Občas slýchávám: "Proč se stále hrabeš v minulosti?". Eckhart Tolle říká "... minulost nemá žádnou sílu nad přítomným okamžikem ..." nebo Dan Millman "Čas je nyní, místo je zde. Zůstaň v přítomnosti. Minulost změnit nemůžeš a budoucnost nikdy nepůjde takovým směrem, jakým plánuješ nebo doufáš".
S takovými podobnými výroky samozřejmě souhlasím, ovšem v duchovní, nikoliv technické rovině. Proč se tedy vydávat do odborné minulosti? Nemáme žít jen současností?

Pro změnu Jan Neruda napsal, že dějiny se podobají věčné stavbě babylonské věže. Skoro bych řekl, že psal o elektrotechnické normotvorbě pohledem běžného elektrotechnika. Množiny oborných oblastí se stále nafukují a novelizují tak, že to v konkurenčním prostředí v podstatě nelze mít vše a s jistotou pod kontrolou. Každý z nás žije v nějakých iluzích, které považuje za seriózní vědomosti a v mnohých případech jsme sami se sebou spokojeni.

Jako elektrikáři, technici, však víme, že v našem oboru se neděje nic jen tak samo od sebe. A pokud odhalujeme na stavbách technickou nefunkčnost, pátráme po důvodu nežádoucí poruchy. Co myslíte? Není to blízko známému karmickému zákonu příčin a následků?
A tak jsem kdysi začal sledovat osudy a příběhy odborníků před námi ...


Pomůže nám k něčemu sběr a rozbor situací? Možná ano ...

• Zjistíme co se píše v učebnicích, normách a proč

• Pokud jste analytický typ, vaše poznámky z dějin mohou být důležitými jádry vašich znalostí

• Naučíme se rozumět nejen širším souvislostem, ale třeba i názvosloví, u kterého nám dojde, jak a proč vzniklo

• Uvažováním nad stejnou věcí z jiných úhlů se smysl zcela obrátí nebo naopak potvrdí

Proto se normozpytec František Kosmák ve svém věku stále pohybuje v záplavě norem jako kapr ve vodě.

Co se objevuje z naší odborné minulosti v technických médiích?
Tu a tam se možná krátký historický exkurs objeví jako součást komerčního sdělení. Možná nějaký úryvek staré knihy. Ale ona historie chodí mezi námi a živá! My ji často nevnímáme. Nevnímáme, protože upřednostňujeme důležitější starosti a raději zůstáváme ve svých iluzích spokojenosti.

Jedním z těch, kteří odhalují nám dnes neznámé příčiny, je i Jindřich Nezval z Krumsína. Samozřejmě nemusí mít zrovna "pravdu pravdoucí", ovšem je to stále pohled odborníka, s odstupem času a v závislosti na dnes předkládaných tezích.


Mezi mladými tradičně není stáří chápáno jako konkurenční výhoda. Pravda, ona "mrštnost" s věkem vymizí. Ovšem přichází vlastnost, kterou lze označit za moudrost. A z čeho tato moudrost pramení? Ze zkušeností toho, co jsme zažili a přečetli. A tak čistě teoreticky tu dobu moudrosti lze částečně přiblížit a zvětšit naší vlastní investigativní aktivitou.


Žijeme v době, ve které máme přístup k obrovskému množství informací. Ale co je a není pravda? Pokud chceme předejít účelovým vysvětlováním nebo záměrnému zkreslování historie, dívejme se na naši elektrotechnickou historii s nadhledem a z více úhlů pohledu. Jen tak se "kýžené pravdě" opravdu alespoň přiblížíme.

A tak Jindřich Nezval bude jedním z těch, kteří vzpomínají na některé, dnes již zapomenuté nebo dokonce úsměvné situace našeho oboru.