržného napětí, které charakterizuje odolnost izolace elektrických předmětů proti elektrickému namáhání.
- Provozní napětí = je nejvyšší efektivní hodnota střídavého napětí, nebo nejvyšší hodnota stejnosměrného napětí, které se na izolaci mohou dlouhodobě objevit při jmenovitém napájecím napětí, přičemž se přechodové jevy neberou v úvahu.
- Dočasná přepětí = Přepětí fáze proti zemi, fáze proti nulovému bodu, nebo mezi fázemi v daném místě a s relativně dlouhým trváním (několik sekund).

Přechodná přepětí pro účely této normy jsou:
- Spínací přepětí = je přepětí přechodně vzniklé v daném místě obvodu spínáním nebo poruchou.
- Atmosférické přepětí = je přepětí přechodně vzniklé v daném místě obvodu atmosférickým výbojem.
- Funkční přepětí = je záměrné způsobené přepětí nutné pro funkci.
- Impulsní výdržné napětí = Nejvyšší vrcholová hodnota impulsního napětí předepsaného tvaru a polarity, při kterém nevznikne porucha izolace za specifikovaných zkušebních podmínek.
- Střídavé výdržné napětí = je hodnota efektivního sinusového napětí průmyslového kmitočtu, při které nedojde k poruše izolace za specifikovaných zkušebních podmínek.
- Znečištění = jsou usazeniny cizích látek tuhých, kapalných anebo plynných (také ionizovaných plynů), které snižují odolnost izolace proti průrazu, nebo snižují povrchový odpor izolace.
- Mikroprostředí = je prostředí obklopující uvažované vzdušné vzdálenosti
a povrchové cesty. Nejde o prostředí pro zařízení.
- Koordinace izolace = je souhrn vztahů izolačních vlastností elektrického zařízení s uvažovaným přepětím a provozní hodnotou svodičů přepětí při předpokladu vlivu mikroprostředí a s opatřením proti znečištění.
- Odpojovací vzdálenost = je vzdušná vzdálenost mezi rozpojenými kontakty mechanického spínacího zařízení, která splňuje bezpečnostní požadavky odpojovače.
- Homogenní pole = je to elektrické pole, které má v podstatě konstantní vlastnosti mezi elektrodami.
- Nehomogenní pole = jde o elektrické pole, které nemá v podstatě konstantní vlastnosti mezi elektrodami.
- Kategorie přepětí = je číslo, založené na omezené hodnotě předpokládaných přechodných přepětí, která může být v obvodu a je závislá na prostředí, které ovlivňuje přepětí.
- Svodič přepětí = omezuje vzniklé přepětí a svádí jeho energii bez poškození elektrického předmětu do země.Jeho volbou ovlivníme kategorii přepětí.
- Vytváření vodivých cest (tracking) = Je to vytváření vodivých cest na povrchu izolačního materiálu.
- Odolnost proti plazivým proudům (index CTI). = Hodnota maximálního napětí ve voltech, když materiál odolá 50 kapkám určeného roztoku bez vytvoření vodivé cesty.

KOORDINACE IZOLACE:

je založena na výběru vlastností elektrické izolace vzhledem k použití ve vztahu k činitelům majícím vliv na izolaci. Stejně je nutno vzít v úvahu napětí, která mohou vzniknout v dané soustavě, umístění a vlastnosti svodičů přepětí, požadovanou provozní spolehlivost, bezpečnost osob a věcí tak, aby pravděpodobnost vzniku nežádoucích poruch v důsledku napět’ových namáhání byla snížena na ekonomicky a provozně únosnou míru. Má mít vyšší hodnoty výdržných napětí, než jsou zapalovací impulsní napětí svodičů přepětí a vyšší ostatní parametry.

Koordinací izolace lze dosáhnout:
- dimenzováním povrchových cest
- dimenzováním vzdušných vzdáleností

Přechod z jedné kategorie přepětí na nižší kategorii přepětí v soustavě dosahujeme:
- svodiči přepětí
- transformátory s odděleným vinutím
- soustavou rozvětvených vedení, které rozptylují elektrickou energii,
- kapacitou (kabelu, nebo kondenzátoru), schopných absorbovat elektrickou energii

Kategorie přepětí
Pro stanovení kategorie přepětí platí tato hlediska:
- kategorie I se používají v podmínkách, kde se nevyskytují nebo jsou omezována atmosférická přepětí
- kategorie II je určena pro provoz v zařízeních, kde se atmosférická přepětí nemusí uvažovat. např. přenosné elektrické spotřebiče.
- kategorie III je určena pro provoz v elektrických zařízeních, ve kterých se atmosférická přepětí nevyskytují, avšak vzhledem k požadavkům na vyšší provozní spolehlivost je nutno klást na izolaci vyšší požadavky než v kategorii II. Např.: elektrické předměty, které se montují do pevného rozvodu, např. jističe a zásuvky apod.
- kategorie IV je určena pro provoz v elektrických zařízeních, kde se atmosférická přepětí vyskytují. Přepětí vznikající v těchto předmětech nesmí přesahovat hodnoty stanovené pro tuto kategorii.

Jsou to elektrické předměty připojené k vedením, např. jističe, pojistky, přijímače HDO, svodiče přepětí apod. Je-li budova napájena podzemním kabelem, postačí dimenzovat předměty podle kategorie přepětí III.

Stupně znečistění:
- stupeň 1: Nevzniká žádné nebo jen nevodivé znečistění, znečištění nemá vliv na izolaci. To je u nechráněné izolace v klimatizovaných nebo čistých suchých prostorách. Vyšší hodnoty impulsního výdržného napětí platí pro soustavy nechráněné svodiči přepětí podle ČSN 35 4870. Nižších hodnot impulsního výdržného napětí lze použít také u soustav s nechráněnými svodiči přepětí, napájených z podzemní napájecí soustavy (např. kabelovým vedením).
- stupeň 2 : Jen nevodivé znečištění, občas vliv vlhkého vzduchu (orosení).
- stupeň 3 : Vodivé znečištění, popřípadě suché nevodivé znečištění, které se stane vodivým.
- stupeň 4 : Znečištění vede k trvalé vodivosti povrchu izolantu např. vodivým prachem, deštěm nebo sněhem (venkovním prostředí).

Vzdušné vzdálenosti a jejich dimenzování
Povrchové cesty a vlivy na povrchové cesty:

Na délku povrchových cest mají vliv:
- Jmenovité izolační napětí nebo pracovní napětí
- Stupeň znečištění
- Další vlivy, které je nutno vzít do úvahy - vodivost usazenin na povrchu izolace za sucha, nebo při kondenzaci vody,mohou vést k vytváření vodivých cest na povrchu izolantů, popřípadě k trvalé poruše izolace.

Volba izolačního materiálu:

Izolační materiál se dělí podle odolnosti proti vytváření vodivých cest po povrchu izolace podle indexu CTI:
- Skupina materiálu I.: 600 <= CTI
- Skupina materiálu II.: 400 <= CTI < 600
- Skupina materiálu III.: 175 <= CTI < 400
- Skupina materiálu IV.: 100 <= CTI < 175

Tvar a povrch izolačních částí:
Tvar izolačních částí má být volen tak, aby obsahoval žebra a drážky, které přerušují usazeniny cizích vodivých látek ve směru povrchové cesty. Povrch izolantu má být lesklý a hladký.

Činitelé určující délku povrchových cest:
- jmenovité izolační napětí nebo provozní napětí,
- stupně znečistění,
- skupiny materiálu.

Délky povrchových cest

- Měření vzdušných vzdáleností a povrchových cest
- Koordinace vzdušných vzdáleností a povrchových cest dimenzují
- Vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty
- Odpojovací vzdálenosti

ZKOUŠKY IZOLACE:

Všechny napěťové zkoušky podle této normy jsou zkoušky typové.
Kusové zkoušky jsou v příslušné předmětové normě
Napěťové zkoušky
Zkouška impulsním výdržným napětím
Zkušební napětí
Zkouška izolace impulsním napětím
Zde se ověřují vzdušné vzdálenosti proti stanoveným přechodným přepětím.
Stanovení jmenovitého impulsního výdržného napětí
Alternativní zkoušky izolace, střídavým nebo stejnosměrným napětím místo zkoušky impulsním napětím.
Provedení zkoušky izolace

Zkoušení částí:
Zkušební napětí se přiloží mezi jednotlivé části, které jsou elektricky od sebe odděleny.
- od živých částí;
- od oddělených obvodů;
- od uzemněných částí;
- od přístupný povrch včetně montážní plochy.

Nevodivé přístupné části povrchu se pokryjí kovovou fólií.
Příprava obvodů zařízení ke zkoušce
Hodnoty zkušebního napětí
Hodnocení zkoušky

Značení:

V dokumentaci elektrických předmětů nebo na štítku se uvedou:
- jmenovité impulsní výdržné napětí
- stupeň znečištění.
Daná kategorie je v kV uvedena ve dvou hodnotách, vyšší hodnota vyjadřuje jmenovité impulsní výdržné napětí dané kategorie a nižší hodnota nejvyšší přepětí, které vyvíjí tento elektrický předmět. V této normě ČSN 330420 jsou zapracovány všechny základní údaje z publikace lEC 664 (1980) i s jejími dodatky. Hodnoty vzdušných vzdáleností a povrchových cest odpovídají přesně hodnotám v publikaci IEC a normě DIN VDE 0110