To byl zase den! Musím se s vámi podělit o zážitek. Náš dědeček tvořil na dvorku novou zídku. Stavbu zabezpečil materiálem, vykopal pořádné základy a vypočítal armatury. Armatury potřeboval svařit a naznal, že bude lepší pozvat místního "Brouka Pytlíka", než použít starou svářečku po svém otci.

Což o to, i já jsem byl názoru, že předpokládaná konstrukce potřebuje pořádné sváry. Ovšem když se objevil "Brouk Pytlík" se svým speciálně upraveným svařovacím trafem, zajímalo mne (odchovance Triodyny), jak takový přístroj podá výkon. Ovšem příběh začal být napínavý skutečností, že pytlíkovo trafo mělo jinou vidlici, než kterou potřebovala stará porcelánová zásuvka ve tvaru hrušky.

Klasický pytlíkovský syndrom....
Žádný problém, to zvládneme! Pokud někdo netuší, k čemu se ještě hodí nýty s hřebíkem (do nýtovacích kleští), tak dnes jsem zjistil, že se náramně hodí právě do zdířek třífázové zásuvky.

"Pojď nám to zapojit!", zvolal na mne otec. Zamumlal jsem, že to není nic pro mne a přemýšlel jsem jak se vymanit z tohoto katastrofického scénáře abych nebyl "spolupachatelem", ale na stranu druhou abych snad někoho nenaštval.
"Proč jim nepomůžeš?", ptá se maminka. To bylo opravdu těžké rozhodnutí, vůbec něco říci. Má elektrikářská čest a hrdost hlásala, "zabít Brouka Pytlíka", který ohrožuje zdraví a životy..... Mohl jsem snad dvěma starým přátelům říci, že páchají zločin? A tak jsem z povzdálí sledoval ono konání, vzpomínaje jak se dělá umělé dýchání.

Nejde proud...
...zvolal Brouk Pytlík, "a nejiskří to". Došlo k odkrytování přístroje a proměřování pomocí staré Vadasky. Najednou slyším "cvak"! To vybavil jistič. Moc mne to nepřekvapilo. Nejdřív jsem se přesvědčil, zda počet živých osob na dvoře se nezměnil a pak jsem se začal zajímat proč se tak stalo. Po té proběhlo několik pokusů o natažení jističe, vždy se roztočily hodiny, v jističi to "zaškrčelo" a "cvak".
"Táto, to není dobré!", konstatuji a raději ještě jednou zvolávám "táto, to není dobré!". Otec naprosto nepřítomně proběhl kolem mne, spěchaje za Broukem Pytlíkem, kterému na rozdíl ode mne plně důvěřoval.
Když i po odpojení trafa od přívodu jistič stále vybavoval, napadlo mne, že by mohl také po třicetiletech dosloužit. Ovšem po odpojení celého prodlužovacího přívodu, jistič poslušně držel nahoře.

Co? Vyhazuje to fíčko?
... přihnal se Brouk Pytlík. Odvětil jsem, "Ne, vypíná to nadproudem". Po dalším zkoumání příčiny zkratu, byl objeven klasický neodborný zásah do přívodní vidlice. Patrně "věčné" přepojování fáze pro správný smysl otáčení motoru, byl tím problémem! Jeden z měděných drátků, které (jak jinak) byly pouze prsty smotány, se dotýkal potencionálu PEN.

Nakonec to dopadlo tak, že kusy železa, které byly předmětem svařování, se naložily a odvezly do "Pytlíkova". Rodinná pohoda byla narušena, tím, že můj názor je jiný než ten "vesnicky partyzánský.

Proto bych se zeptal vás čtenářů - elektrikářů, co dělat v takovém případě? Prohřešit se proti rodině nebo proti základním elektrikářským návykům? Máte někdo podobné zkušenosti?