Elektrika.cz, reportážní portál instalační elektrotechniky, vyhlášky, schémata zapojení .

 
Oddíly
reklama
Bleskovky
Osobní nástroje
FUTURE okénko - V nejbližších dnech se zde dočtete ...
  • Svůj pohled na sousední megaveletrh Light+Building ve Frankfurtu popisuje český elektrikář. Nezůstává pouze u jednoho selfie o své přítomnosti v Německu a prozrazuje proč se vydal tak daleko. Čím ho to obohatilo? Jak se dívá na budoucnost veletržních ...
  • Pokud chceme studovat různé aspekty elektrických jevů, včetně teploty výbojů blesku, vlivu ionizace vzduchu a negativních účinků elektrického oblouku, pak se nabízí studium na VUT, ČVUT ... mnoho příležitostí k experimentům s různými kombinacemi ...

#EH: Instalační trubky a jejich parametry do roku 1989


Document Actions
#EH: Instalační trubky a jejich parametry do roku 1989
Jak se elektroinstalační trubky s příslušenstvím navrhovaly a ověřovaly? Jaká byla pravidla v označování trubek? Jaké se používaly rozměry trubek? Jaké měly trubky mechanické vlastnosti? Jaká byla tehdy uvažovaná odolnost trubek proti teplu? Jaká byla odolnost trubek proti šíření plamene? Jaké měly trubky elektrické vlastnosti? Jakým vnějším vlivům odolávaly tehdejší trubky?
Autorský článek, Tým portálu Elektrika, ze dne: 3.03.2017
reklama



Zavedení uvedeného elektroinstalačního materiálu pro novou úložnou soustavu do sériové výroby u nás nahrazuje jeho dovoz z nesocialistických států.

Jak se elektroinstalační trubky s příslušenstvím navrhovaly a ověřovaly
Technické požadavky na elektroinstalační trubky a příslušenství a jejich zkoušení byly uvedeny v kmenové
ČSN 37 0000, která byla v letech 1980 až 82 revidována a uvedena do souladu s novými dokumenty IEC. Z normy byly vypuštěny elektroinstalační lišty, na které byla zpracována samostatná norma a ohebné trubky s kovovým pláštěm, které mají být nahrazeny novým provedením.

Trubky a příslušenství musely být navrženy a konstruovány tak, aby zajišťovaly spolehlivou mechanickou ochranu vodičů nebo kabelů, které jsou v nich uloženy. Izolační trubky musely rovněž zajišťovat ochranu před nebezpečným dotykem. Společně s příslušenstvím musely trubky poskytovat takový stupeň krytí proti vniknutí vody a pevných cizích předmětů, jaký byl požadován pro hlavní oblast jejich použití udávanou výrobcem. Kromě toho musely trubky a příslušenství odolávat obvyklému namáhání, k němuž dochází během dopravy, skladování, montáže a používání.



Jaká byla pravidla v označování
Trubky musely být označeny jménem výrobce nebo jeho výrobní, popř. obchodní značkou a typovým označením. Tuhé trubky musely být značeny alespoň jedenkrát na každé výrobní délce, pokud možno 50mm od konce. Značení muselo být trvalé a snadno čitelné; mohlo být provedeno odlitím, vyražení, tiskem, samolepicími štítky, obtisky, apod. Ohebné trubky dodávané v kotoučích musely mít připojenou visačku se jménem výrobce nebo s uvedením obchodní značky, typovým označením a s uvedením ČSN 37 0000.

Doporučovalo se, aby hořlavé trubky a příslušenství byly zhotoveny z materiálu oranžové barvy. Každý kotouč nebo svazek hořlavých trubek a každé balení hořlavého příslušenství muselo mít připojenou visačku s nápisem: MATERIÁL NENl SAMOZHÁŠIVÝ! Trubky a příslušenství odolné proti šíření plamene mohly být z materiálu libovolné barvy vyjma žluté, oranžové a červené.

Značení se kontrolovalo prohlídkou s ručním otíráním značení po dobu 15 sekund tkaninou napuštěnou vodou a po dalších 15 sekund tkaninou napuštěnou benzínem. Po zkoušce muselo být značení čitelné.

Jaké se používaly rozměry
Základní rozměry trubek a příslušenství byly uvedeny v příloze I až XVI k ČSN 37 0000 a kontrolovaly se měřením posuvným měřidlem, příslušnými kalibry a zkušebními kuličkami. V případě pochybnosti o rovnoměrnosti tloušťky stěny trubky se kolmo k ose odřízly tři vzorky. Tloušťka se měřila u každého řezu po očištění otřepů na čtyřech místech rozložených co nejpravidelněji po obvodě, přičemž jedno z měření se uskutečnilo v nejslabším místě. V žádném případě rozdíl mezi naměřenou hodnotou a průměrem z dvanácti naměřených hodnot na všech třech vzorcích trubek nesměl být větší než 0,1mm + 10% průměrné hodnoty.
Vnitřní i vnější povrchy trubek a příslušenství muselo být bez deformací, výstupků, otřepů, trhlin a podobných vad. Povrchy a hrany, přes které se zatahovaly vodiče nebo kabely musely být hladké a zaoblené, aby nemohly způsobit poškození izolace vodičů. Vstupy pro trubky u příslušenství musely být uzpůsobeny tak, aby spoje mezi trubkami a jejich příslušenstvím byly dostatečně mechanicky pevné.

Kovové závitové trubky a kolena musely být na obou koncích opatřeny pancéřovým závitem podle ČSN 01 4035. Kovové spojky k závitovým trubkám musely být opatřeny závitem po celé délce. Uvedené konstrukční požadavky se kontrolovaly prohlídkou, přičemž povrchové vady a deformace, které byly důsledkem způsobu zpracování, se neuvažovaly, pokud nemohly způsobit poškození izolace vodičů.


Jaké měly trubky mechanické vlastnosti

Trubky a jejich příslušenství musely mít alespoň předepsanou mechanickou pevnost. Při ohýbání, stlačování, při namáhání rázy, při mezních teplotách, během montáže nebo po jejím ukončení nesměly trubky vykazovat žádné praskliny a nesměly být deformovány natolik, aby zatahování vodičů bylo obtížné, nebo aby se při zatahování mohly vodiče poškodit. Rovněž příslušenství musely mít mechanické vlastnosti odpovídající mechanickým vlastnostem trubek, k nimž je určeno. Mechanická pevnost trubek se ověřovala zkouškou ohýbáním, stlačením, rázem, popř. zkouškou zborcení, přičemž jednotlivé druhy trubek se podrobují vybraným zkouškám podle této tabulky zkoušek mechanické pevnosti trubek ...

Trubky Mechanická pevnost se ověřuje zkouškou
kovové ohýbáním a stlačením
tuhé izolační ohýbáním, stlačením, rázem a zborcení
poddajné a
pružné izolační
ohýbáním, stlačením, rázem, zborcení a příslušenství zavěšením
kombinované ohýbáním, stlačením, rázem a příslušenství zavěšením



Při zkouškách se používala různá zařízení a zkušební přístroje, které byly popsány a vyobrazeny v ČSN 37 0000. Zkoušky se prováděly na předepsaném počtu vzorků, kterých bylo u zkoušky rázem dvanáct kusů, u ostatních zkoušek tři až šest kusů. Rovněž délka vzorků byla stanovena normou.

Při zkoušce ohýbáním se vzorky kovových trubek ohly o 90° tak, aby vnitřní poloměr ohybu se rovnal šestinásobku jejich vnějšího průměru. U švových trubek se ověřovalo šest vzorků, a to tři se švem na vnější straně ohybu a tři se švem na boční straně ohybu. Po zkoušce nesměl ani základní materiál trubky, ani ochranná vrstva trubky vykazovat žádné praskliny viditelné pouhým okem. Trubky se ve švech nesměly otevřít a nesměly se nadměrně zbortit, což se ověřovalo kalibrem a zkušební kuličkou, která musela projít vytvořeným ohybem.

Tuhé izolační trubky jmenovité velikosti 13,5 a 16 z houževnatého PVC se podrobovaly zkoušce ohýbáním při teplotě okolí a po vychlazení v chladničce při teplotě (-5±2)°C nebo (-15±2)°C podle druhu trubky. Před ohýbáním se do trubky vložila ohýbací jádra ve tvaru spirálové pružiny z kovového hladkého drátu o vnějším průměru pružiny o 0,7 až 1mm menším, než byl minimální vnitřní průměr trubky. Poloměr ohybu u trubek jmenovité velikosti 13,5 byl 61mm, u trubek jmenovité velikosti 16 je 67mm. Po ukončení zkoušky nesměl být na vzorcích trhliny viditelné pouhým okem.
Poddajné a pružné izolační trubky a kombinované trubky se podrobovaly zkoušce ohýbáním při teplotě okolí a při nízkých teplotách podle druhu trubky. Předepsaný poloměr ohybu byl pro zvlněné a kombinované trubky roven asi trojnásobku a pro hladké trubky asi šestinásobku jejich vnějšího průměru.

Vzorek upevněný ve svislé poloze do ohýbacího přípravku se ručně ohýbal doleva o 90° a zpět do svislé polohy, vpravo přibližně o 90° a zpět do svislé polohy s prodlevou 1 minuty mezi každým ohybem. Cyklus ohybů se uskutečnil čtyřikrát, přičemž u posledního ohybu se vzorek nevracel zpět do svislé polohy, podržel se ohnutý po dobu 5 minut, potom se vrátil tak, aby svíral se svislicí úhel 45°. Vzorkem musel projít vlastní hmotností odpovídající kalibr. Po zkoušce nesměly vzorky vykazovat žádné praskliny viditelné pouhým okem.

Před zkouškou stlačením se změřily vnější průměry vzorků a vzorky se udržovaly po dobu nejméně 10 hodin při teplotě (20 ± 1)°C. Potom se vzorky umístily na rovnou ocelovou podložku, na střed vzorku se přiložil ocelový přípravek o rozměrech 50x50x50mm. Na přípravek působila síla rovnoměrně se zvětšující po dobu 30 sekund až do hodnoty:
u trubek pro namáhání velmi lehké 125N, lehké 320N, střední 750N, těžké 1250N, velmi těžké 4000N.

Po jedné minutě působení síly se při působení této síly změřil vzorek v místě zploštění a síla se odstranila. Rozdíl mezi počátečním průměrem a průměrem zploštělého vzorku nesměl přesáhnout u kovových trubek 10%, kombinovaných 20%, tuhých a poddajných izolačních 25% a pružných izolačních 50%.

Další měření se uskutečnilo po 1 minutě (u trubek pružných izolačních po 15 minutách) po odstranění působení síly a rozdíl mezi původním průměrem a průměrem deformovaného vzorku nesměl přesáhnout 10% vnějšího průměru měřeného před zkouškou. U vzorků kombinovaných trubek se kontrolovalo po odstranění síly vnitřní průměr kalibry a ověří se jejich elektrické vlastnosti.

Vzorky všech druhů trubek nesměly po zkoušce vykazovat žádné praskliny viditelné pouhým okem.
Před zkouškou rázem se vzorky udržovaly na teplotě (60 ±2)°C po dobu 10 dní. Po schladnutí na teplotu okolí se vzorky společně se zkušebním přístrojem umístily do chladničky, ve které se udržovala teplota podle druhu trubky (-5 ± 1)°C nebo (-25 ± 1)°C, popř. (-45 ± ± 1)°C. Po vychlazení se na vzorek uložený do zkušebního přístroje spustil z předepsané výšky závaží, jehož hmotnost podle druhu trubky je uvedena v této tabulce zkoušek trubek a příslušenství rázem.
Trubky a příslušenství pro
mechanické namáhání
Hmotnost
závaží
(kg)
Výška
pádu
(mm)
Energie
rázu
(J)
velmi lehké 0,5 100 ± 1 0,5
lehké
1,0 100 ± 1 1,0
střední
2,0 100 ± 1 2,0
těžké 2,0 300 ± 1 6,0
velmi těžké
6,8 300 ± 1 20,0
          

Po zkoušce se u devíti vzorků z dvanácti zkoušených nesměly projevit žádné praskliny viditelné pouhým okem. Trubky musely zůstat průchodné, což se ověřilo příslušným kalibrem. Vzorky příslušenství se zkoušely smontované jako při normálním použití včetně příslušných trubek. Zkoušely se také izolační vývodky ke kovovým trubkám. Ráz se nechal působit na nejslabší místo příslušenství, nesměl se však vést blíže než 5mm od vstupů trubek nebo případných vyrážecích otvorů. Po zkoušce nesměly být pouhým okem viditelné žádné praskliny ani známky porušení.

Zkoušce zborcení se podrobovaly vzorky tuhých izolačních trubek jmenovitých velikostí 13,5 a 16 a vzorky poddajných a pružných izolačních trubek ohnuté o 90° upevněné k pevné podložce čtyřmi příložkami. Podložka s upevněným vzorkem trubky se udržovala po dobu 24 hodin na teplotě (60 ± 2)°C. Po této době se přípravek umístil tak, aby přímé úseky vzorku trubky svíraly úhel 45° se svislicí a příslušným kalibrem se překontrolovala průchodnost trubky.
Zkouškou zavěšením se ověřilo, zda spoje mezi trubkami a jejich příslušenstvím jsou dostatečně mechanicky pevné. Příslušenství se vhodným způsobem pevně uchytilo a do jednoho vstupního otvoru se zasunula trubka tak, aby sestava byla ve svislé poloze s trubkou směřující dolů. Trubka se zvolna bez nárazů zatížila na dobu 60 sekund závažím o hmotnosti 0,5kg u izolačních vývodek a 2kg u příslušenství ohebných trubek. Po dobu zkoušky se nesměla trubka vysunout.


Jaká byla tehdy uvažovaná odolnost trubek proti teplu
Trubky i jejich příslušenství musely trvale odolávat teplotám, pro které byly určeny. Odolnost proti teplu se zkoušela u izolačních trubek a u izolačního příslušenství. Tuhé izolační trubky a izolační příslušenství se ověřovaly zkouškou 512 podle ČSN 34 5615 s kuličkou o průměru 5mm, na níž působila síla 20N po dobu 1 hodiny při teplotě (60 ± 2)°C. Vzorky pro zkoušku se připravovaly podélným rozříznutím vzorků trubek nebo příslušenství. Po ochlazení na teplotu okolí nesměl být do vzorku vytlačen důlek o průměru větším než 2mm. Poddajné a pružné trubky se ověřovaly při teplotě (60 ± 2)°C, trubky pro použití v litém betonu, které musí krátkodobě odolávat teplotám do +90°C při teplotě (90 ± 2)°C.

Společně se zkušebním přístrojem se vzorky umístily na 4 hodiny do sušárny, kde byla udržována uvedená teplota. Při této teplotě se pak v sušárně po dobu 24 hodin zatěžovala závažím umístěném do středu vzorku, přičemž hmotnost závaží bylo u trubek pro zatížení velmi lehké 0,5kg, lehké 1kg a střední 2kg. Zátěž působila prostřednictvím ocelové tyče o průměru 6mm umístěné kolmo k ose trubky. Po odlehčení a ochlazení na okolní teplotu se ověřila průchodnost vzorků trubek ve svislé poloze příslušným kalibrem.

Jaká byla odolnost trubek proti šíření plamene

Zkoušely se pouze izolační trubky a příslušenství odolné proti šíření plamene, kombinované trubky a izolační vývodky ke kovovým trubkám.
Vzorky trubek o délce 600mm se umísťovaly ve svislé poloze do bezprůvanové komory o výšce asi 1200mm, šířce 300mm a hloubce 450mm s otevřenou čelní stranou tak, aby jejich spodní strana byla 500mm nad dnem, které nesmělo být kovové a muselo být pokryté papírem o hmotnosti 12 až 25 g/m2.
Odolnost proti šíření plamene se zkoušela hořákem s propanovým plamenem o délce plamene 175mm a délce vnitřního modrého kužele asi 55mm nebo zemním plynem Bunsenovým kahanem s hořákem o průměru (9 ± 1)mm s délkou plamene asi 125mm a délkou vnitřního modrého kužele přibližně 40mm.
Po přezkoušení správné činnosti hořáku postupem popsaným v normě se hořák nebo kahan upevnil tak, aby jeho osa byla skloněna o 45° od svislice. Vzorek byl umístěn tak, aby vrchol vnitřního modrého kužele plamene byl vzdálen asi 10mm od povrchu vzorku (měřeno v ose plamene).
Plamen se přikládal do výšky přibližně 100mm nad dolní konec vzorku trubky, u příslušenství do středu jeho dolní třetiny postupně takto:


Doba působení
plamene
Prodleva
ve vteřinách ve vteřinách
15 5
30 5
60 5
120 5
180 5


Pokud v průběhu zkoušky v prodlevě vzorek viditelně hořel, zkušební plamen se již znovu nepřikládal.
Jestliže byl vzorek v průběhu zkoušky zcela spotřebován bez hoření v prodlevách nebo odolával hoření zkušebního plamene, byla zkouška vyhovující. Pokud vzorek hořel, plamen se nesměl šířit a musel zhasnout do 30s po oddálení zkušebního plamene; papír položený na dně zkušební skříně se nesměl vznítit.


Jaké měly trubky elektrické vlastnosti
Kovové a kombinované trubky a příslušenství muselyí být souvisle vodivé. Elektrická vodivost u kovových kombinovaných trubek se zkoušela střídavým proudem. Trubky se ohly a na obou koncích se upevnily vhodné objímky. Zkoušený vzorek se zatěžoval proudem 1A po dobu 1 minuty. Po uplynutí této doby se měřicím přístrojem o vstupním odporu alespoň 20 000 Q . V-1 měřil úbytek napětí mezi oběma konci vzorků. Odpor vzorků' měřený voltampérovou metodou nesměl přesáhnout 5 . 10~3 O . m_1.
Trubky a příslušenství z izolačních materiálů a kombinované trubky musely mít dostatečnou elektrickou pevnost a vyhovět zkoušce přiloženým napětím. Elektrická pevnost se zkoušela na ohnutých vzorcích trubek o délce 1m ponořených do vody, přičemž konce trubek o délce přibližně 100mm byly drženy nad hladinou. Do vzorku trubky se nalila voda tak, aby hladiny uvnitř i vně byly přibližně stejné. Jedna elektroda se ponořila do vody uvnitř vzorku, druhá elektroda vně. Po uplynutí 24 hodin se na 15 minut přiložilo k elektrodám střídavé napětí 2kV o přibližně sinusovém tvaru a o frekvenci 50Hz. Během zkoušky nesmělo dojít k průrazu.

Elektrická pevnost izolačního a kombinovaného příslušenství se ověřovala tak, že všechny vstupy trubek, vyjma jednoho, se zaslepily zátkou z izolačního materiálu. Jedna ze zátek musela umožňovat zavedení dvou izolovaných vodičů do vzdálenosti 25mm dovnitř vzorku, přičemž z konců vodičů je v délce 12,5mm uvnitř vzorku odstraněna izolace a konce upraveny tak, aby mezi nimi byla vzdálenost 12,5mm. Vnitřek vzorku se zcela vyplnil kovovými kuličkami o maximálním průměru 2,5mm a zbývající volný otvor se uzavře izolační zátkou. Vzorek se potom ponořil do nádoby zcela vyplněné kovovými kuličkami o maximálním průměru 2,5mm.

Vodivost kuliček uvnitř vzorku se ověřil měřením odporu mezi dvěma vodiči zavedenými do vzorku. Odpor se měřil stejnosměrným napětím asi 500V a proudem maximálně 10mA a musel být menší než 100 ohm.
Elektrická pevnost se měřila přiložením napětí 2,5kV o přibližně sinusovém tvaru a o frekvenci 50Hz na dobu 15 minut mezi vodiče zavedené dovnitř vzorku a elektrodu ponořenou do kovových kuliček vně vzorku. Během zkoušky nesměl nastat žádný průraz.

Trubky a příslušenství z izolačních materiálů a kombinované trubky a příslušenství nesměly mít izolační odpor menší než 100 Mohm. Izolační odpor izolačních a kombinovaných trubek se zkoušel ihned po zkoušce elektrické pevnosti na těchže vzorcích ve stejném uspořádání. Vzorky s elektrodami se ponořily do vody udržované na teplotě (60±2)°C a po dvou hodinách se změřil izolační odpor přiložením stejnosměrného napětí 500V, přičemž vodivý obal se rovněž připojil ke zdroji napětí, avšak nebyl zahrnut do měřeného obvodu. Vlastní měření se uskutečnilo za jednu minutu po přiložení napětí.
Izolační odpor příslušenství z izolačních a kombinovaných materiálů se ověřilo při teplotě 60 °C přiložením stejnosměrného napětí 500V mezi elektrody ve stejném uspořádání, jako při měření elektrické pevnosti.



Jakým vnějším vlivům odolávaly tehdejší trubky
Trubky a příslušenství musely být opatřeny ochranou proti působení vnějších vlivů (vlhkosti, stavebních materiálů, koroze, znečišťujících látek apod.). Kovové trubky musely být dostatečně chráněny proti korozi zvenku i zevnitř. Rozlišovala se lehká ochrana (např. nátěr nebo lak), střední ochrana (vypalovaný nátěr nebo poolovění) a vysoká ochrana (např. pozinkování v ohni).
Odolnost proti korozi a působení znečišťujících látek se u kovových trubek s lehkou ochranou uvnitř i vně ověřovalo tak, že vzorky trubek se ohly kolem hladkého ocelového válcového trnu o poloměru rovnajícímu se desetinásobku vnějšího průměru u trubek do jmenovité velikosti 16 a dvanáctinásobku vnějšího průměru u ostatních velikostí. Před ohybem se mezi trubku a trn umístila lepenka nebo podobný materiál o tloušťce 3mm. Po zkoušce nesměla povrchová ochrana trubky vykazovat poškození.
U kovových trubek se střední ochranou uvnitř i vně se vzorky trubek po zkoušce ohýbáním očistily tamponem napuštěným benzenem (C6H6) a osušily se. Ohnutá část vzorku se ponořila do 0,75% roztoku ferikyanidu draselného K3Fe (CN)6 a 0,25 % peroxodvojsíranu amonného (NH4)2S208 ve vodě; do roztoku se přidalo přibližně 0,1% vhodného smáčedla např. sodná sůl alkylnaftalénsulfonové kyseliny. Roztok i vzorky se udržovaly při teplotě (20 ± 1)°C. Stejným způsobem odmaštěné příslušenství se zcela ponořilo do roztoku.
Po ponoření na dobu 5 minut se vzorky z roztoku vyjmuly a nechaly se oschnout při teplotě okolí. Po zkoušce nesměly být na vzorku viditelné více než dvě do modra zabarvené skvrny na čtvereční centimetr povrchu, přičemž žádná z těchto skvrn nesměla mít žádný rozměr větší než 1,5mm. Stopy rzi na ostrých hranách a šroubových závitech a jakýkoliv nažloutlý povlak odstranitelný otřením se zanedbávají.
U kovových trubek s vysokou ochranou uvnitř i vně se vzorky trubek po zkoušce ohýbáním odmastily ponořením na 10 minut do tetrachlormetanu. Potom se osušily čistým měkkým hadříkem a ohnutá část vzorku se ponořila do roztoku připraveného rozpuštěním 360g krystalického síranu mědnatého v jednom litru destilované vody a neutralizovaného uhličitanem mědnatým nebo hydroxidem měďnatým (asi 1gram na 1litr).
Roztok se udržoval při teplotě (20±1)°C bez míchání a každý vzorek se postupně ponořil do téhož roztoku vždy na 60 sekund. Po každém ponoření se vzorek očistil kartáčem od černých usazenin pod tekoucí vodou a osušil čistým hadříkem.

Po zkoušce nesměly vzorky vykazovat žádnou usazeninu mědi, kterou by nebylo možné očistit pod tekoucí vodou nebo ponořením do 10% vodného roztoku kyseliny chlorovodíkové (HCL) na dobu 15 sekund. Stopy vysrážené mědi na šroubových závitech se zanedbávaly. U kovových trubek s rozdílnou ochranou proti korozi vně a uvnitř se u poloviny vzorků odzkoušela jedna a u poloviny vzorků druhá ochrana.

Trubky s příslušenstvím a sestavy z nich, které byly určeny pro montáž v jiném prostředí než základním, musely mít po smontování odpovídající krytí. Při zkouškách se ověřily trubky ve spojení s příslušenstvím. Stupeň krytí proti vniknutí vody a odolnost proti vniknutí pevných cizích těles se ověřovalo podle ČSN 33 0330 zkouškami odpovídajícími příslušnému stupni krytí.

Dušan Sládek - redakčně upraveno
 
 

 

Diskutující k tomuto článku

  ... a další (počet diskutujících: 2)
TEXT Z OBLASTÍ SOUVISEJÍCÍ KONTAKT



FIREMNÍ TIPY
Digitalizace nás kromě jiných služeb zasypává také daty. Máme tolik dat, že se v nich často nemůžeme vyznat. O tom, co nám dnes poskytuje digitalizovaná knihovna, hovořím s Petrem Žabičkou z Moravské zemské knihovny. Žijeme v době, kdy nové publikace nevznikají, nejsou žádní autoři odborných článků. Jsme zasypávání krátkými reklamními úryvky a zdroje ke studiu nám zůstávají skryty pod tlustou vrstvou marketingových cílů. Co s tím?
Rakouská pobočka OBO BETTERMANN začíná stavět další objekt! S heslem "Růst potřebuje prostor" startuje výstavba nového kancelářského, logistického a školicího centra v Gramatneusiedlu. Tam vzniká budoucí zázemí OBO Austria. Do konce roku bude nová budova OBO přístřeším pro zhruba třicet pracovníků značky. Do budoucna značka OBO zpevní svou dosavadní síť. A jaké je ohlédnutí za českou pobočkou? V květnu 2019 společnost OBO BETTERMANN oslavila na pražském ...
Pokud dnes uslyším Dubaj, představím si horko, písek a arabský svět. Jak může vypadat taková elektroinstalace v islámském podání? Chodí se někdo přezkušovat z vyhlášky 50? Co bezpečnost, hygiena a výdělky? A mnoho dalších otázek jsme měli před cestou do Arabských emirátů. Náš cíl byl staveniště mrakodrapu! Kdo staví šejkům mrakodrapy v Dubaji?
Tajemství rychlé práce i tak zručného elektrikáře. Zručnost není pouze otázkou hbitých prstů, ale také dostatečných vědomostí, co a kdy použít za nástroj. Například odizolovací nářadí Quickstrip, nářadí k upevnění krycích dutinek pro laněné vodiče ...
DALŠÍ FIREMNÍ ODKAZY
Vnější atmosférické vlivy působí na ocel a vytvářejí různě velké riziko koroze. Vhodně zvolená povrchová úprava kabelového systému je účinnou ochranou proti korozní agresivitě. Podle průměrného korozního úbytku tloušťky zinku v daném korozním prostředí je možné vybrat vhodnou povrchovou úpravu. Kopos Kolín nabízí ...
Pokud vidíme klubko ohebných husích krků, tak vězte, že nemají všechny značky stejné vlastnosti. Některé jsou více odolné, některé méně, ale to není všechno! Cenový rozdíl není pouze v použité hmotě, ale také v konstrukci. A tam bývá často "zakopaný pes" ...
KOPOS Kolín dodává unikátní výrobek na trhu - praktické elektroinstalační lišty ELEGANT, které na trhu nabízí jako jediný výrobce. Vaše kabely vedené na stěnách s nimi budou v přehledném, bezpečném a především elegantním kabátě ...
Nové kabelové nosné systémy Jupiter, které jsou vyráběny v Koposu Kolín, se vyznačují mnoha přednostmi ve srovnání s předchozím prodávaným typem žlabů, např. embosováním (prolis kolem perforovaných otvorů ve dně) pro zvýšení tuhosti žlabů ...
Terminolog
Týdenní přehled
Přihlašte si pravidelné zasílání týdenního přehledu
Vyhledávání
Hledaný text zadávejte prosím s diakritikou



Panacek
reklama
Tiráž

Neomezený náklad pro česky a slovensky hovořící elektrotechnickou inteligenci.

ISSN 1212-9933