K pohonu asi 200 milionů koňských sil, čili 4 miliard "lidských sil", potřebuje být Německo nepřetržitě zásobováno potravou pro stroje, "nositeli energie". Bez takového zásobování se všechny motory stanou rázem bezcennými a s nimi i převážná část úhrnného průmyslu i úhrnné dopravy. Neboť, kdybychom chtěli z četných milionů tun kovu vložených do našich strojů vyrobit jiné užitečné věci, nemohli bychom to dokázat bez příslušných strojních zařízení i bez hromadného užití nositelů energie. Živý kůň má, jako jiné zvíře i jako člověk, v těle značné reservní síly, jakési reservní nádrže, z nich může čerpat, nedostává-li se mu přechodně potravin, koně strojoví se však zastaví v tu ránu, kdy se jim přestane dodávat potrava.

Proto závislost našeho bytí na motorech je totožná s nezbytností zabezpečit zásobování nositeli energie, a to stůj co stůj. Národy, jejichž bohatost energiemi zajišťuje takové zabezpečení co nejšíře, nejvšestranněji i co nejdéle, takové národy mají velkou budoucnost.

Nositelů energie, a stále víc a víc, potřebujeme kromě k pohonu motorů také k uhrazování neméně vzrostlé potřeby světla a tepla. Goethe byl přítel světla, a na svou dobu přímo marnotratnil světlem, dalť si postaviti na stůl dvě svíce, kdežto jiní se spokojili s jednou. Tehdy záleželo veřejné osvětlování ve všech téměř německých městech v tom, že každý chodil s vlastní svítilnou, nebo sluha nesl před ním pochodni. "Nevěděl bych, co lepšího by se mohlo stát, než aby se svíčky nemusily utírat," - usoudil Goethe na obratu 18. století. Jeho přání je už splněno desetiletí, i v nejnuznější chatrči se nyní prosvítí několikrát víc než těmi dvěma svíčkami Goetheovými. Žel, nemáme statistik, které by ukázaly, jak se v úhrnném vývoji zestonásobila naše spotřeba světla.

Dostatečně statisticky není zachycen ani značný vzrůst naší spotřeby tepla, zejména tepelný hlad našeho průmyslu, každým desetiletím větší a větší. I ve svých příbytcích spotřebováváme tepla mnohokrát víc než naši pradědové. Roku 1790 bylo v jednom spisu o "umění šetřit dřívím" zcela vážně poukazováno na množící se plýtvání teplem v bytech: "Vzrůstající přepych a zženštilost způsobily, že rodiny, které se jinak spokojily jednou vytápěnou místností, se nyní vyhřívají ve dvou i více. Nejedna obyčejná rodina, která kdysi rozdělávala v kamnech sotva jednou za den, má teď v kamnech zatopeno po celý den, aby si jednou denně uvařila teplé jídlo a k tomu dvakrát denně kávu."

Ještě před 150 lety bylo ne uhlí, nýbrž - už po tisíciletí - dřevo hlavním nositelem energie, a tehdy hrozilo, že rychle vzrůstající spotřebou jeho se zničí zbylé evropské lesy. Zejména v druhé polovině 18. století se upozorňovalo na toto nebezpečí v četných spisech. Roku 1799 bylo konstatováno v jednom saském spisu o nedostatku dřeva: "Sotva jaký předmět vzbudil takovou pozornost, sotva o jakém bylo tolik mluveno neb psáno a sotva jaký zasloužil takové pozornosti naší země, a řekl bych, celého Německa, jako všeobecný nedostatek dřeva."

Dějiny vskutku ukazují dosti varovných příkladů, ničilť člověk od pradávna, aby mohl žít, lesy v rozsahu stále větším a tímto zásahem do přírody proměnil plodné kraje v pustiny.

Friedrich, Alexander. Neviditelná armáda. Praha, 1942.