K mezím dovolených dotykových napětí a proudů
My, kteří jsme ještě odchovanci ČSN 34 1010, která byla v platnosti po dobu třiceti let (léta 1965 až 1995), jsme byli zvyklí na pevné meze napětí a proudů, které nás, v případě dotyku živých částí mohou ohrozit. Byly to střídavé napětí vyšší než 50V a elektrický proud vyšší než 10mA. V případě dotyku neživých částí, na které se nějakým nedopatřením dostalo napětí, nás mohlo ohrozit až napětí vyšší než 65V.

S postupem doby, jakoby jsme se na proudy a napětí stávali citlivější.
Dovolené dotykové napětí se nám snížilo na 50V v obou případech, tj. jak při dotyku živých částí, tak i při dotyku neživých částí, které se staly živými při poruše. To však jakoby nestačilo. Až do konce roku 1995, a vezmeme-li přechodné období, tak až do roku 1997 jsme se za normálních podmínek (pokud jsme nestáli po kotníky ve vodě, nebo pokud po nás nestékal pot, když bychom pracovali s elektrickým nářadím uvnitř potrubí) nemuseli bát dotýkat se padesáti voltů (pro puntičkáře samozřejmě střídavého napětí). S ČSN 33 2000-4-41:1996, kterou jsme zavedli především v té době platnou a poměrně novou mezinárodní normu IEC 364-4-41:1992 (a s ní také – to ale až v druhé řadě – této normě alespoň trochu odpovídající avšak mírně zastaralý evropský harmonizační dokument HD 384.4.41:1980) se situace změnila. Jakoby naše tělesné schránky ještě dále zchoulostivěly. Pro bezpečná malá napětí SELV a PELV, abychom se jich mohli v suchém prostředí přímo dotýkat, nestačí omezení jejich velikosti v souladu s jejich definicí do 50V pro střídavé a 120V pro stejnosměrné napětí, ale požaduje se ještě omezení do 25V pro střídavé a 60V pro stejnosměrné napětí. Pro vyšší napětí se jak pro SELV tak pro PELV vyžaduje ještě základní ochrana. (Ještě větší omezení napětí z hlediska dotyku živých částí vyžaduje norma v prostředích jiných než suchých.)

Samotná norma však neobsahuje pevně stanovené meze dovolených napětí a proudů,
jak jsme na to byli zvyklí ve starších normách a předpisech, zejména tedy v ČSN 34 1010:1965. Některé meze jsou stanoveny přímo v evropských předpisech (jako např. 50V střídavého napětí ve směrnici pro zařízení nízkého napětí), jiné jsou uváděny přímo v normách pro jednotlivé prostory nebo objekty. Bohužel se však nedá říci, že by ve všech případech tyto meze byly jednotné. Zřejmě se volí případ od případu, podle zařízení a prostoru, kde se elektrické zařízení provozuje a jejich volba vychází ze souboru dokumentů (zpráv) mezinárodní elektrotechnické komise IEC/TR 60479 (viz též ČSN IEC 479-1 a 2). Protože elektrotechnická veřejnost určitý přehled vyžaduje, je do ČSN 33 2000-4-41:2007 zařazena příloha NC, která uvádí základní definice z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem, dále ty nejpodstatnější poznatky o účincích proudů na lidský organizmus a konečně i přehled konvenčních mezních hodnot dovolených proudů procházejících lidským tělem a dotykových napětí.

Účelem této informace bylo uvést přehled současně platných a připravovaných základních požadavků, a to především z normy pro ochranu před úrazem elektrickým proudem v elektrických instalacích nn (ČSN 33 2000-4-41 ed. 2) v návaznosti na obecnější normu pro tuto ochranu (ČSN EN 61140 ed. 2) a dále pak ozřejmit souvislosti s ostatními technickými normami, jak pro výrobky, tak těch, které stanoví základní pravidla pro elektrotechniku. Věřím, že nejen tato informace, ale i nová norma přispěje ke snadnější a jednodušší práci elektrotechniků na elektrických instalacích a zařízeních.

- další informace hledejte v níže uvedených odkazech nebo ve sborníku

Sborník přednášek lze pořídit buď na některém ze seminářů L.P. Elektro, nebo poštou.
Cena sborníku č. 25 je včetně poštovného a balného:

• pro registrované členy klubu Cluster pouze 400,Kč
• pro neregistrované 440,-Kč

Přednáška je v celé verzi součástí "Sborníku přednášek LPE číslo 25".
Objednávku lze pohodlně vyřídit níže uvedeným formulářem.